11. Svobodná vůle

Svoboda vůle

Každý člověk byl stvořen se schopností svobodně se rozhodovat. Každý člověk svobodně dělá to, co dělat chce. Bůh nikdy netlačí člověka k tomu, aby dělal něco proti své vůli, a to i přes to, že má lidskou vůli cele pod svou kontrolou.

Gn 1,26-27; Gn 2,15-17; J 3,16; Sk 4,27-28; Ř 9,10-21; Ř 3,9-20; Ef 1,11

Otroctví vůle

Kvůli pádu ztratil člověk nejenom věčný život, ale také schopnost zvolit si Boha nebo dobro. To neznamená, že padlý člověk nemá schopnost volby – má. Ale říkáme tím, že padlý člověk díky pádu nenávidí Boha a je spoután, omezen touto svou vlastní přirozeností. Nikdy se sám od sebe nerozhodne důvěřovat Ježíši Kristu jako svému Spasiteli a Pánu. Kdykoliv bude mít možnost svobodně se rozhodnout, vždy dobrovolně zvolí věčné zatracení, nikoliv dokonalou zprávu evangelia.

Ef 2,1-10; J 6,44; 1K 2,14; Ř 1,28-32; Ř 3,10-20; Ř 8,5-7

Vůle věřících v tomto životě

Když nás Bůh zachránil, způsobil, abychom chtěli činit pokání ze svých hříchů a abychom věřili v Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána. Jako věřící nás Bůh uschopňuje k tomu, abychom si volili to, co se líbí Bohu, a dává nám sílu to také dělat. Bůh v nás pracuje takovým způsobem, aby nás dovedl k tomu, že chceme to, co chce on. Činí to však bez toho, že by znásilňoval naši vůli nebo nás tlačil k takovému jednání. Ačkoliv v nás Bůh takto pracuje, v tomto životě nebudou věřící nikdy žít tak dokonalým způsobem, jako žil jejich Pán.

J 1,12-13; Ř 6,15-18; Sk 11,18; Sk 16,11-15; Ef 2,1-10; Ga 5,16-18

Vůle věřících po smrti

Teprve poté, co věřící zemře a vstoupí do nebe, bude dokonale a nezměnitelně osvobozen k tomu, aby činil jenom to, co je dobré. Bude chtít činit dobré a jenom dobré, a to po celou věčnost.

Zj 21-22