12. Účinné Boží povolání

Vnější povolání

Kázání evangelia všem bez výjimky je tím, co nazýváme vnějším nebo také všeobecným Božím povoláním. Bůh chce, aby všichni uvěřili v Ježíše Krista, a to i přesto, že pro všechny nezajistil odpuštění hříchů. Tomuto vnějšímu povolání je možné vzdorovat, a ti, kteří směřují k záhubě, mu skutečně vzdorují. Takoví nepatří mezi vyvolené a nikdy neuvěří evangeliu.

J 3,16; Sk 17,29-31; Mt 22,1-14; Mt 23,37-39; 1Tm 2,3-7; 2Pt 3,1-9; 1K 2,14; Ř 9,10-24

Vnitřní povolání

Vnitřní, zvláštní, povolání je určeno pouze vyvoleným. V čase, který Bůh ustanovil, jsou ti, kdo byli předurčeni k věčnému životu, neodvratně přivedeni Božím slovem a Duchem ze stavu duchovní smrti, která je jejich přirozeností, ke spásné víře v Pána Ježíše Krista. Náš Bůh jim dává schopnost rozumět Božím věcem, usvědčuje je z jejich hříchů, přivádí je ke skutečnému zármutku a opravdovému pokání, mění jejich srdce a dává jim schopnost věřit evangeliu a podřizovat se mu. Ve svém neodolatelném volání nenutí nikoho k tomu, aby jednal proti své vůli. Ti, kdo přicházejí k Bohu, přicházejí proto, že chtějí. Chtějí však proto, že Bůh způsobil jejich chtění.

Ř 8,28-30; J 6,35-40; Mt 11,25-26; J 6,44; J 3,1-8; Ř 9,10-21; Ř 10,14-15; Ef 2,1-10; Sk 11,18; Ř 6

Pouze Bohu patří všechny zásluhy

Boží účinné povolání není založené na ničem, co člověk udělal, dělá nebo udělá. Každý, kdo reaguje na výzvu evangelia a přijímá evangelium, k tomu musel být nejprve zmocněn Duchem svatým. Je to stejná moc, kterou byl Ježíš Kristus vzkříšen z mrtvých.

Ř 9,10-21; J 6,44; J 1,12-13; J 3,1-8; Ř 8,5-11; Tt 3,3-8

Nemluvňata a lidé mentálně postižení

Především musíme říci, že celé lidstvo, včetně nenarozených, kojenců, malých dětí a těch, kteří jsou od narození mentálně nezpůsobilí, je pod prokletím a vinou Adamova hříchu. Dále vidíme, že jediným prostředkem spasení, který nám Bůh poskytuje, je dokonané dílo Ježíše Krista na kříži Golgoty. Konečně, bez ohledu na Boží svrchovanou volbu, Bible předpokládá, že se člověk vědomě a úmyslně rozhoduje o tom, zda přijme či odmítne Boha. Takže vzhledem k tomu, že Bible mlčí o údělu těch, kdo jsou od početí nezpůsobilí rozhodnout se o tom, zda přijmou či odmítnou Boha, ponecháváme jejich úděl v rukou dobrého a spravedlivého Boha.

Ř 3,10-18; Ř 3,22-24; Sk 16,30-32; Ř 9,14-18

Nevyvolení

Ty, kdo nebyli Bohem vyvoleni, označujeme za zavržené. Nikdy nebudou reagovat na volání evangelia. Jejich koncem je věčné zatracení. Každý z nich skončí v hořícím jezeře jako ten, kdo nenávidí Boha. Tito zavržení nechtějí jít do nebe.

Mt 7,13-23; Zj 20,11-15; 1K 2,14; Ř 3,10-18