17. Pokání

Definice pokání

V určeném čase uděluje Duch svatý každému vyvolenému pokání, které ukazuje, že rozumí své vzpouře proti Bohu a své vině, za které musel Ježíš Kristus zaplatit svou smrtí. Pokání vede každého, kdo ho přijímá, k opravdové lítosti nade vším, čím se proti Bohu provinil, a dává člověku schopnost odvrátit se od sebestřednosti k Bohu a podřídit se Ježíši Kristu jako Pánu.

Lk 3,1-20; Sk 2,37-41; Sk 20,21; Sk 11,18; 2K 7,2-12; Ř 6,15-18

Potřeba pokání

Zpráva evangelia je: „Odvrať se od svých hříchů (čiň pokání), věř tomu, že jenom smrt Ježíše Krista na kříži tě zachránila z tvých hříchů, a následuj Krista jako svého Pána.“ I když samotné pokání není cenou za hřích ani prostředkem k získání odpuštění (odpuštění získáme jenom přijetím toho, co Ježíš Kristus udělal na kříži), bez pokání nemůžeme mluvit o skutečném spasení.

Sk 2,37-41; Mt 24,14; Mt 28,18-20; Sk 1,8

Trvající pokání

Na počátku křesťanského života je pokání, bez něhož nemůže být nikdo spasen. Ale pokání není jenom tento úvodní okamžik v životě křesťana, ale je to celoživotní záležitost. Vzhledem k tomu, že věřící pokračuje v boji s hříchem, dokud nezemře a nevstoupí do Boží přítomnosti, je jeho zodpovědností činit pokání ze všech známých hříchů. Všichni opravdoví věřící žijí životem, na němž jsou vidět znaky pokání.

1J 1,5-2,2; Ř 6,14; Mt 5,1-12; 1J 3,9-10