24. Církev

Lid Boží

Všichni Boží vyvolení, kteří kdy žili, žijí nebo budou žít, tvoří jedinou pravou obecnou církev.

Zj 5,9-10

Boží lid v době Nového zákona

Během celé historie měl Bůh vždy v každé generaci svůj lid. Ale teprve den letnic je historickým počátkem církve. Církev je složená z Židů a pohanů a neřídí se zákonem Mojžíšovým, ale zákonem Kristovým.

Ef 2,11-22; Ko 1,15-20

Místní církev

V době nové smlouvy je místní církev viditelným vyjádřením Kristovy církve. Všem věřícím je přikázáno shromažďovat se v místní církvi a navzájem se budovat ve víře.

1K 12; Žd 10,24-25; Sk 2,42-47; Zj 1,4-3,22

Vedení církve

Každé místní církvi dal Bůh dvě skupiny vedoucích: starší a diákony (služebníky). Zodpovědností starších je pečovat o místní církev a vyučovat ji. Starší jsou konečnou lidskou autoritou v církvi. Aby mohl nějaký muž být ustanoven jako starší, musí splňovat kvalifikace stanovené Písmem (1. Timoteovi 3 a Titovi 1). Panovat nad církví je jim zapovězeno. Církev, která nemá alespoň dva starší, není kompletní. Všichni starší jsou si rovni a jsou pastýři (pastoři) církve. Ženám není dovoleno být staršími církve.

Tt 1,5-16; 1Tm 3,1-13; Ef 4,9-16; Fp 1,1-2; Sk 14,21-25; Žd 13,17; Mt 20,20-28

Diákoni pomáhají starším. Jsou povoláni k tomu, aby sloužili podle rozhodnutí starších, a jejich povinnosti jsou určeny staršími. Diákoni musí splňovat kvalifikaci stanovenou v 1. Timoteovi 3.

1Tm 3,8-13; Sk 6,1-6; 1Tm 2,11-15

Kázeň v církvi

Zodpovědností místní církve je vykonávat kázeň v církvi. Způsob, jakým by kázeň měla probíhat, je popsán v Matoušovi 18,15-17. Prvním krokem je osobní soukromá výzva k hříšníkovi. Pokud nečiní pokání, potom má být volán k pokání spolu s jedním nebo dvěma dalšími svědky. Pokud setrvává v hříchu, potom má být přiveden před církev a znovu vyzván k pokání. Pokud neuposlechne ani církev, má být vyloučen z církve a má na něj být nahlíženo jako na nevěřícího. Členové církve jsou zodpovědní za to, aby ho vyzývali k pokání. Jejich vztah s ním nemá být na stejné rovině, jako kdyby byl křesťan – a to až do té doby, dokud nebude činit pokání. Každý zjevný hřích, z něhož hříšník nečiní pokání je důvodem pro vykonávání kázně.

Je-li někdo vyloučen z církve, znamená to, že se nechce podřizovat vládě Ježíše Krista. Neochota podřídit se Kristu je známkou toho, že takový člověk nemá spásnou víru. To je také důvodem, proč je na ty, kdo jsou vyloučeni z církve, pohlíženo jako na nevěřící.

Hlavním důvodem a cílem kázně v církvi, je náprava a obnova hříšníka, tedy jeho obnovení vztahu s Kristem. Všichni členové církve jsou zodpovědní za to, aby hříšníka vedli k pokání.

Mt 18,15-20; 1K 5,1-13; Ga 6,1-5; 1Tm 5,17-20; 1J 2,3-6