26. Křest

Význam křtu

Slovo křest v původním slova smyslu znamená ponoření. Ustanovení křtu (ponořením do vody) je formálním (vnějším) výrazem vyznání víry věřícího. Jedná se o vnější znamení toho, co se stalo v nitru věřícího. Když je někdo pokřtěn, vyznává tímto aktem, že se ohledně svého spasení spoléhá pouze na Ježíše Krista a touží po tom, aby Kristus byl Pánem jeho života. Křest je neoddělitelnou součástí velkého poslání, a proto mají věřící být křtěni, dokud Pán nepřijde.

Ř 6,1-4; 1Pt 3,18-22; Mt 28,18-20; Sk 2,37-41

Způsob křtu

Klíčovým prvkem ve svátosti křtu je voda. Křest symbolizuje smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista. Ačkoliv Písmo nevyžaduje žádný konkrétní způsob provedení křtu, je ze slova samotného (ponoření) zjevné, že nejlepší způsob křtu je křest ponořením.

1Pt 3,18-22; Ř 6,1-4; Sk 8,36-40

Provádění křtu

Písmo ukazuje, že každý křesťan je kněz. Z toho vyplývá, že žádný věřící nemá zvláštní pověření k tomu, aby křtil. Přestože křest je veřejným vyznáním víry křesťana, Písmo zaznamenává, že mnohé křty proběhly v soukromí. Proto není nutné, aby křest byl součástí veřejného shromáždění. Každý křesťan je oprávněn k tomu, aby pokřtil toho, kdo vyznal víru v Ježíše Krista.

1Pt 2,9-10; Sk 8,26-40; Sk 16,16-40