6. Boží prozřetelnost

Boží prozřetelnost

Bůh, který tvoří všechny bytosti pro své svaté potěšení, se nerozhodl po dokončení svého stvořitelského díla odebrat na odpočinek do nebe a pouze sledovat, co se nutně musí stát v jeho vesmíru. Naopak, ve své nekonečné moudrosti a moci, ovládá veškerou druhotnou příčinnost a z ní vyplývající následky. Vše udržuje a vládne všemu stvoření a okolnostem takovým způsobem, aby všechno vzájemně spolupůsobilo k dosažení jeho věčného plánu. Jeho neviditelná řídící ruka se nazývá Boží prozřetelnost.

Ko 1,16; Dn 4,28-35; Ř 8,28; Ef 1,11

Druhotná příčinnost

První příčina všeho, co se děje ve vesmíru, je věčné, neměnitelné Boží rozhodnutí, které Bůh vynesl před počátkem světa. Nic není ponecháno náhodě, nic neobejde jeho prozřetelnost. Jeho moudrá prozřetelnost používá druhotnou příčinnost, tj. kauzální vztah mezi příčinou a jejím následkem. Na otázku „co způsobilo, že člověk uvěřil“, odpovídáme uvedením dvou příčin. První příčinou je svrchované Boží vyvolení; druhou příčinou je určitá zkušenost v životě člověka, kterou Bůh použil k tomu, aby ho přitáhl k sobě.

Sk 4,27-28; Gn 50,19-21; Ef 1,11

Zázraky

Zázrak je událost, ve které Bůh používá svou moc, která způsobí, že se něco nadpřirozeného stane v přirozeném světě. Bůh koná zázraky, aby potvrdil pravomoc svého slova; např. panenské početí Ježíše Krista nebo dlouhý den v době Jozua.

Lk 1,26-38; Joz 10,1-15; 2K 12,12

Problém zla

Boží prozřetelnost je všezahrnující. Jeho neviditelná ruka ovládá satanovu vzpouru, pokušení v zahradě Eden, ukřižování Ježíše Krista a všechny ostatní zlé skutky. Bůh se rozhodl před stvořením světa, že použije ve svém věčném plánu vše, včetně skutků zlých lidí. Přesto, svévolníci nesou plnou odpovědnost za své činy. Bůh nemůže být obviněn.

Sk 4,27-28; Gn 50,19-20; Př 16,4; Ř 9,10-21; Ř 11,33-36; 1J 1,5