7. Pád člověka

Pokušení

Bůh dal Adamovi a Evě v zahradě Eden příkaz, aby nejedli ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého; neuposlechnou-li, zemřou. Žena byla satanem oklamána a jedla ovoce ze zakázaného stromu. Pak jej dala Adamovi a ten ochotně jedl také. První hřích Adama a Evy byl součástí Božího moudrého plánu.

 Gn 2,15-17; Gn 3,1-7; Ř 5,12-21; Ef 1,11; 1K 15,20-28

Následky

Tím, že naši první rodičové, Adam a Eva, jedli zakázané ovoce, zemřeli duchovně a začali umírat i tělesně. Adam byl náš zástupce. Když zhřešil, zhřešili jsme i my; to znamená, že neseme vinu za jeho hřích. V důsledku Adamova hříchu se všichni lidé rodí duchovně mrtví. Duchovní smrt se skládá ze dvou částí: z viny (trestní záznam) a z duchovní zkaženosti (zlé srdce). Veškeré lidstvo dědí vinu za Adamův hřích. Všichni tedy přicházíme na tento svět s trestním záznamem. I kdyby bylo možné žít dokonalý život, přesto bychom byli vinni Adamovým hříchem, a odsouzeni na základě jeho trestního rejstříku. Po Adamovi dědíme také zlé srdce. Na tento svět se rodíme jako Boží nepřátelé nenávidící Boha. Nikdo ze své přirozenosti netouží pravého Boha poznat ani mu vyhovět.

Veškeré lidstvo ochotně dává přednost věčnému zatracení před přijetím Boha všeho stvoření. Každý člověk se rodí pod Božím hněvem.

Gn 2,15-17; Gn 3,1-24; Ř 5,12-21; Ř 6,23; Ef 2,1-3; Ř 1,28-32