8. Doktríny milosti

Úplná zkaženost

Následkem pádu člověk není schopen sám o sobě uvěřit evangeliu, které zachraňuje. Hříšník je mrtvý, slepý a hluchý k Božím věcem, jeho srdce je úskočné a zoufale zkažené. Jeho vůle není svobodná, je v zajetí své zlé přirozenosti, proto člověk nechce, a ve skutečnosti ani není schopen, v duchovní oblasti volit dobro nad zlem. V důsledku toho je zapotřebí mnohem více než pomoc Ducha svatého, aby byl hříšník přiveden ke Kristu. Hříšník musí být znovuzrozen, obživen Duchem, stát se novým stvořením. Víra není něco, čím by člověk přispěl ke spáse, víra je nedílnou součástí Božího daru spasení; je to Boží dar hříšníkovi, nikoli dar hříšníka Bohu.

Gn 2,15-17; Ř 5,12; Ž 51,5; 1K 2,14; Ř 3,10-18; Jer 17,9; J 6,44; Ef 2,1-10

Nepodmíněné vyvolení

Boží vyvolení některých lidí ke spáse před založením světa spočívá pouze v jeho vlastní svrchované vůli. Vyvolení konkrétních hříšníků se nezakládá na žádném předzvědění jejich odpovědi nebo poslušnosti, jako je víra, pokání atd. Naopak, Bůh je ten kdo uděluje víru a pokání každému jednotlivci, kterého si vyvolil. Tyto skutky jsou výsledkem, nikoliv příčinou Božího vyvolení. Boží vyvolení tedy nebylo stanoveno ani podmíněno žádnou ctnostnou kvalitou nebo skutkem, který by Bůh předem v člověku viděl. Ty, které svrchovaně vyvolil, přitáhne mocí Ducha, aby ochotně přijali Krista. A tak Boží vyvolení hříšníka, nikoli hříšníkovo vyvolení Krista, je podstatnou příčinou spásy.

Ř 9,10-21; Ef 1,4-11; Ef 2,4-10; Ř 8,29-30; Sk 11,18; Sk 13,48

Konkrétní smíření

Kristovo vykupující dílo bylo určeno jen pro záchranu vyvolených, aby jim skutečně zajistilo, nikoli umožnilo spásu. Svou smrtí zástupně vytrpěl trest za hřích jistých, konkrétních hříšníků. Kromě očištění od hříchů Kristovo vykoupení zajistilo jeho lidu vše nutné k záchraně včetně víry, která je s ním spojuje. Duch svatý účinně uděluje dar víry všem, za které Kristus zemřel, čímž zaručuje jejich spásu.

Mt 1,21; Ř 5,12-21; Ř 3,21-26; Ef 2,8-10; Tt 3,5-6; Fp 1,6; J 10,11-30; J 17,6-12; Ř 8,28-30; J 6,44; Sk 20,28

Účinná milost

Kromě všeobecného, vnějšího pozvání ke spáse, které platí pro každého, kdo slyší evangelium, Duch svatý povolává Boží vyvolené zvláštním pozváním, které je nevyhnutelně vnitřně promění a přivede k záchraně. Vnější pozvání, které platí pro všechny, kdo jej slyší, může být, a často je, zamítnuto, zatímco vnitřní pozvání, které je určeno pouze vyvoleným, nelze odmítnout, vždy způsobí proměnu hříšníka. Duch svatý prostřednictvím této zvláštní vnitřní výzvy neodolatelně přitahuje hříšníky ke Kristu. V udělování spásy není nijak omezen lidskou vůlí, ani není závislý na spolupráci přirozeného člověka. Duch svrchovanou milostí ve vyvoleném hříšníkovi způsobí, aby uvěřil, činil pokání a svobodně přišel ke Kristu. Boží milost je neodolatelná a nepřemožitelná, nikdy neselže, vždy přivede k záchraně ty, jimž byla určena.

J 3,16; Mt 22,14; Sk 17,29-31; Mt 23,37-39; J 6,44; Ř 8,28-30; J 1,12-13; J 3,1-8; Ef 2,8-10

Zachování svatých

Všichni, kdo byli Bohem vyvoleni, smířeni Kristem a jimž byla Duchem svatým darována víra, jsou zachráněni pro věčnost. Mocí všemohoucího Boha jsou drženi ve víře a budou v ní zachováni až do konce.

J 3,16; J 6,35-40; J 6,44; Fp 1,6; Fp 2,12-13; Ju 24-25; Ef 1,13-14; Ř 8,28-30; Ř 8,35-39