9. Boží smlouvy

Smlouva s Noem

Smlouva s Noem je smlouvou mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem a zaslibuje, že Bůh už nezničí zemi vodou. Tato smlouva se netýká spasení, ale země a života a Bůh v ní zaručuje, že země bude existovat, dokud se nenaplní plán spasení.

Gn 9,8-17

Smlouva s Abrahamem

Jedná se o dohodu mezi Bohem a Abrahamem a jeho zaslíbenými potomky. Je to obraz Božího plánu spásy, který byl odhalen prostřednictvím fyzických potomků Abrahama. Bůh zaslíbil, že dá Abrahamovi mnoho potomků, zemi Kanaán a učiní ho požehnáním pro ostatní národy. Ježíš Kristus je pravým semenem Abrahama. Všichni, kteří byli na kříži zastoupeni Ježíšem Kristem, jsou pravými Abrahamovými dětmi. Naplnění zaslíbení abrahámovské smlouvy, které bylo dáno Abrahamovým fyzickým potomkům, bylo obrazem skutečného naplnění, které zakoušejí pouze praví věřící. Duchovní potomci Abrahama jsou všichni vyvolení v Kristu bez ohledu na etnický původ. Zaslíbení země bude naplněno novým nebem a novou zemí. Slib, že Abraham bude požehnáním celé zemi, se naplňuje ve velkém poslání, když je evangelium neseno do celého světa, aby přivedlo vyvolené z každého národa, jazyka a kmene.

Gn 12,1-3; Gn 13,14-17; Gn 15; Gn 17; Gn 22,15-18; Ga 3; Ga 4,21-31; Žd 3,7-4,11; Zj 5

Stará smlouva

Stará smlouva je také nazývaná Mojžíšovou smlouvou nebo první smlouvou. Jednalo se o právní ujednání mezi Bohem a národem Izraelským, které bylo dáno Mojžíšovi na hoře Sinaj. Tato smlouva nebyla smlouvou milosti. Ačkoliv Pánův záměr při uzavření této smlouvy byl plný milosti, je smlouva sama smlouvou zákona a vyžaduje dokonalou poslušnost. Jakékoliv odchýlení od poslušnosti vede k prokletí. Tato smlouva měla připravit cestu Mesiáši. Izrael nebyl jako celek věřícím lidem a stará smlouva způsobila, že se hřích Izraelců ještě rozhojnil. Stará smlouva nebyla nikdy dána k tomu, aby někoho zachránila. Měla sloužit jako fyzický obraz mnoha duchovních pravd, které mají být věřícími užívané dodnes. Desatero přikázání je základem a podstatou Mojžíšova zákona či Mojžíšovy smlouvy. Vylitím Ducha o letnicích byla uzavřena doba Staré smlouvy.

2K 3, Žd 7-10, 1K 10:1-13, Ex 20:1-21, Dt 5, Dt 27-28, Žd 3:7-19, Ř 5:20, Ř 9:1-5, Ga 3-4, Ko 2:16-23, Sk 2

Smlouva s Davidem

Smlouva s Davidem je nepodmíněná smlouva mezi Bohem a Davidem, v níž Bůh zaslíbil Davidovi a Izraeli, že Mesiáš vzejde z rodu Davidova, z kmene Juda a navěky ustanoví království. Smlouva s Davidem je nepodmíněná, protože Bůh k jejímu naplnění neurčil žádné podmínky. Naplnění zaslíbení závisí cele na Boží věrnosti a nezávisí na poslušnosti Davida nebo Izraele. Fyzicky se zaslíbení naplnilo v Davidovu synu Šalomounovi, který se stal velikým králem a vybudoval chrám v Jeruzalémě. Ale jak chrám, tak jeho vláda byly dočasné a sloužily jenom jako obraz skutečného naplnění smlouvy, k němuž došlo skrze Mesiáše, Ježíše Krista.

2S 7,12-13.16; 1Pa 17,11-14; 2Kr 6,16

Nová smlouva

Novou smlouvou je zachraňující dílo Ježíše Krista. Ježíš svým utrpením a svou smrtí na kříži zaplatil za hříchy všech, které Otec vyvolil ke spasení. Pro stejnou skupinu lidí získal svou obětí Ducha svatého, který proměňuje lidské životy. Přestože všichni opravdoví věřící bez ohledu na to, kdy žili, mají podíl na nové smlouvě, doba nové smlouvy je jedinečným obdobím, které začalo vylitím Ducha v den letnic.

Žd 7-8; Žd 10,1-18; Ř 8,3-4; Ř 5,12-19; Ř 6; Ř 4; Sk 2