Nejprve se podíváme na Boží požehnání, jehož je tento rodokmen jednoznačným důkazem. Dále se musíme zastavit u pokárání, které nám Bůh mimo jiné skrze tento text, ale především skrze Ezaua dává. A nakonec si ukážeme, jak nás i takový text, jako je rodokmen bezbožného Ezaua, vede k Pánu Ježíši Kristu a ukazuje na něj.
Bůh obnovuje smlouvu s Jákobem, připomíná mu, co mu slíbil. To bylo ohromné požehnání a velká radost. Ale ruku v ruce s ní jdou i nelehké věci, protože Bůh také odvolává lidi z naší blízkosti, dokonce i ty nejbližší. A nakonec, Bůh připomíná svou věrnost a blízkost.
Jákob začal námluvy se světem, a to ho dovedlo ke strachu z lidí, což mělo strašlivé následky nejen pro něj samotného, ale ještě mnohem více pro lidi kolem něj. Ale nakonec si na tom všem ukážeme velikou Boží lásku, věrnost a milosrdenství, které Bůh prokazuje svým vyvoleným.
Bezbožný Ezau má, co říci zbožným
Roky radosti i bolestí
Výšiny a hlubiny života
