Pán Ježíš ve svém kázání na hoře vysvětluje zástupům, že jejich spravedlnost musí přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů. Krok za krokem prochází konkrétními příklady a ukazuje na nich, jak to má vypadat v životech jeho učedníků. Dnešní text mluví o tom, co je přirozené každému hříšníkovi - o hněvu.
Od Abrahama až k Ježíši je to nějakých 2.000 let. Matouš je rozděluje do tří částí. První je od Abrahama do krále Davida. Od té doby měli Izraelci krále, který jim vládl. Následuje tedy čtrnáct králů. Potom byl Izrael dobit, Jeruzalém zničen a chrám Boží, který byl v něm srovnán se zemí. Obyvatelé, kteří přežili, byli z velké části přesídleni do Babylónské říše. Po nějakých padesáti letech se začínají postupně vracet a budovat znovu Jeruzalém i chrám. Od té doby až do dob Ježíšových byli Izraelci v područí jiných národů.
Ježíš předkládá svým učedníkům i zástupům blahoslavenství, což jsou výroky, které jasně ukazují, že Kristovo království není z tohoto světa, a život učedníků nebude životem podle norem tohoto světa.
První verš Matoušova evangelia nám představuje velkého Krále, Ježíše, který se narodil z Marie. Je zaslíbeným pomazaným králem Božího lidu, zaslíbeným požehnáním národů z potomstva Abrahamova, je Bůh, který zachraňuje.
Všichni lidé se rodí v hříchu. Aby byli spaseni, aby měli věčný život se svým ženichem, Ježíšem Kristem, musí být znovuzrozeni z Ducha svatého, musí být Jeho nevěstou. Proto toto podobenství zobrazuje svatbu, Syna Božího, Syna člověka se svou církví, se svou vyvolenou nevěstou.
Kdo by se hněval na svého bratra...
Jste solí země a světlem světa
Immanuel, to jest "Bůh s námi"
Rodokmen Ježíše Krista
Blaze těm, kdo pláčou ... 
Zjevení velkého Krále
Kristova nevěsta
