Dneska půjdeme k poslední části dvacátého osmého verše, kde se mluví o ceně, která byla za církev zaplacená. Tady si ukážeme, co to znamená pro náš život, co to znamená pro naši motivaci, pro náš křesťanský růst, pro naši službu i pro naši zralost.
Dneska půjdeme v našem textu dál a podíváme se na to, jak Pán vládne ve své církvi. Duch svatý v Božím lidu ustanovuje starší i všechny ostatní služebníky, Duch svatý obdarovává a také vede církev pomocí Božího slova, které je svědectvím o ustanovené hlavě církve, Pánu Ježíši Kristu.
Pokoj vám a milost, milí v Kristu, milovaní svatí, milí přátelé i hosté. Znovu otevíráme Boží slovo a pokračujeme v naší sérii o křesťanské zralosti. Začali jsme tam, kde zralost musíme očekávat a vyžadovat, u starších církve. Jsme ve Skutcích 20, kde čteme o tom, jak se Pavel setkal se staršími církve v Efezu. Mezi mnoha jinými věcmi jim řekl:
Každý křesťan je povolán k tomu, aby sloužil svému sboru – má sloužit tím darem milosti, který od Pána dostal, ale kromě toho je každý křesťan povolán k celé řadě dalších aktivit, které jsou v Písmu často doplněny slovem navzájem: povzbuzovat se, napomínat, budovat, nést břemena, starat se o sebe atd.
Ve schopnosti mluvit se podobáme Bohu, proto se můžeme navzájem povzbuzovat a napomínat. Pavel píše, že naše slova musí budovat, aby přinesla milost bratrům a sestrám. Ale v tom širším kontextu chápeme, že jedině budující slovo vede k zachování jednoty Ducha!
Křesťanská zralost III.
Křesťanská zralost II.
Křesťanská zralost I.
Nezarmucujte Ducha svatého!
Zodpovědnost každého křesťana
