V dnešním kázání se podíváme na první 2. verše z 2. kapitoly 1. listu Janova a zaměříme se na otázku, proč jako křesťané nemáme hřešit, a co se stane, když zhřešíme. Podíváme se na Ježíše jako našeho Obhájce a také na jeho dokonalou smírčí oběť, která od nás odvrátila planoucí Boží hněv a smířila nás s Bohem.
Nemluví se tu o tom, že si jednou za rok na Velikonoce připomeneme Ježíšovo ukřižování a o Vánocích narození a dáme si minutu ticha na to o tom přemýšlet, a možná si k tomu zapálíme i svíčku nebo zazpíváme. Ne! Ukážeme si tři důvody, proč by Ježíš měl být objektem našeho neustálého zaujetí.
V dnešním kázání se nejprve podíváme na důležitou pravdu o tom, kdo je náš Bůh. Bůh je svatý. A ve světle této pravdy se dále podíváme a budeme zkoumat naše vyznání víry, jestli je v souladu s Božím Slovem.
Proč nemáme hřešit, a co se stane, když zhřešíme?
Ježíš, náš apoštol a velekněz
Pozor, abyste neklamali sami sebe!
