Juda píše svůj dopis „milovaným“, tedy těm, kdo jsou milováni Bohem a milují se navzájem jako údy církve. Tyto milované napomíná k tomu, aby zápasili o víru – nejenom o její opravdovost, ale také o její pravost, pravdivost víry. Láska a víra se neobejdou bez pravdy.
Pán Ježíš daroval všem, které mu Otec dal, věčný život (J 17,2). V tomto verši se podíváme na to, co to je věčný život, jaký je způsob věčného života a jaké jsou prostředky věčného života.
Pokoj vám a milost, milí svatí. Pokračujeme v našem studiu sedmnácté kapitoly Janova evangelia a před námi je třetí verš, této ohromné kapitoly. Je to veliký verš, který odhaluje nádheru, plnost a dokonalost věčnosti, kterou pro nás Bůh připravil.
Dnešní text ukazuje na Pána Ježíše Krista, mluví o jeho moci, mluví o jeho díle a ve vztahu k našemu tématu, ke zralosti, mluví o tom, jak máme být zakotveni v Kristu, zakořeněni do něj.
Dneska se tedy podíváme na to, jak Otec oslavil svého Syna, a jak Boží syn oslavil svého nebeského Otce, a pak uvidíme, co to znamená také pro nás, pro náš křesťanský život, pro naši duchovní zralost.
Dnes se podíváme na sedmnáctou kapitolu z perspektivy prvního verše, z perspektivy jediné věci, kterou zde nacházíme. Podíváme se na samotnou skutečnost, že se Ježíš modlí, podíváme se na to, za co se modlí, a nakonec si ukážeme, proč se Ježíš modlí.
Opravdová láska bojuje za pravdu
Bůh je věrný a spravedlivý
Křesťanská zralost VII.
Křesťanská zralost VI.
Křesťanská zralost V.
Křesťanská zralost IV.
