Dneska půjdeme v našem textu dál a podíváme se na to, jak Pán vládne ve své církvi. Duch svatý v Božím lidu ustanovuje starší i všechny ostatní služebníky, Duch svatý obdarovává a také vede církev pomocí Božího slova, které je svědectvím o ustanovené hlavě církve, Pánu Ježíši Kristu.
Pokoj vám a milost, milí v Kristu, milovaní svatí, milí přátelé i hosté. Znovu otevíráme Boží slovo a pokračujeme v naší sérii o křesťanské zralosti. Začali jsme tam, kde zralost musíme očekávat a vyžadovat, u starších církve. Jsme ve Skutcích 20, kde čteme o tom, jak se Pavel setkal se staršími církve v Efezu. Mezi mnoha jinými věcmi jim řekl:
Každý křesťan je povolán k tomu, aby sloužil svému sboru – má sloužit tím darem milosti, který od Pána dostal, ale kromě toho je každý křesťan povolán k celé řadě dalších aktivit, které jsou v Písmu často doplněny slovem navzájem: povzbuzovat se, napomínat, budovat, nést břemena, starat se o sebe atd.
Z dnešního textu si ukážeme tři hlavní důvody, které vedly apoštoly k tomu, aby kázali Krista navzdory tomu, že jim to jejich vůdcové zakázali. Především to bylo proto, že Bůh vzkřísil Ježíše. Kristus žije, a proto musíme mluvit o jeho vzkříšení. Druhým důvodem, proč apoštolové kázali Krista, je, že Bůh vyvýšil toho, který byl ukřižován a učinil ho vůdcem a spasitelem. A poslední důvod, který vidíme v našem textu, je, že Bůh ho dal, aby přinesl Izraeli pokání a odpuštění hříchů.
V dnešním textu se nám otevírá výhled na Boží milostivé, vykupitelské dílo. Lukáš nám ukazuje, jak se zpráva evangelia dostala na evropský kontinent … a především to, jak skrze ni Bůh proměňuje životy, jak povolává svůj vyvolený lid a buduje nadpřirozené společenství své Nevěsty, Církve.