Moudré ustanovení starších je základ. Pokud nebudou starší moudře ustanoveni, nebude fungovat ani jejich podpora ani ochrana ani kázeň. Dokonce mám za to, že nebude dobře fungovat ani církev jako taková.
Pokoj vám a milost, milí přátelé, milí hosté, milí domácí víry. Bůh nás znovu vede do svého slova v prvním listu Timoteovi a před námi je závěr páté kapitoly, konec oddílu, v němž se Pavel věnuje otázce starších.
Náš dnešní oddíl mluví o ochraně starších v církvi a také o káznění těch, kteří se dopustili hříchu. Stejně jako zajištění živobytí pro starší je zodpovědností každého jednotlivce v církvi a službou celého sboru, i ochrana starších stejně jako kázeň těch, kteří hřeší, jsou službou celého těla Kristova, celého společenství a zodpovědností každého jednotlivce v církvi.
Otázka, která se mezi křesťany od nepaměti, tedy od počátku křesťanství neustále přetřásá, se týká spasení a víry. Předchází víra spasení? Je víra příčina a spasení důsledek? Nebo je to úplně obráceně? Předchází spasení víru? Je spasení příčina a víra důsledek?
Co bylo dřív? Slepice nebo vejce? Na tuto otázku je jednoduchá odpověď. Pán Bůh stvořil slepici se schopností rozmnožování, proto snáší vejce. Slepice byla dřív. Konec argumentu.
Kristus je oslavován, když se jeho lid pokorně podřizuje jeho slovu. To se projeví ve vzájemné péči křesťanů o sebe a bude to zjevné na vztahu církve k ustanoveným starším. Křesťané mají starší sboru podporovat, aby se starší mohli cele věnovat své službě, především kázání a vyučování.