Dneska půjdeme v našem textu dál a podíváme se na to, jak Pán vládne ve své církvi. Duch svatý v Božím lidu ustanovuje starší i všechny ostatní služebníky, Duch svatý obdarovává a také vede církev pomocí Božího slova, které je svědectvím o ustanovené hlavě církve, Pánu Ježíši Kristu.
Pokoj vám a milost, milí v Kristu, milovaní svatí, milí přátelé i hosté. Znovu otevíráme Boží slovo a pokračujeme v naší sérii o křesťanské zralosti. Začali jsme tam, kde zralost musíme očekávat a vyžadovat, u starších církve. Jsme ve Skutcích 20, kde čteme o tom, jak se Pavel setkal se staršími církve v Efezu. Mezi mnoha jinými věcmi jim řekl:
Každý křesťan je povolán k tomu, aby sloužil svému sboru – má sloužit tím darem milosti, který od Pána dostal, ale kromě toho je každý křesťan povolán k celé řadě dalších aktivit, které jsou v Písmu často doplněny slovem navzájem: povzbuzovat se, napomínat, budovat, nést břemena, starat se o sebe atd.
Jsme-li všichni královské kněžstvo, proč ještě potřebujeme starší? Jaká je role starších v církvi? Čím se liší starší od ostatních věřících? Proč by starší měli splňovat jiné standardy než ostatní křesťané?
V dnešním textu půjdeme k tomu, co většinou chápeme jako nesení břemen druhých, tedy k praktické pomoci. A je nesmírně zajímavé všimnout, kde podle Pavla tato praktická pomoc začíná – začíná u těch, kteří vyučují.
Moudré ustanovení starších je základ. Pokud nebudou starší moudře ustanoveni, nebude fungovat ani jejich podpora ani ochrana ani kázeň. Dokonce mám za to, že nebude dobře fungovat ani církev jako taková.