Dneska se zaměříme na onu vzájemnost, která z tohoto verše přímo čiší. Podíváme se na to, jak mluví o vzájemné službě v církvi v souvislosti se vztahem mezi církví a jejími staršími. Uvidíme zde vzájemnou zodpovědnost ve stejné souvislosti a také vzájemné požehnání, které vyplývá ze zdravého vztahu mezi církví a staršími.
Autor cituje z žalmu 95 a poté vysvětluje a aplikuje tuto pasáž do životů adresátů. Nakonec přidává příklad z Bible, tím že vztahuje citaci z žalmu 95 na historickou událost a varuje čtenáře před odpadnutím od víry.
Nemluví se tu o tom, že si jednou za rok na Velikonoce připomeneme Ježíšovo ukřižování a o Vánocích narození a dáme si minutu ticha na to o tom přemýšlet, a možná si k tomu zapálíme i svíčku nebo zazpíváme. Ne! Ukážeme si tři důvody, proč by Ježíš měl být objektem našeho neustálého zaujetí.
Vzájemná radost
První varování před odpadnutím
Ježíš, náš apoštol a velekněz
