Odpověď na tuto otázku nám může napovědět, jak rozumíme úloze starších v církvi. V mnoha církvích jsou dnes starší voleni na omezené funkční období, obvykle na čtyři roky, takže se složení staršovstva většinou každé čtyři roky trochu obměňuje. S tím také souvisí očekávání lidí – přijdou noví starší, přinesou nový vítr do plachet, budou mít nové nápady, nové myšlenky, budou chtít dělat věci více nově nebo naopak více postaru, podle gusta každého jednotlivce. Trochu to může připomínat střídání politických stran v parlamentu, které také často bývá doprovázené velkým očekáváním a většinou končí velkým zklamáním. V Písmu ale nic podobného nenacházíme. V Bibli nejsou žádní dočasní starší, není tu nic o časově omezeném mandátu, nejsou tu ani žádné podobné lidské vynálezy. Starší sboru není ani krizovým manažerem, kterého si najmeme, když naší firmě teče do bot, není ani výkonným ředitelem nově založené sekce ve firmě.

Minule jsme mluvili o tom, že starší je zralý muž, který pečuje o Kristovy ovečky, sytí je Božím slovem a chrání je. Aby mohl být ustanovený, musí chtít být starším a musí ve zjevné míře naplňovat požadavky, které se týkají jeho charakteru. Má být schopný učit a církev ho má rozpoznat jako toho, kdo je povolán k tomuto úkolu. Toto rozpoznání není možné bez toho, že práci staršího už prakticky zastával. Jestliže někdo touží po tom být starším, poznáme to podle toho, že dělá to, co dělá starší. A jestliže je ve sboru muž, který dělá to, co má starší dělat, ale není ustanovený jako starší a současně má všechny potřebné kvality, které starší má mít, potom když dojde k rozpoznání takového muže ze strany ostatních věřících a k jeho následnému ustanovení, co se změní na jeho práci? Nezmění se vůbec nic. Takový muž prostě pokračuje v tom, co dělal do té doby – pečuje o Kristovy ovečky, sytí je Božím slovem a chrání je. Takže když přemýšlíme nad tím, jaké by mělo být naše očekávání při ustanovené dalšího staršího, vidíme, že zjevně by se nemělo změnit v podstatě nic. Mimochodem souvisí to také s tím, že starší nemá být nově zasazený (nově pokřtěný – E, nedávno obrácený – ČSP, Petrů, nováček – B21, Pavlík). K tomu doporučuji pročíst první bod kázání z 1Tm 3,6–7 – zde.

Nicméně je tady ještě další rovina, kterou musíme zohlednit. A to je rovina autority, která souvisí s prací starších v místní církvi. Práci starších bychom mohli (a měli) popisovat slovy jako správce, tedy ten kdo se stará o to, co není jeho, plavčík, tedy ten, kdo dává pozor na to, aby se nikdo neutopil, vrátný, který kontroluje, zda dovnitř vcházejí jenom ti, kdo opravdu mohou vejít nebo ostraha, která dává pozor, aby se dovnitř nedostal nikdo, kdo tam nemá být. Dobré biblické slovo, které shrnuje všechny tyto významy, je slovo pastýř. V kontextu církve si ale musíme uvědomit, že církev má jediného pastýře, a to je Pán Ježíš Kristus. On je hlavou církve, on je ženichem, on je pastýřem, on je veleknězem, prorokem i králem, on je majitelem a Pánem. A ze své milosti a k užitku své církve ustanovuje podpastýře, starší. Oni nejsou tím, čím je on – jsou jenom služebníci a jsou Kristovými beránky stejně jako všichni ostatní. Ale byla jim svěřena zodpovědnost, která nebyla svěřena ostatním – pečovat o Pánovy ovečky.

Na tomto místě vzniká zvláštní vztah mezi tímto ustanoveným pastýřem a stádem. Pastýř se svým ustanovením veřejně zavazuje, že bude pečovat o ovečky, které jsou mu svěřené, a dělá to s vědomím toho, že bude skládat účty nejvyššímu pastýři. Právě on bude hodnotit jeho službu, zda jí dělal dobře nebo špatně. Ale Boží lid se ustanovením staršího také zavazuje – a to k tomu, že se bude poddávat autoritě tohoto pastýře a bude z jeho rukou přijímat veškerou péči jako od samotného Pána Ježíše Krista, také s vědomím toho, že tento pastýř je zodpovědný nejvyššímu pastýři, Pánu Ježíši Kristu.

A zde skutečně dochází ke změnám v Kristově těle, v místní církvi. Starší není prostředníkem mezi církví a Kristem. Je to přesně naopak – jeho zodpovědností je vést každé Boží dítě přímo k Pánu Ježíši Kristu, nikoliv k sobě. Přesto je mu svěřená i určitá autorita a církev se zavazuje, že ji bude respektovat, bude své starší ctít a poslouchat je.

Toto jsou věci, které bychom měli očekávat při ustanovení nového staršího.