Jestliže člověk neuslyší Boží slovo, evangelium, nemůže dojít ke spasení. Musí slyšet Boží slovo. Může jít o Boží slovo, jak ho čteme v Písmu, nebo o jeho věrné vysvětlení, tedy o výklad zapsaného slova Božího. A musím zdůraznit onu věrnost výkladu. Tedy takový výklad, jaký odpovídá textu v jeho kontextu. Takový výklad, jaký nic nepřidává ani nic neubírá. To je prostředek, který Duch svatý používá, aby stvořil v člověku nové srdce, které je schopné věřit i činit pokání.

A člověk musí přijmout Boží slovo jako slovo od Boha, slovo pravdy. O tom je skutečná víra. Můžeme sice uvěřit i lži, ale jenom tehdy, pokud ji považujeme za pravdu. V takovém případě jsme podvedeni, ale i tak věříme „pravdě“, o které se nakonec ukáže, že doopravdy pravdou není. Víra nikdy nemůže stát na čemkoliv, co nepovažuje za pravdu. Pokud o něčem vím, že to není pravda a přesto podle toho jednám, potom to nedělám z přesvědčení, ale proto, že chci klamat druhé nebo i sebe. Víra nemůže nestavět na pravdě.

Proto je evangelium nazýváno slovem pravdy. Proto je evangelium historickou skutečností, faktem. Boží syn odložil svou věčnou slávu a stal se člověkem, v lidském těle podstoupil smrt a to smrt na kříži. Zemřel za hříchy těch, kdo v něj věří, aby tito nezahynuli, ale měli život věčný ve víře v něj. Důkazem je skutečnost potvrzená mnoha očitými svědky – třetí den po svém ukřižování vstal z mrtvých. To jsou historická fakta, která nelze změnit. Je to pevně zakotvené do historie světa a lidé jsou voláni k tomu, aby tomu věřili. Je to naléhavé volání, protože právě tak jako vstal Kristus z mrtvých, se také vrátí a budou soudit svět – a odsoudí k věčnému trestu ty, kdo v něj neuvěřili. To je evangelium, slovo pravdy. Tesaloničtí toto slovo přijali jako slovo Boží, tedy naprosto pravdivý a nepochybný výrok.

Nebylo to pro ně slovo Pavla, slovo lidské, nebyla to otázka nějaké filozofie, nebo otázka světového názoru – byla to otázka života a smrti. Bůh, stvořitel nebe i země, k nim promluvil skrze kázání apoštola Pavla a jeho společníků a oni přijali jeho slovo. A to byl začátek jejich křesťanského života. Maličké semínko zasazené do jejich života – možná jeden verš (jako Zj 14,7 – Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť nastala hodina jeho soudu, nebo Ř 6,23 – Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu), možná mnohem více. Pravděpodobně mnohem více – přijali všechno, co jim Pavel vysvětloval z Písma a Boží slovo udělalo svou práci. Boží slovo k nim přišlo v moci, v Duchu svatém a v přesvědčivé plnosti (1Te 1,5). A neskončilo to jenom u jejich znovuzrození, ale přineslo bohaté ovoce víry v jejich životech.