Podíváme se na tři věci ze závěru Jákobova života – jednak je to slib, jímž zavázal Josefa, dále je to poněkud překvapivá adopce Josefových synů a nakonec uvidíme Jákobovo požehnání, které dává Josefovým synům.
Nejprve se podíváme na obecné principy, na základě kterých můžeme hodnotit Josefovo jednání, potom ho zhodnotíme a nakonec to završíme duchovním výkladem a aplikacemi, které z tohoto textu vyplývají.
Ukážeme si Boží požehnání v podobě potomstva, tedy v rodině, dále Boží požehnání ve vztazích, konkrétně v našem příběhu ve vztahu otce a syna, a nakonec Boží požehnání, které se vylévá do okolní společnosti.
Bůh nás na Jákobovi učí, jak máme hledat jeho vůli. Na začátku stojí rozhodnutí Božího dítěte, ruku v ruce s ním jde také oběť, kterou je toto rozhodnutí často provázeno a vše je završeno poslušností.
Dnes se podíváme na dva verše, které spojují manželství, vztah muže a ženy se vztahem Krista a jeho nevěsty a také se vztahem Krista a každého jednotlivého křesťana.
Bůh se stará o své děti a bohatě a hojně je zaopatřuje. Uvidíme to 1. na faraónovi, který přikazuje Josefovi to, co už je v Josefově srdci, uvidíme to 2. na Josefovi, který nad faraónův příkaz dává dary bratrům i svému otci a uvidíme to 3. na Jákobovi, jehož duch okřál a potěšil se.