Jaroslav Kernal, Praha 23. dubna 2017

Pokoj vám a milost milovaní svatí, milí přátelé i hosté, zdravím vás ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. Pokračujeme ve výkladu Pavlova prvního listu Timoteovi a jsme u veršů, které tvoří vrchol celého listu. Budeme se dnes zabývat jenom malou částí textu z veršů 14-16. Původně jsem chtěl probrat ty verše najednou, ale čím více jsem studoval ten text, tím těžší bylo nechat tu spoustu věcí, které tam jsou, stranou. Ten text je skutečně velmi hutný a silný. Pokud máte Bible, otevřete je spolu se mnou na jednom z nejkrásnějších míst, které v Písmu máme. Přečtu 1Tm 3,14-16.

Před námi je text, který je vyvrcholením tří kapitol, jimiž jsme prošli. Zároveň je to však text, který je vrcholem celého Pavlova dopisu. Na začátku čtvrté kapitoly je malé slovíčko, které ukazuje na protiklad – a překládá se různě, jako však, pak, nyní, ale, někdy se nepřekládá vůbec. Nicméně toto slůvko na začátku prvního verše ukazuje na souvislost s předchozím textem. Čtvrtá kapitola nezačíná něčím novým, ale navazuje na třetí kapitolu a staví na ní, vychází z ní. Proto můžeme mluvit o tom, že verše 14-16 třetí kapitoly jsou vyvrcholením celého listu. To je to nejdůležitější, co chtěl Pavel říci a k čemu směřoval.

Pavel mluví o církvi. Církev je hlavním tématem pastorálních dopisů, tedy dopisů Timoteovi a Titovi. Je to o tom, jak má fungovat církev. Viděli jsme to v předchozích dvou kapitolách, kdy jsme mluvili o modlitbě a vyučování, kdy jsme mluvili o vedoucích v církvi, o dohlížitelích a ustanovených služebnících. V celé třetí kapitole se několikrát opakuje slovo „musí“, nebo je třeba, je nutné. Dohlížitel musí být, služebník musí být. Totéž sloveso je v patnáctém verši, kde Pavel říká Timoteovi, jak si musí počínat v církvi, jak to musí vypadat v církvi.

• 1 Timoteovi 3:15 Toto ti píšu, abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě, jímž je církev živého Boha, sloup a opora pravdy.

Dneska se zaměříme jenom na malou část patnáctého verše. Pavel píše Timoteovi, aby věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě, jímž je církev. To jsou slova, která dnes probereme do hloubky. Je to nutné, protože učení o církvi je dnes mnoha křesťany odsouváno jako něco nepodstatného, nedůležitého. Jeden kazatel napsal, že mnozí křesťané dnes chápou církev jako ozdobu na fasádě domu – může tam být nebo nemusí, je to jedno. Dalším stačí, aby si doma pustili kázání svého oblíbeného kazatele a – hop, mají „církev“ v pohodlí svého křesla, aniž by museli opustit svůj obývák. Opravdu tohle Bůh zamýšlel, když ustanovil církev?

Proto musíme jít k té krátké frázi a důkladně jí promyslet. Ukážeme si tři věci, které se týkají církve – je to nutnost, která čiší z celé třetí kapitoly, příkaz, rozkaz, nezbytnost toho, jak věci mají být, dále uvidíme přesnost – Pavel mluví o církvi jako o domě Božím. To nás odkazuje do Starého zákona a my si ukážeme několik paralel, které nám pomohou pochopit, co je to církev. A nakonec – mluvíme o církvi, a to ukazuje na život. Církev je organismus, je živá – je to církev živého Boha (o tom budeme mluvit příště), ale samotný fakt, že Bůh ustanovil církev jako nevěstu svého Syna, ukazuje na život, který je a musí být v církvi přítomný. Pojďme tedy k první věci, kterou vidíme v našem textu:

I. Nutnost

• 1 Timoteovi 3:15 … abys věděl, jak je třeba si počínat…

Jak je třeba, jak je nutné, jak to musí být. Ten důraz je jak ve druhé, tak v celé třetí kapitole, a je nepřehlédnutelný. Pavel říká, že takhle musí církev vypadat, že tohle musí církev dělat. Vrací nás to zpátky do druhé kapitoly, kdy Pavel říká, že ženy nemají učit, ve třetí kapitole potom, že starší církve mají být muži, kteří splňují biblické kvalifikace – tedy mají touhu být staršími, slouží jako starší, mají mít jasně definovaný charakter i schopnosti. Je o nich napsáno, že takoví musí být. Podobně ustanovení služebníci musí mít stejný charakter jako starší, a celá církev má dbát na to, aby to přesně takhle bylo. To není otázka volby, nezáleží to na nás, jak si to rozhodneme nebo odhlasujeme, ale je to jasný výrok Božího slova. Bůh tady ustanovuje normu pro církev.

Ve verších patnáct a šestnáct Pavel mluví o církvi a vysvětluje, co to církev je, jaká je její podstata, jaké je její poselství, v čem spočívá její plnost. To jsou věci, jimiž se ještě budeme zabývat, ale dneska musíme zůstat u toho, že tady je popsaná norma pro církev. Potřebujeme si – stejně jako církev v Efezu, kam mířil Pavlův dopis Timoteovi – stále připomínat, že Bůh nám ve svém Slově ukázal jasný vzor toho, jak má církev vypadat. Kontext, v jakém Pavel píše, a slova, která používá, to vše je velmi specifické a vážné.

V originálním textu je sloveso, které se opakuje třikrát ve stejném tvaru ve třetí kapitole – je to ustrnulý slovesný tvar, který se překládá slovy je nutné, je třeba, je nezbytné, musí se. To slovo je použito, když se mluví o kvalifikaci starších – starší musí být… ve v. 2, dále když se mluví o kvalifikaci ustanovených služebníků, diákonů ve v. 7. Nakonec je to slovo použito zde, kde se mluví o tom, jak to má vypadat v církvi. A musíme dodat, že nejde jenom o dohlížitele a ustanovené služebníky, ale jde o kompletní fungování celé církve. Když Pavel nechal Tita na Krétě, napsal mu dopis, ve kterém mu zopakoval, co má udělat:

• Titovi 1:5 … abys uvedl do pořádku, co ještě zbývá, a ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti nařídil.

Všimněte si těch slov, která tam jsou – uvedl do pořádku, co v pořádku není. Jsou tam věci, které musí být nějak, ale dosud tak nejsou. Pavel opakuje Titovi, co mu již nařídil. Už bylo jasné, co má dělat, přesto to ještě opakuje a píše o starších, o tom jací musí být a co musí dělat – povzbuzovat ve zdravém učení a napomínat odpůrce (Tt 1,9), píše o fungování celého sboru (Tt 2,1-10) – jak si mají počínat a jací mají být starší muži, starší ženy, mladší ženy, mladší muži, otroci.

Přesně totéž napsal Pavel Timoteovi, kterého nechal v Efezu, aby dal věci do pořádku, aby nedovolil učit odchylným naukám a zabývat se rodokmeny, bájemi a jinými lidskými výmysly (1Tm 1,3-4). Církev je Božím dílem, je stvořená Bohem, proto si nemůžeme zvolit, jak bude církev vypadat a jak bude fungovat. A i kdybychom chtěli, náš text nám to zakazuje, protože nás učí:

• 1 Timoteovi 3:15 … jak je třeba si počínat v Božím domě, jímž je církev živého Boha, sloup a opora pravdy.

Milí přátelé, to, co máme dnes před sebou, je velmi vážné a nekompromisní. Pavel přináší jasný rozkaz a spolu s ním nám předkládá obraz, na kterém celou vážnost situace velmi dobře vystihuje. Stejné slovo, které je použité v tomto verši, používá Pán Ježíš, když mluví s Nikodémem a ukazuje mu, jak se člověk může dostat do Božího království: „Musíte se znovu narodit!“ (J 3,7). Myslíte, že by to mohlo jít nějak jinak? Ježíš říká, že ne! Jediná cesta k Bohu je skrze nové narození z Ducha svatého – tedy z milosti skrze víru v Pána Ježíše Krista. Jinak to nejde. A úplně stejně Pavel mluví o Božím domě a o tom, jak si křesťané mají počínat v Božím domě, kterým je církev živého Boha. A to nás vede k druhému bodu:

II. Přesnost

Mluvili jsme o nutnosti, o tom, že věci nějak musí být. Ruku v ruce s nutností jde přesnost. Jestliže něco nějak musí být, potom obvykle velmi záleží na to, jak přesně to musí být. Jestliže máte auto, které jezdí na naftu, nebude fungovat, když do něj natankujete benzín – a to i přes to, že obojí je palivo pro spalovací motory. Když si zadáte pin do mobilu 1234, nebude to fungovat, když zadáte 1235.

Pavel mluví o Božím domě, jímž je církev. Církev je Boží dům. To je trochu zvláštní, i když nikoliv ojedinělé vyjádření. Použitá slova nás vedou do Starého zákona, do knih Mojžíšových, vedou nás ke stánku, který měli Izraelci na poušti a ke chrámu, který postavili později. Ten chrám v Jeruzalémě byl dům Boží. Byl to zjevný obraz toho, co mělo přijít. A je důležité, abychom si uvědomili, že bylo velmi jasně a konkrétně napsáno, jak to má v domě Božím vypadat. Nebylo nic, co by bylo ponecháno na libovůli Izraelců nebo Mojžíše.

• Numeri 1:54 Izraelci učinili vše přesně tak, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi.
• Numeri 17:26 I učinil Mojžíš přesně tak, jak mu Hospodin přikázal.

Tohle je refrén, který najdeme v knihách Leviticus a Numeri. Čeho se týkají tato slova? Toho, jak to má vypadat v Božím domě. Toho, jak si mají počínat v Božím domě nebo v Božím stánku. Stánek byl předchůdcem a obrazem Božího domu v Jeruzalémě, Šalomounova chrámu, a ten je předobrazem toho pravého Božího domu, v němž Bůh trvale přebývá – a tímto domem je církev živého Boha. Všechno, co se týkalo stánku nebo chrámu, bylo řečeno naprosto jasně a všechno, co bylo uděláno a jak to bylo uděláno, mělo ukazovat jedním jediným směrem – na Krista a jeho nevěstu, na církev, která je tím pravým domem Božím. Podívejme se alespoň na pár drobností, souvislostí, paralal, které nacházíme. Jistě by bylo dobré prozkoumat tyto věci mnohem pečlivěji, hlouběji a v celé šířce, ale to nechám na každém z vás – a chtěl bych vás povzbudit k tomu, abyste to udělali.

A. Stavba domu/stánku

Mojžíš a později syn Davidův, Šalomoun (a schválně říkám syn Davidův, protože to byl později Syn Davidův, Ježíš, který vybudoval ten pravý Boží chrám, církev), dostali přesné pokyny ohledně toho, jak mají stavět. Mojžíšovi byl ukázán obraz nebeské svatyně, a podle jejího vzoru postavil stánek. Nemůžeme se domnívat, že v nebi je nějaký stánek, ale Bůh Mojžíšovi ukázal, jak přesně mají vypadat všechny věci, které se týkají stánku. A později se totéž stalo s chrámem. Bůh přesně a jasně řekl, jak má všechno vypadat, kde má co stát, a jak se má všechno dělat. Od těch základních věcí, jako byly rozměry a materiály až po ty nejmenší drobnosti. Jistě si vzpomenete na dlouhé popisy v knihách Mojžíšových – měly být připraveny dlouhé pruhy z tachaší kůže (mořská kráva – moroň, delfín, sviňucha), pruhy purpurové látky s poutky, patky, sloupky, svlaky – všechno bylo přesně popsané – všechny rozměry, materiál i způsob, jak to patří dohromady. Vzpomeňte si na detaily roucha velekněze, jakou má mít obrubu spodní oděv, jakou má mít obrubu svrchní oděv, že na obrubě se mají střídat zlaté lilie a zvonečky, že velekněz má mít čepici s nápisem „svatý Hospodinu“, kněží že mají nosit lněné spodky, atd. Je to spousta věcí, které čteme v knihách Mojžíšových, je to mnoho detailů, jimiž se jen obtížně probíráme, protože jsou zdánlivě naprosto vzdálené naší zkušenosti i našim představám a jsou nám nesrozumitelné.

Možná si říkáte, proč to všechno bylo tak komplikované? Proč nám Bůh dal takové věci, kterým v podstatě vůbec nerozumíme? Proč máme v knize Leviticus osm kapitol, které se týkají nejrůznějších obětí? K čemu nám tohle všechno je? Jak to souvisí s tím, čemu věříme a co žijeme dnes? Boží slovo na to má odpověď – je to k našemu poučení. Proč je tady tak velký důraz na přesnost, jednotlivost a detail? Protože Bůh je svatý. Bůh je dokonalý. Bůh není nějaký pohodář, který by řekl, že to je jedno, jestli je to ze zlata nebo z bronzu, hlavně když se to bude blýskat, Bůh neříká – metr sem, metr tam, nějak to zkoulíme – nebo nějaké podobné věci. Podívejte se do knihy Přísloví:

• Přísloví 11:1 Falešné váhy jsou Hospodinu ohavností, kdežto v přesném závaží má zalíbení.

Co nám to říká o Bohu? Bůh chce, aby věci byly správně, aby všechno bylo tak, jak on řekl. Proč tak důkladné popisy svatyně, stánku, chrámu v Jeruzalémě? Abychom si uvědomili, jak moc Bohu záleží na místě, kde má být uctíván, kde má přebývat Boží sláva, na místě, které se má honosit označením dům Boží. Přesně tohle byl důvod, proč Ježíš vyhnal prodavače dobytka a penězoměnce z chrámu. Řekl jim:

• Matouš 21:13 Je psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby‘, ale vy z něho děláte doupě lupičů.

Vzpomeňte si na Nehemjáše, jak se rozlítil, když zjistil, že Izraelci pronajali komory v chrámě, které měly sloužit pro svaté dary, pohanům, aby si tam udělali skladiště zboží. Vzpomeňte si na krále Achaza, syna zbožného Jótama. Achaz:

• 2 Královská 16:2-3 Nečinil, co je správné v očích Hospodina, jeho Boha, jako činil jeho otec David. Chodil po cestě králů izraelských. Dokonce dal svého syna provést ohněm podle ohavností pronárodů, které Hospodin před Izraelci vyhnal.

Mezi ohavnosti krále Achaza patřilo mimo jinét také to, že když uviděl v Damašku pohanský oltář, nechal stejný udělat v Hospodinově chrámě místo bronzového oltáře, který tam byl. Nečinil, co je správné v Hospodinových očích. Bůh trval na tom, aby všechno bylo udělané tak, jak on to přikázal. A tím se vracíme k našemu textu – církev je dům Boží. Můžeme v církvi dělat věci tak, jak se nám zlíbí? Můžeme budovat církev podle našich představ? Ne!

Podívejte se na kontext našeho textu v 1. Timoteovi. Na prvním místě se mají konat modlitby, muži mají jednat bez hněvu a hádek se vší pokorou a úctou, ženy nemají být marnivé, ale mají zdobit své životy dobrými skutky. Mají se podřizovat svým mužům, nemají v církvi vyučovat, ti, kdo vedou církev, musí mít předepsaný charakter, aby církev mohla růst ve zbožnosti. „Toto ti píšu, abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě!“ To, jak bude církev uspořádaná a jak se bude budovat navzájem, není otázkou našeho rozhodnutí, ale otázkou naší poslušnosti.

Popis církve v Novém zákoně je velmi jasný. Církev je postavená z živých kamenů, které podpírají jeden druhý. Těmi živými kameny jsme my, kteří jsme uvěřili v Pána Ježíše Krista. Jsou to kameny, které jsou spojené dohromady a tvoří jednu stavbu. Jsou to kameny, které vytvářejí jeden jediný celek – tělo Kristovo.

Církev je Boží dům, a to také znamená, že církev není hromadou kamenů, ale je stavbou, která je uspořádaná, která má nějakou strukturu, nějakou formu. Někdy lidé říkají, že církev je organismus, ale ne organizace. Víte, proč nemohu souhlasit s takovým vyjádřením? Protože neexistuje nic lépe a více organizovaného, než je živý organismus. Každý živý organismus je dokonale organizovaný. Má naprosto funkční, má jenom funkční a efektivní organizaci. Taková organizace, která se týká církve je výborně popsaná právě ve třetí kapitole 1. Timoteovi. Nebo jinde:

• Ef 2:20-22 Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.

Tohle je důvod, proč autor listu Židům vyzývá křesťany, aby nezanedbávali společná shromáždění. Tohle je velké nebezpečí moderní doby, kdy si lidé strčí sluchátka do uší a myslí si, že mají církev, když poslouchají nějaká kázání. Nebo když si sednou k monitoru a dívají se na online přenost shromáždění. Nejsem proti nahrávkám kázání ani proti online přenosům shromáždění – jsou to dobré věci a nástroje, které mohou být v mnoha ohledech velmi užitečné. Ale nikdy nemohou nahradit společenství Božího lidu.

Církev je domem Božím, je složená z živých kamenů. To je velmi důležité, milovaní, a souvisí to se slovy Pána Ježíše, že se musíme znovu narodit. Dokud se člověk nenarodí znovu, není živým kamenem a není ani součástí církve. Církev je složená jenom z těch, kdo se narodili z Boha. Jenom to je Boží dům. Boží dům ve Starém zákoně měl jasně stanovené hranice, a znovuzrození je takovou hranicí pro Boží dům lidu nové smlouvy, tedy pro církev. Není to křest, není to členství v církvi, není narození se do křesťanské rodiny, ale je to narození z Ducha.

Pojďme dál k další paralele, kterou nám poskytuje obraz Božího domu:

B. Služba ve stánku/chrámu

Služba musela být vykonávána předepsaným způsobem. Velmi známý a odstrašující případ je popsán v knize Leviticus – synové Áronovi přinesli před Hospodina cizí oheň, jaký jim Hospodin nepřikázal. Bůh je na místě zabil. Mohli bychom napsat celý seznam lidí, které Hospodin potrestal, když mu chtěli sloužit svým vlastním způsobem a ne tak, jak to chtěl Bůh.

Druhá až pátá kapitola prvního listu Timoteovi nám ukazuje, jak máme v církvi sloužit. Je to velmi jednoduché a prosté – jde o pravou zbožnost, která má růst skrze výklad a aplikaci Božího slova. Je to pravá zbožnost, jejíž jádro a podstata je v evangeliu. To je vpravdě skutečné tajemství zbožnosti:

• 1 Timoteovi 3:16 Byl zjeven v těle, ospravedlněn v duchu, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy.

Služba v církvi je o Ježíši Kristu a ne o člověku. Kněží v chrámu si nemohli říci, že už je nebaví obětovat býky, tak co kdyby zkusili jelena, nebo kachnu místo holubice. Provinili by se proti Hospodinu. Proto těch osm dlouhých kapitol na začátku Leviticu, které popisují nejrůznější oběti a vysvětlují, jak má být která obětovaná, co se má ze které spálit, co se má uvařit, co se může jíst a co se nemůže jíst, co se má vyhodit, co se má ponechat. Proto tolik detailů, abychom rozuměli, jak vážné to je sloužit Bohu.

Dnes nemáme fyzický chrám ani nepřinášíme oběti. Jsme spaseni z milosti skrze víru. Žijeme z víry. Jako Boží děti máme skutečnou svobodu – ale není to svoboda k tomu, abychom si dělali, co se nám zlíbí a nazývali to službou Bohu. Lidé jsou dnes ochotni nazývat službou Bohu cokoliv – stačí na to dát nálepku „křesťanské“. A tak můžete mít křesťanské kavárny, křesťanské sportovní akce, křesťanské ochránce přírody, křesťanské obchody, křesťanské bary, křesťanské diskotéky, křesťanské divadlo, křesťanský hluk, pardon křesťanskou metalovou hudbu, a od těchto věcí relativně „nevinných“ docházíme až ke křesťanským homosexuálům, a možná se dočkáme křesťanských pedofilů a křesťanských vrahů. A lidé, kteří se na takových věcech podílejí, to nazývají službou Bohu. Je to skutečně tak?

Přesně toto dělali Izraelci ve Starém zákoně. Odlili si sochu býčka, řekli toto je Bůh, který nás vyvedl z Egypta, a toho pak uctívali. Uctívali skutečně Boha, který je vyvedl z Egypta? Ne! Klaněli se modle. V chrámu postavili množství nejrůznějších oltářů a uctívali tam kdejaké bůžky. Chodili na posvátná návrší a pálili tam kadidlo Hospodinu a tím ho zneuctívali, protože takto jim sloužit nepřikázal. Služba v Božím domě musí probíhat podle Božích pravidel, ne podle lidských představ a nápadů. Proto máme Boží slovo! Proto máme list Timoteovi. Jak slouží křesťané Bohu? Odpověď je velmi jednoduchá:

• Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

A podívejme se ještě rychle na jednu paralelu s Božím domem:

C. Služebníci

A tady je možná ta paralela nejsilnější. Kdo směl sloužit v chrámu? Jenom ten, kdo se narodil určitým způsobem, resp. do určité rodiny. Ten byl Bohem předurčen k tomu, aby sloužil v Božím domě. Mohl sloužit kdokoliv? Nemohl! Jenom ten, kdo byl z kmene Lévi, se mohl podílet na službě v Božím domě. Nikdo jiný.

Jenom ten, kdo se narodil z Boha, může sloužit v církvi. Nikdo jiný. A když se někdo narodil jako lévijec, nemohl si říct, že nepůjde sloužit do chrámu. Musel, protože se narodil jako lévijec. Kdo se narodí z Boha, slouží Bohu. A nejenom že musí, ale protože se narodil z Boha, tak také chce. Je to jeho přirozenost, je to něco, co patří k podstatě nového narození. A podobně jako v tom jeruzalémském chrámu nedělali všichni všechno, ale měli rozdělené úkoly – někteří lévijci byli vrátní, jiní byli zpěváci, další se starali o vodu, o dříví na oběti, o zvířata k obětování, o kůže z těch zvířat, o budovu, atd., tak i v církvi každý slouží tím darem milosti, který od Boha přijal. Když to děláme, jsme dobrými správci Boží milosti v její rozmanitosti (1Pt 4,10). A poslouchejte, jak Petr pokračuje:

• 1 Petrův 4:11  Kdo káže, ať zvěstuje slovo Boží. Kdo slouží, ať to činí ze síly, kterou dává Bůh - tak aby se všecko dělo k oslavě Boží skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva i moc na věky věků. Amen.

Každý křesťan slouží tak, aby to bylo k oslavě Boží skrze Ježíše Krista. Ježíš Kristus je úhelným kamenem Božího domu, je také hlavou těla, a je také veleknězem našeho vyznání (Žd 3,1). I to patří k Božímu domu. Ve stánku i v chrámu byl ustanoven velekněz. Podle nařízení, které dal Bůh Mohjžíšovi, byl vždy jenom jeden velekněz. Jenom jeden potomek Árona mohl oblékat velekněžské roucho, mohl obětovat oběť smíření, mohl jednou za rok vstoupit do svatyně svatých a pokropit schránu smlouvy krví oběti. Tento velekněz byl jedním z lévijců – pocházel z kmene Lévi a z rodu Áronova. Byl stejný jako jeho bratři, kteří sloužili v Božím domě. To je jeden z důvodů, proč se Kristus stal člověkem. Nejenom proto, aby na lidském těle usmířil hřích, i když to je pro nás to nejdůležitější, ale jak píše:

• Žd 2:17-18 Proto musil být ve všem jako jeho bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě a mohl tak smířit hříchy lidu. Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky.

Kristus vešel do svatyně svatých jednou provždy a nevešel tam s krví kozlů a býků, ale s vlastní krví. Dal sám sebe jako oběť živou a svatou, aby nás vykoupil ze všeho hříchu. Tohle je způsob, jak Starý zákon ukazoval na Krista.

Církev je Božím domem. Je složená z živých kamenů, přináší živé oběti, je královským kněžstvem, které slouží Bohu. Proto Pavel říká, že církev je Boží dům. Proto Ježíš mluví o tom, že církev je jeho tělem, které on vybudoval.

• Jan 2:19 Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím.

Ježíš nemluvil o kamenném domě obloženém dřevem a potaženém zlatem, ale mluvil o svém těle. Třetího dne vstal z mrtvých, vystoupil na nebesa a byl ustanoven:

• Efezským 1:22-23 … svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem.

To je ten chrám, o němž Kristus mluvil. To je Boží dům, který povstal na úhelném kameni, jímž je Kristus. Ten dům jste vy! Vy, kteří věříte v Pána Ježíše Krista a byli jste očištěni jeho krví. Vy jste těmi živými kameny, vy jste kněžstvem, které přináší Bohu svaté oběti. Jenom vy můžete přinášet svaté oběti, protože jste byli posvěceni Kristovou krví. A nemůžete přinášet nic jiného než sami sebe, protože nic jiného svatého nemáte. Křesťané, vy jste národ svatý:

• 1 Petrův 2:9 Vy však jste `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu´, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

Jste Boží dům, jste církví, kterou si buduje Ježíš Kristus, a kterou brány pekel nepřemohou. Jste Božím domem, protože Bůh přebývá ve vašich srdcích skrze Ducha svatého, který vám byl dán. A to nás vede k poslednímu bodu:

III. Živost

• 1 Timoteovi 3:15 … jak je třeba si počínat v Božím domě, jímž je církev…

Církev je Boží dům, ale je to velmi zvláštní dům. Není to nic statického a nepohnutelného a to i přes to, že má velmi pevné základy. Úhelným kamenem tohoto domu je Ježíš Kristus. Základem jsou apoštolové a proroci, tedy učení Božího slova, resp. především učení Nového zákona. Ale tento dům je živý. Tento dům se buduje, roste. Tento dům není mrtvou organizací, ale je živým organismem. Dokonce je to dům, který útočí na brány pekla!

• Matouš 16:18 Na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.

Tento Boží dům je domem, který roste do celého světa. Křesťané hlásají mocné skutky toho, kdo nás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla, hlásají evangelium o Ježíši Kristu, jdou do celého světa a získávají učedníky a tak ten Boží dům neustále roste.

V moci Ducha svatého, který v nich přebývá, křesťané oslavují Ježíše Krista a hlásají evangelium všem národům. Kdo uvěří v Krista, bude spasen, kdo neuvěří, už je odsouzen. Je dítětem Božího hněvu. Tohle působí moc vzkříšeného Krista, který v nás skrze Ducha svatého přebývá. Už nežijeme pro své sobectví, zemřeli jsme sami sobě, zemřeli jsme světu, hříchu i zákonu a skrze víru v Krista žijeme pro Boha, jeho království a jeho slávu.

Církev je živá, protože v ní přebývá Duch Kristův, Duch svatý. Církev je živým organismem a jako taková je dokonale a pečlivě uspořádaná, organizovaná. A o tom je náš text – jak je uspořádaná církev. Jak funguje církev, jak má sloužit v tomto světě, jak si křesťané mají sloužit navzájem.

Moji milí, před námi je obraz Božího domu. Je to dům, který Kristus vybudoval svou obětí na kříži Golgoty. A náš text nám ukazuje, jak Bůh chce, aby tento dům fungoval a vypadal. Není to polorozpadlá chartč, není bouda bezdomovců splácaná z čehokoliv, co se hodí, není to přístřešek z klacků a listí, ale je to Boží dům. Živá a svatá Kristova církev, která je stvořená a budovaná evangeliem, která roste evangeliem, protože s radostí hlásá tu radostnou zprávu, že:

• 1 Timoteovi 1:15 Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky.
• Jan 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
• 1 Korintským 3:16-17 Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.

Milovaní svatí, nemůžeme jinak než chválit Boha za nádheru, kterou stvořil, když dal vzniknout církvi, živému tělu, které má jedinou hlavu, a tou je Ježíš Kristus. Kristus stvořil církev (Mt 16,18-19), obětoval se za ni (Ef 5,25), vykoupil jí svou vlastní krví (SK 20,29), ztotožňuje se s ní (Sk 9,4-5), nazývá jí svou nevěstou (J 3,29) a svým tělem (Ef 5,30). On je svrchovanou hlavou církve, je Pánem církve, je vlastníkem církve, je ženichem církve, je plností církve a je také poselstvím církve. Jemu buď sláva na věky věků.

 Amen.