Jaroslav Kernal, Praha 30. října 2016

Pokoj vám a milost, milovaní svatí. Pokračujeme v našem studiu Pavlova prvního dopisu Timoteovi, a skrze Timotea církvi do Efezu. Přečtěme celou první kapitolu, abychom si připoměli širší kontext a potom se budeme zabývat verši 12-17. 

Pavlův první list Timoteovi je jedním z mála Pavlových listů, kde Pavel v úvodní části vynechává obvyklé díkůvzdání a chválu a místo toho jde rovnou k problému, který je potřeba vyřešit. Dokonce i do církve jako byla ta v Korintu, píše Pavel své díkůvzdání, ale Timoteovi do Efezu ne. To ukazuje na závažnost problému, který měl Timoteus v Efezu vyřešit. O tom jsou úvodní verše:

• 1Tm 1:3-4 … žádal jsem tě, abys dále zůstal v Efezu a nikomu nedovolil učit odchylným naukám a zabývat se bájemi a nekonečnými rodokmeny, které vedou spíše k jalovému hloubání, než k účasti víry na Božím záměru.

Tyto odchylné nauky byly spojené se zákonem, jak vidíme hned v následujících verších – byli tam lidé, kteří chtěli být pokládáni za učitele zákona, ale nerozuměli tomu, proč a komu byl dán zákon. Společně s bájemi a rodokmeny učili Mojžíšův zákon a chtěli ho vložit na křesťany. Již o mnoho let dříve se k této věci vyjádřil Petr, když do Antiochie přišli lidé, kteří učili podobné věci – tedy, že je třeba zachovávat zákon, abychom byli spaseni:

• Skutky apoštolské 15:10 Proč tedy nyní pokoušíte Boha a chcete vložit na učedníky břemeno, které nemohli unést ani naši otcové ani my!

V našem textu Pavel připomíná Timoteovi, komu je určen zákon – a mluví o zákoně v obecném slova smyslu a vede Timotea k tomu jedinému, co může vyřešit problém zákona i problém hříchu – k evangeliu. Evangelium je odpovědí na hřích. Evangelium je mocí Boží ke spasení pro každého, kdo věří (Ř 1,16). Evangelium je obsahem našeho dnešního textu – řešení problému falešných učitelů, učitelů zákona, vidí Pavel ve zdravém učení evangelia. A ve verších, které máme před sebou, ukazuje nádheru, velikost, moc a slávu evangelia. Na vlastním příkladu ukazuje velikost Boží moci i moc Boží milosti. Celý oddíl pak vrcholí reformačním Soli Deo Gloria – jedině Bohu buď sláva.

Dnešní text můžeme vidět jako dobré vodítko k tomu, jak by mohlo vypadat naše vlastní svědectví o Kristově moci v našem životě. Někdy křesťané nevědí, jak říci druhým lidem své vlastní svědectví o tom, jak uvěřili – a tady máme dobrý příklad přímo od Pavla. Jindy se lidé ve svých svědectvích zaměřují na to, jak hrozný byl jejich život předtím, než uvěřili a potom ve dvou větách řeknou, že uvěřili v Krista a všechno se v jejich životě změnilo – nicméně takové svědectví je přímo kontraproduktivní, protože lidé, kteří to poslouchají, si obvykle řeknou, že oni nejsou takoví chudáci nebo ztracenci, aby potřebovali od Boha zachraňovat. Ale v našem textu Pavel jenom krátce zmiňuje, jak hrozný byl jeho život, ale následně žasne a radostně chválí Boha za to, co všechno Bůh v jeho životě udělal. A pokud člověk slyší takovou chválu, vzbuzuje to jeho zvědavost a chce vědět víc o tom, co se stalo. Pojďme tedy do našeho textu a podívejme se na Pavlovo svědectví.

I. Milost Boží (v. 12-14)

• 1 Timoteovi 1:12-13 Děkuji našemu Pánu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, že mě uznal za spolehlivého a určil ke své službě, ačkoli jsem byl předtím rouhač, pronásledovatel a násilník. A přece jsem došel slitování, protože jsem ve své nevěře nevěděl, co dělám.

Pavel začíná slova svého svědectví chválou a údivem. Užasne nad tím, co s ním Kristus udělal. Jeho úžas směřuje k velikosti Boží milosti (v. 14). Žasne nad tím, že ho Pán uznal za spolehlivého a svěřil mu Kristovo evangelium. To ukazuje na velikost Boží moci. Když Bůh zastavil Pavla na cestě do Damašku, byl Pavel jedním z nejhorších pronásledovatelů církve. Křesťané v té době neměli většího protivníka. Ale Bůh změnil jeho srdce, dal mu nové srdce – ze své milosti mu dal nově se narodit z Ducha svatého (Sk 9,1-15). Bůh Pavla zastavil velmi dramatickým a neopakovatelným způsobem. Z nesmiřitelného nepřítele církve učinil apoštola evangelia. Ale to nakonec není to největší, nad čím by Pavel žasnul. Podívejte se do našeho textu: Pavel žasne nad tím, že mu Kristus dal sílu a uznal ho za spolehlivého a určil ke své službě. V listu Galatským Pavel napsal, že byl vyvolen ke službě evangeliu už v těle své matky. To byl Boží plán s Pavlem. Přesto potřeboval Pavel zastavit a proměnit.

V jistém slova smyslu byl Pavel velmi dobře připravený, protože jako zákoník znal dokonale Starý zákon, měl Boží slovo v krvi. Proto mohl okamžitě po svém obrácení jít do synagogy a zvěstovat Krista. Čteme o něm, že:

• Skutky apoštolské 9:22 … působil čím dál tím mocněji a svými důkazy, že Ježíš je Mesiáš, přiváděl do úzkých damašské židy.

Nakonec chtěli Pavla zabít a Pavel musel utéct. Protože hlídali brány Damašku, spustili ho učedníci v koši z hradeb. Kristus Pavlovi zjevil evangelium a dal mu sílu k tomu, aby ho kázal – a v tomto smylu byl Pavel dokonalým a dobře připraveným nástrojem. Ale na druhé straně byl připravený jen velmi málo – musel pracovat na svém charakteru. A tohle je to místo, kde Pavel žasne nejvíce. Bůh mu svěřil evangelium, ačkoliv byl předtím rouhač, pronásledovatel a násilník. Sám Pavel by nikoho takového nikdy nedoporučil ke službě evangeliu. Ale Pán to s Pavlem udělal. Udělal to Bůh sám a udělal to ve své svrchovanosti a ze své moci – není to pro nás napsáno proto, abychom snad my sami nesnažili dělat něco podobného. To rozhodně ne!

Podívejte se o dvě kapitoly dál, do třetí kapitoly, kde Pavel mluví o tom, kdo má být v církvi starším – mají to být jenom ti, kdo mají určité vlastnosti. Mezi těmito kvalifikacemi jsou dvě věci, které sice s charakterem souvisí, ale přímo se ho netýkají – jednou z nich je schopnost učit (1Tm 3,2) a druhou je, že:

• 1Tm 3:6 Nemá být nově pokřtěný, aby nezpyšněl a nepropadl odsouzení ďáblovu.

Ve druhém listu Timoteovi Pavel dává Timoteovi příkaz ohledně evangelia:

• 2 Timoteovi 2:2 … a co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné.

Svěř to věrným lidem – tedy lidem, kteří už prokázali svou věrnost, kteří jsou již prověření časem, takže nepropadnou pýše ani nebudou zklamáním. Tohle je způsob, jak máme my vybírat lidi ke službě evangeliu. Ale rozumějte mi dobře – každý křesťan je povolán k tomu, aby sloužil evangeliu, ale ne každý je povolaný a kvalifikovaný k tomu, aby mohl reprezentovat církev, učit druhé v církvi a předávat evangelium dalším generacím. Každý křesťan je svědkem Ježíše Krista a vydává svědectví o své víře a o milosti, která mu byla v Kristu darována, ale jenom někteří lidé – a Písmo tuto roli dává mužům – jsou určeni k tomu, aby byli pastýři Božího lidu a střežili vzácný poklad evangelia.

Pavel velmi dobře rozuměl tomu, jak vzácné je evangelium, proto žasnul nad tím, že ho Pán určil za spolehlivého a dal mu sílu kázat evangelium. Dobře chápal, co to znamenalo, že mu bylo svěřeno evangelium – dokonce o tom mluví v kontrastu s těmi, kteří nekázali evangelium, ale zákon, ačkoliv vůbec nerozuměli tomu, co dělají a nechápali ani svá vlastní slova. Proto mluví o evangeliu slávy požehnaného Boha, které mu bylo svěřeno (v. 11). Bylo mu svěřeno evangelium, přestože byl rouhač, pronásledovatel a násilník. A všimněte si ve 14. verši, co bylo tím hlavním důvodem, co bylo příčinou:

• 1 Timoteovi 1:14 A milost našeho Pána se nadmíru rozhojnila, a s ní víra i láska v Kristu Ježíši.

Milost je tím důvodem. Boží milost se rozhojnila. Proto Pavel může napsat, že došel slitování, protože ve své nevěře nevěděl, co dělá. Tady se musíme ještě na chvilku zastavit, protože závěr třináctého verše by snadno mohl někoho svést ke špatné interpretaci a aplikaci. Pavel nedostal milost kvůli tomu, že ve své nevěře nevěděl, co dělá. Boží milost a slitování není reakcí na hřích člověka. Žádný člověk není bez viny. Žádný člověk si nezaslouží slitování ani milost. Tohle si musíme ujasnit a pevně se toho držet – Bůh nikomu nic nedluží.

Pavel se ve své nevěře rouhal, pronásledoval církev a choval se násilně vůči křesťanům. Ve své nevěře – protože byl nevěřící, nechápal, co dělá. Jeho duchovní zrak byl zaslepený. Ačkoliv znal zákon, nerozuměl tomu, co je to hřích, že hřích je v tom, že nevěří v Krista (J 16,9). Bůh se nad Pavlem neslitoval kvůli tomu, že Pavel nevěděl, co dělá, ale ze své milosti, ze svého ničím nezapříčiněného svrchovaného rozhodnutí. Pavel tady neříká, že když lidé dělají to, čemu nerozumí, že by to měl být důvod pro Boží slitování. Ve světském právu platí, že neznalost zákona neomlouvá. V Božím slově čteme:

• Ř 1:21 Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu, ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.

To platí o naprosto všech pohanech, ať už má některý člověk své svědomí více probuzené nebo více otupené, ať již to člověk ví s větší mírou jistoty nebo toto vědomí úplně potlačuje. Všichni lidé vědí o Boží spravedlnosti, přesto nic nedělají se svým hříchem, a aby mohli pokračovat ve svém hříchu, chlácholí se slovy, že Bůh je přece hodný a oni to s ním nějak skoulí…

Pavel nevěděl, co dělá, protože byl zaslepený hříchem. Žil v nevěře, jednal v nevěře, ačkoliv se domníval, že hájí své náboženství a prosazuje spravedlnost a pravdu. Ale jeho nevěra nebyla důvodem, proč se nad ním Bůh slitoval. Tím důvodem byla Boží milost, která se nadmíru rozhojnila. Toto jsou slova, nad nimiž bychom měli jásat a která by nás měla naplňovat neutuchající radostí:

• 1 Timoteovi 1:14 A milost našeho Pána se nadmíru rozhojnila, a s ní víra i láska v Kristu Ježíši.

Pavel byl bídným ubohým hříšníkem, který žil ve své nevěře, žil v zatvrzelosti srdce, žil daleko od Boha a jeho slávy. Když psal efezským křesťanům, popisoval jejich naprostou zkaženost těmito slovy:

• Efezským 2:1-3 I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.

I Pavel žil bezbožně pod vládou satana. Ale milost se nadmíru rozhojnila! Kdyby milost nebyla milostí – tedy nezaslouženou a svrchovanou, Pavel by nikdy slitování nedošel. Ale Boží milost se nadmíru rozhojnila. Spurgeon říká, že Pavle musel psát tato slova s mnohými slzami. Jaký zázrak milosti se tady odehrává! Bůh zachránil Pavla, Pavel došel slitování – nikoliv kvůli své nevěře, ale z Boží milosti. Jaký zázrak milosti se odehrál ve vašem životě!

• Ř 5:20 A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost.

Milostí jste spaseni skrze víru (Ef 2,8). Bůh je bohatý v milosrdenství (Ef 2,5). Pavel používá slovo složené ze slovesa růst, rozmnožovat se, rozhojňovat se a předpony hyper. V Ř 5,20 a v 1Tm 1,14 je stejné sloveso, ale v 1Tm je ještě s předponou hyper. B21 mluví o tom, že Pavel byl zahrnut nesmírnou milostí, ale mně se moc líbí překlad v ekumenické, kde to překladatalé vyjádřili tím, že se milost nadmíru rozhonila. Nadmíru – to je hyper, to je víc, než bychom si dovedli představit, víc než bychom čekali… Už samotné sloveso rozhojnit, rozmnožit, růst vyjadřuje překypující aktivitu, něco, čeho je pořád víc a víc a ve spojení s hyper – to je skutečně nadmíru. To je naprosto výstižný a přesný popis charakteru a podstaty Boží milosti. Boží milost je přehojná, překypující, přetékající. Boží milost pramení z Boží lásky a stejně jako Boží láska vytéká ven, přetéká, přelévá se na hříšníky, takže se mohou doslova koupat v Boží milosti. Vzpomeňte si na Ezechielův popis chrámu (Ez 40-48). Z pod prahu domu vytékal pramen, který se měnil v řeku, ve které nebylo možné stát – muselo se v ní plavat. To je obraz Boží milosti, kterou Bůh zahrnuje svůj lid – hříšníky před stvořením světa vyvolené ke spasení. Chci, abyste tomu rozuměli – milost, která přichází spolu s vírou a láskou v Kristu, je darovaná jenom Božímu lidu, nikomu dalšímu. Celý svět sice funguje a existuje na základě milosti, která se stala v Kristu, ale milost, která přináší spasení, je zvláštní Boží milost, která je určená jenom vyvoleným.

Této zvláštní, spasitelné Boží milosti nikdy není málo a nikdy nepřichází sama. Náš verš nám říká, že společně s Boží milostí se rozhojnila také víra a láska v Kristu Ježíši. To nám ukazuje na zdroj milosti, zdroj víry a zdroj lásky. Boží milost, která přináší víru a lásku nenajdeme nikde jinde než v Kristu.

• Jan 1:14.16-17 Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. … Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.

Ti všichni, kteří byli obdarováni milostí za milostí, jsou ti, o nichž je ve 13. verši řečeno, že se narodili z Boha. Sláva, milost, pravda, víra i láska – to všechno a ještě mnohem víc nacházíme v Kristu. V něm nás Bůh obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů (Ef 1,3). A v listu Římanům Pavel říká:

• Římanům 8:31-32 Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

Milý křesťane, milá křesťanko, jestli máš pocit, že se ti nedostává víry, musíš jit ke Kristu. On je původce i dokonavatel naší víry, v něm jsme obdařeni milostí a spolu s ní i vírou. Možná tvoje láska chladne, potom musíš spěchat ke Kristu – jenom on je tím, kdo dokáže zapálit vychladlé srdce, kdo neuhasí doutnající knot, ale rozehřeje ho tak, že ospravedlnění z víry budou zářit jako slunce (Dn 12,3). V Kristu nám Bůh daroval všechno, proto nemusíme, a nemáme hledat nikde jinde než u něj. Je to jednoduché – pojďte ke Kristu. On sám nás zve:

• Mt 11:28-29 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.

To je evangelium – to je místo, kam spěchá i Pavel v našem textu.

II. Evangelium Boží (v. 15-16)

Před námi je nejdůležitější zpráva všech dob. Zpráva, která svým významem, svou naléhavostí, svou závažností, jednoduchostí, krásou, mocí i svou dobrotou předčí jakoukoliv jinou zprávu v tomto světě. Evangelium je odpovědí na otázku hříchu, je odpovědí na všechny problémy našich životů, evangelium je odpovědí na problém světa kolem nás, evangelium je dostatečnou odpovědí na prázdnotu lidské duše, je to dobrá zpráva, která přináší uspokojení, odpočinutí, radost, pokoj – a to ne jenom na chvilku, ale navěky.

• 1 Timoteovi 1:15-16 Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě, avšak došel jsem slitování, aby Ježíš Kristus právě na mně ukázal všechnu svou shovívavost jako příklad pro ty, kteří v něho uvěří a tak dosáhnou věčného života.

Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky! To je evangelium. Takhle jednoduché je evangelium. Milá duše, která jsi obtížená hříchem, tady je dobrá zpráva pro tebe – Kristus Ježíš přišel zachránit hříšníky. Není žádný hřích, na který by Kristus nestačil. Právě do tohoto místa směřuje Pavel se svou argumentací – toto je vyvrcholení celé první kapitoly. Evangelium je vrcholem, je vítězstvím nad hříchem, je vysvobozením z moci smrti i z moci zákona. Evangelium je odpovědí na vyučování falešných učitelů v Efezu, kteří se zabývali bájemi a rodokmeny, kteří chtěli znovu uvést křesťany do otroctví zákona. Ale jenom Kristus zachraňuje hříšníky. Evangelium je dílem Boží milosti, je to Boží moc ke spasení pro každého, kdo věří. Kdyby nebylo evangelia, nemělo by smysl, aby Pavel pokračoval v dopise Timoteovi. Kdyby nebylo evangelia, kazatelé Mojžíšova zákona by mohli dál uvádět lidi poddanosti zákonu. Kdyby nebylo evangelia, hřích by stále vládl nad životy lidí – ale evangelium to vše mění. Ježíš Kristus přišel, aby zachránil hříšníky!

Pavel říká, že to slovo je věrohodné a zaslouží si plného souhlasu – slovo evangelia je naprosto jisté a pevné. Slovo evangelia je nezpochybnitelné – důkazem jsou proměněné životy křesťanů. Proto si zaslouží plného souhlasu. Bůh před stvořením světa připravil evangelium, po stvoření světa hned prvním lidem zaslíbil evangelium, a když se naplnil stanovený čas:

• Ga 4:4-5 … poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny.

Nyní Bůh dosvědčuje evangelium jak ve svém slově, tak v životech těch, kdo byli z Boží milosti zachráněni skrze víru v Pána Ježíše Krista. Evangelium je naprosto věrohodné – Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Sám Ježíš to dosvědčuje, když mluví s celníkem Zacheem:

• Lukáš 19:10 Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.

Apoštolové to dosvědčují znovu a znovu. Pavel v našem textu, Jan říká:

• Jan 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
• 1 Petrův 3:18 Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu.

Kristus dal svůj život za nás. Vykoupil nás tím, že se za nás obětoval. Vzal na sebe naše hříchy a byl kvůli nim potrestán místo nás. To je dílo evangelia, to je dílo Boží milosti. Kristus udělal všechno a na kříži zvolal: „Je dokonáno!“ Evangelium není nabídkou ke spasení, ale evangelium je mocí ke spasení. Kristova oběť zachraňuje. Proto mluvíme o evangeliu, o dobré zprávě. Už k tomu není co dodat. Kristus udělal všechno. Přišel zachránit hříšníky.

Pavel dodává, že on patří k hříšníkům na prvním místě, doslova je prvním z hříšníků. Bůh na něm ukazuje svou milost. Jak? Je příkladem pro všechny, kdo uvěří. V čem je Pavel příkladem? V tom, že není hřích, který by nemohl být odpuštěn, v tom, že Boží milost je větší než lidská zkaženost, že milost přemáhá hřích. Pavel je příkladem Boží dobroty, je příkladem velikého milosrdenství a slitování. Pronásledovatel církve, rouhač a násilník došel slitování a stal se služebníkem Božím – je příkladem veliké Boží milosti.

Možná vás někdy trápí velikost vašich hříchů a máte pocit, že takové hříchy jako jsou ty vaše, nemůže Bůh nikdy odpustit. Moji milí, nenechte se oklamat takovou ďábelskou lží! Ježíš Kristus přišel, aby zachránil hříšníky. Není hřích, na který by nestačila Kristova oběť, není hřích, za který by Kristus nezaplatil u těch, kdo mu věří, kdo se svěřili do jeho rukou, kdo se spolehli na jeho oběť.

Všimněte si, že Pavel je příkladem pro ty, kdo uvěří v Krista. Jak můžete dosáhnout věčného života? Jenom skrze víru je možné dojít věčného života. Znovu to Pavel zdůrazňuje v kontrastu k vyučování zákona – zákon nebyl určen k tomu, aby přinesl život, aby někoho zachránil. Zákon nemá moc někoho zachránit. Jedině milost zachraňuje. Boží milost, která se stala v Kristu Ježíši – že slovo se stalo tělem, že Kristus přišel na svět zachránit hříšníky. Každý hříšník, který uvěří v Krista, dosáhne věčného života. Kdo věří, nebude souzen, ale už je zachráněn, ale kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího (J 3,18). Milostí jste spaseni skrze víru (Ef 2,8). Není to skrze zákon, není to skrze zachovávání skutků zákona, nejste spaseni ze skutků, aby se nikdo nemohl chlubit, ale kdokoliv je zachráněn, je zachráněn jedině z milosti Boží skrze víru v dokonané dílo Pána Ježíše Krista. Proto také Pavel nemůže jinak než chválit Boha, což nás vede k poslednímu verši našeho textu a tím také k poslednímu bodu dnešního kázání:

III. Sláva Boží (v. 17)

• 1 Timoteovi 1:17 Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest a sláva na věky věků. Amen.

Pavel přemýšlel o evangeliu a to ho vedlo ke chvále, k úžasu a k nadšení. Co jiného také dodat k tak nádherné a dobré zprávě, jakou evangelium bezesporu je. Jestliže rozumíme evangeliu, a čím více rozumíme evangeliu, nemůžeme nic jiného než znovu a znovu vzdávat Bohu chválu a za milost, která se nadmíru rozhojnila. Vděčnost bude naplňovat naše srdce, čím více uvidíme, že Kristus Ježíš přišel zachránit hříšníky. Vděčnost je přímým důsledkem evangelia a víry v něj. Jestliže nemůžete vzdávat Bohu chválu za jeho milost a dobrotu, kterou nám zjevuje v evangeliu, potom je dost možné a pravděpodobné, že vaše srdce ještě nebylo proměněno Boží milostí, že ve skutečnosti ještě nerozumíte evangeliu, že ještě žijete ve svých hříších, v temnotě a bez života, který dává Kristus skrze víru v něj. Jak jste na tom, milovaní? Věříte v Krista? Naplňuje evangelium vaše srdce a váš život vděčností a chválou? Vzdáváte Bohu stále chválu v údivu nad tím, že Kristus Ježíš přišel zachránit konkrétně vás?

Když Pavel přemýšlel o evangeliu, dostal se až na samotnou hranici věčnosti. Podívejte se na tu chválu v sedmnáctém verši! Podívejte se, jak oslovuje Boha! Mohli bychom mít celou řadu kázání jenom ze sedmnáctého verše. „Králi věků buď čest a sláva na věky věků. Nesmrtelný Bůh budiž bez přestání a bez konce chválen a veleben za spasení, které přinesla Kristova oběť.

Pavel děkuje Bohu za to, že obětoval svého milovaného syna, že před věky připravil evangelium o spasení z milosti skrze víru. Kristus byl vyhlédnut jako beránek před stvořením světa (1Pt 1,20), což ukazuje na to, že Adamův pád není náhodou ani nehodou, ale vždy byl součístí Božího plánu. Bůh připravil plán spasení a tento plán zahrnoval i hřích. Bůh není tvůrcem hříchu, ale Boží plán je o řešení hříchu. Bůh před stvořením světa připravil lid vyvolený z milosti (Ř 8,28; Ef 1,3), aby skrze víru v evangelium – ať již zaslíbené v době od stvoření světa až do Kristova příchodu, nebo naplněné, v době po Kristově kříži, měli život věčný. Bůh předem určil prostředek spasení – milost, i způsob, jak člověk může mít podíl na evangeliu – jedině vírou.

Bůh všechny tyto věci připravil, všechno pečlivě naplánoval, a všechno také do posledního detailů vede a řídí. Proto Pavel volá: „Králi věků!“ Bůh kraluje. Bůh vládne nad časem i nade všemi věky. Bůh je jediným králem i v tomto nynějším čase. Bůh je neviditelný a nepomíjející, Bůh je jediný Bůh, a tento Bůh je Králem, kraluje nyní i navěky.

Jemu buď čest a sláva. Bohu patří všechna sláva i všechna čest. Bůh je Bohem slávy (Ž 24,7-10), a evangelium tuto jeho slávu zjevuje, protože zjevuje Ježíše Krista. Kristus je odleskem Boží slávy a výrazem Boží podstaty (Žd 1,3) a evangelium je o tom, že Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Evangelium zjevuje Boží slávu. To jednoduché a prosté evangelium, které je Boží mocí ke spasení hříšníků, je nádherným zjevením Boží slávy. Kvůli evangeliu patří Bohu také všechna čest. Proč? Protože evangelium zjevuje také Boží spravedlnost. Evangelium je Boží mocí ke spasení pro každého, kdo věří:

• Římanům 1:17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘

Bůh je dokonale spravedlivý a evangelium zjevuje tuto jeho spravedlnost. Odsoudil svého milovaného Syna, abychom my mohli žít skrze víru v něj. Bůh je svatý, je světlo a není v něm nejmenší tmy. Naplnil svůj plán velmi jednoduchým způsobem – poslal svého syna, aby byl obětí smíření za naše hříchy (1J 4,10). Spravedlnosti bylo učiněno zadost – na lidském těle byl odsouzen hřích, aby hříšníci, kteří uvěří v Krista, dosáhli věčného života. Svatý Boží syn byl třetího dne vzkříšen z mrtvých, protože smrt ho nemohla udržet ve své moci – byl totiž svatý. Ačkoliv na sebe vzal lidské tělo, nikdy se neprohřešil ani skutkem ani slovem ani myšlenkou, motivem, pocitem, ničím! Proto ho smrt nemohla udržet ve své moci a musela ho vydat.

• Zjevení Janovo 7:9-12 Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. A volali velikým hlasem: „Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi.“ A všichni andělé se postavili kolem trůnu, kolem starců i těch čtyř bytostí a padli před trůnem tváří k zemi, klaněli se Bohu a volali: „Amen! Dobrořečení i sláva a moudrost, díky a čest i moc a síla Bohu našemu na věky věků. Amen!“

I my se musíme připojit k této chvále – už nyní. Jste-li v Kristu, jste-li Kristovi, budete jednoho dne součástí tohoto nespočetného zástupu a budete volat slova chvály. Ale jste-li Kristovi, už nyní musíte s radostí, s vděčností, s láskou, s horlivou touhou a ochotou volat podobná slova, žasnout nad Boží milostí, nad evangeliem Krista Ježíše, a ve víře vzdávat chválu našemu Bohu sedícímu na trůnu a Beránkovi.

Amen.