Král David ukazuje na Kristův kříž

Jaroslav Kernal, Praha 30. března 2018

Pokoj vám a milost, milí svatí. Sešli jsme se dneska, protože si připomínáme ukřižování Pána Ježíše Krista. Jako křesťané neslavíme žádné svátky, ani nejsme povinni zachovávat nějaké dny nebo měsíce, jako to měl Izrael v době staré smlouvy. Ale jak napsal Pavel církvím do Galacie:

• Galatským 4:9-10 Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se zase navracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví? Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky!

Křesťané nejsou vázáni zachováváním nějakých svátků, dnů nebo obřadů. Pán své církvi přikázal, aby kromě toho, že se bude shromažďovat, zachovávala křest a památku Páně. A proto i dnešního dne chceme využít čas, který nám Bůh dal, abychom ho oslavovali skrze jeho Slovo a skrze společenství Božího lidu. A využijeme tento čas k tomu, abychom si připoměli, co Pán Ježíš Kristus udělal na kříži Golgoty.

Když se mluví o Kristově ukřižování, lidé často myslí na jeho strašné fyzické utrpení. Ale je zajímavé, že o utrpení se v Novém zákoně mnohem více mluví v souvislosti s křesťanským životem a to kvůli pronásledování křesťanů pro jejich víru, kvůli Kristu (ne kvůli jejich hlouposti, nedbalosti nebo dokonce kvůli jejich hříchu) a mnohem méně se mluví o utrpení Krista. A když se mluví o utrpení Ježíše Krista, obvykle je to Ježíš, který mluvil o tom, že bude muset trpět nebo jsou to apoštolové po letnicích, kteří vysvětlovali Židům, že Mesiáš musel trpět. Ale když se podíváme na to, jak evangelia popisují Kristovo ukřižování, najdeme o jeho utrpení jenom velmi málo, v podstatě vůbec nic. Evangelia jsou v popisu ukřižování celkem strozí – mluví o posměchu ze strany spoluodsouzených i lidí, kteří stáli kolem kříže, mluví o Kristových slovech na kříži, ale nezabývají se Kristovým utrpením na kříži. Suše konstatují jeho smrt:

• Marek 15:37 Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal.
• Jan 19:30 Řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu, skonal.

A tak se paradoxně můžeme o Kristově utrpení dozvědět ze Starého zákona. Proto teď otevřeme Žalm 22 a projdeme tímto žalmem a ukážeme si na něm Kristovo utrpení na kříži Golgoty. Žalm 22,1-32.

Nechme tento žalm, aby se stal naším průvodcem, když si budeme připomínat události kříže. Je to popis Kristova ukřižování, který je zapsaný dlouho před Kristovým utrpením. Jenom těžko najdeme nějakou událost v životě Davida, autora tohoto žalmu, která by ho mohla vést k napsání těchto věcí. David sice prožil mnoho těžkých věcí, ale v tomto žalmu je popis odsouzení a popravy. A to je něco, co nedovedeme spojit s ničím v Davidově životě. Nepochybně psal tento žalm na základě něčeho, co sám prožíval, ale je zjevné, že tento žalm daleko přesahuje Davidův život i jeho zkušenosti. Je to žalm, který cituje Pán Ježíš na kříži a ukazuje tím, že David psal o něm. Podobně, když cituje jiný žalm, říká Petr o Davidovi:

• Skutky apoštolské 2:30-31 Byl to však prorok … viděl do budoucnosti a mluvil tedy o vzkříšení Kristově …

Pojďme tedy do tohoto žalmu, který můžeme velmi jednoduše rozdělit na dvě části – v první části (v. 1-22) vidíme temnotu kříže, utrpení kříže. Je zde řeč o ukřižování (v. 17), i když české překlady to příliš neodrážejí. V druhé části můžeme číst o vítězství kříže, o milosti, která se rozlévá do celého světa a volá nás k pokání a k tomu, abychom se cele spolehli na to, co pro nás Ježíš udělal. Pojďme tedy do našeho textu:

I. Temnota kříže (v. 1-22)

• Žalm 22:2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?

To jsou Pánova slova, která zvolal těsně před svou smrtí. Když ho přibili na kříž, prosil, aby jim Otec odpustil, protože nevědí, co činí (Lk 23,34), neví, koho probodli (Zach 12,10). Potom mluvil se vzbouřencem, který byl ukřižován spolu s ním a když se na něj tento vzbouřenec obrátil s prosbou o smilování a prosil Pána, aby na něj pamatoval, až přijde do svého království, Ježíš mu odpověděl známými slovy:

• Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji. (Lk 23,43)

Pak odevzdal svou matku do péče svého milovaného učedníka Jana (J 19,27), v poledne potom nastala na tři hodiny tma. Nebeská světla zakryla svou tvář, aby se nemusela dívat na to, jak lidé zabíjejí jednorozeného Syna Božího. Nastala tma jako v Egyptě, když Bůh přišel se svým soudem. A také tady byl beránek, i tady tekla jeho krev, i on byl zabit, aby se na něj snesl Boží hněv, který jsme měli nést my. A když po třech hodinách znovu přišlo světlo, svět uslyšel následující čtyři věty z Pánových úst – první z nich je citátem z našeho žalmu:

• Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? (Mk 15,34)

Ježíš citoval ta slova Žalmu, ale lidé to nechápali. Místo toho se mu vysmívali, že volá Elijáše a říkali, že si počkají, jestli ho Elijáš přijde sundat z kříže. Ale Ježíš prožíval přesně to, o čem mluví tento žalm. Zamyslete se na chvilku nad tím, co se děje.

Jednorozený Syn, který byl v náruči Otcově, se ponížil a stal se člověkem. Ten, který od věčnosti přebýval v dokonalém spojení s Bohem, musel nyní v lidském těle zápasit o tento nepřerušený vztah s Otcem. Od svého mládí měl vždycky na mysli to, co se týkalo jeho Otce, vždycky miloval svého Otce z celého svého srdce, z celé své mysli, celou svou duší a ze vší své síly. Nikdy nepřestal milovat svého Otce a vždycky to dělal na sto procent. Nepolevil ani na okamžik. I když byl v lidském těle, které bylo propadlé slabostem, vždy byl i jako člověk v dokonalém obecenství s Otcem. Ale vždycky také věděl, proč přišel – že jeho cílem není na prvním místě dát nám příklad dokonalého lidství a harmonického vztahu s Bohem, ale na prvním místě je na lidském těle potrestat hřích, dát sebe sama jako zástupnou vykupující oběť, která uspokojí Boží hněv. Josefovi anděl řekl:

• Matouš 1:21 [Marie] Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.
• Titovi 2:14 On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu.

Proto se Ježíš narodil, proto se stal člověkem, proto byla jeho tvář upřena k Jeruzalému (Lk 9,53). Proto byl nyní na kříži, proto noc předtím volal v modlitbě v Getsemanské zahradě k Otci, jestli je to možné, aby ho minul tento kalich. Ježíš věděl, proč přišel. Nyní musel jako člověk – a to musíme zdůraznit, že jako člověk, zaplatit za hříchy svého lidu. Nyní přichází ta chvíle, kdy Ježíš v úzkostech volá: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil!“ Jeho srdce bylo naplněno úzkostí, ale zároveň se také cele spoléhá na Boží slovo. Z hloubi jeho nitra vychází Žalm 22. Kéž bychom i my, moji milí, takto přirozeně a cele spoléhali na Boží slovo. Ježíš si připomíná veliké Boží skutky:

• Žalm 22:3-6 Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci. Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele. Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout. Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.

A stejně jako jeho tělesní předkové úpěli k Bohu, také Ježíš volá k Bohu. Úpí a doufá. Přestože je na kříži, oslavuje Boha a připomíná si jeho svatost, jeho vyvýšenost a vládu, jeho svrchovanost. V té hodině smrti, která se tak rychle přiblížila, skládá svou naději v Boha.

Žalm, který Ježíš cituje, přesně odpovídá situaci – poslouchejte:

• Ž 22:7-9 Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: „Svěř to Hospodinu!“ „Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!“

Kdo je tam na tom kříži? Milí přátelé, vzpomeňte si na to, jak to bylo. V noci Ježíše zajali, vyslýchali ho, vysmáli se mu, velerada – ti nejváženější mužové tehdejšího Izraele – ho bili do tváře a plivali na něj. Vyslýchal ho Herodes i Pilát a nakonec ho vydali vojákům, kteří si z něj udělali svou loutku. Zbičovali ho římskými důtkami, které měly několik řemínků, v nichž byly zasazeny úlomky kostí a kamenů, aby způsobily co největší bolest a zranění. Někdy se dokoce stalo, že ten, kdo byl takto zbičován, zemřel. Ty důtky trhaly kůži i maso. Potom Ježíše oblékli do purpurového pláště – to byla královská barva, na hlavu mu dali trnovou korunu. Nejspíš to bylo z nějakého druhu akácie s trny kolem deseti centimetrů dlouhými a bili ho přes hlavu holí. Potom musel nést svůj kříž na Golgotu.

Nyní visel nahý, zkrvavený, roztrhaný, vyčerpaný a odloučený o Boha na kříži. Červ, potupa lidství, povrhel lidu. Když ho vojáci vyvedli na nádvoří a Pilát ho spatřil, řekl: „Hle, člověk!“ Ať už to byl výraz zděšení nebo posměchu, ukazuje nám, v jak hrozném stavu Pán byl. A kolem kříže se shromáždili zákoníci, velekněží a farizeové starší a posmívali se mu:

• Matouš 27:42-43 Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský - ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho! Spolehl se na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: ‚Jsem Boží Syn!‘

Jaké rouhání! Jaká potupa! Ale pohleďte na Pána, kam upíná svůj pohled!

• Ž 22:10-12 Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou. Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh. Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám!

Znovu se Pán Ježíš obrací k Otci. I když je opuštěn, i když nese trest za náš hřích, stále zůstává ve svatosti a v dokonalé důvěře v Otce. Není jako Jób, který si zoufal a nakonec se ocitl na samotné hraně rouhání. Není jako my – nezakoušíme ani náznakem to, co musel zakusit Jób a už vůbec ne to, co zakoušel náš Pán, když byl oddělen od Otce, a přesto si každou chvíli zoufáme a nepřipomínáme si Boží zaslíbení, Boží věrnost, Boží dobrotu, Boží blízkost. Podívejte se na velekněze naší víry, na Ježíše:

• Ž 22:13-16 Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili. Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist. Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru. Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti!

Jeho blízcí se rozutekli, ti nejbližší ho zradili, jeho nepřátelé ho obstoupili.

Deset století před ukřižováním Pána Ježíše David přesně popsal Kristovo utrpení na kříži. Popsal jeho osamocení, jeho bolest. Obstoupili ho, aby se mu rouhali a posmívali. Kolemjdoucí potřásali hlavou, jeho Otec ho opustil, jeho kosti se mu uvolňovaly. Vrháš mě do prachu smrti – krok za krokem se blížil tento Boží nepřítel, smrt. Ďábel, který vládne smrtí, se začínal radovat, protože si myslel, že dosáhl svého. Další verše žalmu říkají:

• Ž 22:17-18 Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy, mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem.

Závěr sedmnáctého verše je velmi obtížný na překlad. Je možné ho číst právě tak, jak je to v ekumenickém překladu, ale v kontextu žalmu to nedává valný smysl. Mnohem lepší je způsob, jak čte text např. B21 nebo Bible kralická: „Ruce i nohy mi probodli“ (B21). Když ve druhém století před Kristem Židé překládali Starý zákon do řečtiny (Septuaginta), přeložili tento verš právě takto – zprobíjeli ruce mé i nohy mé (KRAL).

Po svém zmrtvýchvstání přišel Ježíš za svými učedníky, ale jeden z nich, Tomáš, s nimi nebyl. Když mu vyprávěli o vzříšení Pána, řekl, že neuvěří, dokud nevloží svůj prst do jeho ran na rukou a svou ruku do jeho boku, který byl proboden kopím římského vojáka. Když se Ježíš ukázal znovu:

• Jan 20:27 Řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“

Jeho ruce i nohy probili skrz naskrz. Sevřeli ho, takže nemohl uniknout, pověsili na kříž u hlavní cesty do Jeruzaléma, takže každý kolemjdoucí mohl vidět toho, kterého probodli. A když ho viděli, potřásali hlavou a pásli se na něm svým zrakem. Jan také zapsal, jak se naplnil další verš žalmu:

• Žalm 22:19 Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv.

Jeho oblečení si rozdělili na čtyři díly, ale spodní šat, který byl utkán z jednoho kusu látky, nechtěli zničit, proto o něj vojáci pod křížem losovali. V tu chvíli netušili, že naplňují slova tohoto žalmu. Ale když bylo dokonáno, když Ježíš zemřel a setník, nejspíš pohan, který vojáky vedl, viděl, jak zemřel, tehdy ten setník velebil Boha a vyznal, že ten muž byl spravedlivý a že to byl Boží syn (Mk 15,39; Lk 23,47). Celé drama zde vrcholí Ježíšovým zvoláním: „Je dokonáno“ (J19,30). Do konce jeho života zbývají poslední okamžiky. A v našem žalmu čteme, jak se znovu obrací k Bohu.

• Ž 22:20-22 Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc! Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou; zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců!

Lukáš zapsal ta slova důvěry, s nimiž se obrací k Otci, který se nyní odvrátil, a místo přijetí a lásky na svého milovaného Syna nechal dopadnout veškerou závažnost svého věčného hněvu.

• Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha. (Lk 23,46)

To jsou úplně poslední slova z Ježíšových úst, která pronesl na kříži. A v Žalmu 22 jsme se také dostali na samotný vrchol – ve dvacátém druhém verši dochází ke zlomu – podívejte se na ta slova, která David zapsal:

• Žalm 22:22 A tys mi odpověděl.

Bůh odpověděl. Jak? Ježíš zemřel. Naklonil hlavu a skonal. Bůh odpověděl na jeho volání, ale nevysvobodil jeho duši ze lví tlamy, ale vydal ji napospas děsivé smrti. Mzda hříchu, smrt, dopadla s ničivou silou na toho, který je vzkříšení i život. Věčný Boží syn vzal na své tělo věčný Boží hněv Božího lidu. Všechna síla a moc Boží svatosti, která by měla být obrácena proti každému hříchu Božích vyvolených, nyní dopadla na Božího syna. To byla první Boží odpověď.

• Ř 8:32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal.

Na kříži Golgoty Ježíš zemřel. Byl sňat z kříže a položen do blízkého hrobu boháče. Zemřel a byl pohřben. Ale je tady ještě další odpověď Boží, která nás vede do druhé poloviny Žalmu 22. Ježíš zaplatil za naše hříchy svou smrtí, ale nezůstal v moci smrti. Smrt jej nemohla udržet ve své moci. Třetího dne slavně vstal z mrtvých!

II. Vítězství kříže (v. 23-32)

Na krátký okamžik se smrt i její říše zaradovaly, že Ježíš zemřel. Ale hned vzápětí to byl právě Kristus, který oslavil vítězství. Bůh sám:

• Koloským 2:14-15 Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství.

Už na kříži Kristus slavil své vítězství. I když to vypadalo jako definitivní prohra – a vzpomeňte si na učedníky, že to právě takto viděli, kříž znamenal vítězství. Jednoznačné, jasné a konečné. Na kříži Kristus zvítězil. Toto vítězství potvrdil třetího dne, kdy se vymanil s moci smrti a slavně vstal z mrtvých. Moji milí, to je evangelium. To je dobrá zpráva o našem spasení.

• 2 Korintským 5:19.21 Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. … Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.

O tomto vítězství je druhá polovina Žalmu 22. To je druhá odpověď Boží na volání poníženého srdce. Bůh odpověděl. Kristus dokonal spasení.

• Ž 22:23-24 O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni!

Celá scéna se naprosto mění. Do verše 22 byl obklopen nepřáteli, kteří rvali jeho tělo a snažili se ho zabít. Nyní je oblopen bratry, ve shromáždění chválí Hospodina. Před Kristovým ukřižováním se Ježíš ukazoval veřejně a mezi jím a kněžími narůstal tlak, který vedl k jeho ukřižování. Po svém vzkříšení se dává poznat jenom bratřím. Ukázal se nejprve Petrovi, potom Dvanácti, potom pěti stům bratřím a nakonec, jako poslednímu, se ukázal Pavlovi (1K 15,5-8). Potom, co Kristus vstal, už ho nenajdeme uprostřed jeho nepřátel. Jeho nepřátelé proti němu sice stále bojují, ale už se ho nesnaží zlikvidovat přímo, protože se s ním nikdy nesetkali. Snaží se šířit lež, že učedníci ukradli jeho tělo, snaží se zakázat učedníkům kázat Krista, snaží se odstranit pohoršení, kterým je kříž, snaží se pronásledovat jeho církev, ale nic už nemohou udělat proti Kristu samotnému. Vzkříšený Pán je jenom uprostřed svých bratří. A až se jednoho dne tělesně vrátí na tuto zem, nebude přebývat mezi svévolníky, ale vyhladí je jednou provždy. Přijde jako válečník a soudce, rozdrtí své nepřátele a zničí je v plameni ohně. Už není ani jeden jediný důvod, aby měl byť jen kratičký okamžik přebývat uprostřed svévolníků. On je svatý a nikdo, kdo není jako on, kdo nemá podíl na jeho svatosti, nemůže obstát v jeho přítomnosti. Žij před ním v bázni. Rozhlašuj jeho skutky. Rozhlašuj evangelium, které je v žalmu:

• Žalm 22:25-26 Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal. Od tebe vzejde mi chvála ve velikém shromáždění. Své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí.

Za těmi slovy máme vidět Kristovo dílo, za těmi slovy se skrývá první část Žalmu 22, který mluví o vykupujícím díle kříže. On je věrný. Vysvobodil svůj lid z otroctví hříchu, smrti i ďábla. Na kříži byl vyvýšen a Bůh sám ho oslavil. Nyní je Kristus oslavován v shromáždění svatých, kteří s nadějí vyhlížejí na naplnění slibu, který jim dal – že se vrátí pro svůj lid a uvede nás jako svou milovanou nevěstu do své slávy. Uvede nás do příbytků, které připravuje, uvede nás do své věčné přítomnosti, kdy už budeme navždy s ním a budeme se radovat z jeho dobroty, z jeho lásky, budeme obdivovat jeho dílo, kterému budeme rozumět mnohem více a mnohem hlouběji, než jak mu jsme schopni prorozumět nyní. Podívejte se do Písma, do našeho textu, jak popisuje slavnou budoucnost Božího lidu:

• Ž 22:27-28 Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují. Vaše srdce bude žít navždy. Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů.

Každý z nás musí vyřešit jenom jednu zásadní otázku – totiž zda patří do Božího lidu či nikoliv. Zda má nové srdce, které bude žít navždy. Zda se narodil duchovně, zda byl zapečetěn Duchem svatým a má život věčný. Jak zjistíme odpověď? Je to velmi prosté. Každý, kdo věří v Ježíše Krista, v toho, o kterém dnes mluvíme, bude spasen. Boží slovo jasně prohlašuje, že:

• Jan 3:16 Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Patříte mezi ty, kdo věří v Syna? Spoléháte se cele jenom na jeho zásluhy? Spoléháte se na to, co on udělal? Potom Bůh sám ve svém Slově, v Bibli, říká, že máte život věčný. Ale pokud nevěříte v Krista, potom jste ve společenství těch, o nichž jsme četli v první části Žalmu 22 – smečka psů, která obkličuje Spasitele a chce ho roztrhat, tlupa vzbouřenců, která se odmítá podřídit svému právoplatnému vládci. I my všichni jsme takoví byli. Ale dali jsme se obmýt, jak říká Písmo. Prosili jsme Boha o milost, prosili jsme ho, aby zachránil naší duši a vysvobodil nás – a on odpověděl.

• Žalm 22:29 Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout.

Bůh je svrchovaný Pán. On kraluje. Vládne nade všemi národy. Kristus jasně prohlašuje, že mu byla dána veškerá moc na nebi i na zemi (Mt 28,18). Jemu patří celá země, patří mu celý vesmír, patří celý duchovní svět a to všechno je podřízeno jeho vládě. A i když se část tohoto světa – jak viditelného, tak neviditelného – stále vzpírá jeho vládě v marné a hloupé víře, že by se to mohlo obejít i bez Boha, nezadržitelně se blíží den, kdy se každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – skloní před Pánem a každý jazyk vyzná, že Ježíš Kristus je Pán (Fp 2,10-11). To jsou také slova Davida, který byl prorok a v Žalmu 22 mluvil o těchto slavných chvílích:

• Žalm 22:30 Všichni tuční v zemi, ti, kdo jedli a kdo se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach, musí před ním padnout na kolena; a jejich duše si život nezachová.

Zde se nemluví to těch, kteří se bojí Hospodina, jako ve v. 24, ale jde o vzpurníky, jde o lidi, kteří nepotřebují Boha, kteří se klanějí kdečemu a především sami sobě. Ti všichni budou muset před ním padnout na kolena. Ti všichni budou pokořeni, až jejich duše sestoupí v prach. Těm všem Bůh jednoho dne řekne totéž, co řekl Pán na adresu muže, kterému se mnoho urodilo, a on si řekl, že zboří staré stodoly a místo nich postaví nové – a bude si klidně žít. Pán mu řekl: „Blázne!“ Ještě této noci si vyžádají tvou duši a nic z toho, v co skládáš svou naději, si nevezmeš s sebou.

• Žalm 14:1 Bloud si v srdci říká: „Bůh tu není.“

Jejich duše si život nezachová. Hospodin kraluje. A přikazuje všem lidem na celém světě, aby činili pokání a věřili v toho, kterého poslal, v Ježíše Krista. Bůh bude soudit celý svět skrze Krista, proto nyní přikazuje všem lidem, aby litovali svých hříchů, aby činili pokání a věřili v Krista. Podívejte se, jak o tom mluví závěrečné verše našeho textu:

• Žalm 22:31-32 Potomstvo bude mu sloužit. O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení, to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: „To učinil on!“

Evangelium se bude šířit do celého světa – evangelium o Boží svrchovanosti, které mluví o tom, že to všechno učinil on, Bůh sám. To je evangelium o spasení z milosti, protože jenom takové evangelium říká, že to všechno učinil on. Jakékoliv jiné evangelium, které mluví o tom, že se také člověk musí přičinit, rozhodnout, zasloužit, nebo cokoliv jiného, je falešným evangeliem. Znovuzrození budou hlásat jeho spravedlnost, která je z pouhé víry v samotného Krista a budou hlásat evangelium z pokolení na pokolení. To je mimochodem způsob, jak se evangelium dostalo také k nám. V evangeliu se zjevuje Boží spravedlnost – a v dnešní době musíme zdůraznit, že právě v evangeliu, protože mnozí dnes přijímají nebiblický názor, že Boží spravedlnost je také mimo evangelium. Pavel napsal:

• Římanům 1:16-17 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘

O tomto evangeliu píše David tisíc let předtím, než bylo zjeveno.

Je to evangelium o Ježíši Kristu. Bez něj evangelium není evangeliem. Evangelium nelze odtrhnout od Krista. Proto lid, který bude hlásat Boží spravedlnost, bude hlásat Kristovo evangelium. Vždyť evangelium je zprávou o tom, co učinil Bůh. Jak Bůh poslal svého jednorozeného Syna, aby se stal člověkem a aby na lidském těle zaplatil za hříchy vyvolených. Veliký král se stal služebníkem, ponížil se až na smrt, aby získal ty, které mu Otec daroval před založením světa. Ve stanovený čas přišel, narodil se z ženy a stal se smírnou obětí pro nás, kteří věříme v jeho jméno.

O tomto spasiteli píše David v Žalmu 22. Mluví o jeho utrpení, o jeho ukřižování i o jeho slávě. David ukazuje na Mesiáše, který bude trpět, ale také kralovat. David, stejně jako celé Písmo, mluví o Ježíši Kristu. Jak s tím naložíte? Co uděláte s touto zprávou evangelia?

• Židům 3:15 Je řečeno: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!‘

Neotáčejte se zády k dobré zprávě evangelia. Chtěl bych vás povzbudit, abyste se směle postavili na evangelium, abyste s radostí uctívali Krista, abyste v bázni skrze Krista přistupovali k Bohu a abyste s pokorou v srdci šířili evangelium, hlásali jeho spravedlnost. Křesťané, Bůh vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla, učinil z vás svůj lid, své svědky, jak tomuto pokolení, tak i tomu, které se zrodí. Kéž jste věrnými svědky. Kéž vaše světlo svítí jasně v tomto národě, který je ponořený do tmy. Buďte tím, čím vás Kristus učinil – solí země a světlem světa.

• Efezským 2:10 Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.

Amen.