Od Abrahama až k Ježíši je to nějakých 2.000 let. Matouš je rozděluje do tří částí. První je od Abrahama do krále Davida. Od té doby měli Izraelci krále, který jim vládl. Následuje tedy čtrnáct králů. Potom byl Izrael dobit, Jeruzalém zničen a chrám Boží, který byl v něm srovnán se zemí. Obyvatelé, kteří přežili, byli z velké části přesídleni do Babylónské říše. Po nějakých padesáti letech se začínají postupně vracet a budovat znovu Jeruzalém i chrám. Od té doby až do dob Ježíšových byli Izraelci v područí jiných národů.

Když se podíváme na všechny zapsané, vidíme tam lidi významné i nevýznamné. Dobré i zlé. Malé a velké. To, že tam jsou, však není náhoda. Na jejich životech se můžeme hodně poučit. Mnohými z nich se zabývají velké úseky Bible. Části zvané Starý zákon. Každému doporučuji si je přečíst.

V Lukášově evangeliu, třetí knize nového zákona je uveden podobný rodokmen, který sahá až k prvnímu člověku Adamovi. Můžeme sledovat cestu od člověka k Bohu. Cestu ze smrti do života. Od prokletí až do záchrany. Od pádu člověka z Boží přítomnosti do zkázy a utrpení až k naprostému vykoupení, které máme v Ježíši Kristu. Můžeme vidět naplnění Božích slibů a poznávat Boží velikost a jeho vlastnosti.

Když si tyto dva rodokmeny budeme pozorněji číst, tak si můžeme všimnout toho, že se liší i v jiné věci než že jeden je od Adama a druhý od Abrahama. Od krále Šalomouna až k Ježíši se neshodují. Matouš sleduje linii královskou a u Lukáše vidíme „obyčejné“ lidi. Podle tradice je Matoušův rodokmen přisuzován Ježíšovu otci Josefovi a Lukášův zase jeho matce Marii. Dokladuje nám to, že má zákonné právo na Izraelský trůn jak z otcovi tak i z matčiny strany.

Do důsledku dohledat všechny jednotlivce v těchto rodokmenech je nadlidský úkol. Židé měli k rodinným vazbám zvláštní přístup. Strýce zvali svým bratrem a vnuk mohl být nazýván synem svého děda.

Apoštol Pavel nás vybízí, abychom se vyvarovali nekonečných rodokmenů a dokonce sporů o ně.

Cílem našeho vyučování by měla být láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a upřímné víry.

Všichni ti lidé, o kterých jsme si četli, však mají něco společného dokonce i s námi. Víte co? Podle toho, co dělali se, dalo poznat to, čemu věřili. Podle toho, co děláme, se dá poznat to, čemu věříme.

Skutek, který žádá Bůh je víra v Ježíše Krista. Kdo věří v Ježíše Krista, věří v Boha. Co to tedy znamená věřit v Ježíše Krista?

Víra v tomto případě znamená, že vím, že to, co nevidím, je pravda. Boha nikdy nikdo neviděl. Jenom Ježíš, který od něj přišel a řekl nám o něm. Bůh je Duch, který se nám dává poznat ve svém Slově v Bibli. V Ježíši je nám o Bohu zjeveno vše, co může člověk o Bohu pochopit.

Co je tedy tou pravdou, kterou nevidíme, ale víme, že je Pravdou?

Bůh je stvořitelem všeho viditelného i neviditelného. Jen on jeden a jediný je Bohem. Nikdo jiný. Stvořil člověka k obrazu svému a vdechl mu život. Člověk však v touze po Bohorovnosti upadl do hříchu a odsoudil sám sebe do záhuby a života bez Boží přítomnosti. Místo stvořitele začal uctívat věci stvořené. Sám sebe, předměty, zvířata, svoji mysl, vědu, peníze. Dělá, co sám chce a co sám uzná za vhodné. Slouží stvoření místo Stvořiteli. Bible nás učí, že každý, kdo toto činí, střádá proti sobě Boží hněv a věčnost nestráví na vůbec dobrém místě. Tak jako je zima nepřítomností tepla a tma nepřítomností světla, tak je zlo a utrpení absencí Boží přítomnosti. Takový člověk stráví věčnost na místě bez Boží přítomnosti, ve zlu a utrpení. Bůh je světlo a není v něm žádná tma.

Stvořitel nebe a Země však ve chvíli pádu zaslíbil záchranu. Slíbil, že pošle na Zemi zachránce a sám si povolá svůj lid zpátky k sobě. Vykoupí je z otroctví zlu a smrti. O tomto zachránci píše Starý zákon, že bude mnoho trpět, bude zabit a třetího dne vstane z mrtvých.

Ježíš Kristus, když přišel na tuto Zemi, tak tvrdil, že přichází od Boha, aby nás zachránil z tohoto věku zkázy. Léčil nemocné, vracel duševní zdraví, křísil mrtvé a vyučoval pravé cestě k Bohu. Byl zabit a třetího dne vstal z mrtvých. Po čtyřicet dní se zjevoval učedníkům, kterých bylo dohromady více než pět set. Jedl s nimi, mluvil a mnohými jinými způsoby dokazoval, že žije. Potom byl před zraky mnoha z nich vzat na nebesa a tak jak odešel, tak se zase vrátí a bude soudit tento svět.

Co si myslíte, když už se bavíme o víře, opravdu vstal Ježíš Kristus z mrtvých?

Když se nejprve podíváme, co o tom říká Bible. Již ve Starém zákoně mnoho set let před narozením Ježíše bylo zaslíbeno, že se tak stane. Vzkříšení Ježíše Krista je velmi dobře zdokumentováno v evangeliích. Tři ze čtyř autorů byli očitými svědky Ježíšova života i vzkříšení a čtvrtý ho sepsal podle tvrzení očitých svědků. Ježíš sám, když chodil po tomto světě, připravoval své učedníky, že bude zajat, mučen, zabit a vstane z mrtvých. Čteme, že i jeho odpůrci věděli, že to prohlašoval a proto nechali římskými vojáky hlídat zapečetěný hrob. Přesto byl hrob prázdný. Učedníci ho ukrást nemohli, protože Bible nám říká, že byli vystrašení a schovaní za zamčenými dveřmi. Jen ženy se nebály a v neděli ráno se šly podívat na hrob. Ježíš měl dvanáct nejbližších učedníků, apoštolů. Jeden ho zradil – Jidáš. Ostatních jedenáct, tedy kromě apoštola Jana, který zemřel ve vyhnanství na ostrově, zemřelo mučednickou smrtí proto, že tvrdili, že ho viděli vzkříšeného. Můžeme samozřejmě namítnout, že i dnes lidé umírají za různé věci. To je pravda. Vždy jsou přesvědčeni o tom, že je to, za co umírají pravda. Za lež nikdo dobrovolně nezemře. Tito apoštolové nemuseli zemřít, kdyby odvolali, ale všichni věděli, že je to pravda a že Ježíš skutečně vstal z mrtvých a je tím, za koho se vydával. Totiž tím, kdo stvořil tento svět a zachraňuje každého, kdo v něj věří.

V Bibli máme zapsaný i život apoštola Pavla, který byl ze začátku fanatickým odpůrcem a pronásledovatelem prvotní církve než se mu zjevil osobně Ježíš a on se z největšího odpůrce stal největším misionářem a sám pak po mnohých utrpeních dal svůj život za víru v Ježíšovo vzkříšení.

Ježíš nemohl nevstat z mrtvých.

Naše víra tedy stojí na Bibli, na svědectví a věrnosti těch, kteří uvěřili před námi a na Duchu, kterého člověk dostává při znovuzrození jako apoštol Pavel. Kdy z odpůrců se stáváme následovníky a služebníky.

Nikdo není schopen vykoupit sám sebe Bohu. Cena je tak veliká, že když dá všechno co má, bude ještě mnoho scházet! Ježíš Kristus, který nikdy neudělal nic špatného, nesl na kříži trest za naše viny a zaplatil za nás to, co jsme my nemohli nikdy dát.

Náš král není jako jiní vládci, kteří vládnou tady na světě. On nás těžce zraněné hříchem ke smrti, odpůrce Boží, kteří proti němu bojovali, pod nepřetržitou palbou nepřítele sám vynesl z boje, bitvu vybojoval k vítězství, nás uzdravil a dal nám nový život. Jak ho potom nemůžeme nemilovat a neděkovat mu? Vše to udělal ze své lásky k nám, aniž bychom si to nějak mohli zasloužit.

To je to, čemu my věříme. Že Stvořitel nebe a Země, všeho viditelného a neviditelného nás zachránil do svého podivuhodného světa naprosto bez našeho přičinění, aby se nikdo z nás nemohl chlubit. Povolal si nás za svůj lid, aby s námi byl již nyní a potom na věčnost. Abychom ho chválili a uctívali. Aby on byl naším Bohem a my jeho lidem.

Jako reakce na tuto záchranu a nový život v Ježíši Kristu přichází i skutky, které nám Bůh předem připravil. I ta víra je skutkem, který jsme dostali od Boha jako dar, a projevuje se láskou. K Bohu v první řadě.

Od králů v Matoušově rodokmenu se můžeme naučit, jak se projevuje láska k Bohu a skutky, které přicházejí z víry.

Ježíš nás povolal, abychom se spolu s ním podíleli na vládě a co jiného je vláda, než že nám každému Bůh dal něco, o co se máme starat. Podle našich schopností nám svěřil svůj majetek. Když je člověk dítě, nedokáže se postarat sám o sebe. Když je slečnou nebo mladíkem, dokáže se postarat sám o sebe a jakmile dospěje a stává se mužem nebo ženou dokáže se starat o druhé. Tak jako král pečuje o svou zem, tak mi máme pečovat o to, co nám bylo svěřeno.

V Bibli máme zapsanou Boží vůli. V Bibli k nám Bůh mluví a představuje nám sám sebe a vyučuje nás v ní. Králům nařídil, aby si pořídili opis jeho zákona a každý den ho studovali. Každý den máme přemýšlet o jeho slovu a má pro nás být vším. Potěšením, povzbuzením, radou i napomenutím. Jemu máme podřídit svůj život. Vždyť Bible je Boží Slovo a my, kteří Boha milujeme, přeci přirozeně chceme znát to, co říká Bůh.

Každý dobrý král hledal Boží vůli a dotazoval se Boha na to, co má dělat a jak má jít. Radil se s Božím lidem a toužil dělat to, co se Bohu líbí. To, co se Bohu líbí i dělal. Když víme, že Bůh nás zachránil ze své lásky, že je to Bůh dobrý a vševědoucí, tak přeci nebudeme chodit k někomu jinému.

Spoléhal se jen na Boha. Na nic a nikoho jiného. Boha uctíval, děkoval mu. Chodil za ním v dobrých i špatných chvílích svého života. Je Bůh všemocný. U něj nalezneme dokonalé útočiště vždycky a vždy si na nás najde čas.

Nakonec si to můžeme shrnout. Satan, Ďábel nebo Antikrist, jedno jak mu říkáme, je to jedna a ta samá osoba, věří v Boha. On přišel, aby zabíjel, loupil a ničil. Ví, že Ježíš Kristus přijde a bude soudit tento svět. Ví, že Ježíš Kristus má veškerou moc na Nebi i na Zemi. Ví, že bude zničen a moc dobře ví, že má už jen málo času. On nečiní pokání, nelituje všeho zlého, co kdy udělal. Netouží jít z celého srdce za Bohem. Nechce dělat Boží vůli, ale chce dělat jenom svoji vůli tak jako každý, kdo mu slouží. Boha se nebojí a na něj se vypínají. Jednou se však před ním každý skloní a vyzná, že Ježíš Kristus je Pán. Podle skutků tedy vidíme, že nemají zachraňující Boží víru, která je darem Božím působena dílem Ježíše Krista na kříži Golgoty ti, kteří směřují do záhuby. Nelze sloužit Bohu a Ďáblu najednou. Buď jdeme s Kristem, nebo do záhuby. Není nic mezi tím. Satan to všechno ví a obchází jako řvoucí lev a kouká, koho by pohltil. Je mnoho těch, kteří mu slouží, protože široká a prostorná je cesta do záhuby a kráčí po ní mnozí, ale těsná je cesta, která vede k životu, a málokdo ji nachází. Tlučte na bránu a bude vám otevřeno, proste a dostanete. Rozmyslete si, na čí bránu budete tlouct a koho budete prosit. Podle toho se vám dostane odplaty! Ukládejte si poklady v Nebi u Otce nebeského, který je nepomíjející a ne na Zemi, která pomine se vším co je na ní i s každým, kdo hledá jen svou vůli. Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.

Odkazy:

Mt 1,2-17; 1S 8,4-9; Jr 52,12-16; Ezd 1,1-3; Lk 3,23-38; Tt 3,9; 1Tm 1,5; Jk 2,17-18; J 6,29; J 12,44; Žd 11,1; J 1,18; J 4,24; 2Tm 3,16; Gn 1,1; 1K 8,6; Dt 4,35; Gn 1,27; Gn 3,5; Iz 53,6; Ř 6,23; Ř 1,25; Jb 21,17; Ž 10,4; Př 14,32; Ř 1,32; Zj 20,13-15; 1J 1,5; Gn 3,15; Dt 18,15; Jl 2,23; Jr 24,7; Ez 37,23; Iz 53,5; Iz 53,10; Ž 16,10; Oz 6,2; J 8,54; J 8,42; J 8,51; Iz 34,4; Mt 4,23-25; 1K 15,3-10; Sk 1,3; Sk 1,9-11; Mt 25,46; Mt 25,31; Lk 1,1; Mt 20,17-19; Mt 27,62-64; Mt 28,1; Mk 16,6; J 20,19; Mt 26,14; J 1,1-3; J 5,24; Sk 8,1-3; Sk 9,1-19; Fp 2:6-11; Ga 1,4; Ž 49,8-9; Ef 2,5; 1J 4,10; Ef 2,8; 1Pt 2,9; Ef 1,14; Ef 2,10; Ju 3; Ga 5,6; Mk 12,30; Lk 19,11-27; 2Tm 2,12; 1Tm 6,20; Dt 17,18-19; Dt 6,6-9; 2Tm 3,16; 1Pa 28,9; 2Pa 15,12; 2Pa 34,3; 2Kr 19,1-2; 2Kr 18,3; Zj 12,9; Zj 20,2; J 8,44; J 10,10; Mt 28,18; Zj 20,10; 1Pt 5,8; Zj 12,12; J 5,42-44; J 8,47; Ž 10,4; Ž 119,155; Př 3,33; 1K 8,13; Ef 2,10-11; 1J 3,10; 1J 3,14-15; Ga 5,18-23; Mt 7,13; Mt 7,7; Mt 6,19-21;