Na začátku druhé kapitoly ovšem autor zcela změnil svůj tón a rozhodl se napomenout a vyvést z míry ty posluchače, kteří jsou si příliš jistí sami sebou a kteří naopak potřebují chladnou koupel pro svou spokojenost a netečnost. Kteří už byli možná tak trochu rozhodnutí se celého toho křesťanství vzdát a jít si vlastní cestou. Byli tam zástupci obou těchto skupin.
Dokud člověk nedokáže vztáhnout pravdy evangelia na sebe a na svůj život konkrétně, je mu celá teologie první kapitoly naprosto k ničemu, není mu ani ke spáse, ale často spíš k zatvrzení nebo dokonce k odsouzení.
Bůh jako ten pravý autor v Duchu svatém strhává naši pozornost na sebe v osobě Ježíše Krista. On ztělesňuje to všechno, co se o sobě Bůh ve své moudrosti rozhodl nám lidem zjevit.
Úvod – Ježíšova nadřazenost, svrchovanost a jinakost
Když se díváme na tu první kapitolu jako celek, a přečteme si ji od začátku, tak jako to děláme běžně, když si čteme nějaký celek písma, možná nám zůstala jedna otázka tak trochu nezodpovězená. Proč se autor svým adresátům nepředstavil na začátku tohoto dopisu? Proč je nezdraví způsobem všem dobře známým, skrze přání pokoje a milosti?
Co činí toto poslední slovo od Boha, o kterém autor mluví, tento Boží finální verdikt tak neodolatelným, tak nadřazeným tomu všemu, co kdy v historii židovského národa předcházelo? Proč by se tito křesťané neměli vrátit k židovství a opět se pro jednou necítit v bezpečí před okolním světem?
Ježíš je plně Bůh a plně člověk
Evangelium je Boží moc ke spasení
Syn, Pán, Stvořitel, Vládce a Dobyvatel
Ježíš, Pán slávy
