Zásadní otázka reformace byla, zda křesťanství, pokud se spasení týká, je (1) učením naprosté závislosti na Bohu nebo, zda počítá (2) s lidským úsilím ještě před znovuzrozením. Naprosté závislosti na Bohu ve spasení teologové říkají monergismus. Monos = jeden, ergon = skutek, práce (od toho máme třeba slovo energie). Monergismus je tedy práce, kterou vykonává pouze a toliko jen jeden. Jestliže má ale na spasení jistý podíl Bůh a jistý podíl člověk, ať vírou, skutky nebo obojím, tak takovému úsilí teologové říkají synergismus. Syn = spolu nebo současně, ergon = skutek, práce. Synergismus je tedy práce, kterou společně vykonává více osob než jedna, je to spolupráce.
Otázka, která se mezi křesťany od nepaměti, tedy od počátku křesťanství neustále přetřásá, se týká spasení a víry. Předchází víra spasení? Je víra příčina a spasení důsledek? Nebo je to úplně obráceně? Předchází spasení víru? Je spasení příčina a víra důsledek?
Co bylo dřív? Slepice nebo vejce? Na tuto otázku je jednoduchá odpověď. Pán Bůh stvořil slepici se schopností rozmnožování, proto snáší vejce. Slepice byla dřív. Konec argumentu.
Křesťané jsou vyvoleným Božím lidem - pravým Abrahamovým duchovním potomstvem. Ale jedinečným Abrahamovým potomkem, semenem Abrahamovým, je Ježíš Kristus.
Zaslíbení byla řečena Abrahamovi a jeho potomku. Písmo neříká: ‚a potomkům‘, jako by jich bylo mnoho, ale jedná se jen o jednoho: ‚a tvému potomku,‘ a tím potomkem je Kristus. Říkám tedy toto: Zákon, jenž byl dán po čtyřech stech třiceti letech, nemůže zrušit smlouvu již předtím právoplatně potvrzenou od Boha, a tak zmařit to zaslíbení.
Abram, přejmenovaný na Abrahama má mnoho, mnoho potomků. Kdo je ve skutečnosti Abrahamovo potomstvo? Tato otázka je velmi široká a zasluhuje pozornost. Naše odpověď určuje naši teologii; jak o věcech budoucích (tj. eschatologii) tak naši teologii spasení (tj. soteriologii).
Abram, přejmenovaný na Abrahama má mnoho, mnoho potomků. Kdo je ve skutečnosti Abrahamovo potomstvo? Tato otázka je velmi široká a zasluhuje pozornost. Naše odpověď určuje naši teologii; jak o věcech budoucích (tj. eschatologii) tak naši teologii spasení (tj. soteriologii).
Zopakujme si základní pohled na Písmo. Starý zákon je slib představený ve fyzických předobrazech. Nový zákon je naplnění tohoto slibu v duchovní skutečnosti. Starý zákon je o Kristu a Jeho těle; Nový zákon je už Kristus a Jeho tělo, Jeho církev. Proto má i Abraham dvojí potomstvo. Jedno je tělesné, tj. přirozené; druhé je duchovní.
Všichni lidé se rodí v hříchu. Aby byli spaseni, aby měli věčný život se svým ženichem, Ježíšem Kristem, musí být znovuzrozeni z Ducha svatého, musí být Jeho nevěstou. Proto toto podobenství zobrazuje svatbu, Syna Božího, Syna člověka se svou církví, se svou vyvolenou nevěstou.
Ježíš Kristus
Ježíš Kristus
Kristova nevěsta
