Žijte jako děti světla!

Jaroslav Kernal, Praha 10. října 2021

Pokoj vám a milost, milí v Kristu. Znovu dnes společně otevíráme Boží slovo na samotném začátku, v knize Genesis. Bůh nám dal tuto vzácnou knihu, abychom z ní čerpali hojný užitek. Jeden ze způsobů, jak čerpat z Božího slova, je rozjímání. Rozjímat znamená rozvažovat, přemýšlet, uchovávat v srdci, znamená to klást si otázky, hledat souvislosti, promýšlet dopady a aplikace. David uvádí knihu Žalmů slovy o muži, který si oblíbil:

• Ž 1:2 … Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.

Stejná slova řekl Bůh Jozuovi (Joz 1,8), stejné slovo jako je slovo rozjímat je v Žalmu, když se mluví o tom, že národy „kují“ marné plány proti Hospodinu a jeho pomazanému (Ž 2,1), nebo v Ž 38,12 je to o lidech, kteří vymýšlejí záludnosti. V těchto negativních příkladech vidíme úsilí, které je potřeba vynaložit při rozjímání. Když chceme jít do hloubky Božího slova, musíme kopat. Bez rozjímání se nikdy nedostaneme na hlubinu, ale vždycky zůstaneme jenom na povrchu. Bez kopání se nikdy nedostaneme k hutné stravě, ke skrytým pokladům moudrosti, poznání a bázně před Hospodinem. Ale teď není čas rozjímání. Teď je čas výkladu Božího slova. Ale i výklad Bible bez rozjímání bude povrchní, mechanický a může být nakonec úplně prázdný, takže nenasytí duši, nezapálí srdce, neobčerství mysl. A dobrý výklad Písma nás povede k rozjímání, problouzí náš hlad po hutném pokrmu, vzbuzuje náš úžas nad Boží velikostí, svatostí, láskou i milosrdenstvím, takže chceme víc znát Boha samotného, jeho Slovo, jeho dílo, jeho Syna, chceme mít hlubší vztah se svým Spasitelem, Pánem Ježíšem Kristem. Budeme se dnes zabývat prvními pěti verši první kapitoly,

Dneska máme před sebou prvních pět veršů Bible. Jsou to verše, které popisují první den stvoření (viz v. 5). Ale ne všichni tomu tak rozumí. Někdy lidé kladou mezi druhý a třetí verš hlubokou propast. Má to svou logiku, protože každý den stvoření je jako uvozovkami ohraničen frází „i řekl Bůh“ na začátku a „byl večer a bylo jitro, den …“ To by skutečně mohlo vypadat, že první den začal až ve třetím verši. Jenom dvě věci k tomu dodám a potom už půjdeme do textu.

Bůh se ptal Jóba, kde byl, když Bůh zakládal zemi (Job 38,4). Kromě andělů a Boha samotného tam nebyl nikdo. A my víme jenom to, co nám Bůh ve svém Slově zjevil. To je důvod, proč bychom měli být střízliví a dávat pozor, abychom do Bible nevkládali víc, než tam je a nesnažili se z ní vyčíst víc, než co jasně a jednoduše říká. A to je ta druhá věc, kterou chci říct – protože Bible jasně a jednoduše říká, že v šesti dnech Bůh stvořil nebe a zem se vším, co je v nich. A stvoření začíná hned v prním verši Bible: Na počátku stvořil … Proto chci vzít těch prvních pět veršů dohromady a brát je jako první den stvoření.

Dotkneme se i nějakých technických detailů stvoření, ale především se zaměříme na Boha samotného. Chtěl bych, abychom v dnešním kázání viděli velikost a nádheru našeho Boha. Ukážeme si jenom tři věci, které nám o Bohu říkají první tři verše – uvidíme, jak od samotného počátku Bůh tvoří, Bůh zjevuje – a podíváme se více na to, co všechno o sobě Bůh zjevuje – a jak Bůh odděluje. Pojďme k tomu prvnímu bodu.

I. Bůh tvoří

Na začátku jsem mluvil o rozjímání, a když se jenom kratičce zamyslíme nad prvním veršem, uvidíme hned několik velikých věcí, k nimž tento jediný verš vede. Je to verš, který na prach drtí světské i náboženské smýšlení, jak naší doby, tak jakékoliv jiné. Tento jediný verš verš vyvrací ateismus, protože na počátku byl Bůh, který stvořil nebe a zemi. Na počátku nebyla hmota – žádná hmota neexistovala. Bůh všechnu hmotu stvořil, což je podle mě také hlavní myšlenka prvního verše. Což také znamená, že tento verš, moji milí, je odmítnutím materialismu, protože nám ukazuje, že hmota není věčná a že se částice neuspořádaly samy do inteligentního, jemně vyladěného a harmonického vesmíru. To první, co tady bylo, bylo věčné a duchovní a nebylo to něco, ale byl to Někdo – Bůh, který stvořil nebe a zemi. A to nám ukazuje, co je podstatné, co je důležité – nikoliv to materiální, hmotné, ale to duchovní. Proto nás Pavel vyzývá:

• Koloským 3:1–2 Hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.

Tento první verš Bible vyvrací také dualismus, tedy učení, které říká, že tady jsou dvě protikladné, rovnocenné síly, které spolu v tomto světě bojují.  Jenom Bůh je tvůrce a není nikdo, kdo by mu byl roven. Jenom Bůh je nekonečný a nestvořený, zatímco satan je omezenou a stvořenou bytostí. Satan je mocný anděl, ale je to jenom anděl. Je jenom stvoření stejně jako člověk. Tento verš vyvrací panteismus, který říká, že Bůh je plně obsažený ve stvoření, takže když uctíváme jakoukoliv část stvoření, uctíváme tím Boha a máme k němu přístup. Bůh Stvořitel je sice všudypřítomný, ale také přesahuje veškeré stvoření a je nad celým svým dílem, je oddělený od svého stvoření, a je jiný než veškeré jeho stvoření. Kromě toho je tento Bůh jediný Bůh, což zasazuje smrtelnou ránu polyteismu, který říká, že je mnoho nejrůznějších bohů. Ale Bible říká, že je jenom jeden Bůh, který stvořil nebe a zemi. Tohle je krátké rozjímání nad prvním veršem Písma, který říká, že Bůh tvoří.

První verš také říká, že na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. To je velmi zajímavé vyjádření. Co to znamená? Myslím, že nejlepší odpověď najdeme v Novém zákoně. Když Pavel v Koloským píše o Pánu Ježíši Kristu a o jeho vyvýšenosti a prvenství nade vším:

• Koloským 1:15–16 On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.

List Koloským nezmiňuje první den stvoření. A kniha Genesis nezmiňuje stvoření viditelného a neviditelného. Ale mluví o stvoření nebe a země. Ne vždycky, ale často když se mluví o nebi, je v Písmu řeč o místě, kde přebývá Bůh a kde přebývají duchovní bytosti, které známe pod označením andělé. V knize Genesis nečteme nic o stvoření andělů. Nikde v Písmu nečteme o stvoření andělů. Genesis nemluví o stvoření neviditelného světa, duchovního. Ale mluví o stvoření nebe. A Koloským mluví o neviditelném světě, který zahrnuje nebeské trůny, panstva, vlády a mocnosti, což je jiné označení pro andělské, duchovní bytosti, které byly stvořené Bohem k tomu, aby plnily Boží vůli (Ž 103,20). Andělé jsou Boží služebníci, kteří jsou vyslaní ke službě těm, kteří mají dojít ke spasení (Žd 1,14). Na počátku stvořil Bůh svět duchovní, nebe, svět duchovních bytostí včetně místa, kde Bůh sám přebývá v nepřístupném světle, ve své slávě a nádheře. A stvořil svět fyzický, do kterého Bůh přišel ve svém Synu, který se rozhodl vykoupit, očistit, zachránit, proměnit ve svět, kde duchovní bude splývat s fyzickým. Vzpomínáte si, co viděl Jan v knize Zjevení, jak to sestupuje od Boha? Nové nebe a nová země (Zj 21,1nn). Je to místo, kde Bůh přebývá uprostřed svého lidu, kde jsou lidé v nových tělech, která byla vzkříšena a posvěcena krví Beránka. Fyzický svět, který jde ruku v ruce se světem duchovním. To nás vrací na počátek, kdy Bůh stvořil nebe a zemi. Na zemi stvořil člověka a člověk nebyl oddělen od duchovního světa, protože Bůh se procházel zahradou Eden, měl vztah s Adamem, „přebýval uprostřed svého lidu“.

Další verš nám prakticky ukazuje, jak Bůh tvoří: svým slovem. Ve třetím verši začíná ten refrén, který jsem zmiňoval před chvílí – i řekl Bůh … Bůh řekl. Vzpomínáte si, jak začíná Janovo evangelium? „Na počátku bylo Slovo, to slovo bylo u Boha, Bůh byl to Slovo“ (J 1,1). Skrze to slovo povstalo všechno, co je, a bez něho nepovstalo nic, co je (J 1,3). Všechno bylo stvořeno skrze  něho a pro něho (Ko 1,16). Bůh řekl, a stalo se. Bůh promluvil a jeho slovo vykonalo všechnu práci – z ničeho povstalo něco. Svým slovem Bůh stvořil svět viditelný i neviditelný. Z Boha samotného vyšlo slovo, které se stalo tělem – z duchovního vzniklo fyzické. Bůh tvoří svým slovem, svou mocí. Jeho slovo je živé slovo, jeho slovo je mocné slovo. A mohli bychom zůstat jenom tady, protože už v těchto věcech je ohromná hloubka – Bůh promluvil a stalo se. A věčné Boží Slovo je označení pro jeho Syna, Pána Ježíše Krista. Boží slovo je také označení pro slovo, které Bůh promluvil skrze své služebníky, skrze proroky, které vedl svým Duchem, aby zapsali to, co vyšlo z Božích úst. Máme zapsané Boží slovo, Bibli, které je mocné a živé, ostré jako dvousečný meč, je to slovo živého Boha, který k nám v něm promlouvá. Je tady vyřčené Boží slovo, skrze které Bůh tvořil, když řekl: „Budiž …“, je tady vtělené Boží slovo, skrze které Bůh tvořil, protože všechno bylo učiněno skrze něho a pro něho, je tady zapsané Boží slovo, skrze které Bůh tvoří, protože skrze toto slovo jsme se znovuzrodili k novému životu, stali jsme se novým stvořením a žijeme z moci tohoto slova.

Ve třetím verši Genesis 1 Bůh řekl: „Budiž světlo! A bylo světlo.“ To je jednoduchý popis stvoření. Naprosto jednoduchý a naprosto nepředstavitelný. Co Bůh stvořil, když stvořil světlo? Nemáme jednoduchou odpověď ani na to, co je světlo z hlediska fyziky, která ho zjednodušeně definuje jako viditelné spektrum elektromagnetického záření a současně tok částic, fotonů. Jak bychom mohli být schopni odpovědět na to, co přesně znamená světlo v Genesis 1,3? Nicméně stvoření světla nás vede ke druhému bodu dnešního kázání, protože skrze světlo mimo jiné:

II. Bůh zjevuje

V prvních pěti verších Bible Bůh zjevuje veliké věci sám o sobě. Mluvili jsme o tom, že Bůh stvořil a v samotném stvoření je zjeveno dílo Otce i Syna i Ducha svatého. Otec je Stvořitel, Syn je Stvořitel, Duch svatý je Stvořitel. Hned v prvních verších vidíme dílo Boží trojice. Není tady zjevené přímo a jednoduše, ale když vezmeme jiná místa Písma a položíme je vedle těchto veršů, jak jsme to dělali před chvílí, vidíme to velmi jasně. A kromě toho jsou tu další doklady. Myslím, že bychom neměli přehlédnout použitá slova a  gramatiku prvního verše Bible. Hebrejština je v tomto ohledu opravdu zajímavá. Bůh je v hebrejštině „eloah“. To je jednotné číslo od slova Bůh. A může popisovat Boha Hospodina stejně jako bůžka, modlu. Je to úplně stejné jako v češtině. Ale není to slovo, které by ve Starém zákoně bylo často (57x). Bůh Hospodin říká Jóbovi:

• Jób 40:2 Smí se člověk přít se Všemocným? Smí ho kárat? Ten, kdo Boha obvinil, ať odpovídá.

Ale slovo „eloah“ není v Genesis 1,1. Není tam ani slovo Hospodin (JHVH, Jahve – 700x), ale je tam množné číslo od slova „el“, což je slovo „elohím“, které bychom do češtiny přeložili jako bohové, nebo jak se překládá jinde „božstva“. Tohle slovo je úplně nejčastější slovo použité ve Starém zákoně pro Boha. Ale používá se také pro různé jiné bohy a božstva, modly. Je to slovo použité 2600x (v Gn 1 je 32x). A je tady v první kapitole Genesis, v prvním verši. Ale ve vztahu k Bohu Stvořiteli je tady taková gramatická zvláštnost – v češtině máme něco, co se nazývá shoda podmětu a přísudku a podobně to funguje i v jiných jazycích, vč. hebrejšitny. Ale když se mluví o Bohu v Bibli, obvykle se používá podstatné jméno v množném číslo, ale sloveso v jednotném. To vidíme v prvním verši Bible i následujících. Doslova bychom mohli říci: „Na počátku stvořil Bohové nebe a zemi.“ A ve třetím verši: „I řekl Bohové …“ Nakonec používáme pro to slovo elohím překlad Bůh v jednotném čísle. To slovo samo o sobě nemluví o Boží trojici, ani ji z toho slova nemůžeme dokázat, ale vede nás k tomu, abychom přemýšleli o pluralitě v Bohu. A tohle je zjevené hned v prvním verši Bible. Plné zjevení toho, kdo je Bůh přichází až v Novém zákoně a v plnosti až v okamžiku vylití Ducha svatého, který byl dán jako jiný Přímluvce na místo Pána Ježíše, který po svém ukřižování vystoupil k Otci a přijal od něj zpět slávu, kterou u něj měl od počátku. Ale počátky tohoto zjevení můžeme vidět už v prních slovech Bible. Na začátku první kapitoly můžeme vidět počátek zjevení Boží slávy ve zjevení Boží trojice, na konci první kapitoly vidíme počátek zjevení Boží slávy v Kristu a jeho nevěstě – předobrazem je první Adam a jeho žena, Eva. Ve třetí kapitole je počátek zjevení slavného evangelia Kristova, když čteme o tom, že se z ženy narodí muž, který rozdrtí ďáblovi hlavu a tak vysvobodí člověka z prokletí, do něhož upadl svým hříchem. Hned od počátku stvoření Bůh zjevuje. A světlo prvního dne je toho dalším dokladem. Bůh dává světlo, osvěcuje.

A nesmíme zapomenout na druhý verš, který mluví o tom, že země byla nesličná a pustá a nad propastnou tůní se vznášel Duch Boží. Znovu tady je verš, který způsobuje problémy nejen překladatelům, ale také vykladačům Písma. A myslím, že můžeme jenom tak paběrkovat na tom, co je nám tady zjeveno, když se lehce dotkneme několika slov, kterým rozumíme. Je tu pustá a prázdná země, je tu temnota (světlo je stvořené až v dalším verši), je tu propast a jsou tu vody. Je tu Duch Boží, který „vál a vířil nad vodami“. Ta slova, která jsou zde použitá k popisu země, v nás nevyvolávají úplně nejlepší představy, ale neměli bychom předbíhat, protože poslední verš první kapitoly mluví o tom, že všechno, co Bůh stvořil, bylo velmi dobré (Gn 1,31). Tohle je další důvod, proč se domnívám, že Bůh zde stvořil svět viditelný a neviditelný, hmotné věci a duchovní svět. Je tady neuspořádaná, chaotická a beztvará hmota, nad kterou vládne Duch Boží.

V prním verši je Bůh v množném čísle, ve druhém verši je Duch Boží a ve třetím verši je Slovo Boží, protože Bůh promlouvá. Tohle je něco, co by nás nemělo nechat chladnými, ale mělo by nás to vést k úžasu nad tím, jak dokonale Bůh tvoří a jak současně ruku v ruce s tím také zjevuje. Zjevuje pravdu o sobě, zjevuje svou velikost a moc, zjevuje svou slávu. A to všechno v prních třech verších Bible!

Ještě jednu věc musím zmínit, kterou nám Bůh zjevuje o sobě – Bůh stvořil světlo a viděl, že světlo je dobré. Vidíme tu Boží moc, svrchovanost, slávu a dobrotu. Bůh tvoří sám ze sebe, tvoří svým slovem, a to, co tvoří, je dobré. Je to dobré, protože Bůh je dobrý. Je tady dobrý zdroj, takže všechno, co z něj vychází, je dobré.

Hned od počátku Bůh tvoří a tvoří dodnes – poslal svého Syna, aby každý, kdo v něj věří, byl novým stvořením. Všichni, kdo věří v Pána Ježíše Krista, jsou stvořeni k tomu, aby konali dobré skutky, které jim Bůh připravil, které pro ně stvořil (Ef 2,10).

Hned od počátku také Bůh zjevuje a zjevuje dodnes. Zjevil nám svého Syna. Nejenom, že se Boží syn stal člověkem, což je plnost zjevení pro celé stvoření, ale těm, které si Bůh zamiloval před stvořením světa, zjevil také krásu svého Syna a moc jeho oběti na kříži, dal jim duchovní světlo, aby uviděli svou vlastní neschopnost zachránit se svými skutky a vložili všechnu svou naději v Pána Ježíše Krista, který přišel, aby byl Spasitelem hříšníků. Tak se v něm zjevuje plnost Boží dobroty. A to nás vede k poslednímu bodu:

III. Bůh odděluje

• Genesis 1:4 Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.

Znovu je tu něco, co bychom mohli zařadit ke zjevení, protože to ukazuje na to, jaký je Bůh, jaká je jeho podstata, jaký je jeho charakter. Bůh je dobrý a Bůh je také svatý. Jako je Bůh oddělený, což je hlavní význam slova svatý, tak odděluje to, co je dobré od toho, co je temné. Oddělil světlo od tmy.

O Bohu čteme, že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy (1J 1,5), proto když Bůh stvořil světlo, musel ho oddělit od tmy. Světlo a tma nemohou být pohromadě. Buď žijete v Kristově světle, nebo žijete ve tmě. Buď vám září Kristus, nebo jste slepí a mrtví ve svých vinách a hříších. Máme tu fyzický popis stvoření nebe a země a všeho, co je v nich, ale současně je to také duchovní popis duchovních skutečností, o kterých nás učí Bůh ve svém Slově. Ježíš přišel, aby byl světlem světa. Jan napsal:

• Jan 1:4–5.9 V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. … Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
• Jan 8:12 Ježíš k nim opět promluvil a řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“

Na počátku Bůh stvořil světlo a oddělil světlo od tmy. Dodnes Bůh přichází do tohoto světa a jeho světlo září do temnoty hříšných lidí – lid, který chodí v temnotách, uvidí veliké světlo, těm kteří bydlí ve stínu smrti, z Betléma zazáří světlo (Iz 9,1) – svítí do našich životů, probouzí nás ze smrti a odděluje od temnoty.

• Koloským 1:13 On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna.
• 1Pt 2:9 … povolal [nás] ze tmy do svého podivuhodného světla.

Bůh odděluje světlo od tmy a o světle říká, že je dobré. Ježíš je světlo světa a svým učedníkům říká, že oni jsou světlo světa (Mt 5,14). Bůh tvoří světlo, odděluje ho od tmy a nazývá světlo a tmu pravým jménem – světlo nazval dnem a tmu nocí. Přesně totéž udělal Bůh s námi – ze své milosti nás svou mocí, svým Slovem a svým Duchem učinil světlem, novým stvořením. Znovuzrodili jsme se z Ducha skrze věčné a živé slovo Boží (1Pt 1,23). Bůh nás oddělil od tmy, když nás přenesl ze tmy do světla, když do nás vložil svého Ducha, aby nás posvěcoval a dal nám své Slovo, které je světlem pro naše nohy a osvěcuje naší cestu, které je nástrojem posvěcení a učí nás, jak se máme oddělovat od tmy. Bůh nás také nazval svými dětmi (1J 3,1). Děti světla nazývá svými dětmi, dětmi Božími a děti temnoty jsou děti ďábla. Jsou tu jenom dvě skupiny – jako světlo a tma, noc a den, jsou jenom děti Boží a děti ďábla. A buď jsme děti Boží, nebo jsme děti ďábla.

Všichni jsme byli pod ďáblovou mocí, narodili jsme se jako děti hněvu, v temnotě hříchu, ve vzpouře proti Bohu. Ale Bůh bohatý v milosrdenství, z veliké lásky, jíž si nás zamiloval, nás probudil k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtví pro své hříchy (Ef 2,4–5). To je spasení z milosti. To je Boží dílo v nás a skrze nás.

Skrze prvních pět veršů Bible nás Bůh vede k těmto velikým a slavným věcem. A tady se můžeme vrátit k rozjímání, jak jsme o něm mluvili na začátku – každý den máme příležitost uvažovat o těchto velikých Božích věcech. Každý den jsme konfrontováni tím, co Bůh udělal během prvního dne stvoření. Každý den žijeme ve fyzickém světě a současně vnímáme duchovní svět a duchovní realitu. Každý den se v našich končinách střídá světlo a tma, noc a den, tedy to, co Bůh učinil během těch prvních čtyřiadvaceti hodin stvoření. Každý den tak můžeme přemýšlet o tom, jak dobré je světlo, jak požehnané je, když máme světlo, jak dobrý je Bůh, který nám dal své Slovo, aby nám bylo světlem v každodenním následování jeho Syna. Když se ráno probudíme, můžeme hned děkovat Bohu, že nás nenechal v temnotě spánku, v temnotě noci, můžeme děkovat Bohu za fyzický život, který nám dal, a máme děkovat také za duchovní život, který nám také dal. Na základě těchto jednoduchých skutečností jako je svět fyzický a duchovní, jako je světlo a tma a střídání dne a noci, můžeme rozjímat nad Boží velikostí a slávou, nad Boží svatostí, ve které Bůh odděluje světlo a temnotu, můžeme přemýšlet nad tím, jak budeme každý den žít v Božím světle a jak se budeme vyhýbat temnotě hříchu. A jako Bůh nazval světlo dnem a tmu nocí i my máme nazývat věci pravými jmény – dobro dobrem, zlo zlem, pravdu pravdou a lež lží. To způsob, jak žít ve světle a být světlem a solí tomuto světu. A k tomu nám stačí, když se jen maličko ponoříme pod hladinu, pod povrch Božího slova.

Abychom ale viděli toto světlo, musíme vždycky nejdřív k tomu, který jediný je pravým zdrojem světla. David napsal:

• Ž 36:10 U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.

Ze všeho nejdřív musíme přijít k Pánu Ježíši Kristu a poznat ho jako pramen života, jako zdroj světla. Pokořit se u jeho kříže a vyznat, že žádným způsobem nemůžeme zachránit sami sebe, že jenom on je Spasitel, jenom v jeho krvi je moc potřebná o očištění od hříchů, jenom v jeho oběti je prostředek k utišení Božího hněvu a jenom v jeho vkříšení je ujištění o novém životě. A když on sám nám bude světlem, uvidíme veliké světlo. Kdekoliv otevřeme Písmo, nejenom v první kapitole Bible, ale skutečně všude, bude nám Pán zářit ze svého Slova a my ho budeme obdivovat. Naše srdce se rozehřeje láskou k němu, naše mysl bude proměněná jeho pravdou, naše duše bude nasycená jeho překypujícím životem a naše ruce, naše síla bude upevněná jeho mocí. Budeme chodit s Pánem a naše životy budou zářit jako hvězdy v temnotě v tomto pokolení pokřiveném a zvráceném. Pojďme tedy v modlitbě k Pánu Ježíši.