Boží slovo nás vybízí k nepřetržité vděčnosti. Křesťan má děkovat neustále a dokonce i za všechno. Taková vděčnost není ničím samozřejmým, ale je důsledkem Božího působení v životě člověka, je důsledkem plnosti Ducha svatého. V listu Efezským Bůh přikazuje křesťanům, aby se neopíjeli vínem, ale místo toho se naplňovali Duchem svatým. Jedním z důsledků plnosti Ducha je vděčnost.

• … neustále budete za všechno děkovat Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. (Ef 5,20)

Vděčnost sice musí vycházet ze srdce, ale samotná vděčnost jako taková je především otázkou mysli, záležitostí smýšlení. Jde o porozumění, pochopení skutečnosti. Jde o pochopení toho, kdo je Bůh a jaký je, kdo jsem já a v jaké jsem situaci. Pokud nerozumíme tomu, kdo je Bůh, kdo je Ježíš Kristus, co Pán Ježíš udělal pro naše spasení, pokud nechápeme, jak jsme na tom byli před svým obrácením, v jak zoufalém stavu jsme se nacházeli, potom jenom těžko budeme vděční. Pokud si lidé myslí, že si zaslouží spasení, že Bůh jim ho dluží, protože jeho povinností je zachránit každého, pokud si lidé myslí, že na něco mají nárok, nejsou a nebudou vděční! Nemají proč být vděční. Jsou rozhněvaní, protože si myslí, že mají nárok, jsou zahořklí, protože si myslí, že jim Bůh křivdí, jsou závistiví, protože si myslí, že druzí mají něco, co si zaslouží i oni sami. Ve skutečnosti se ale za takovými postoji skrývá pýcha a vzpoura.

Pokud však člověk rozumí tomu, že je zločinec, že je mrtvý v hříchu, že je vzbouřenec ze své podstaty, že je dítě ďábla, které se celou svou bytostí vzpírá proti Bohu, pokud chápe, že to jediné, na co má nárok je věčný spravedlivý a strašlivý Boží hněv, potom bude vděčný za Boží milost. Potom bude člověk skutečně neustále děkovat Bohu, protože má vždycky mnohem víc, než si doopravdy zaslouží. Bude děkovat Bohu za všechno, protože cokoliv v jeho životě, i ta největší hrůza, která by mohla přijít, se nemůže vyrovnat tomu, co je skutečně spravedlivé – tedy věčnému oddělení od Boha a jeho dobroty. Jestliže rozumíme tomu, co pro nás Kristus udělal, nemůžeme být nevděční, ale musíme chválit Boha za jeho milost, kterou nám prokázal ve svém milovaném Synu, v Ježíši Kristu.

Proto mluvím o tom, že jde o naši mysl. Dokud bude naše mysl neproměněná, budeme jenom málo vděční. A až bude naše mysl dokonale proměněná, budeme vděční celou věčnost, budeme zpívat novou píseň Bohu a Beránkovi. Bude to píseň vděčnosti:

• Veliké a podivuhodné jsou tvé činy, Pane Bože všemohoucí; spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty, Králi národů. Kdo by se nebál tebe, Pane, a nevzdal slávu tvému jménu, neboť ty jediný jsi Svatý; všechny národy přijdou a skloní se před tebou, neboť tvé spravedlivé soudy vyšly najevo. (Zj 15,3-4)

To je obraz věčnosti, popis vykoupených před trůnem Božím a Beránkovým, to je chvála vděčnosti z jejich úst. To je plnost Ducha svatého v životech Božích dětí. Naplňujte se Duchem svatým, buďte prosyceni Božím slovem, abyste dobře rozuměli tomu, kdo je Bůh, co pro vás Pán Ježíš udělal a jak jste na tom vy – a budete vděční za velikost Boží milosti, kterou nám den za dnem prokazuje v Kristu a skrze něj. Vaše mysl bude proměněná Božím slovem, slovem Ducha, vaše srdce se rozezní jako přelíbezná harfa a z vašich úst budou znít slova chvály, žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně, které povedou jak vašemu osobnímu růstu, tak k růstu celé církve, tedy všech svatých.