Užitek moudrosti (Př 2,1-22)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Hledej ji jako stříbro!

Jaroslav Kernal, Praha 29. října 2017

Pokoj vám a milost, milí svatí. Pustili jsme se společně do knihy Přísloví, do knihy moudrosti krále Šalomouna a dnes máme před sebou druhou kapitolu této knihy.

V první kapitole knihy Přísloví jsme viděli úvod do celé knihy, cestu moudrosti a její důležitost. Druhá kapitola nás na tuto cestu uvádí a vede nás k tomu, abychom viděli, jak nesnadné je získat moudrost, a zároveň abychom rozuměli užitku moudrosti, který převáží veškerou investici do moudrosti vloženou. Máme před sebou oslavnou báseň na moudrost.

Druhá kapitola je uceleným souvislým oddílem, který vyniká v kontextu prvních devíti kapitol knihy Přísloví. Je to báseň, která je tvořená jediným obrovským podmínkovým souvětím. Je to poetické vyjádření, jímž otec znovu oslovuje svého syna a dává mu dobré a moudré rady. Podívejme se nyní do našeho textu na první věc, která se týká moudrosti:

I. Moudrost těžce získaná (v. 1-5)

  • Př 2:1-5 Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru, abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti, jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost, budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech, tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha.

Je před námi celá série příkazů, sloves, které nás vedou k tomu, jak získat moudrost. Je to jednoduchý vzorec se složitou a silnou podmínkou: Jestliže přijmeš, uchováš, věnuješ, nakloníš, přivoláš, zavoláš, vyhledáš, vypátráš… tehdy pochopíš a poznáš. Hned od začátku nás Písmo vede k tomu, že získat moudrost vůbec není jednoduché, není to nic lehkého, neobejde se to bez úsilí, bez námahy, je to spojené s celou řadou poměrně náročných podmínek. Ale pokud tyto podmínky naplníte, pochopíte bázeň před Hospodinem, což je počátek veškeré moudrosti, dojdete k poznání Boha, což je to nejdůležitější, na čem stojí lidský život.

Podívejme se na ta slova, která Šalomoun použil k popisu toho, jak dospět k moudrosti. Začíná to přijetím výroků, přijetím napomenutí a rad. Za tímto slovem stojí pokora, protože jenom pokora přijímá výroky, kdežto po pýše kloužou a odrážejí se od ní. Můj synu, buď pokorný a přijímej slova ponaučení.

Už jsme si říkali minule, že není nepodstatné rozumět tomu, že tím, kdo je vyučován a napomínán, je syn. Ta slova se samozřejmě dají aplikovat na všechny, ale syn, mladík, mladý muž – to je specifická kategorie. Když Pavel psal Titovi, jak má jednat s různými skupinami křesťanů na Krétě, jako byli starší muži, starší ženy, mladší ženy, mladší muži a otroci, u každé z těch skupin se rozepisuje a popisuje vlastnosti nebo jednání, které by mělo být té které skupině vlastní. Ovšem když mluví o mladších mužích, jeho rada je celkem strohá a v jistém slova smyslu velmi tvrdá:

  • Titovi 2:6 … mladší muže napomínej, ať jsou ve všem rozvážní …

To je všechno. Mladší muži, mladíci, synové, musí být napomínáni. Srdce mladého muže (a často nejenom mladého) je plné pýchy, vzpoury, tvrdosti, arogance, povýšenosti, pohrdání a sebestřednosti. V přirozenosti mladíků je jistý druh vzdoru a divokosti, které vyžadují napomínání. Syn potřebuje konfrontaci, aby se ukáznil, aby mohl získat moudrost. Proto se v našem textu mluví o přijetí výroků. A všimněte si, že to jsou výroky otce, rodičovské napomínání, které jsme viděli už v předchozí kapitole:

  • Př 1:8-9 Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj. Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle.

A pro vás, dcery, to platí úplně stejně! Tady začíná cesta moudrosti – pokorným přijetím poučování. Moudrý přijímá výroky. Nejdou jedním uchem dovnitř a druhým uchem ven, nenechá je padnout na zem nebo sklouznout po sobě, ale přijímá je, přemýšlí o nich a jedná podle nich.

  • Př 12:1 Kdo miluje napomenutí, miluje poznání, kdežto kdo domluvy nenávidí, je tupec.

Moji milí, nemáme být jako tupci, kteří nenávidí domluvy, uráží se kvůli nim, nechtějí je poslouchat, nepřijímají je. To je znovu jenom převlek pýchy a sobectví, protože pokorný člověk přijímá výroky a uchovává je ve svém srdci. A to znamená, že o nich přemýšlí, že si je pamatuje, že si vrývá do paměti a jedná podle nich.

Ve druhém verši se mluví o věnování pozornosti a naklonění srdce. To jsou slova, která směřují k odevzdanosti a k oběti. Jestliže chcete něčemu věnovat pozornost, musíte se soustředit a musíte tomu věnovat svůj čas. A získat moudrost, to stojí mnoho času. Je to o rozhodnutí člověka, je to o vůli, která se odevzdá této věci, je to o prioritách, které se člověk stanoví. Nakloň své srdce k rozumnosti – to znamená, postav ji na nejvyšší místo v žebříčku svých priorit. Učiň z rozumnosti nejdůležitější věc ve svém životě – to je cesta k moudrosti. Ale to znamená cílevědomé úsilí, znamená to kázeň, která bude zcela zjevná na životě takového člověka. Lidová moudrost říká, že bez práce nejsou koláče. A přesně o tom to je.  Ale v dnešní době jde vše přesně opačným směrem: Mít všechno, rychle, nejlépe hned, bez velkého úsilí a námahy. Povrchnost, zkratky, instantní řešení… Ale co říká Boží slovo?

Náš text mluví o přivolávání porozumění, o hlasitém volání na rozumnost. Touha po Boží moudrosti je něco, co se neutají. Moudrost volá na ulici, a kdo chce být moudrý, volá na moudrost. Moudrost se neobjeví z ničeho nic, nebude výsledkem nezodpovědného života, nezodpovědných vztahů, jak jsme to viděli v předchozí kapitole, ale vždycky za ní bude stát dřina a odříkání. Ale to je přímo proti tomu, co chce svět kolem nás. V posledních volbách každý patnáctý člověk starší 18ti let v naší zemi volil stranu, jejíž filozofií je mít společnost, kde důstojný život (ať již to znamená cokoliv) není zásluhovým bonusem. Jinými slovy – je to o společnosti, kde si všichni mohou žít dobře, aniž by pro to cokoliv udělali. To je touha velké části – převážně – mladých lidí v naší zemi. Podle Písma je to přesný opak moudrosti.

Boží slovo přirovnává hledání moudrosti k hledání pokladu, k hledání stříbra. Stříbro nenajdete na rozkvetlé louce, kam si vyrazilo na piknik mnoho lidí. Stříbro se nejčastěji nachází jako součást zlata nebo je v horninách hluboko pod zemí. A Bůh nám tady dal úžasný obraz, který má mnoho aplikací. Podívejme se na dvě – jednu už jsem zmiňoval. Získat stříbro je těžká, usilovná, dlouhodobá a namáhavá práce. Moudrost není jako pečení holubi, kteří létají sami do … úst. Stříbrná žíla může být jako nitka, která se táhne horninou, a horník musí vykopat alespoň takové množství horniny, aby sám mohl tuto nitku sledovat. Stejné je to s moudrostí. Nepřichází ze dne na den, ale po vytrvalém dlouhodobém a namáhavém úsilí. A i tehdy – tedy pokud nejste Šalomoun – přichází po malých, nepatrných, takřka neznatelných kouscích. Je to o těch předchozích slovesech v našem textu – o přijímání Božího slova, o uchovávání Božího slova ve svém srdci (vzpomeňte na požehnaného muže z prvního Žalmu, který nad Hospodinovým zákonem rozjímá ve dne i v noci). Moudrost je o pokorném a poslušném následování Božího slova – krok za krokem, hodinu za hodinou, den za dnem, rok za rokem …

Ale přirovnání moudrosti ke hledání stříbra má ještě další rozměr, který už jsme také viděli ve volání na moudrost – a to je touha po moudrosti. Touha, která odhodí všechno ostatní a směřuje jediným směrem – k Bohu a jeho království na prvním místě. V jednom z nejznámějších nalezišť stříbra v Bolívii je hora, která je protkaná sítí až osmi set nezmapovaných chodeb. Stříbro se tam těží už tři století a za tu dobu v tom dole zemřelo osm miliónů lidí. Tak velká je touha lidí po stříbře, po majetku, po bohatství. Lidé jsou ochotni umřít kvůli tomu, aby mohli získat lesklého kovu. Právě tak mají křesťané toužit po Boží moudrosti, po Kristu samotném, v němž jsou skryty všechny poklady poznání a moudrosti. Kam vede taková touha?

  • Př 2:5 tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha.

Právě sem nás vede hledání moudrosti – k tomu, co Písmo nazývá opravdovou zbožností, a to je bázeň před Hospodinem a poznání Boha. Poznání Boha je podle Ježíše Krista věčný život:

  • Jan 17:3 A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista.

Přísloví mluví o spasení, a mluví o něm stejně jako Nový zákon. Mluví o úsilí, o námaze, o prošení, hledání, tlučení:

  • Matouš 7:8 Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.

Kristus a jeho moudrost se musí stát tím nejdůležitějším v životě člověka, jinak ani ke Kristu ani k moudrosti nikdy nedojde. Když stará jednota bratrská popisovala své počátky, mluvili tito bratři zákona Kristova, jak se nazývali, o tom, že nouze o spasení je vyhnala z husitské církve a vedla je ke hledání opravdové zbožnosti. To je skutečný začátek moudrosti.

Jak je to s tebou, milá duše? Hledáš Boží moudrost jako poklad? Hledáš Krista jako stříbro? Došli jste k poznání Boha nebo se stále otáčíte po hlouposti tohoto světa a nemáte ani bázeň Boží ani vztah s Bohem? Jak jste na tom? Byli jste zachráněni z milosti? O tom je totiž náš text – pojďme k druhému bodu.

II. Moudrost Bohem darovaná (v. 6-9)

Veškeré úsilí, které je popsané v prvních čtyřech verších a které vede k poznání Boha ve verši pět, vede také k pochopení toho, co je ve verši šestém:

  • Př 2:6 Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst.

Když s nasazením veškerého úsilí získáš střípek Boží moudrosti, pochopíš, že to, co jsi s takovou námahou získal, je darem Boží milosti. Moudrost dává Hospodin. Když apoštol Pavel popisuje svou službu, říká:

  • 1 Korintským 15:10 Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval - nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou.

Pavel chápal, co říká druhá kapitola Přísloví. Rozuměl tomu, že všechno úsilí, které vložil do své služby, bylo jenom dílem Boží milosti. Právě tak je to s moudrostí. Nikdo se nemůže chlubit Boží moudrostí, jako by byla jeho vlastní, jako by to bylo něco, co získal svýma rukama a svým úsilím, přestože k získání moudrosti je potřeba vyvinout veškeré úsilí. Moudrost je Božím darem. Co jste nalezli, to vám bylo darováno.

Hledání, úsilí a pátrání na straně jedné a dar, nebo lépe zjevení od Boha na straně druhé se nevylučují, ale jdou ruku v ruce, patří k sobě. Bůh nám dává to, co od nás vyžaduje. Není to ale něco automatického, Bůh to nedává každému, ale dává to všem, o kterých se rozhodl, že se nad nimi slituje.

  • Římanům 9:15-16 Mojžíšovi řekl: ‚Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.‘ Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.

Žádný člověk není volán k tomu, aby spekuloval nad tím, zda se nad ním Bůh smiluje nebo ne, ale Bůh každému přikazuje, aby činil pokání, aby věřil v Krista, aby hledal moudrost a usiloval o ni. Písmo říká:

  • Filipským 2:12-13 S bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.
  • Židům 13:20-21 A Bůh pokoje … nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista.

Se vším úsilím a s veškerou námahou získaná moudrost, je Bohem darovaná moudrost. Bůh je tím, kdo jí dává. A všimněte si, odkud tato moudrost pochází, kde je její zdroj – vychází z Božích úst. Boží moudrost je spojená s tím, co vychází z Božích úst, tedy s Božím slovem. Souhrn zjevené moudrosti je v zapsaném Božím slově, v Bibli, plnost moudrosti je ve vtěleném Božím slově, v Ježíši Kristu. Zapsané Boží slovo je svědectvím o vtěleném Slovu, protože Písma svědčí o Kristu. Celé Písmo je o Kristu. Mojžíš svědčí o Kristu. Stvoření svědčí o Kristu. Zákon svědčí o Kristu. Historické knihy a události svědčí o Kristu. Poezie Žalmů nebo Písně písní svědčí o Kristu. Proroci svědčí o Kristu. Celý Nový zákon je o Kristu! Evangelia, Skutky, listy i Zjevení! Celé Písmo od začátku až do konce je mocným a slavným svědectvím o tom:

  • Zj 1:5-6 … jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce - jemu sláva i moc navěky.

Autor knihy Přísloví nás vede ke studiu Božího slova, k usilovné práci ve slově, k tomu, abychom kopali v Písmu a hledali v něm moudrost, hledali Krista. Vede nás k tomu, abychom studovali knihu Přísloví! Milí přátelé, znáte knihu Přísloví? Vím, že víte, že jí máte v Bibli, ale to o tom nemluvím. Zavřete prosím na chvilku své Bible a podívejte se na ořízku své Bible – pokud je to Bible, kterou používáte, je to na ořízce vidět. Podle ohmataných listů poznáte, kde se v Písmu nejčastěji nacházíte, co nejčastěji čtete.

Milí křesťané, čtěte knihu Přísloví! Jestli chcete být moudří, musíte nejenom číst, ale studovat knihu Přísloví, rozjímat nad jednotlivými verši, aplikovat je do svého života. Kdo nepotřebuje moudrost? Jenom hlupák může říct, že jí nepotřebuje! Každý přece potřebuje moudrost. Muž, který má vést svou ženu a svou rodinu, potřebuje moudrost – proto musí sám pilně studovat knihu Přísloví. Muž, který chce vést Boží lid, potřebuje moudrost – měl by být prosáklý knihou Přísloví. Kdokoliv chce žít moudře a úspěšně (podotýkám, že úspěšně podle Božích měřítek, ne podle lidských) potřebuje moudrost. Zaměstnáváte lidi? Podnikáte? Staráte se ve své práci o jiné lidi? Spravujete nějaký majetek? Musíte dělat náročná rozhodnutí ve svém zaměstnání? Nebo možná stále ještě stojíte před oním vážným rozhodnutím, kudy se ve svém životě budete ubírat? V každém z těch případů budete potřebovat mnoho Boží moudrosti – a proto musíte jít do knihy Přísloví. Náš text pokračuje:

  • Přísloví 2:7-8 Pro přímé má pohotovou pomoc, je štítem těm, kdo žijí bezúhonně, chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných.

Bůh je dárcem moudrosti, je pomocí i štítem svých věrných. Kdo jsou přímí a bezúhonní v tomto verši? To jsou ti, kteří obdrželi od Boha moudrost. Podívejte se zpátky do první kapitoly, jak Šalomoun začíná svou knihu:

  • Přísloví 1:2-3 … jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti, jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost.

Bůh je pohotovou pomocí těm, kdo poznali jeho moudrost – kdo ji pokorně přijali a uchovávají jí ve svém srdci. To jsou ti, kdo usilovně kopají v Božím slově, kdo přijímají radu i ponaučení – v tom je jejich přímost. O takových Písmo říká, že Bůh je s nimi v důvěrném obecenství (Př 3,32). Jsou to lidé, kteří začali u bázně před Hospodinem, jak čteme jinde:

  • Přísloví 14:2 Kdo se bojí Hospodina, chodí přímo, kdežto kdo jím pohrdá, chodí cestou neupřímnosti.

Bůh střeží cestu svých věrných, je štítem pro bezúhonné a chrání stezky práva. Bůh je plný milosti a slitování, zahrnuje nás svou dobrotou a laskavostí. I když si někdy myslíme, že Bůh je daleko a svévolníci mají v tomto světě navrch, není to tak – Bůh kraluje v tomto světě. Svět ve zlém leží a někdy se nám zdá, že vidíme tolik špatnosti a zla, že to přesahuje veškerou míru. Přesto všechno svět pořád funguje, společnost funguje, žijeme v zemi, kde vládne alespoň nějaká elementární spravedlnost a právo – protože Bůh vládne! Ale abychom tomu rozuměli, potřebujeme moudrost od Boha. Když ji dostaneme:

  • Přísloví 2:9 Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, všemu, co zanechává dobré stopy.

Moudrost otevírá člověku oči a Boží dítě rozumí tomu, co se kolem něj děje, někdy (rozhodně ne vždycky) dokonce i tomu, proč se to děje, začíná rozumět Boží spravedlnosti, právu a přímosti, najednou vidí, co je dobré, co zanechává dobré stopy, rozumí každé dobré stezce. To je moudrost, milovaní. Bez moudrosti jsme jako ve tmě, nerozumíme tomu, co se kolem nás děje, jednáme hloupě, nerozumně, nerozvážně, sobecky.

Skutečná moudrost nás vede ke Kristovu kříži, vede nás k tomu, že se díváme na všechno Božíma očima. To nejsou oči lhostejnosti ani sobectví, ale je to pohled milosti, milosrdenství, lásky, pokoje, radosti. Boží moudrost vede k trpělivosti, laskavosti a dobrotě, k věrnosti, tichosti i sebeovládání – to je ovoce Ducha svatého v životech svatých, je to ovoce moudrosti, je to dílo Boží v nás a skrze nás. Začíná porozuměním, jak říká devátý verš, ale zasahuje celý život člověka. To je v podstatě takové novozákonní vyjádření – Nový zákon nás učí, že na začátku svatého, a tedy moudrého života je proměna mysli.

  • Římanům 12:2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Jak obnovíme svou mysl? Nasytíme ji Božím slovem, které svědčí o Kristu. Kristus bude zářit z každé části Božího slova a proměňovat naší mysl, naše srdce, našeho vnitřního člověka a nakonec i vnějšího člověka – rozpoznáte, co je vůle Boží a budete podle ní jednat. Co jiného by to mohlo být, než samotná moudrost? A k čemu tato moudrost vede? Podívejte se dál do našeho textu:

III. Moudrost ochraňující život (v. 10-22)

  • Přísloví 2:10-11 Neboť moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží tvou duši. Tvou stráží stane se důvtip, rozumnost tě bude chránit.

Viděli jsme, že Bůh je štítem těch, kdo žijí bezúhonně a pro přímé má pohotovou pomoc. Tady čteme, jak to dělá – skrze svou moudrost. Poznání Boha oblaží, potěší tvou duši. A moudrost se stane tvou ochránkyní. Tady vidíme, jak jednoduše, jak prostě, ale zároveň mocně Bůh jedná v životech svých dětí. Nemluví se tu o nějaké speciální nadpřirozené a nepřirozené ochraně – není to o tom, že mohu žít hloupým způsobem života a dělat špatná rozhodnutí a Bůh mě bude chránit. Ano, někdy nás ze své milosti ochraňuje a zachraňuje i v takových případech, ale ten hlavní způsob, jak nás Bůh chrání, je popsán tady – je to přirozeně nadpřirozený způsob. Jednoduchý a prostý způsob – Bůh nadpřirozeně dává moudrost, která člověka přirozeně chrání a střeží. Bůh dává důvtip i kázeň, které jsou mocnou ochranou pro duši křesťana. Před čím nás chrání? Podívejte se do dalších veršů:

  • Přísloví 2:12-15 Ochrání tě před zlou cestou, před každým, kdo proradně mluví, před těmi, kdo opouštějí přímé stezky a chodí po temných cestách, kdo se radují, když páchají zlo, jásají nad zhoubnými proradnostmi, jejichž stezky jsou křivolaké; jsou neupřímní na každém kroku.

Stejně jako v první kapitole je i tady na prvním místě ochrana před špatnou společností, před špatnými přáteli. Ale zatímco v první kapitole je to zbožná rada zbožných rodičů a její následování vede k moudrosti, ve druhé kapitole je to ovoce moudrosti. Kdo je moudrý, obklopuje se přáteli, kteří jsou moudří, hledá přátele, kteří jsou zbožní, pokorní, hledá takové, kteří slouží druhým a prokazují jim svou lásku. Slovy devátého verše – hledá všechno, co zanechává dobré stopy. Znovu zde můžeme slyšet slova Nového zákona:

  • Filipským 4:8 Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.

Chcete-li poznat, zda je něco dobré a moudré, podrobte to testu Fp 4,8. Je to pravdivé, spravedlivé, čisté, hodné lásky, má to dobrou pověst, považuje se to za ctnost, sklízí to pochvalu? A když přemýšlíte o svých přátelích – je ten člověk pravdivý, spravedlivý, čistý, je hoden lásky, má dobrou pověst, je ctnostný a lidé si ho chválí? Je to velmi jednoduchý text, ale dobře vám poslouží v základní orientaci v životě, v rozhodování, v budování přátelství, vztahů.

  • Přísloví 13:20 Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle.

Moudrost tě ochrání od lidí neupřímných:

  • Přísloví 3:32 Neboť Hospodin má neupřímného v ohavnosti, s přímými však je v důvěrném obecenství.

Moudrost chrání jak před špatnými lidmi, tak před špatnými cestami. Člověk, který chce žít svatě a zbožně, což je způsob života moudrosti, se bude vyhýbat cestám svévolníků a zdálky se jim vyhne. Nechce jít křivolakou cestou, ale bude chodit přímo, nebude vymýšlet způsoby, jak něco obejít, ale bude hledat cestu, která je před Bohem čistá, správná, pokojná i pokorná. A k čistotě vede i druhá oblast, kde bude moudrý člověka zakoušet ochranu moudrosti:

  • Přísloví 2:16-19 Moudrost tě ochrání před cizí ženou, před cizinkou, která se lísá svými řečmi, která opouští druha svého mládí, a na smlouvu svého Boha zapomíná. Propadla smrti i se svým domem, její stopy směřují do říše stínů. Nikdo z těch, kdo k ní vcházejí, se nevrátí, stezek života nedosáhne.

Tady se nám znovu připomíná důležitost toho, že Přísloví mluví k synovi, mladíkovi. Boží slovo nám tady dává nahlédnout do srdce muže – je to srdce, které se dá poměrně snadno svést ženou. Více to uvidíme v sedmé kapitole. Na tomto místě vidíme užitek Boží moudrosti. Moudrost vede člověka k čistotě, ke svatosti a asi nejlepší slovo, které bychom zde mohli použít, je cudnost.

Jde o postoj srdce, jde o jednání, které vyplývá z tohoto postoje. Takové slovo potom popisuje člověka, a je jedno zda muže nebo ženu, který se uchovává v čistotě, snaží se vyhnout každé nemorálnosti, každému hříchu – jak v řeči, tak v jednání i v myšlení a v postojích. Bude se vyhýbat všemu, co by mohlo vést k problémům, co by nějak souviselo s pokušením, co by mohlo vést k pokušení nebo dokonce k hříchu, co by mohlo vrhnout nějaký stín nebo podezření na pověst člověka, na jeho charakter nebo na pověst jeho rodiny. To je způsob, jak v této oblasti moudrost chrání člověka. Jste moudří, moji milí? Žijete svatě? V čistotě? Je to postoj vašeho srdce?

Moudrost muže ochrání před cizí ženou. Hlupák se nechá svést a půjde za cizí ženou jako vůl na porážku. Moudrost ochrání ženu před stejnými svody, protože srdce žen na tom není o nic lépe než srdce mužů. Muži i ženy potřebují moudrost, aby mohli chodit v čistotě před Bohem, v bázni Boží a ve svatosti.

Tohle nás vede k závěrečným veršům našeho textu, kde je shrnutý užitek moudrosti, kde je finální výsledek, ale také finální výzva:

  • Př 2:20-22 Kéž bys jen chodil po cestě dobrých a bedlivě dbal na stezky spravedlivých. Neboť zemi budou obývat přímí a zůstanou v ní bezúhonní. Ale svévolníci budou ze země vyťati, věrolomní budou z ní vyrváni.

Milovaní, není větší výzva, než jakou najdeme ve dvacátém verši. Je to volání ke Kristu, volání k pokání, volání ke svatosti, čistotě a spravedlnosti. Milý bratře, kéž bys jen chodil po cestě dobrých! Milá sestro, kéž bys jen chodila po cestě dobrých! Milí přátelé, chodíte po cestě dobrých? Zachováváte stezky spravedlivých? Nebo jste na tuto cestu ještě nevstoupili? Kudy se ubírají vaše cesty? Jdete po cestě moudrosti nebo po cestě hlouposti? Je to cesta života nebo cesta smrti?

Podívejte se do posledních dvou veršů – je tady jasně daný úděl dvou skupin lidí – těch, kdo žijí bezúhonně na straně jedné – ti dojdou života a budou obývat zemi, ale svévolníci na straně druhé, budou ze země vyťati, doslova z ní budou vyrváni. Budou smeteni Božím soudem a nezbyde po nich nic. Cesta dobrých vede k životu, protože to je cesta darované moudrosti, darované spravedlnosti, darované svatosti, ale cesta svévolníků vede ke smrti. Pán Ježíš Kristus o tom mluví ještě jiným způsobem:

  • Matouš 7:13-14 Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.

Na které cestě stojíš? Kterou branou vcházíš? Je jenom jedna cesta k životu – a je to cesta úzká, nelehká, namáhavá, je to cesta, která vyžaduje celého člověka, vyžaduje odevzdání sebe sama, sebezapření a nesení kříže – je to cesta následování Ježíše Krista. On je tou jedinou cestou, pravdou i životem. K Bohu nepřichází nikdo než skrze Krista. Je to tvá cesta? Následuješ Ježíše Krista? Bereš na sebe kříž? Vyznáváš Krista svými ústy nebo ho zapíráš? Svědčíš o něm moudrostí svého života nebo mu děláš ostudu svou hloupostí?

  • Přísloví 2:20 Kéž bys jen chodil po cestě dobrých a bedlivě dbal na stezky spravedlivých.

To je cesta moudrosti a cesta hlouposti. Cesta spravedlivých a cesta svévolníků. Prosím vás, nezůstávejte na cestě svévolníků a hlupáků, ale pojďte ke Kristu. On je naší moudrostí.

  • 1 Korintským 1:18 Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.

To je moudrost vzešlá z Božích úst, to je moudrost, která dává život, toto je moudrost, která posvěcuje – je to Boží evangelium o spasení z milosti skrze víru v Ježíše Krista. Kde v něj věří, má život věčný, ale kdo nevěří už je odsouzen pro svou nevěru. Zde u Krista a v něm začíná veškerá moudrost, život i spasení. Jemu buď chvála na věky věků. Amen. 

Osnova kázání: