Raduj se z ženy svého mládí (Př 5,1-23)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Cesta moudrosti v manželské věrnosti

Jaroslav Kernal, Praha 26. listopadu 2017

Pokoj vám a milost, milí přátelé, milovaní svatí. Procházíme společně prvních devět kapitol knihy Přísloví a dnes jsme přesně v polovině tohoto oddílu, této první, úvodní a ucelené části knihy Přísloví. Máme před sebou pátou kapitolu, která je podobně jako celá druhá kapitola ucelenou výpovědí, poetickou výzvou k moudrosti. Budeme číst Přísloví 5,1-23.

Oddíl, který máme před sebou, je nádherným vyjádřením jednoho důležitého aspektu Boží moudrosti – tímto aspektem moudrosti je věrná, oddaná a vytrvalá láska k manželce (nebo k manželovi ze strany žen). Vím, že mě někteří obviňují z toho, že nadržuji ženám, proto chci poprosit tyto milé bratry, aby dnes zvlášť pečlivě poslouchali a dobře zvažovali, co říká Boží slovo, čemu nás učí Boží moudrost.

Pátá kapitola Přísloví má celkem jednoduchou strukturu – první dva verše jsou úvodním napomenutím a poslední tři verše jsou shrnutím a výzvou. A mezi nimi najdeme varování před nevěrou (v. 3-6), cenu nevěry (v. 7-14) a požehnání věrnosti v manželství (v. 15-20). Pojďme tedy do Božího slova a podívejme se na to, jak se Bůh dívá na manželství.

Úvodní výzvy (v. 1-2)

  • Přísloví 5:1-2 Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti, dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty.

Šalomoun znovu oslovuje svého syna a volá ho k tomu, aby dával pozor. Opakuje mu to, co už slyšel. Tři rady se opakují od první kapitoly stále dokola – 1. získej moudrost za všechno své jmění, 2. vyhni se špatným přátelům, 3. pozor na cizí ženu. Čtvrtá kapitola se opakovaně zabývala prvními dvěma radami, pátá kapitole se cele zaměřuje na radu třetí – vyhni se cizí ženě, vyhni se každému důvěrnému nelegitimnímu vztahu, a v našem textu je takovým vztahem míněn každý vztah mimo manželství.

Musíme se tady na chvilku zastavit, než půjdeme dál a podívat se dvě důležité věci.

A. Muž a žena v knize Přísloví

Už jsme trochu mluvili o tom, že hlavní postavou knihy Přísloví je syn, mladík, mladý muž. A další postavou je žena, která chce získat mladíkovu pozornost a také jeho život – moudrost na straně jedné a hloupost na straně druhé. Tyto dvě ženy jsou v knize Přísloví reprezentovány na straně moudrosti ženou od Hospodina, tedy zbožnou manželkou, ženou mužova mládí, nebo znamenitou ženou z Přísloví 31, na straně hlouposti potom cizí ženou, cizinkou, která svádí, nebo ženou ostudnou, svéhlavou či svárlivou:

  • Přísloví 11:22 Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná.

Musíme ale rozumět tomu, že tohle je způsob vyjádření hebrejské poezie. Urostlý, ale svéhlavý a rozmarný muž je úplně stejně odporný, jako svéhlavá a rozmarná žena. Bůh v knize Přísloví využívá tyto básnické proto, aby nás učil své moudrosti – aby učil své milované děti, tedy muže i ženy, kteří uvěřili v Pána Ježíše Krista a byli skrze něj a v něm přijati do Boží rodiny. Říkám to z toho důvodu, že v našem dnešním textu znovu figuruje cizí žena, která je svůdná, ale svádí do záhuby. A mohlo by se nám snadno stát, že z toho vyvodíme nějaký špatný závěr, který se týká žen. Ale nakonec samotný text něco takového vylučuje, jak uvidíme za chvíli. Přesto jsem považoval za nutné tohle zmínit. Nepochybně najdeme ženy, které budou svádět muže, ale úplně stejně, ne-li častěji, najdeme muže, kteří budou svádět ženy. A jako je v srdci muže pošetilost, hloupost, když jde za cizí ženou, úplně stejně je hloupost v srdci ženy, když jde za cizím mužem a je nevěrná svému manželovi.

B. Pro ženaté i svobodné

Druhá poznámka, kterou musím udělat, se týká obsahu dnešního textu. Pátá kapitola Přísloví mluví o manželské věrnosti. A někdo by si mohl snadno říct, že je svobodný nebo svobodná, nebo vdovec či vdova, a že se ho tedy tento text vůbec netýká. Ale potřebujeme rozumět tomu, že pro většinu svobodných platí, že nezůstanou svobodní navždy, a i když jsou svobodní – a totéž platí pro vdovce a vdovy – jsou oddáni a zavázáni jednomu muži, svému vykupiteli a Spasiteli, Ježíši Kristu. A tento závazek, tato oddanost, je mnohem závažnější a silnější než jakékoliv manželské pouto. Proto je dobré slyšet o manželství – nejenom proto, že to jednoho dne může být realita vašeho života, ale také proto, že pokud budete z Písma rozumět tomu, co to je manželství, můžete být dobrou pomocí a vzorem pro své přátele či příbuzné, a nakonec také proto, že za hlubokým a intimním vztahem, který manželství přináší, můžeme vidět ještě hlubší a intimnější vztah, a to s Ježíšem Kristem.

C. Výzva k zachování moudrosti

Když se vrátíme k úvodním dvěma veršům, vidíme silnou výzvu k zachování moudrosti. Věnuj, nakloň, dbej, zachovej! To jsou slova, která nás mají vést k aktivitě. Všimněte si, že je zapojené celé tělo – mysl v obezřetnosti, uši v naslouchání, celé tělo v jednání – tím, že dbá na prozíravé rady, jedná rozvážně a nakonec ústa, která mluví moudrá slova, střeží poznání. Dávejte dobrý pozor na to, co říká Boží slovo, a jednejte podle slov Písma. Tak budete nalezeni nejenom jako spravedliví, ale také jako moudří. Co nám tedy říká Šalomoun v páté kapitole?

I. Varování před manželskou nevěrou (v. 3-6)

  • Přísloví 5:3-4 Ze rtů cizí ženy sice kape med, a její jazyk je hladší než olej, nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč.

Podruhé ze čtyř případů je v těchto úvodních kapitolách zmíněna cizí žena. Každý další popis jenom prohlubuje poznání toho, kým tato žena je. Je nazvána cizinkou, nebo cizí ženou, což může mít mnoho vysvětlení, ale v kontextu páté kapitoly se velmi jednoduše jedná o ženu, která není manželkou muže, který si s ní něco začíná, který naslouchá jejímu flirtování, jejím lichotkám, který naklonil ucho k hlouposti, kterou tato žena představuje. A jak jsem řekl před chvílí – opačně to platí úplně stejně.

Milí přátelé, měli bychom být velmi obezřetní, kdykoliv se dostáváme do kontaktu s opačným pohlavím. Nebojte se, nevolám po nějaké segregaci, aby muži seděli v jedné půlce shromáždění a ženy v druhé polovině, nevolám po oddělení se, ale vyzývám k obezřetnosti a moudrosti.

  •  Jer 17:9 Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?

Tady jsme na místě, které se podobá anglickým vřesovištím – nikdy doopravdy nevíte, kam šlápnete, nikdy si nemůžete být stoprocentně jistí, že máte pevnou půdu pod nohama, protože váš zrádce je pořád s vámi, nečíhá někde daleko ani nesedí opodál, ale uvnitř nás samotných – je to naše vlastní zrádné srdce. Někdy zvláště mladí lidé říkají: „Copak nám nevěříš?“ Ne. Nemohu. Nemohu věřit ani sám sobě, jak bych mohl potom věřit tomu, že zůstanete v čistotě, když spolu pojedete na týden pod stan?

Copak nevidíte, jak snadno se z člověka stane hlupák, když přijde chvíle pokušení? To není nic osobního, ale to je varování Božího slova. Milý bratře, milá sestro, jestli víš, že tohle je tvoje slabost, musíš vybudovat silnou zeď Božího slova kolem své mysli, kolem svého srdce a držet si od těla všechny vztahy s opačným pohlavím. To není žádná úzkoprsost nebo škarohlídství, to je moudrost, ke které nás volá Písmo. A vy ostatní, kteří si myslíte, že stojíte, dávejte dobrý pozor, abyste nepadli (1K 10,12).

Šalomoun varuje svého syna a volá ho k tomu, aby naklonil své ucho k rozumnosti, aby dával dobrý pozor na to, co poslouchá a jak poslouchá, a za našeho textu můžeme dodat také, komu naslouchá. A zde je důvod: Ze rtů cizí ženy kape med. Její slova budou sladká a budou lahodit lidskému uchu. Taková mimochodem bývají slova falešných učitelů, kteří říkají svým posluchačům to, co chtějí slyšet, v čem nacházejí zalíbení jejich uši.

Ale text v knize Přísloví je trochu dvojznačný, protože slova ohledně úst a rtů se mohou týkat nejenom řeči, ale také jednání – a to zvlášť v kontextu sexuálních vztahů, jako je to v našem textu. V Šalomounově Písni písní jsou oba tyto obrazy, které jsou zmíněné ve třetím verši – a jsou obrazem polibků, obrazem intimity, která patří pouze do manželství. A tato dvojznačnost je zde záměrně, protože jde o svůdnici, která – jak to uvidíme v sedmé kapitole, se snaží přemlouvat lichotkami a krásnými slovy, ale které jde jenom o jedno jediné – a to je svod. 

Takže se podívejte do čtvrtého verše – její slova jsou sice sladká a její jazyk je hladký, ale ta žena je hořká a ostrá jako dvojsečný meč.

  • Př 2:18 Propadla smrti i se svým domem, její stopy směřují do říše stínů.

Nezůstane bez trestu, kdo se jí dotkne (Př 6,29). Pátá kapitola říká totéž:

  • Přísloví 5:5-6 Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí. Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam.

Vzpomeňte si, co jsme četli ve čtvrté kapitole o stezce spravedlivých. Je přímá, je jasná jako rozbřesk, je stále jasnější a přímější a když po ní člověk běží, neklopýtne. Je to jednoduchá cesta evangelia pokoje, je to život v moci Ducha svatého, jehož ovocem je mimo jiné věrnost, tichost, tedy pokora a sebeovládání. Jak rozdílná je cesta této cizoložné ženy. Kdo vejde na její cestu, je jako vůl vedený na porážku. Neví, že mu jde o život (Př 7,22-23).

Milí přátelé, tady je varování, které nikdy nebudeme asi moci dostatečně zdůraznit. Když jsem studoval toto téma sexuální čistoty, zjistil jsem, že apoštol Pavel o tom napsal všem sborům, jejichž dopisy máme zachované v novém zákoně. V každé církvi to byl problém, který museli křesťané řešit. Středověká církev si myslela, že tento problém vyřeší tím, že vymyslí celibát a odsune manželství do pozice nutného zla v životě křesťana. Ale to je jenom jiný extrém, který sám o sobě neřeší problém lidského srdce.

Pojďme zpátky do našeho textu a podívejme se na to, jaká je:

II. Cena manželské nevěry (v. 7-14)

  • Přísloví 5:7-10 Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst. Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu, ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta, ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí.

Máme před sebou oblast lidského života, kde se Šalomoun nebojí stále opakovat to, co už řekl. Poslouchejte, neodvracejte se od výroků mých úst. A jaká je Šalomounova rada? Jdi co nejdál od ní, drž si co největší odstup, nepřibližuj se ani ke dveřím jejího domu. A potom až do konce 14. verše pokračuje popisem hrozivých důsledků manželské nevěry. Čeho se to týká?

Když pominu pátý a šestý verš, který mluví o pekle, vidíme, že manželská nevěra vede ke snížení lidské důstojnosti. Nevěrník vydává všanc svou pověst, stává se člověkem beze cti, protože je zrádce, který zrazuje svého partnera. Ale tady výčet zdaleka nekončí. Šalomoun nijak blíž nespecifikuje to, co dále říká, ale obraz, který vykresluje, je hrozivý. Ztratí svou čest, zkrátí si léta života, přijde o svou sílu a ovocem jeho práce se budou sytit cizí lidé, nikoliv ti, jimž toto ovoce po právu náleží. V našem textu je dům cizí, což ukazuje mimo vlastní rodinu. A podívejte se dál do textu Písma:

  • Přísloví 5:11 Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá.

Nevěra vede k bolesti – nejenom srdce a mysli, ale k bolesti celého těla. Někteří učenci tvrdí, že Šalomoun v druhé polovině verše mluví o pohlavních chorobách, které mohou úplně zničit život člověka (a to ještě nic nevěděli o viru HIV).

Boží slovo nás tady vede k tomu, že sexuální promiskuita, tedy střídání partnerů a manželská nevěra – ač je dnes obojí v kurzu a je to hojně doporučované – vede k duchovní i fyzické bídě a ke ztrátě pověsti. Je to ďábelská návnada, která vypadá sladce a krásně, ale nezapomeňte, co je cílem ďábla. Ježíš o něm mluví jako o zloději, který chce okrást člověka:

  • Jan 10:10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil.

Přesně to se děje v životech lidí, kteří opouštějí své partnery v manželství, kteří hledají sexuální uspokojení jinde, ve vztazích, které nejsou legitimní, tedy kdekoliv mimo manželství – a připomeňme si ještě takovou drobnost, která se dnes také úplně vytrácí, že manželství je vztah jednoho muže a jedné ženy. Takto to Bůh ustanovil a právě tak je to jasné každému člověku na této planetě. Ale lidé, kteří opouštějí tyto Bohem ustanovené vztahy, jsou ve skutečnosti okradeni, ochuzeni, ničeni a jejich vztahy jsou zabíjeny – takové vztahy jsou často nenapravitelně zničené.

A podívejte se, jak reaguje syn, který se možná na chvilku vydal na cestu, před kterou ho jeho otec varoval:

  • Př 5:12-13 Řekneš: „Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání? Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům.“

Boží slovo nás vede k srdci moudrosti – k napomínání, k pokoře, k domluvám, poslušnosti. V podstatě je to velmi jednoduché a opakuje se to pořád dokola – poslouchejte zbožné učitele, zbožné rodiče, zbožné přátele a stanete se moudrými.

  • Přísloví 13:20 Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle.

Tohle je jeden z klíčových veršů knihy Přísloví. V negativní podobě ho najdeme v Novém zákoně:

  • 1 Korintským 15:33 Neklamte se: ‚špatná společnost kazí dobré mravy‘.

Špatná společnost v jakémkoliv smyslu – morálně nebo teologicky, je to stejné. Moji milí, musíme hledat zbožné vztahy, které nás budou povzbuzovat k moudrosti srdce, které nás povedou k lásce k moudrosti, vztahy, které budou duchovní, ne tělesné, svaté, ne světské. To je cesta moudrosti, to je život v plnosti Ducha svatého. Je to cesta, která je úzká“

  • Př 5:14 Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti.

Jak jsem řekl před chvílí – jsme zde na půdě, která je velmi zrádná. V našem textu nechybělo mnoho a moudrosti vyučovaný syn skončil uprostřed zla, o kterém mu jeho otec vyprávěl. Milí přátelé, nesmíme brát hřích na lehkou váhu. To platí o každém hříchu, ale o cizoložství to platí dvojnásobně. Vplíží se snadno do života člověka a potom způsobí smrtelnou epidemii. A může k tomu přímo uprostřed společenství. Stačí jen trochu hlouposti, trochu nekázně, trochu nepozornosti… Podívejte se, co říká Boží slovo o cizí ženě o dvě kapitoly dále:

  • Přísloví 7:25-26 Ať tvé srdce nesejde na její cesty, na její pěšiny se nedej zavést. Mnohé už sklála, přivedla k pádu, všichni, i ti nejzdatnější, byli od ní zavražděni.

Co tedy můžeme dělat? Jak se můžeme chránit? Bůh nás ve svém slově vede k tomu, jak nalézt cestu moudrosti, kde dojít rozumnosti. Jak můžeš, vyhni se každému pokušení – to je krok číslo jedna. A krok číslo dvě?

III. Požehnání věrnosti v manželství (v. 15-20)

Zaměř se na to, co ti Bůh daroval, soustřeď se na to dobré, které přichází z Hospodinovy ruky – a v tomto případě je to tvoje manželství. Znovu zde máme před sebou velmi poetické vyjádření:

  • Přísloví 5:15-17 Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice. Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky? Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou.

Život člověka je přirovnán k vodě, k pramenům vody, k nádrži. Potřebujeme rozumět tomuto obrazu – je to vyjádření muže, který žije v zemi, kde voda je vzácná, kde je po většinu roku vedro a sucho. Pro nás je to obraz, kterému rozumíme velmi málo. Přijdeme domů, otočíme kohoutkem nebo ťukneme do pákové baterie a teče voda, kterou můžeme pít, kterou se můžeme občerstvit, ve které se můžeme umýt. Ale na blízkém východě je voda vzácná dokonce i dnes, natož ve dnech krále Šalomouna. Voda je zdrojem života. A Boží slovo přirovnává člověka k vodě. Na jedné straně tímto obrazem ukazuje na smrtelnost člověka:

  • 2 Samuelova 14:14 Vždyť jsme smrtelní, jsme jako po zemi rozlitá voda, která se nedá sebrat.

Ale na druhé straně ukazuje na požehnání, kterým člověk může být. V našem textu je to požehnání na straně muže i na straně ženy. Važ si své manželky jako zdroje živé vody. Je jako studnice s pramenitou vodou, kterou se můžeš občerstvit, která tě napojí a ze které se můžeš těšit. V Písni písní je milovaná žena přirovnaná k  fontáně, která napájí celou zahradu:

  • Píseň 4:15 Jsi pramen zahradní, studna vody živé, bystřina z Libanónu.

Bratři, dneska tím asi nezalichotíte své ženě, ale v době Šalomouna to byl popis toho nejvzácnějších a nejkrásnějšího, co člověk mohl mít.

  • Přísloví 5:18-19 Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí, z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně.

Boží slovo nám tady ukazuje cestu moudrosti. Vede nás k tomu, jak se máme vyvarovat pokušení sejít na cestu cizoložné ženy. Jak to máme udělat? Vyzdvihnout manželství, vyzdvihnout lásku k milované ženě.

  • Židům 13:4 Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh.

Bible jasně mluví o tom, že muž má milovat svou ženu, jako si Kristus zamiloval svou církev. To není nadržování ženám – to je příkaz Božího slova, a pokud s tím máte nějaký problém, musíte to řešit s Autorem Písma.

Raduj se z ženy svého mládí! Manželství je jediným místem, kde má člověk hledat sexuální naplnění, uspokojení i radost. V tomto smyslu jsou manželé oddáni a vydáni jeden druhému. Není tu místo pro žádné sobectví.

  • 1K 7:2-9 Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže. Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži. Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu. Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás satan nepokoušel, když byste se nemohli ovládnout. To ovšem říkám jako ústupek, ne jako příkaz. Přál bych si totiž, aby všichni lidé byli jako já; ale každý má od Boha svůj vlastní dar, jeden tak, druhý jinak. Svobodným a vdovám pravím, že je pro ně lépe, když zůstanou tak jako já. Je-li jim zatěžko žít zdrženlivě, ať vstoupí v manželství, neboť je lepší žít v manželství než se trápit.

Manželství je tím nejhlubším a nejintimnějším vztahem mezi lidmi, jaký můžeme v tomto světě najít. Neexistuje žádný vztah, kde by mezi hříšníky docházelo k větší míře zakoušení jednoty, než je manželství. Proto je tu ta výzva – raduj se z ženy svého mládí, kochej se v jejím milování ustavičně. Šalomoun popisuje milovanou ženu laň nebo líbeznou srnu. A Pavlík ve svém překladu dokonce mluví o půvabné kamzici!

To všechno jsou obrazy, které se používaly k popisu krásy. V Písni písní je milovaná žena přirovnaná ke gazele a lani. Ale, milí bratři, kteří jste ženatí, i vy, kteří jednoho dne plánujete být ženatí, pamatujte na to, že se jedná o kulturní záležitost a věřte mi – mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti – že když se budete snažit své manželce zalichotit slovy „půvabná kamzice“, tak to se vší pravděpodobností neocení. To, co ocení, je princip, který je zde popsaný, a který ukazuje, jak si moc muž cení svou ženu, jak jí miluje, raduje se z ní, a s ní, je pro něj slovy Komenského klenotem po Pánu Bohu nejvzácnějším. A znovu chci připomenout, že ačkoliv tento text mluví o vztahu muže k ženě, princip zde popsaný, platí oběma směry. A stejně i následující verš:

  • Př 5:20 Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?

Proč hledat potěšení někde jinde? Proč vydávat svou sílu jiným? Milý bratře, manželi, raduješ se ze své manželky? Díváš se na ní jako na to nejvzácnější, co máš? Milá sestro, manželko, jsi nadšená ze svého manžela? Obdivuješ ho jako vzácný dar o Pána? A co vy, milí křesťané, kteří z nejrůznějších důvodů nežijete v manželství? Jak je to s vámi? Pojďte se podívat na závěr našeho textu, protože zde nacházíme důležité rozuzlení.

Závěrečná napomenutí (v. 21-23)

  • Př 5:21-23 Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy. Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu. Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.

Šalomoun se v závěru páté kapitoly vrací k obrazu dvou cest – o tom jsme mluvili v přechozí kapitole. A to je něco, co nás vede ještě dál, než je fyzické manželství. Je tady cesta moudrosti a cesta hlouposti, a to nám ukazuje, že milovanou ženu z páté kapitoly můžeme ztotožnit s moudrostí, zatímco ženu cizí, svůdnici, s hloupostí. Moudrost s hloupostí se přetahují o to, kdo bude hrát hlavní roli v životě člověka. A nemělo by nás překvapit, že se to bude projevovat na prvním místě v těch nejtěsnějších vztazích. Muž, který miluje svou ženu, jako si Kristus zamiloval církev (Ef 5,25), je skutečně moudrým mužem. A žena, která si váží svého muže a prokazuje mu úctu (Ef 5,33) je skutečně moudrou ženou.

Ale Efezským 5 nás vede ještě o krok dál, kam se Šalomoun se vší svou moudrostí nemohl dostat – vede nás ke zjevení, které Šalomounovi zůstalo skryto, ale nám bylo odhaleno. Jedná se o tajemství Krista a jeho nevěsty (Ef 3,4-6). Toto tajemství bylo skryté prorokům i mudrcům před příchodem Krista, před jeho vtělením, před jeho ukřižováním a vzkříšením. Písmo nám ukazuje, že proroci Starého zákona zkoumali svá vlastní proroctví, ale nebylo jim dáno, aby jim plnosti porozuměli (1Pt 1,10-12). Když Šalomoun popisoval nádherný obraz manželství, mohl rozumět fyzickému potěšení a radosti, kterou manželství poskytuje, ale jenom z malé části mohl rozumět duchovní podstatě, která se za manželstvím skrývá. Mohl vidět duchovní jednotu manželů, který vyplývá i z Písem Starého zákona, ale nemohl vidět to, co z Boží milosti vidíme my – že manželství je obrazem Krista a jeho nevěsty. Každé manželství ukazuje na vrchol dějin, na konečné zjevení, kterým je svatba Beránkova, společenství Krista a jeho církve, nekonečně hluboký, pevný a nerozlučitelný vtah Ježíše Krista a jeho vykoupených.

A to je důvod, proč můžeme jít v páté kapitole ještě o krok dál a vidět za popisovanými skutečnostmi, které se týkají fyzického manželství, duchovní vztah, vztah křesťana ke svému Spasiteli. Tohle je místo, kde vůbec nezáleží na tom, jestli žijete v manželství nebo ne, jestli se radujete z výsady žít cele pro Krista v manželství se svým manželem nebo manželkou, nebo jestli se radujete z výsady žít cele pro Krista a výhradně pro něj v životě bez manželky nebo bez manžela. Protože tento text ukazuje na totální oddanost jednomu jedinému – Ježíši Kristu. On je ženich, on je manžel, on je tou nejvíce milující bytostí, která může existovat, jenom v něm je dokonalá plnost, potěšení, radost a zaopatření, jaké nemůžete najít v žádném jiném vztahu na tomto světě.

Ježíš Kristus se z lásky k nám obětoval a zaplatil za svůj lid svým vlastním životem. Vzdal se nebeské slávy a stal se jedním z lidí a v podobě člověka se ponížil a podstoupil smrt na kříži. Tato smrt nebyla obyčejnou smrtí, ale byla zástupnou smrtí. Touto smrtí zaplatil za naše hříchy, které na sebe vzal. Touto smrtí nás vykoupil, získal si nás pro sebe, touto smrtí nás jednou provždy očistil od každého hříchu a tak si pro sebe připravil nevěstu, církev, krásnou, svatou, čistou, bez vrásky a poskvrny (Ef 5,25-27).

Jít cestou za Kristem a s Kristem je ještě radostnější než se radovat z ženy svého mládí. Život s Kristem přináší plnost radosti a věčnost radosti. Jeho cesta je cestou života a cestou moudrosti. Ale nevěrnost Kristu, zrada Krista, vzpoura proti Kristu, nevěra vůči Kristu, odmítání Krista – to je přímá cesta do záhuby. To je bažina hříchu, je to horší než náruč cizí ženy, je to hřích v tom nejvlastnějším slova smyslu, je to zločin, je to ta největší pošetilost, jaké je člověk schopen. Je to skutečně to nejhorší, čeho se člověk může dopustit, je to projev neskonalé hlouposti. Proto nás Bůh skrze své Slovo volá k pokání a k následování Krista, proto říká:

  • Římanům 10:9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

Milí přátelé, na nic nečekejte a pojďte ke Kristu. Volejte k němu v hlasitosti slova nebo v tichosti srdce, proste ho o milost i plnost radosti. U něho je odpuštění, u něho je pokoj i radost. Skrze něho můžeme žít svatým životem v moudrosti, kterou nás zahrnuje, díky němu můžeme nacházet veliké požehnání ve věrném životě v manželství i ve věrném životě bez manželství, v oddanosti samotnému Pánu. Amen. 

Osnova kázání: