Jako vůl vedený na porážku (Př 7,1-27)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Prostoduchý a svůdnice

Jaroslav Kernal, Praha 10. prosince 2017

Pokoj vám a milost, milovaní svatí, milí přátelé i hosté. Společně procházíme knihou Šalomounovy moudrosti, knihou Přísloví a dnes je před námi další kapitola tohoto velkolepého básnického díla. Máme před sebou sedmou kapitolu, která je vyvrcholením vyučování o cizí ženě, je varováním před cizoložstvím a smilstvem, ale kromě toho jde ještě dál, za fyzické sexuální vztahy – jde k moudrosti, a na základě zjevení, které máme v Novém zákoně, jde až ke Kristu a společenství s ním. Pojďme teď přečíst sedmou kapitolu knihy Přísloví a potom se na ní podíváme blíže.

Sedmá kapitola Přísloví je znovu varováním před cizoložstvím. Je největším ze všech těch varování, která jsme zatím viděli. Šalomoun na to klade opravdu velký důraz – v prvních devíti kapitolách, které jsou úvodem do knihy Přísloví, jsou skoro celé tři kapitoly věnované tomuto jedinému tématu. A dokonce kapitoly osm a devět, k nimž se dostaneme asi až v lednu, jsou prodloužením sedmé kapitoly. Mluví sice o moudrosti, ale jsou tam znovu dvě ženy, které lákají mladíka a snaží se ho získat na svou stranu – zosobněná moudrost, která volá:

  • Př 9:5 „Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila …“

A zosobněná hloupost, která je halasná, prostoduchá a vůbec nic nezná (Př 9,13). Tato hloupost volá na prostoduché:

  • Přísloví 9:17 „Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží.“

Sedmá, osmá a devátá kapitola patří k sobě a tvoří celek uvnitř prvních devíti kapitol Přísloví. V páté kapitole jsme četli varování před cizí ženou, ale největší důraz byl položen na vlastní manželství, nebo na vztah s Kristem, pokud nežije v manželství. Raduj se z ženy svého mládí, kochej se v jejím milování ustavičně (Př 5,18-19). Nacházej své největší potěšení ve vztahu, který máš – a na prvním místě to bude jak u lidí v manželství, tak u těch, kteří žijí sami, vztah s Kristem. V šesté kapitole jsme potom viděli varování před cizoložstvím z hlediska důsledků, které přináší. Už jsme něco z nich viděli i v páté kapitole, ale v šesté to bylo ještě zdůrazněno a mnohem více vyniklo, jak je cizoložství sobecké a hloupé. Ale sedmá kapitola nás vede ještě o krok dál. Ukazuje, jak se z prostoduchého, což ještě není hlupák, hlupák doopravdy stává, když podléhá svodům cizí ženy a vrhá se do náruče hlouposti. Je zde popsán celý proces – od vystavení se pokušení, přes samotný svod až po tragický pád. Toto je místo, kde se můžeme naučit skutečně velmi mnoho. Pojďme tedy do textu Písma.

I. Předmluva (v. 1-5)

Prvních pět veršů kapitoly tvoří úvod k celému příběhu popsanému dále. Zároveň zde také nacházíme klíč k výkladu celé pasáže ve verši 4, který nás vede k tomu, že nemáme tomuto oddílu rozumět jenom ve fyzické rovině, ale máme ho chápat duchovně.

  • Přísloví 7:1-5 Můj synu, dbej na mé výroky, chovej mé příkazy ve svém nitru. Dbej na mé příkazy a budeš živ, střež moje učení jak zřítelnici oka. Přivaž si je k prstům, napiš je na tabulku svého srdce. Moudrosti řekni: „Jsi moje sestra“, rozumnost nazvi svou příbuznou, aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi.

Skoro doslova se zde opakují slova z poloviny šesté kapitoly – výzva k zachování moudrosti. Uchovávej příkazy v nitru, dávej na ně pozor, střež je jako zřítelnici oka. O čem to mluví, moji milí? Myslím, že to přirovnání ke střežení oka je velmi příhodné, protože chceme mít oči úplně čisté. Nikdo nechce mít nějaká smítka v oku, nikdo nechce mít trám v oku – kdybyste měli cokoliv i sebemenší smítko na zřítelnici, tedy v zorničce, kudy proniká světlo do oka, způsobí to obrovský defekt vašeho vidění. Takže Boží slovo nás tady vede k tomu, abychom chránili Boží slovo, Boží příkazy, zdravé Boží učení jako panenku svého oka. Znamená to nepřidávat k Božímu slovu, neubírat z Božího slova, střežit čistotu Božího slova i čistotu učení, tedy aby učení vycházelo z jasných míst Písma a nikoliv z nějakých lidských nebo teologických konstrukcí. A Šalomoun zde říká, že kdo dbá na příkazy Božího slova, bude živ. Střežit tyto příkazy a jednat podle nich. V tom je celá zbožnost.

Ale ten text popisuje také způsob, jak to má člověk udělat – je to básnické, obrazné vyjádření. Přivaž si je k prstům a napiš na tabulku svého srdce. Ať jsou tvé prsty plné Božího slova, ať jsou ve všem řízené a vedení Písmem. Pavel to v listu Římanům vyjadřuje následovně:

  • Římanům 6:12-13 Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce; ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti.

Přivaž si je na prsty a napiš na tabulku svého srdce. To byla výzva Šalomouna a ve světle Nového zákona můžeme mluvit o tom, že to byla výzva k novému narození – to, co říká Ježíš Nikodémovi: „Musíte se znovu narodit“ (J 3,7). Tabulka tvého srdce musí být popsaná přikázáním nové smlouvy, láskou. To se děje při znovuzrození, kdy místo srdce kamenného dostáváme masité, do něhož je vepsán celý Boží zákon:

  • Mt 22:37.39 Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. … Miluj svého bližního jako sám sebe.

To je nové stvoření. K tomu směřuje Šalomounův příkaz, i když v době, kdy to sepsal, to ještě ani zdaleka nebylo takto zjevné. Ale odkazuje na to i následující, čtvrtý verš, který mluví o tom, že máme nazvat moudrost svou sestrou a rozumnost svou příbuznou. Ukazuje na to, že všechno, co bude následovat, není jenom o cizoložství a smilstvu, ale je to primárně o moudrosti, která bude střežit mladíka jako starší sestra, jako starostlivá příbuzná. Bude dávat pozor, aby nesešel na cestu trápení, bude ho chránit před cizí ženou i jejími lichotkami. Moudrost od Hospodina nedovolí pošetilosti, aby získala srdce mladíka, ale bude ho chránit jako štít. Ochrání ho před cizí ženou – a to nás vede k vlastnímu příběhu:

II. „Náhodné“ setkání (v. 6-12)

Máme zde popsané zdánlivě náhodné setkání.

  • Př 7:6-7 Jednou jsem vyhlížel mříží z okna svého domu a díval jsem se na prostoduché; pozoroval jsem mezi těmi synky mladíka, který neměl rozum.

Máme zde mladíka, který není nazván hlupákem – tedy v tuto chvíli ještě není nazván hlupákem. Je „jenom“ prostoduchý, nemá rozum. Mohli bychom říci, že je lhostejný, nepřemýšlí nad věcmi, nedomýšlí důsledky, nesnaží se porozumět. Vzpomeňte si, co říkala Moudrost v první kapitole:

  • Přísloví 1:32 Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost.

Zde je tedy prostoduchý mladík. V čem se jeho prostoduchost projevuje?

  • Př 7:8-9 Přecházel ulici kolem jejího nároží, vykročil směrem k jejímu domu na sklonku dne, za soumraku, pod záštitou temnoty noční.

Mladíkova prostoduchost se zde projevuje v tom, že nepřemýšlel o tom, co dělá a kdy to dělá. Vidíme zde mladého muže (a dobře už víme, že je to obraz člověka a reprezentuje stejně muže jako ženy), který nevychází ze svého domu s tím, že půjde dělat špatné věci, že si vyhlídne nějakou ženu a s ní bude spát, neodchází s tím, že by chtěl hřešit, ale jak ukazuje další dění, neodchází ani s tím, že nebude hřešit. Nepřemýšlí nad tím, je lhostejný, prostoduchý. Prostě se mu teď chce jít ven a chce se mu jít zrovna touhle cestou – proč by měl přemýšlet nad tím, že není moudré.

Není nic špatného na tom, jít ven, jít se projít. Není ani nic špatného chodit kolem některých domů. Není nic špatného samo o sobě na tom, jít se projít za soumraku. Je opravdu mnoho věcí, které samy o sobě nejsou špatné, nejsou hříchem, ale za určitých okolností a v určitém kontextu nevedou nikam jinam než k hříchu. Například včera jsme s bratry diskutovali o sdíleném vedení církve, tady o tom, že církev je vedena skupinou starších, kteří jsou rovni jako starší, žádný z nich není důležitější než ostatní ani nemá více pravomocí nebo větší slovo. V tomto kontextu se někdy mluví o principu první mezi rovnými, což dobře vysvětleno nemusí být špatné. Ale v okamžiku, kdy tento „první“ mezi rovnými propadne pýše nebo touze po moci, může tento princip první mezi rovnými spíš podpořit jeho hřích, než aby byl pomocí k nápravě. Proto je moudřejší zdůraznit rovnost všech starších, i když každý z nich bude sloužit jinak.

Když se vrátíme k našemu příběhu, nemoudrost nebo prostoduchost mladíka se projevuje v tom, že není připraven na setkání, jemuž jde vstříc. Nehledá problémy, nejde vyhledávat neřesti ani hřích, ale neodchází ze svého domu s tím, že se problémům bude vyhýbat. Kdyby to tak bylo, dost možná by neodcházel za soumraku, pod záštitou noci. Všimněte si, že jeho cílem nebyl dům svůdnice, nešel tam zabouchat na dveře, ale neudělal ani nic pro to, aby se jejímu domu vyhnul. Šel se procházet za soumraku, šel se vystavovat sexuálnímu pokušení – ať již proto, že nad tím nepřemýšlel, nebo proto, že tak trochu chtěl laškovat s pokušením. Možná zkoušel, kam až může zajít, aby to ještě nebyl hřích, ale aby byl dost blízko.

Křesťané obvykle neplánují, že se dopustí sexuálního hříchu. Ale na druhé straně musíme rozumět tomu, že sexuální hřích se nestane z ničeho nic. To není nahodilá událost, ale kořeny jsou vždy hlubší – a my to můžeme vidět na tomto mladíkovi. Neodcházel připravený, nebyl rozhodnutý hřešit, ale nebyl ani rozhodnutý nehřešit. Jeho postoj nebyl moudrý, ale prostoduchý – dělal věci jenom proto, že se tak dělaly, jenom proto, že to tak zrovna chtěl, že ho to napadlo, ale více o tom nepřemýšlel. A většina našich problémů začíná právě v naší mysli. Ať již tím, že o věcech nepřemýšlíme, nebo naopak přemýšlíme o špatných věcech, přemýšlíme o hříchu a o tom, kam až můžeme zajít, abychom se zachovali „čistí“. Ale už takové smýšlení je vykročením na cestu hříchu.

  • Přísloví 7:10-12 A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru se záludným srdcem. Je halasná, dotěrná, její nohy nemají doma stání. Hned je na ulici, hned na náměstí, na každém nároží úklady strojí.

Kde se vzala, tu se vzala … objevuje se cizí žena!

Ale je to skutečně takové překvapení, že u dveří domu svůdnice potkáme svůdnici? Je překvapení, že na dně láhve alkoholu najdeme opilost? Je překvapení, že při vysedávání s bezbožníky půjdeme cestou hříchu? Není! Ten mladík mířil k jejímu domu, proto nás nemůže překvapit, že tam tuto ženu potkal. Ale na setkání s ní nebyl připravený.

Už její vzhled ukazoval na její srdce – a o tomto srdci čteme, že je záludné. Je to dvakrát převrácené srdce. Lidské srdce samo o sobě je převrácené a zkažené (Jr 17,9), ale její srdce je ještě nadto cíleně záludné – chce získat toho mladíka a použije k tomu všechny prostředky, jak uvidíme za chvíli. Kromě jejího srdce čteme také o jejích ústech, protože je halasná, rukou, i když dotěrnost se netýká jenom rukou, i nohou, které nemají doma stání. Vzpomeňte si, co jsme četli o mladých vdovách v 1. Timoteovi, a co právě tak platí o ženách obecně – Pavel psal o mladých vdovách, že:

  • 1 Timoteovi 5:13-14 … si navykají zahálet a chodit po návštěvách. A nejen zahálet, nýbrž i klevetit, plést se do cizích věcí a mluvit, co se nepatří. Chci tedy, aby se mladší vdovy vdávaly, měly děti, vedly domácnost a nedávaly protivníku příležitost k pomluvám.

Její nohy nemají pobíhat všude možně, ale má se na prvním místě starat o svou rodinu, o svůj dům. Naproti tomu tato cizí žena nemá stání a strojí úklady na každém nároží. Jinými slovy – přemýšlí o tom, koho by svedla, přemýšlí o hříchu a o špatnosti. A nejenom přemýšlí – podívejme se dále:

III. Lákadla svůdnice (v. 13-20)

  • Př 7:13-15 Uchopí jej, políbí ho, s nestoudnou tváří mu řekne: „Vystrojila jsem pokojné obětní hody, vyplnila jsem dnes svoje sliby. Proto jsem ti vyšla vstříc a za úsvitu jsem tě hledala, až jsem tě našla.“

Oděv nevěstky, nestoudná tvář, nestoudné chování a sladká slova. Uchopí ho, políbí ho … Polibek je zde slibem – zaslíbením mnohem většího potěšení, které bude následovat, a o kterém tato žena následně vypráví. Znovu si všimněte, že tady je polibek, který sám o sobě není hříšný a v mnoha kulturách patří k normálnímu pozdravu, ale v kontextu jako je tento, hříchem je. V tomto kontextu je polibek něčím, co patří do manželství. Tady to nemá s kulturou nic společného. Jedná se skutečně o sexuální svádění. Vyjadřuje tu míru intimity, která nemá být nikde jinde než mezi mužem a ženou v manželství.

Ze rtů jí kape med a její jazyk je hladší než olej (Př 5,3). Svůdná slova, laskavá, nábožná. Použije všechny prostředky k tomu, aby svedla. Bude lichotit, domlouvat, přemlouvat, přesvědčovat, černou vydávat za bílou, hřích za milost a z milosti činit nezřízenost. Je to způsob, jakým Nový zákon popisuje falešné učitele, kteří pronikají do církví, stejně jako jednání ďábla:

  • 2Te 2:9-10 … bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila.

Tady se projevuje mladíkova prostoduchost v tom, že nemiluje pravdu – je mu v podstatě celkem lhostejná. Každý to může přece vidět nějak, nebo ne? Když přijde hřích takhle blízko, má křesťan brát nohy na ramena a utíkat, co může. A křesťan, který miluje pravdu, protože je zrozen z pravdy a sycen pravdou, poslouchá pravdu, mluví pravdu a šíří pravdu. Ale svůdkyně nebo svůdce – a je jedno jestli budeme mluvit o svodu v duchovním nebo fyzickém slova smyslu – láká dál:

  • Přísloví 7:16-20 Prostřela jsem na své lehátko přehozy, pestrá egyptská prostěradla. Navoněla jsem své lůžko myrhou, aloe a skořicí. Pojď, opájejme se laskáním až do jitra, potěšme se milováním. Muž není doma, odešel na dalekou cestu. Váček s penězi vzal s sebou, vrátí se domů až v den úplňku.

Tato slova jsou už přímou výzvou k hříchu. Ta předchozí slova byla velmi obecná, jednalo se o lichotky, o mazání medu kolem pusy, o slova, která lahodí lidskému sluchu. Ale tato slova velmi záhy přecházejí k přímému svádění k hříchu. Pojď se potěšit milováním. Muž není doma, vrátí až za nějaký čas. Pojď … To je lákání a vábení k hříchu. Je to slibování něčeho, co není skutečné, co je jenom náhražkou, hrou.

Dnes si mnozí lidé myslí, že pokud je člověk fyzicky schopen sexu, může začít žít sexuálním životem. Ale Bible mluví o tom, že sexuální život patří pouze do manželství. A do manželství může člověk vstoupit, pokud je schopen mentálně se oddělit od rodičů, fyzicky se oddělit, žít samostatně a nezávisle a také být v rámci možností duchovně zralý. Ale to, co vidíme na tomto místě, je o přesném opaku. Je to výzva ke smilstvu, k cizoložství, výzva k sexuálnímu vztahu, který je mimo zákonný rámec. Je to lákání a svádění, přemlouvání a snaha dotáhnout toho prostoduchého mladíka do postele. Přesně takto nakonec funguje každé pokušení a každý hřích v životě křesťana. Láká, vábí, svádí, přemlouvá, útočí na naše smysly, touhy, žádosti a snaží se odvést nás od pravdy, od moudrosti, od svatosti, od čistoty, snaží se nám vzít pokoj, lásku, radost, milost, požehnání.

Prostoduchý mladík zde stojí na zjevném rozcestí – je to rozcestí, na které sám došel, na kterém se neocitl náhodou – dostal se sem svou vlastní nerozvážností, díky své prostoduchosti. Ale stále ještě je na místě, kde se může otočit a následovat moudrost, odmítnout hřích a následovat čistotu, svatost, následovat Ježíše Krista. Ježíš vede své děti k posvěcení, ke svatosti, k čistotě tělesné, duševní i duchovní, vede své děti k moudrosti. Následování Krista, následování svatosti je moudrost. Následování hříchu je hloupost a ta vždycky chce udělat z prostoduchého hlupáka:

IV. Z prostoduchého je hlupák (v. 21-23)

  • Př 7:21-23 Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla. Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k potrestání, než mu šíp rozetne játra; spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde o život.

Prostoduchý mladík se stává hlupákem. Byl sveden cizí ženou a šel za ní jako vůl vedený na porážku. Mladík se rozhodl následovat hloupost, následovat cizí ženu, která ho svedla. Znovu zde můžeme vidět, že ten mladík neodcházel z domu s cílem hřešit. Svůdnici to stálo mnohé přemlouvání, musila vynaložit velké úsilí, ale nakonec dosáhla svého. Lichocení, vábení, lákání, hraní na strunu lidských vášní nakonec mladíka udolalo. Ale také znovu vidíme, že mladík nebyl připravený – místo aby se při prvním pokusu cizí ženy otočil na patě a pelášil pryč, naslouchá přemlouvání a vábení. Zůstává a poslouchá. Místo aby odmítl pokušení, nechá se jím lákat a nakonec zlákat. Martin Luther přirovnával pokušení k ptákům. Říkal, že nemůžeme zabránit tomu, aby ptáci létali nad naší hlavou. Právě tak mnohdy nemůžeme zabránit tomu, aby pokušení přišlo. Ale můžeme zabránit tomu, aby si ptáci na naší hlavě postavili hnízdo.

A tohle je důvod, proč Boží slovo nijak nelituje tohoto svedeného mladíka – i když byl sveden, bylo to jenom jeho rozhodnutí následovat cizí ženu. Nechal pokušení, aby přišlo, aby zaťalo drápek, zasadilo semínko. Nechal ptáky, aby si na jeho hlavě postavili hnízdo. Byla to cele jeho zodpovědnost a je to také jeho vina. Byl sveden, ale to nic nemění na jeho rozhodnutí nechat se svést. Nešel za pravdou, což byla jeho zodpovědnost, místo toho následoval lež. Pavel napsal varování církvi do Efezu:

  • Efezským 5:6 Nenechte se od nikoho svést prázdnými slovy, aby vás nestihl Boží hněv jako ty, kdo ho neposlouchají.

Boží slovo dokonce říká, že ti, kdo se nechají svést – ať již prázdnými slovy nebo slovy svůdnice či slovy falešného učitele – budou stiženi Božím hněvem. Jsou to lidé, kteří neposlouchají Boha a nenásledují pravdu. Jsou nejenom prostoduší, stali se z nich přímo hlupáci, protože se rozhodli následovat hřích, následovat svůdná slova cizí ženy. A to je neposlušnost.

Podívejte se, jak takové lidi Písmo popisuje – nejde tu jenom o ty, kdo cizoloží, ale jde o všechny, kteří se odvracejí od pravdy – jsou jako vůl vedený na porážku. Je naprosto zaslepený a otupělý, vystavuje se ráně a čeká na ni, zdá se, že se na ni těší. Ale neví, že mu jde o život. Je tak zaslepený, že neví, kam jde. A to je přesně to, co hřích dělá – zaslepuje, oslepuje, ohlupuje. Každý hřích, i ta nejmenší odchylka od pravdy, vede přesně k tomuto druhu ohloupení. Jak to Šalomoun napsal na začátku kapitoly, když mluvil o střežení zdravého učení jako zřítelnici oka.

Možná ona otupělost vůči pravdě nebude tak ohromná, jako v případě smilstva, ale přesto zde je. Každý kompromis s hříchem vede k erozi pravdy. Je to jako když taje sníh na střeše – odtává kapka za kapkou, trochu z horní vrstvy, která je vidět a více ze spodní vrstvy, která vidět není. Nakonec jednoho dne dojde k tomu, že se celý kus sněhu utrhne a sjede ze střechy dolů. Přesně tak je to s hříchem. Dlouho nemusí být nic patrné, všechno může vypadat docela dobře, ale jednoho dne dojde k utržení celého kusu. Zaslepení dosáhne té míry, že člověk jde na porážku a neví o tom, je tažený hříchem a je natolik svedený, že je mu to jedno. Spěchá do osidla, do pasti jako pták. Jakub popisuje celý proces:

  • Jakubův 1:14-16 Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt. Neklamte sami sebe, milovaní bratří!

Neklamte sami sebe! Jestliže někde scházíte z cesty pravdy, musíte činit pokání, musíte vyznat Bohu svou pošetilost a vrátit se na cestu pravdy. Čím déle ale člověk zůstává ve lži, tím těžší je návrat k pravdě. Není nemožný – Bůh dává milost, Bůh se slitovává. Ježíš Kristus přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo (Lk 19,10). Přišel zachránit hříšníky. Pokud je tvoje svědomí zatížené hříchem nebo zaslepované kompromisem, spěchej ke Kristu. U něho je odpuštění, u něho je milost. A to nás vede na samotný konec kapitoly k poslednímu bodu dnešního kázání:

V. Varování (v. 24-27)

U Boha je odpuštění, u něho je milost. U něho je slitování. Ježíš Kristus zaplatil za hříchy svého lidu na kříži Golgoty. Žádný hřích, dokonce ani hřích smilstva nebo cizoložství, není tak velký, aby za něj nebylo zaplaceno. A žádný kompromis vůči pravdě není tak malý, aby nebylo potřeba ho vyznat a hledat u Boha odpuštění. Ale Bůh nám ukazuje ještě lepší cestu:

  • Přísloví 7:24-25 Nyní tedy, synové, slyšte mě, věnujte pozornost výrokům mých úst. Ať tvé srdce nesejde na její cesty, na její pěšiny se nedej zavést.

Je mnohem lepší vyhnout se hříchu než do něj upadnout. Je lepší vyhnout se cestám cizí ženy, než prostoduše chodit kolem jejího domu v naději, že to možná dopadne dobře. Boží slovo nám tady říká, abychom se nedali zavést na její cesty. Ale ten výrok začíná pozitivně – začíná tak, jako celá kapitola. Poslouchej Boží slovo, věnuj pozornost tomu, co říká Bůh a jeho slovo bude svící pro tvé nohy, bude osvěcovat tvou stezku (Ž 119,105). Přemýšlej o Božím slově, rozjímej nad ním, nauč se ho zpaměti, opakuj si ho a připomínej, naslouchej Božímu slovu, poslouchej ho a jednej podle něj. Potom bude tvé srdce chráněné před cestou cizí ženy a nedá se zavést na její cestu. Lepší než vyznávat hřích a hledat odpuštění u Boha je vyhnout se hříchu, vůbec se do něj nenamočit. To je moudrost. To je cesta moudrosti, která vede k životu. A kdo z nás nepotřebuje být moudrý?

Hloupost je nebezpečná, svůdná. Vždycky slibuje mnohem víc, než může dát. Hřích se vždycky zdá mnohem lákavější, než nakonec je. A je také mnohem silnější, než si obvykle myslíme. Podívejte se na poslední dva verše:

  • Př 7:26-27 Mnohé už sklála, přivedla k pádu, všichni, i ti nejzdatnější, byli od ní zavražděni. Její dům - toť cesty do podsvětí, vedoucí do komor smrti.

Žena cizinka, svůdnice, paní hloupost, pokušení a hřích – to všechno jsou v našem textu synonyma. A tyto dva verše k nim přidávají další slovo – smrt. Odplata za hřích, důsledek hříchu:

  • Římanům 6:23 Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.

I ti nejzdatnější byli přivedeni k pádu, ke smrti. Někdy si křesťané pošetile myslí, že jsou hříchy, které se jich netýkají – často si to myslí právě o smilstvu. Ale Boží slovo nás varuje a říká nám, že kdo stojí, musí dávat dobrý pozor, aby nepadl (1K 10,12). Neexistuje hřích, jehož by se křesťan nemohl dopustit, jehož by nebyl schopen se dopustit. A pokud si někdo myslí, že je vůči nějakému hříchu imunní, potom jenom dostatečně nezná Boží slovo a své vlastní srdce. Neklamte sami sebe, milovaní. I ti nejzdatnější byli od ní zavražděni. Hloupost je mocná, a pokud se jí člověk vydá, dovede ho přesně tam, kam chce ona – nikdy nedovede člověka tam, kde by chtěl být on sám. Její dům vede do podsvětí, k záhubě.

Existuje jenom jedna jediná alternativa k hlouposti – a tou je moudrost. Moudrost, která se projevuje ve věrnosti v manželství, v zachovávání Božího slova, ve střežení zdravého učení, v životě ve svatosti a v čistotě. Takový život je ale možná jedině z moci Ducha svatého, jenom ve víře v Krista Ježíše. Takový život může žít jenom Kristus sám – a jenom tehdy, když on žije v nás, budeme i my schopní žít takovým životem. Naše tělesnost, naše hříšná přirozenost se sice bude vzpouzet, bude vzdorovat, ale díky Boží milosti mohou ti, kdo jsou v Kristu mocí Ducha usmrcovat touhy lidské přirozenosti (Ga 5,16) a žít ke slávě našeho Boha.

Jenom u Krista a ve víře v něj najdeme život. Jenom u něj najdeme odpuštění hříchů, slitování i obnovu. Jeho krev nás očišťuje od každého hříchu a posvěcuje nás k životu ve svatosti. Mocí Ducha nás obnovuje a znovu dává do pořádku to, co bylo rozbito hříchem. Svou milostí nás zachovává a vede nás k tomu, abychom žili moudře v tomto světě a nevešli na cestu hlouposti, na cestu hříchu, na cestu smilstva. Moudrost volá:

  • Př 9:6 Nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!

Milí přátelé, bratři a sestry, milovaní svatí, i já vás volám k tomu, abyste odložili prostoduchost a vstoupili na cestu moudrosti, na cestu následování Ježíše Krista, na cestu podřízenosti jeho slovu. Jenom to je cesta života. To je cesta, která nikdy nepovede ke smrti, ale vždycky povede k oslavě Ježíše Krista. To je dílo Boží v nás, kteří jsme uvěřili a kteří ve víře následujeme cestu života, toho, který je cestou, pravdou i životem (J 14,6), Ježíše Krista.

Amen. 

Osnova kázání: