Zjevení velkého Krále

Jakub Jindra, Praha, 17. prosince 2017

• Matouš 1:1 Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova.

Bůh stvořil Nebe a Zemi a vše co je na ní a viděl, že je to dobré. Potom do lidského života přišel skrze hada hřích. Situace pro člověka se radikálně změnila. Byl vyhnán z ráje, kde měl naplněny všechny potřeby, stal se smrtelným a Země byla kvůli němu prokleta. Důsledky hříchu vidíme všude kolem sebe. Vždyť dějiny lidstva jsou dějinami násilí a utrpení. Život tady na Zemi není jednoduchý. Bůh však z lásky k nám od počátku zaslíbil cestu ven z tohoto systému věcí. Řekl, že z ženy vyjde zachránce, který moc zla nadobro zlomí. Generace lidí rostly ve víře v něj. V průběhu staletí Bůh identitu tohoto zachránce více a více odkrýval ústy proroků. Jaký bude, kdy se narodí, kde se narodí, jak zemře a podle čeho ho lidé mohou poznat.

Matouš, Levi syn Alfeúv, učedník Ježíše Krista a jeden z dvanácti apoštolů ve svém evangeliu ukazuje, že tím zachráncem je Ježíš Kristus. Můžeme se domnívat, že toto evangelium psal především pro lidi z židovského prostředí, kteří znali Starý zákon. Ve svém textu hodně odkazuje právě na naplněná proroctví na Ježíši Kristu.

Prvotní informací, kterou se z tohoto textu dozvídáme je, že Ježíšův původ sahá přes krále Davida až k Abrahamovi. David s Abrahamem jsou velcí Boží muži minulosti a věnuje se jim velká část Bible. Král David žil asi 1.000 let před Ježíšem a Abraham asi 1.000 let před Davidem.

Rodokmen

Nejprve tu máme slovní spojení listina rodu nebo také rodokmen. V řeckém originále Biblos genesis což znamená kniha počátku nebo též kniha stvoření. Genesis známe jako název první knihy v Bibli a znamená to počátek nebo stvoření. I s přihlédnutím k výpisu předků, který následuje v příštích verších, to skutečně ukazuje na původ Ježíše.

Je to však taková zajímavá slovní hříčka, kterou se tedy již dostáváme dál za tento text a jeho jasné vyjádření, ale vyjadřuje pointu Nového Zákona. Možná si někteří z vás vzpomenou, co se píše v 2. Kor.5:17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

Tak tu najednou máme knihu nového stvoření. Tento první verš Matouše by klidně mohl být názvem celého Nového Zákona. Kniha stvoření Ježíše Krista. My víme, že Nový Zákon je knihou, která nám ukazuje, jak Bůh tvoří něco nového skrze Ježíše Krista.

700 let před narozením Ježíše nám Bůh skrze proroka Izajáše říká: 42:8-9 Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám. Hle, už nastalo, co bylo na počátku, teď oznamuji nové věci. Dříve než vyraší, vám je ohlašuji.“

Gen 1:1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Tento počátek tu Bůh zjevně nemá na mysli. Spíš to bude:

Ez.20:5-7,18-19 řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: V den, kdy jsem si vyvolil Izraele, zvedl jsem ruku k přísaze potomstvu Jákobova domu a dal jsem se jim poznat v egyptské zemi, zvedl jsem ruku a přisáhl jim: Já jsem Hospodin, váš Bůh. V onen den jsem zvedl ruku a přísahal jim, že je vyvedu z egyptské země do země, kterou jsem pro ně vyhlédl a která oplývá mlékem a medem a je skvostem všech zemí. Řekl jsem jim: Odvrhněte každý ohyzdné modly, k nimž vzhlížíte, a neposkvrňujte se egyptskými hnusnými modlami, já jsem Hospodin, váš Bůh. Jejich synům jsem na poušti řekl: ‚Neřiďte se nařízeními svých otců, nedbejte na jejich řády a neposkvrňujte se jejich hnusnými modlami, já jsem Hospodin, váš Bůh. Řiďte se mými nařízeními, dodržujte mé řády a zachovávejte je.

Lev.26:27,32-33Jestliže mě ani přesto neuposlechnete a budete mi dále odporovat, Sám zpustoším zemi tak, že nad ní strnou i vaši nepřátelé, kteří se v ní usadí. Vás pak rozptýlím mezi pronárody, vpadnu vám s taseným mečem do zad, takže se vaše země stane pustinou a vaše města se promění v trosky.

Deut.28:49-50 Hospodin na tebe přivede pronárod zdaleka, od konce země, jako přilétá orel, pronárod, jehož jazyku nebudeš rozumět, pronárod kruté tváře, který nebere ohled na starce a nad chlapcem se nesmiluje.

1. Král.9:7-9 vyhladím Izraele z povrchu země, kterou jsem jim dal, a zřeknu se domu, který jsem oddělil jako svatý pro své jméno. Izrael se stane pořekadlem a předmětem výsměchu mezi všemi národy. Nad tímto domem, ačkoli byl nejvyšší ze všech, ustrne a usykne každý kolemjdoucí. Bude se říkat: ‚Proč Hospodin takto naložil s touto zemí a s tímto domem?‘A bude se odpovídat: ‚Protože opustili Hospodina, svého Boha, který vyvedl jejich otce z egyptské země, a chytili se jiných bohů, klaněli se jim a sloužili jim. Proto na ně Hospodin uvedl všechno toto zlo.‘“

Stane se pořekadlem a posměchem. Vzpomněl jsem si na to množství vtipů, které je o Židech. Na to, jak tento národ trpěl napříč dějinami a to co se dělo za druhé světové války není zase tak dávno, ale vtipy se o tom povídají dosud.

Bible, která byla tvořena napříč dějinami 1.200, 700, 500 let před Ježíšem to všechno předpovídá a Bůh to tomu národu zaslíbil. Ve chvíli, kdy Izajáš říká: Hle, už nastalo, co bylo na počátku, teď oznamuji nové věci. Tak všechno skutečně nastává. Pár let potom Asyřané totálně zničí Severní království – Izrael a asi po 130 letech je zničen i Jeruzalém spolu s chrámem. Bylo to proto, protože nedodržovali Boží přikázání a byli dokonce ještě horší, než okolní národy, které před nimi Bůh vyhnal. Ez 16:47; 2.Kr 17:7-20; Pl 4:6

Spolu se slovy varování však Bůh říkal i slova naděje. Deut 30:1-7 Když na tebe toto všechno přijde, požehnání i zlořečení, jež jsem ti předložil, a ty si to vezmeš k srdci, kdekoli budeš ve všech pronárodech, do kterých tě zapudí Hospodin, tvůj Bůh, a navrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, a budeš ho poslouchat, ty i tvoji synové, celým svým srdcem a celou svou duší podle všeho, co ti dnes přikazuji, změní Hospodin, tvůj Bůh, tvůj úděl, slituje se nad tebou a shromáždí tě zase ze všech národů, kam tě Hospodin, tvůj Bůh, rozptýlil. Kdybys byl zapuzen až na kraj světa, Hospodin, tvůj Bůh, tě odtud shromáždí a vezme tě odtamtud. Hospodin, tvůj Bůh, tě uvede do země, kterou obsadili tvoji otcové, a ty ji znovu obsadíš a on ti bude prokazovat dobrodiní a rozmnoží tě víc než tvé otce. Hospodin, tvůj Bůh, obřeže tvé srdce i srdce tvého potomstva a budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a budeš živ.

Iz 42:8-9 Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám. Hle, už nastalo, co bylo na počátku, teď oznamuji nové věci. Dříve než vyraší, vám je ohlašuji.“  Jaké věci nové věci teď Bůh oznamuje? 700 let před Kristem? Můžeme se podívat o několik veršů výš. Iz 42:1-7 „Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům. Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy.

Neochabne, nezlomí se, dokud na zemi soud nevykoná. I ostrovy čekají na jeho zákon.“ Toto praví Bůh Hospodin, který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí: „Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě.

My jsme svědky naplnění těchto nových věcí, vždyť Bible je ta Nová smlouva uzavřená Bohem v Ježíši Kristu.

Rodokmen,biblos geneseós, kniha stvoření. Stvoření, které přesahuje tento život. Vždyť Ježíš říká: „Kdo ve mně věří, nezahyne, ale má život věčný. I kdyby zemřel, bude žít.“ Jan 3:15; 11:25

A jaký to bude život? Život v plnosti. Jan 10:10. Vždyť co oko nevidělo, ucho neslyšelo a člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kteří ho milují. 1: Kor 2:9

Bůh setře každou slzu. Smrt nebude ani žal ani nářek ani bolest. Vše to pomine. Zj 7:16-17; 21:3-4

Ježíš

Izraelská jména měla vždy nějaký význam. Jméno Ježíš je z hebrejského Jehošua, zkráceně Ješua a znamená, Bůh zachraňuje. V Ježíšovi Bůh skutečně zachraňuje.

V tomto jménu je zkrácená forma Božího jména JHVH. Přesná výslovnost Božího jména se nám nezachovala, protože židé psali bez samohlásek a toto jméno ani nevyslovovali s ohledem ke třetímu přikázání. Nevezmeš Boží jméno nadarmo. Ex 20:7. Když ho měli vyslovit, tak ho nahrazovali různými tituly jako třeba Adonai (Pán) Elohím (Bůh) u nás je nahrazeno slovem Hospodin.

Někde se dočteme Jahve, jinde Jehova, to známe od svědků Jehovových. Když komolíme jejich jméno, komolíme vlastně i jméno našeho Boha. Od Jahve nebo Jehova tedy potom zkrácené varianty. Jah, Jahu, Je, která se třeba ve jménech dochovala doposud. Viz třeba premiér Izraele Netanjahu. Je slyšet i ve jménech proroků Ješajahu – Izajáš (Hospodin je spása), Jirmejahu – Jeremiáš (Vyvolený Hospodinem). Elijahu – Eliáš (Bůh můj je Hospodin). Ve Starém Zákoně nalezneme také krále jménem Jehů.

Každé izraelské jméno něco znamenalo a to Boží zjednodušeně znamená, že je Bohem, který byl, je a bude. Bohem, který má život sám v sobě a dává život všemu stvoření. Z něho, v něm, skrze něho a pro něj je vše stvořeno.

Ježíš nám říká, abychom k Bohu přistupovali jako k Otci a můžeme ho tedy nazývat svým Otcem. Ve svých modlitbách můžeme přicházet i k Ježíši, protože Ježíš říká: „Já a můj Otec jedno jsme“. Nyní má veškerou moc na Nebi i na Zemi a kdo vzývá jméno Pána Ježíše Krista, bude zachráněn.

Kristus

Kristus – Christos je řecký výraz pomazaný, kterým se překládá hebrejské Mašijach, po našem Mesiáš a znamená Boží pomazaný. V tomto výrazu slyšíme Jah, zkrácené Boží jméno, tedy Bohem pomazaný.

Bůh si pomazáním pro sebe odděluje služebníky nebo předměty. Ty se stávají svatými, oddělenými pro určitou činnost. Například krále, proroky, učedníky a předměty ve starozákonním chrámě.

Ježíš je Christos, Mašijach, Bohem pomazaný. U proroka Izajáše zjišťujeme k čemu je pomazaný. Izajáš 61:1-2 Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící,

Ježíš nám přinesl poznání Boha a dobrou zprávu, že Bůh je svrchovaný nade vším. Vláda zla a hříchu byla přemožena a ten, kdo setrvává ve zlu, bude Bohem volán k odpovědnosti a potrestán. Utrpení nynějšího času se nedá srovnat s budoucí slávou, která je připravena pro ty, kteří uznávají nadřazenost Pána Ježíše a ctí ho jako svého krále. Přišel, aby hledal a spasil co zahynulo.

Boží vůlí je, aby každý, kdo věří v Ježíše Krista, byl zachráněn a měl život věčný.

Těm, co uvěřili Ježíši, vzkazuje: „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás. Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo“. „Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla“.

Syn Davidův

Synovství v tomto případě nemůžeme brát doslovně. Vyjadřuje tu příbuzenský poměr napříč generacemi. Král David byl Bohem vyvolený král Izraele, který vládl asi 1.000 let před Kristem.

Pokud si budete číst Davidův příběh v Bibli, tak si můžete všimnout, že Bůh Davidovi zaslíbil, že po něm nechá povstat jeho potomka, který Bohu vybuduje dům a Bůh upevní jeho království na věky. V jeho synu Šalomounovi se to částečně naplnilo. On skutečně v Jeruzalémě postavil chrám, ale plného naplnění tyto verše došly až v Ježíši Kristu.

Pán Ježíš svou smrtí na kříži vykoupil svůj lid z moci hříchu a přivádí je do svého království. Tělo každého křesťana je chrámem Božím a shromáždění Božích vyvolených, zvané církev, je chrámem také. Vždyť Ježíš říká: „Kde se dva nebo tři sejdou v mém jménu, budu uprostřed nich“. Dostal od Boha Otce království, jehož moc nikdy nepomine a je věčné. Ježíš je v něm králem i pro věk budoucí a ten, kdo uvěřil Ježíši tam má s ním svůj podíl.  

Ježíš Bohu vybudoval dům v každém věřícím a Bůh jeho království upevnil na věky.

Zachránce světa je v Bibli zaslíben prakticky od počátku. Židé věděli, že přijde i jakou bude mít moc. Mnoho lidí v něj za jeho života uvěřilo. Říkali mu Synu Davidův. To byl jeden s titulů Spasitele. Oni věřili, že on je ten jeden jediný, jehož identita byla postupně proroky odtajňována. Vzpomeňte si jen ty čtyři kamarády, co na nosítkách nesli pátého a přes dav se nemohli k Ježíši dostat, tak rozebrali střechu a spustili toho nemocného před Ježíše a ten ho uzdravil. Dokonce mu odpustil jeho viny a tím mu vlastně dal život věčný. Dovedete si představit tu víru, kdy pět lidí tak věřilo, že rozebrali střechu?

Syn Abrahamův

Abraham žil asi 2.000 let před Kristem. Bůh k němu promluvil a řekl mu, že ho učiní velkým národem, že jeho potomků bude jako hvězd na obloze a písku na mořském břehu. V jeho potomstvu že budou požehnány všechny národy.

Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to přičteno za spravedlnost. Neochabl ve víře, i když byl starý a Sára už nemohla mít děti. Nepropadl pochybnosti a Božímu zaslíbení, ale ve víře vzdal čest Bohu v plné jistotě.

Abraham neměl žádnou záruku. Bůh mu přísahal a zaručil se mu sám sebou. Naplnění svého zaslíbení nespatřil. Vždyť měl jen jediného syny Izáka a přesto ve víře vytrval až do smrti. Z Bible víme, že to zaslíbení bylo naplněno po mnoha letech. V Abrahamově potomku jsou požehnány všechny národy Země. Tím potomkem je Ježíš Kristus.

Kdo věří v Ježíše Krista, dostává nové srdce a Ducha svatého, který v něm miluje Boha, volá k němu jako k Otci a dosvědčuje nám, že jsme se znovuzrodili z Boha. Touží zachovávat jeho přikázání a oškliví se mu hřích. Snaží se plnit Boží vůli a žít podle jeho přikázání. Tento Duch svatý je nám zárukou, že jsme jeho a je to potvrzováno přepevným Božím Slovem prověřeným tisíciletími, které do sebe zapadá jako dobrá skládačka. Pro svou víru máme mnohem větší záruku, než měl Abraham, který vytrval.

Odkazy:

Mat 1:1

Úvod: Gn 1,1; Gn 3,14-19; Mt 9,9; Mk 2,14; Mt 2,6; Mt 12,17-21; Mt 27,9-10

Rodokmen: 2K 5,17; Iz 42,5-9; Gn 1,1; Ez 20,5-7.18-19; Lv 26,27,32-33; Dt 28,49-50; 1Kr 9,7-9; Ez 16,47; 2Kr 17,7-20; Pl 4,6; Dt 30,1-6; J 3,15; J 11,25; J 10,10; 1K 2,9; Zj 7,16-17; Zj 21,3-4

Ježíš: Ex 3,14; Iz 42,8; Gn 2,4; Ex 20,7; Jr 41,2; 2Kr 9,1-10,36; Kol 1,15-17; Ř 11,33-36; Mt 6,9; J 10,30; Mt 28,18; Sk 7,59; Ř 10,13; Sk 2,36; Sk 4,11-12; Fp 2,9-11;

Kristus: 1Kr 19,16; 1J 2,20; 1S 9,15-16; Ex 40,9-16; 1S 10,1; Jr 1,10; Iz 61,1-2; J 1,18; Žd 1,1-2; J 20,21; J 15,16; 1Pt 2,9-10; Lk 19,10; Ř 8,18; Zj 14,6-11; Ž 114,4; 62,10; Iz 40,12-17; Lk 15,21-24; J 1,18; J 6,37; J 6,40;

Syn Davidův: 1S 16,1-2; 2S 24,25; 1S 16,7; 2S 7,12-13; J 4,23-26; Mt 18,20; 1K 3,16-17; Ef 2,19-22; Mt 1,21; 1Pt 2,9; Ř 8,1-2; Ř 10,4; J 5,24; J 3,15-18; Ef 1,20-21; Gn 3,15; Mk 2,1-12;

Syn Abrahamův: Gn 11,10-25,11; Ř 4,9; Ř 4,19-21; Gn 12,2-3; Gn 22,16-18; Ga 3,16; Ř 8,15-16; 1J 2,3-6; 2K 1,22; J 14,15-16; 2Pt 1,16-21; 2K 7,10;