Boží účinné vykoupení, omezené v rozsahu Kristem II.

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Svůj život dávám za ovce

Pavel Steiger, Praha, 20. ledna 2019

Podívejme se nejprve do Písma:

  • Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce [vyvolené pohany], které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo [z Židů a pohanů, tj. církev] a jeden pastýř. (J 10:14-16)

Zde jasně vidíme, že Ježíš pokládá svůj život výlučně, pouze a jenom za svůj lid, za svoje ovce, které mu dal Otec (J 10:29). Kromě toho,

  • Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. (J 10:27)

Ježíš nezastoupil v potrestání svou obětí bez výjimky všechny lidi, kteří kdy na zemi byli, jsou a budou. Ježíš se smířil pouze se svými, se svým tělem, nevěstou tedy církví, kterou si povolal s plnou účinností, protože ji a jenom ji miloval od věků. Z principu tohoto biblického textu budeme dnes vycházet.

1. Účinné vykoupení

Jestliže Ježíš zemřel za všechny lidi světa bez výjimky, potom je Jeho smrt neúčinná pro následující tři kategorie lidí:

(1) pro ty, kdo byli již v pekle, když zemřel,

(2) dále pro ty, kdo o Kristu nikdy neslyšeli a neuslyší, a

(3) nakonec pro ty, kdo slyšeli Jeho evangelium, ale vědomě odmítají věřit v Kristovu zástupnou smrt na kříži.

Teoreticky, kdyby všichni odmítli, nikdo by nebyl spasen a Kristova smrt by byla naprosto zbytečná, 100% neúčinná. Jestliže údajně zemřel za všechny lidi bez výjimky, pak by Jeho smrt nespasila nikoho; pouze by umožnila, ale nezaručila, spasení jen těm, kdo evangelium uslyší (tj. 3. kategorie). Spása skrze Kristovu zástupnou oběť, údajně za celé lidstvo, by byla v takovém případě pouhá možnost, eventualita, potencialita, nikoli jistota.

Ježíšova zástupná oběť na kříži však byla 100procentně účinná, proto byla omezena v rozsahu. Za koho zemřel, ten je vykoupen. Ježíš na kříži neumožnil vykoupení všem, ale dokonal vykoupení svým:

  • Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce naplnilo Písmo, řekl: „Žízním.“ … Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu, skonal. (J 19:28.30)

Shrňme: Dokonal Ježíš naše vykoupení s plnou účinností, nebo Jeho smrt na Kříži musíme učinit účinnou naším svébytným rozhodnutím pro Krista? Nejsme to my, ale Bůh sám, kdo omezuje Kristovo vykoupení v rozsahu, aby bylo 100% účinné, tj. „Dokonáno jest“.

Ten kdo ale věří, že Kristus zemřel za všechny lidi bez výjimky, (aby „neobvinil“ Boha z nespravedlnosti), pak musí nutně věřit, že ten kdo „omezuje“ Kristovo vykoupení v účinnosti, je duchovně mrtvý přirozený člověk svojí, tzv. svobodnou vůlí. Boží dílo ale nemůže omezit nikdo! Bůh je neomezitelný! Je bez mezí! Je nedefinovatelný!

Bůh je naprosto svrchovaný ve všech svých vlastnostech, a svrchovaně, účinně tvoří, hněte a ustanovuje svůj lid:

  • Kdo je jako já? Jen ať se ozve! Ať to oznámí, ať mi to předloží! Od chvíle, kdy jsem navěky ustavil svůj lid [svoje od věků vyvolené, zaslíbené v Kristu], kdo mu oznamuje, co přijde a co má nastat? Nestrachujte se! Nebuďte zmateni. Což jsem ti vše neohlašoval a neoznamoval už předem? Vy jste moji svědkové [královské kněžstvo, 1Pt 2,9]. Což je Bůh kromě mne? Jiné skály není, já o žádné nevím. (Iz 44,7-8)

2. Charles H. Spurgeon o účinném vykoupení

(Začátek citace) Často je nám předkládáno, že omezujeme [v rozsahu] Kristovu oběť, protože tvrdíme, že Kristus nezemřel za všechny lidi; kdyby zemřel, všichni by byli spaseni. Na to odpovídáme, naopak, naši odpůrci ji omezují, my ji neomezujeme. Arminiáni tvrdí, že Kristus zemřel za všechny lidi. Zeptejte se jich, co tím myslí. Myslí tím, že Kristus zemřel, aby zajistil spasení všem lidem? Odpoví: „Ne, určitě ne.“ Položíme jim další otázku: „Myslíte, že Kristus zemřel, aby zajistil spasení nějakému konkrétnímu člověku?“ Odpoví: „Ne.“ Jsou nuceni takto odpovědět, jestliže si nechtějí odporovat. Řeknou: „Kristus zemřel, aby mohl být každý člověk spasen, jestliže…“ – a následují jisté podmínky nutné ke spasení. Kdo je to tedy, kdo omezuje Kristovu smrt? Říkáte, že Kristus nezemřel proto, aby komukoli spolehlivě zajistil spasení. Promiňte nám, ale jestliže říkáte, že omezujeme Kristovu smrt, potom odpovídáme: „Ne milý pane, jste to vy kdo ji omezuje [v účinnosti].“ Říkáme, že Kristus zemřel proto, aby spolehlivě zajistil spasení nespočetnému množství lidí, kteří nejenže mohou být skrze Krista spaseni, ale jsou skutečně spaseni, musí být spaseni a jejich spasení nemůže být v žádném případě ohroženo. Prosím, udržujte si svůj způsob vykoupení, mějte ho. My však nikdy neodvoláme ten svůj, kvůli jeho podstatě (Konec citace).

Kdo má tedy poslední slovo? Bůh anebo my? Je to Bůh, protože On nás zbavil naší nevíry; sami jsme se jí nemohli zbavit, protože jsme byli v přirozeném stavu duchovně mrtví.

3. Zemřel Kristus za nevíru?

Začněme proslulou úvahou Johna Owena (1616-1683). Zvažte, který výrok je vám nejbližší:

1.   Kristus zemřel za některé hříchy všech lidí.

2.   Kristus zemřel za všechny hříchy všech lidí.

3.   Kristus zemřel za všechny hříchy některých lidí.

První výrokKristus zemřel za některé hříchy všech lidí  - odmítnou všichni, protože by byli naprosto všichni lidé ztraceni, každému by zbývaly ty hříchy, které Kristus na kříži nevykoupil svým utrpením.

Druhý výrokKristus zemřel za všechny hříchy všech lidí - s radostí přijmou všichni arminiáni, semipelagiáni a pelagiáni. Kalvinista ale namítne: Jestliže Kristus zemřel za všechny hříchy všech lidí, proč nejsou všichni lidé spaseni? Arminián odpoví: Protože někteří neuvěřili. Kalvinista namítne: Nevíra je přece ten nejpodstatnější hřích, Kristus jej vymezil následovně:

  • Hřích v tom, že ve mne nevěří. (J 16,9)

Jestliže Kristus zemřel za všechny hříchy všech, potom musel zemřít i za hřích hříchů, tj. za nevíru v Krista všech lidí. Jestliže arminián souhlasí: Ano, Kristus zemřel za všechny hříchy všech, i za hřích nevíry, potom kalvinista namítne: Proč tedy všichni neuvěřili, proč nejsou všichni spaseni? Na to bude arminián těžko hledat biblickou odpověď. Jestliže ale arminián odpoví: Ne, Kristus nezemřel za hřích nevíry, potom kalvinista namítne: Kristus tedy nezemřel za všechny hříchy všech lidí, ale jen za některé hříchy všech lidí, viz první výrok výše, který každý důsledný arminián odmítne. Někdo může ještě namítnout, že nevíra je neodpustitelný hřích, za který Kristus nemusel umírat. Taková odpověď vůbec nic neřeší, protože by znovu platil první výrok. Zbývá ještě jeden únikový manévr, který se snad žádný upřímně věřící v Krista neodváží použít. Totiž to, že nevíra není hřích a Kristus za ni proto nemusel umírat. V tom případě by popřel Jana 16:9 a navíc by udělal z víry do očí bijící svébytnou ctnost padlého člověka.

Třetí výrokKristus zemřel za všechny hříchy některých lidí, tzn. zemřel i za nevíru svých vyvolených. Tím svrchovaně, bezpodmínečně a účinně dokonal „spasení & víru“ své nevěsty, své církve. Kristova oběť účinně vykoupila ze všech hříchů výlučně Jeho vyvolenou církev, ekklésii, kterou vyvedl ze satanovy tmy do Kristova podivuhodného světla (1Pt 2,9). Kristova zástupná oběť dokonale smířila Boha s Jeho vyvolenými hříšníky.

4. Bůh prokazuje lásku pouze svému lidu

Apoštol Pavel, jenž je v Kristu, píše nevšední skupině lidí, těm, kdo jsou také v Kristu Ježíši. Píše své duchovní rodině, svým bratrům a sestrám, proto je oslovuje v první osobě množného čísla:

  • Bůh však prokazuje svou lásku k nám [miluje jen své] tím, že Kristus za nás [svůj lid] zemřel, když jsme [my, Jeho lid] ještě byli hříšní. Tím spíše nyní, když jsme [my, Jeho lid] byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme [my, Jeho ospravedlněný lid] skrze něho zachráněni [trpný rod] od Božího hněvu [ostatní setrvávají pod Božím hněvem]. (Ř 5,8-9)

Boží láska, tj. spásná, vykupující láska, mimo Krista neexistuje:

  • Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám [k nám, nikoli ke všem bez výjimky], a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm [tato Boží láska se vztahuje pouze na Jeho lid, na církev]. (1 J 4:16)

Jde stále o týž princip. Kristus miluje pouze svůj zvláštní, oddělený lid, za který položil svůj život.

Poslouchejme pozorně následující text:

  • Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina [že se zanedlouho stane zástupnou obětí smíření], aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě [nemiloval celý hříšný svět], a prokázal svou lásku k nim [pouze k nim] až do konce. (J 13:1)

Bůh definuje svoji spásnou lásku ke svému lidu takto:

  • V tom je láska: ne že my [kdo jsme v Kristu] jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás [když jsme ještě byli v zahynutí] a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy [za naše hříchy, nikoli za hříchy všech]. (1J 4,10)

Boží láska k lidem je projevena výlučně v Kristově kříži. Boží láska není lidské sentimentální nebo erotické hnutí, které, není propojeno s Kristovým křížem. Na koho se Kristův kříž nevztahuje, na toho se nevztahuje ani Boží láska ani Boží dobrota, protože ta spočívá v tom, že se Hospodin smiluje, nad kým se smiluje, a slituje se, nad kým se slituje. (Ex 33:19)

5. Kristus byl proklet výlučně za svůj lid

Žádný člověk, kromě Boha, bezhříšného Syna člověka, Ježíše Krista, nemohl a nemůže dodržet Boží zákon. Přestupek zákona znamená smrt. Litera zákona zabíjí (2K 3:6b). Zákon je kletba, která každému člověku srozumitelně ukazuje, že jej není schopen dodržet. Zákon je rozsudek smrti pro všechny bez výjimky.

  • Ale Kristus nás [svůj lid, nikoli všechny bez výjimky] vykoupil z kletby zákona tím, že za nás [za svůj lid a nikoho jiného] vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: „Proklet je každý, kdo visí na dřevě.“ (Ga 3,13)

Boží vyvolení, ačkoli v Adamovi zahynuli a propadli do satanova otroctví, nebyli ponecháni v ďáblově domě v zahynutí, nebyli určeni ke konečnému Božímu hněvu (1Te 5,9) před Boží soudnou stolicí; Bůh je se sebou smířil. Ti, za které se Kristus prokletím nestal, zůstávají prokleti i na věčnosti (Ř 9,22; 1Pt 2,7b-8). Kdyby Kristus vzal na sebe prokletí za veškeré lidstvo všech věků, nikdo by nemohl skončit v ohnivém jezeru; přesto Písmo potvrzuje, že v něm mnozí skončí:

  • Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt. (Zj 21:8)

6. Bůh se na kříži smířil jen se svým lidem

Písmo prohlašuje, že výsledek Ježíšova vykupujícího díla na kříži je smíření Božích nepřátel s Bohem:

  • Jestliže jsme my [Jeho zaslíbení], Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni [rod trpný] smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené [rod trpný] zachrání [rod činný] jeho život. (Ř 5,10)

My se s Bohem nesmiřujeme, On proti nám nezhřešil, On nás neurazil. Naopak, my jsme svým hříchem uráželi svatého Boha. Ten, kdo byl urážen, se rozhodl smířit svůj vyvolený lid se sebou skrze oběť Pána Ježíše Krista.

Namítnete: a co tento verš:

  • Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! (2K 5,20)

Jenom ten, kdo je spasen, se nechá smířit s Bohem; vlastně už je smířen. Verš nepřikazuje „smiřte se s Bohem“, ale „dejte se smířit s Bohem“. Takže, je to Bůh, kdo je ve smíření aktivní.

7. Kristus přišel, aby spasil ty, které Mu dal Otec

Ti, kteří byli Ježíšovi dáni Otcem, zajisté k Ježíšovi přijdou, nikdo z nich od víry neodpadne, ani jeden z nich nebude ztracen. Ti, které Mu Otec nedal, které pominul, ke Kristu Spasiteli nepřijdou, protože za ně Boží Syn nezemřel:

  • Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit. Ale řekl jsem vám: Viděli jste mě, a přece nevěříte. Všichni, které mi Otec dává [všichni Otcem vyvolení], přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven, neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal; a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den [jenom je]. Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho [jenom Otcem přitažený je obdarován „spasením & vírou“], měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den.“ (J 6,35-40)

Těm, které dal Otec Synovi, dal Syn poznat Otce. Svět o Otci může vědět, ale nemůže Jej poznat, nemůže Jej milovat. Kristus zemřel za ty, v nichž stvořil nadpřirozenou lásku, jako má Otec k Synovi:

  • „… Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali [protože jsi mi je dal], že jsi mě poslal. Dal jsem jim [těm, které jsi mi dal] poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně [Bůh miluje jen svoje], a já abych byl v nich.“ (J 17,24-26)

8. Kristus pokládá život jen za své ovce

Všichni, kdo jsou Jeho ovce, jsou přivedeni do stádce a jsou znovuzrozením přitaženi ke Kristu, aby slyšeli Jeho hlas a následovali Jej:

  • Já [Ježíš Kristus] jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce… Já jsem dobrý pastýř; znám [miluji] svoje ovce [ty, které mi dal Otec] a moje ovce [zaslíbení Židé] znají [milují] mne, jako Otec zná mne a já znám Otce. A svou duši pokládám za ovce. Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince [zaslíbení pohané]. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas [dostanou uši, aby slyšeli – víru] a bude jedno stádo [Židé a pohané], jeden pastýř [Kristus]. (J 10,11; 14-16) [ČSP]

Zná, miluje své ovce; tzn. nezná, nemiluje kozly. Ježíš pokládá život jen za svoje ovce z Židů a pohanů. V Kristu mezi nimi není rozdíl (Ř 10,12), jsou jedno stádce. Za ty, kdo nejsou Jeho, život nepokládá. Dále, ovce ke Kristu nepřicházejí samy od sebe, jsou mu dány Otcem a jsou Otcem přitáhnuty (J 6,44). Kdo uslyší Kristův hlas? Jen ten, kdo má Ducha svatého, jen ten, kdo je Jeho ovcí:

  • Židé ho obklopili a řekli mu: „Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!“ Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví. Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí [nikdy jsem vás neznal, nemiloval vás; Mt 7,23]. Moje ovce slyší můj hlas, já je znám [miluji je], jdou za mnou a já jim dávám věčný život [pouze jim, za které umírám]: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky…“ (J 10,24-29)

Všechno duchovně-intelektuální přemítání, zkoumání Písma ani očividné zázraky, nic z toho samo o sobě přirozeného člověka nepřesvědčí. Nic z toho nevede ke spasení z jednoduchého důvodu: …protože nejste z mých ovcí, nikdy neuslyšíte můj hlas, nikdy neporozumíte, i kdybyste měli všechny důkazy světa a stali se očitými svědky i zmrtvýchvstání. Např. bratři boháče by se nedali přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých (Lk 16:31). Ten, kdo nikdy neuvěří, není z Kristových ovcí. Kdo je spasen, ten slyší Jeho hlas a věří proto, že patří do Kristova stádce oveček od věků. Zde nejde o fatalismus, jako by bylo vše řízeno nahodilým, bezduchým, neúprosným osudem. Kristova smrt na kříži nemá s neúprosným, neosobním osudem nic společného. Ježíš umíral pouze za konkrétní jedince vyvolené z Boží svaté vůle! Může se snad někdo Jeho vůli, Jeho dekretu vzepřít (Ř 9:18-21)?

Nehazardujme s věčným životem planým přemítáním, zda jsme, nebo nejsme vyvolené ovce. Věřme a ukažme, že jsme Jeho vyvolené ovce, za které zemřel. V této životní časové tísni končí planá filozofie, mudrování a vzdor; nastupuje bázeň s poslušností. Skloňme se před Spasitelem a s chvěním uvádějme ve skutek svoje spasení (Fp 2,12).

9. Kristus prosí jen za své, neprosí za svět

Následující verše, jsou natolik výmluvné, že si je musíme neustále připomínat. Pán Ježíš Kristus se před svou blízkou smrtí modlil jen za ty, které Mu dal Otec, které znal a miloval, tj. modlil se za své učedníky a ty, kdo skrze jejich slovo uvěří. Proč se nemodlil za celý svět? Protože Jeho láska, smilování a slitování (Ex 33,19; Ř 9,15), se vztahuje jen na ty, na které se vztahuje Kristův kříž (Ř 5,8-9). Nemodlí se za ty, kteří budou až do konce svých dní patřit světu a vládci v povětří. Ježíš dokonal Otcův plán spasení; neumožnil spasení všem bez výjimky, ale účinně spasil všechny svoje. Splnil úkol, jímž ho pověřil Otec:

  • Když toto Ježíš pověděl, pozdvihl své oči k nebi a řekl: „Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby tvůj Syn oslavil tebe, tak jako jsi mu dal pravomoc nad veškerým tělem, aby všem těm, které jsi mu dal, dal život věčný [nikoli všem bez výjimky]. A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal. A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u tebe měl, dříve než byl svět.“ „Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa [Otec Mu nedal celý svět]. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. Nyní poznali, že vše, co jsi mi dal, je od tebe; neboť slova, která jsi mi dal, jsem dal jim a oni je přijali. Skutečně poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že jsi mě poslal ty. Za ně prosím [učedníky a všechny Tebou od věků milované]; neprosím za svět [ponechané v satanově synovství], ale za ty, které jsi mi dal, protože jsou tvoji – a všechno mé je tvé, a co je tvé, je mé – a v nich jsem oslaven. A již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já přicházím k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno, jako jsme jedno my. (J 17,1-11) [ČSP]

Ježíš nezemřel za celý svět, za všechny hříšníky, ale jen za ty hříšníky, které Otec vyvolil ke spáse. Ježíš neprosil za celý svět, prosil výhradně za své učedníky, potažmo za všechny generace Božích zaslíbených dětí, nově stvořených k Jeho slávě, aby vyprávěly o Jeho mocných činech:

  • Neprosím však jen za ně [za učedníky], ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří [Boží lid, církev, ekklésie]. (J 17,20)

To jistě neznamená, že se nemáme modlit za spásu všech. My nevíme, kdo je Jeho, proto svědčíme všem se stejným zápalem a láskou. Ke všem lidem přistupujeme jako k vyvoleným. Jedněm ale budeme vůní smrtonosnou, druhým životodárnou (2K 2,16). Boží slovo se nikdy nevrátí s prázdnou (Iz 55,11). Ježíšova mocná modlitba před Jeho smrtí pokračuje:

  • Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já [byli ve mně], aby hleděli na mou slávu, kterou jsi mi dal; neboť jsi mne miloval před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal [nikdo v Adamovi], ale já jsem tě poznal a i tito poznali [všichni, které Otec přitáhl ke Kristu], že jsi mě poslal. A oznámil jsem jim [a jenom jim] tvé jméno a ještě oznámím, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já v nich [spásná láska mimo Krista neexistuje (1J 4,16)]. (J 17,24-26)

10. Kdo bude přijat za syna, o tom rozhoduje Bůh

Písmo ústy apoštola Pavla prohlašuje, že všechna duchovní požehnání, která svatí dostávají, jsou zapříčiněná tím, že jsou uschováni v Kristu, pokřtěni, ponořeni do Krista, a tak jsou spoluúčastníci Jeho ukřižování. O tom, kdo umírá hříchu v Kristu, kdo se stane Jeho adoptovaným synem, rozhoduje Boží vůle, nikoli naše:

  • Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás [Jeho lid] v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil [Jeho láska se vztahuje jen na Jeho lid], abychom rozhodnutím jeho dobroty [Ex 33,19; Ř 9,15] byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším. V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny [jen nás se sebou mířil] pro přebohatou milost, kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí [jenom nám a nikomu jinému], jímž si předsevzal, že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu. On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání, abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy. (Ef 1,3-12)

Nezbývá než přijmout s bázní Jeho absolutní svrchovanost. Kdykoli čteme: v Kristu, skrze Krista, Bůh je láska atd., vždy tomu rozumějme: v Kristově ukřižování nebo skrze Kristovo ukřižování. Bez kříže Kristovo poslání zde na zemi ztrácí smysl. Naše pozornost musí být prvotně kristostředná, upřená na Krista, ne na potřeby člověka (Mt 6,33). Božími adoptovanými dětmi jsme se stali pouze skrze Kristův kříž a výhradním rozhodnutím Jeho vůle. Přirozený člověk si svojí „svobodnou“ vůlí může zvolit jen boha s malým „b“ nebo božstva, nikdy Boha, Ježíše Krista (J 15,16). Proto veškerá lidská námaha zalíbit se Bohu, že za dobré chování bude spasení, vede do záhuby (Ř 9,16). Až vejde k Bohu plný počet Jeho lidu, pozemská historie skončí, včetně obecného požehnání pohanů. Pak nastane Boží soud.

11. Kristova krev nebyla prolita za všechny

Ježíš Kristus prolil krev jen za svoji církev, za svůj Boží Izrael, neprolil ji za každého:

  • Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé [ne za všechny lidi světa bez výjimky] na odpuštění hříchů. (Mt 26,28)

Kdyby Ježíš Kristus prolil krev za všechny lidi bez výjimky, potom by ztratil smysl i následující verš:

  • Dávejte pozor na sebe i na celé stádo [církev, Jeho tělo], ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna [Kristova krev byla prolita jen za církev]. (Sk 20,28)

Kdyby Ježíš Kristus prolil krev za všechny lidi bez výjimky, pak by nevykoupila ty, kdo setrvají až do své smrti mimo Jeho tělo, v domě toho Zlého. Jeho krev by byla prolita bez účinku, tedy zbytečně. Písmo ale jasně učí, že ani kapka Jeho krve nebyla prolita nadarmo. Byla účinně prolita jen za ty, kteří si ji po generace připomínají:

  • Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva [uzavřená jen s Jeho lidem; Žd 9,15], zpečetěná mou krví [která byla vylita jen za Boží církev; Sk 20,28]; to čiňte [pouze vy, kdo jste moje ovce], kdykoli budete píti, na mou památku.“ (1K 11,25)

V duchu obdobných důkazů z Písma bychom mohli pokračovat dlouho. Umožnil Pán Ježíš všem zahynulým lidem, aby dovršili účinnost Jeho krvavé oběti jejím přijmutím? Nebo prolil svou krev se 100procentní účinností pouze za ty, které Mu dal Otec, aby je obdaroval „spasením & vírou“ se vším, co k tomu patří? Jak odpovíme?

AMEN

Osnova kázání: