Třetí bod kalvinismu

Pavel Steiger, 24. března 2019, Praha

Dnes zakončíme naši trojdílnou sérii zamyšlení o Božím účinném vykoupení, které je omezeno v rozsahu samotným Bohem, tj. že Pán Ježíš Kristus vykoupil pouze svůj lid, který mu dal Otec. Nevykoupil všechny lidi světa. Proč tedy Písmo tak často používá slova „svět“ a „všichni“ ve spojení s Kristovým vykoupením, ukřižováním a smrtí? O tom si dnes povíme.

I. Zemřel Ježíš Kristus za celý svět?

Našim výchozím textem bude snad nejčastěji citovaný verš z celého Písma. Všichni jej znáte nazpaměť:

A. Neboť Bůh tak miloval svět

• Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život. (J 3,16)

Mnozí křesťané z textu: „aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul“ vyvozují, že naprosto každý člověk bez výjimky, může uvěřit a přijít ke Kristu. Tuto problematiku jsme si již vysvětlili. Víme, že ke Kristu může přijít jen ten, kdo je Otcem přitažen, jak píše Jan v témže evangeliu o tři kapitoly níže (J 6,44). Kromě toho, bezpočet lidí o Kristu nikdy neslyšeli, a mnozí již byli v pekle, když byl ukřižován.

Dále tito křesťané tvrdí, že celý svět je tak velký, s tak početným lidstvem, a Boží láska tak nekonečně veliká, že se Jan 3,16 musí vztahovat na každou duši světa! To Jan vůbec neříká. Jan obdivuje Boží lásku ke světu, navzdory tomu, že svět, lépe řečeno lidský mravní řád, je v trvalé vzpouře vůči Bohu. Boží láska ke světu je tak významná nikoli proto, že svět je tak velký a početný; ale proto, že svět je tak zlý. Boží láska se totiž sklonila k jistým rebelům, jakým jsem býval já nebo vy. Jan zdůrazňuje kvalitu, nikoli kvantitu Boží lásky!

Sporné pojmy vyložme nejprve bezprostředním kontextem, pak hledejme kontext v dané knize a nakonec v celém Písmu. Proto zkoumejme nejprve jen Janovo evangelium, a seznamme se se skutečností, že slovo „svět“ má v jen samotném Janově evangeliu alespoň deset významů:

1. Vesmír

• A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět [vesmír]. (J 17,5)

2. Fyzická planeta Země

• Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslím, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané. (J 21,25)

3. Bezbožný světový systém

• Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. (J 12,31)
• Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže. (J 14,30)
• … soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen. (J 16,11)

4. Všichni lidé vyjma věřících

• Nenávidí-li vás svět [všichni kromě věřících], vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. (J 15,18)

5. Mnoho lidí, ale méně než veškeré lidstvo

• Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“ (J 12,19)

6. Pouze vyvolení

• Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. (J 3,17)

7. Pouze zavržení

• Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji. (J 17,9)

8. Říše lidstva

• Na světě [planeta Země] byl, svět [vesmír] skrze něj povstal, ale svět [říše lidstva] ho nepoznal. (J 1,10)

9. Židé a pohané

• Oné ženě pak říkali: „Teď už věříme ne proto, cos nám o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa [vyvolených Židů a pohanů].“ (J 4,42)

10. Veřejnost, nikoli kroužek přátel

• … a jeho bratří mu řekli: „Jdi odtud do Judska, aby tvoji učedníci viděli skutky, které činíš. Nikdo přece nezůstává se svými skutky v ústraní, chce-li být známý na veřejnosti. Činíš-li takové věci, ukaž se světu!“ (J 7,3-4)

Tento výběr z Janova evangelia, pomůže především tam, kde převládá mylná interpretace, že označení „svět“ zahrnuje všechny lidi bez výjimky.

B. Proč Písmo často používá slovo „svět“?

Duch svatý v Novém zákoně často používá slova „svět“ a „všichni“. Mnozí proto věří, že Ježíš Kristus zemřel za celý svět, rozumějme: za všechny lidi světa bez výjimky. Promysleme to! Zde je náš výchozí text:

• V něm je náš mír, on dvojí [blízké Židy a daleké pohany] spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů [naplnil celý mojžíšovský zákon], aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka [jehož zákonem je Kristus: Iz 2,3; Mi 4,2; 1K 9,21], a tak nastolil mír. Oba dva [Židy a pohany] usmířil s Bohem v jednom [Kristově] těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství. Přišel a zvěstoval mír, mír vám, kteří jste dalecí [pohané], i těm, kteří jsou blízcí [Židé]. (Ef 2,14-17)

Před prvním příchodem Ježíše Krista byla mezi blízkými Židy a dalekými pohany nepřekonatelná duchovní zeď. Tu na kříži strhl Ježíš Kristus (Ef 2,14-22). Bůh tím nastolil vstup do svého království všem ospravedlněným hříšníkům bez rozdílu; jak Židům, tak pohanům, celému Božímu Izraeli (Ga 6,15-16).

Zboření zdi mezi pohany a Židy se Židům vůbec nezamlouvalo. Zákon Staré smlouvy jim zaručoval výjimečnost, exklusivní postavení před Bohem a odděloval je od pohanských národů. Byli přesvědčeni, a dodnes mnozí stále jsou, že pouze oni mají privilegium znát pravého Boha a mít nárok na spasení. Nechtěli se s pohany dělit o Boha:

• Když židé viděli tolik lidí [pohanů], naplnila je závist a začali Pavlovým slovům odporovat a rouhat se. Ale Pavel a Barnabáš směle prohlásili: „Vám židům mělo být slovo Boží zvěstováno nejprve. Protože je odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete k ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům. Vždyť Pán nám přikázal: ‚Ustanovil jsem tě, abys byl světlem pohanům a nesl spásu až na sám konec země.‘“ Když to pohané uslyšeli, radovali se a velebili slovo Páně; ti pak, kteří byli vyvoleni k věčnému životu, uvěřili. A slovo Páně se šířilo po celé krajině. (Sk 13,45-49)

Židé žárlili na pohany, proto bránili Pavlovi, aby jim zvěstoval evangelium. Byli přesvědčeni, že jenom oni znají a mají pravdu, že jenom oni patří k vyvoleným. Nemohli přijmout, že by jejich Hospodin mohl patřit také pohanům. Nezdráhali se použít i násilí, aby si udrželi výsadní postavení:

• Nesete podobný úděl [tesaloničtí křesťané] jako církve Boží v Kristu Ježíši, které jsou v Judsku. Vytrpěli jste stejné věci od svých vlastních krajanů jako církve v Judsku od židů. Ti zabili i Pána Ježíše a proroky a také nás pronásledovali; nelíbí se Bohu [většina Židů] a jsou v nepřátelství se všemi lidmi [bez rozdílu, nikoli bez výjimky], když nám brání kázat pohanům cestu spásy. Tak jen dovršují míru svých hříchů. Už se však na nich ukazuje konečný hněv Boží [na většině Židů, ne všech]. (1Te 2,14-16)

Židé se mylně domnívali, že spasení je určeno jen jim a nikomu jinému, že oni jsou jediní vyvolení. Jako by nečetli v Tóře, že Bůh vyvolil a učinil Abrahama otcem mnohých národů (Gn 17,5; Ř 4,17-18), z nichž Boží zaslíbení budou obdarováni abrahamovskou vírou. Nicméně, Židé urputně trvali na dodržování sínajského, Mojžíšovského zákona. S Kristovým, sijónským zákonem, evangeliem, nechtěli mít nic společného, ačkoli jim jej starozákonní proroci jasně předpověděli:

• Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova [do církve, do Kristova těla]. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.“ Ze Sijónu vyjde zákon [Zákon Ježíše Krista, evangelium; 1K 9,21], slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. (Iz 2,3)

Pro Žida bylo nepředstavitelné, že by pohanský svět mohl být spasen mimo sféru Mojžíšova Starého zákona. Z tohoto důvodu Duch svatý vložil pisatelům Nového zákona do pera slova „svět“ a „všichni“, aby Židům konečně došlo, že už nejsou výlučným vyvoleným národem, že mohou být spojeni v Kristu s celým pohanským světem v jednom zaslíbeném, duchovním lidu, Izraeli Božím (Ga 6,16), bez ohledu na etnicitu. Duch svatý tento sebestředný židovský předsudek důrazně boří slovy jako „celý svět, všechny národy, veškeré stvoření atd.“ Tato hyperbolická slova měla Židům připomenout nejen proroka Izajáše, který prohlásil:

• Věnuj mi pozornost, můj lide, naslouchej mi, můj národe [můj vyvolený], protože ode mne vyjde zákon a náhle dám své právo za světlo národům [dám právo přebývat v mém synu svým vyvoleným ze všech národů země]. (Iz 51,4) [ČSP]

Původní, šestidílná Bible kralická (1579-1593) vystihla rozličnost národů, z kterých si Bůh povolá svoje zaslíbené děti, slovem „všelijací“:

• Nebo toť jest dobré a vzácné před spasitelem naším Bohem, Kterýž chce, aby všelijací [všichni; ČEP] lidé spaseni byli a k známosti pravdy přišli. (1Tm 2,3-4) [BKR]

Židé velmi dobře rozuměli Božímu principu nepodmíněného vyvolení. Oni jediní přece byli vyvolený národ. Vše co musel vyvolený Žid „udělat“ bylo: narodit se tělesně do židovského etnika. Obdobně, vše co musí na této straně kříže Žid nebo pohan „udělat“ je: znovu se narodit z Ducha Božího do Božího etnika, tj. do Kristova těla. Jak tělesné tak duchovní narození je možné jen z Boží vůle, protože obojí je Boží stvoření.

C. Slovo „svět“ většinou neznamená všichni bez výjimky

Pojem „svět“ v Písmu většinou nechápeme univerzálně, protože nezahrnuje každého jednotlivce. Ve skutečnosti v mnoha verších slovo „svět“ označuje zvlášť vymezenou skupinu lidí.

1. příklad:

• Vás [moje bratry] nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků. (J 7,7)

Ježíš zde hovoří o dvou skupinách lidí. Za prvé o Svých bratrech a za druhé o světě. Proto „svět“ v tomto verši nemůže zahrnovat každého člověka bez výjimky; nezahrnuje totiž Ježíšovy bratry, přestože v Něj ještě nevěřili (J 7,5).

2. příklad:

• Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“ (J 12,19)

Je jasné, že většina národů světa se za Kristem, když chodil po Zemi, nemohla dát. Většina Evropy, Afriky, Asie, Ameriky a Austrálie o Něm vůbec neslyšela. Proto zde „celý svět“ nemůže znamenat celé lidstvo, ale jen ty, kteří se za Ním vydali. Podobné hyperboly používáme i my, obzvláště když se děje něco převratného. Cožpak lidé v listopadu 1989 neříkali, že na Letné byla celá Praha? I my říkáme „celý svět se zbláznil“, ale sami sebe z bláznovství světa vyjímáme.

3. příklad:

• Nejprve vzdávám díky svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny [za všechny v Kristu], protože se po celém světě [tehdy jenom známém světě] rozšiřuje zvěst o vaší víře. (Ř 1,8)

Po „celém světě“ znamenalo po celém známém světě. V amazonských pralesích ani v české kotlině se za Pavlovy doby evangelium nerozšiřovalo. „Za vás všechny“ jistě neznamená za všechny lidi světa, protože osobní zájmeno „vás“ vymezuje ty všechny, kteří náleží Ježíši Kristu.

4. příklad:

• Skoro se mi zdá, že nás apoštoly Bůh určil na poslední místo, jako vydané na smrt; stali jsme se podívanou světu, andělům i lidem. (1K 4,9)

V apoštolské i dnešní době žili a žijí na světě myriády lidí, kteří o apoštolech neměli a dosud nemají ani ponětí. Po dnešním světě chodí, optimisticky řečeno, nejméně tři až čtyři miliardy lidí, kteří o apoštolech nikdy neslyšeli; jak by pro ně mohli být podívanou? Nicméně i tito neznalí jsou součástí světa. Svět zde opět a jistě nezahrnuje všechny lidi bez výjimky.

5. příklad:

• … a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky - Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí [nevěří v Něj] ani nezná [nemiluje Ho]. Vy jej znáte [milujete Ho], neboť s vámi zůstává a ve vás bude [Duch svatý]. (J 14,16-17)

Znovu a znovu: „svět“ zde nemůže zahrnovat naprosto každého člověka. Kdyby zahrnoval, potom by nikdo nemohl přijmout Ducha svatého, nikdo by nemohl být spasen, protože je zde doslovně napsáno „svět nemůže přijmout Ducha pravdy, poněvadž ho nevidí“.

6. příklad:

• Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. (J 1,29b)

versus

• Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. (J 14,17a)

Jak zharmonizujeme tyto dva verše? Má slovo „svět“ v těchto dvou verších stejný význam? Jistěže nemá. Kdybychom zde chápali pojem „svět“ v univerzálním, arminiánském slova smyslu, tj. že zahrnuje všechny lidi bez výjimky, potom v prvním verši (J 1,29b) Kristus zemřel za veškeré lidstvo a v druhém verši (J 14,17a) veškeré lidstvo nemůže přijmout Ducha pravdy. Kdybychom chápali slovo „svět“ vždy ve všezahrnujícím smyslu, potom bychom nevyhnutelně dospěli k absurdním závěrům: Jestliže veškeré lidstvo (svět) nemůže přijmout Ducha pravdy (J 14,17a), pak je to proto, že Kristus veškerému lidstvu (světu) sejmul hřích (J 1,29b)!

7. příklad:

• Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa [slovo „svět“ označuje ty, za které Kristus zemřel]. (J 6,51)

Zde slovo „svět “označuje ty, kdo mají duchovní život v Kristu. Slovo „svět“ tedy může mít podle kontextu naprosto protichůdné významy.

D. Námitky těch, kteří věří, že „svět“ zahrnuje všechny lidi bez výjimky

1. námitka:

• On je smírnou obětí za naše hříchy [za hříchy nás Židů, kdo věříme], a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa [nejen za hříchy starozákonních Židů, ale i za hříchy všelijakých pohanských pronárodů]. (1J 2,2)

Odpověď: V předcházejícím verši jasně vidíme, že v „hříších celého světa“ nejsou zahrnuty „naše hříchy“; proto zde „celý svět“ nemůže zahrnovat všechny bez výjimky. Ježíš se stal smírnou obětí nejen za vyvolené Židy, ale i za celý svět, tzn. za všechny vyvolené pohany, jimž je Abraham duchovním otcem (Gn 17,5), za všechny všelijaké pohanské pronárody bez rozdílu, aby z těch dvou, z Žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka v Kristu (Ef 2,14-17).

2. námitka:

• Bylo tu pravé světlo [Ježíš Kristus], které osvěcuje každého člověka [bez rozdílu]; to přicházelo do světa [ke všelijakým pohanským pronárodům, nejen k Židům]. (J 1,9)

Odpověď: Pravé světlo, Ježíš Kristus, neosvěcuje všechny bez výjimky, ale všechny bez rozdílu (Ř 10,12; Ga 3,27-29), tzn. osvěcuje ty, které osvítit sám sebou chce (Mt 11,27).

3. námitka:

• Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa [všelijakým pohanským pronárodům, nejen Židům].“ (J 1,29)

Odpověď: Celému světu, všem satanovým otrokům, Ježíš Kristus však hříchy nesejmul. Kdyby je sejmul, všichni by uvěřili, protože by byli vykoupeni z hříchu hříchů, totiž z nevíry v Krista (J 16,9).

4. námitka:

• A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa [všelijakých pohanských pronárodů, nejen Židů]. (1J 4,14)

Odpověď: Ježíš Kristus na kříži spasil jenom ty ze světa, které Mu dal Otec (J 10,29; J 17,9). I kdyby spasil celý svět bez výjimky, pak by byl jen spasitelem s malým „s“, protože účinnost Jeho „spásného“ díla by byla mařena „svobodnou“ lidskou vůlí.

5. námitka:

• Neboť v Kristu Bůh usmířil svět [všelijaké pohanské pronárody, nejen Židy] se sebou. Nepočítá lidem [svému lidu z Židů a pohanů] jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. (2K 5,19)

Odpověď: Nikoli všichni lidé bez výjimky, ale jenom ti, kteří byli smrtí Jeho Syna smířeni, jen ti a nikdo jiný jsou zachráněni a mají věčný život (Ř 5,10). Znovu vidíme, že se v předešlém verši určující podstatné jméno „svět“ týká pouze věřících z Židů i pohanů.

II. Zemřel Ježíš Kristus za všechny?

A. Všichni většinou neznamená naprosto všichni

Termín „všichni“ musí být vždy chápán v celém kontextu, podobně jako pojem „svět“. Níže uvedené verše v prvních šesti příkladech jako by učily, že Ježíš Kristus zemřel za naprosto všechny lidi. Sedmý příklad naopak ukazuje na ojedinělé výskyty, kdy výraz „všichni“ zahrnuje naprosto každou duši. Podívejme se na ně:

1. příklad:

Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky.(Žd 2,9)

Z bezprostředně přilehlého kontextu si opět ozřejmíme, že pojem „všecky“ nezahrnuje každou stvořenou lidskou duši. Hned následující verš totiž pojem „všecky“ vymezuje takto:

Bylo přirozené, že Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho synů [ne všecky bez výjimky] k slávě, když skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich spásy [spásy pouze mnohých synů]. (Žd 2,10)

2. příklad:

• Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo [z nás] zahynul, ale chce, aby všichni [z nás] dospěli k pokání. (2Pt 3,9)

Tímto textem, bratři arminiáni často argumentují. Z textu ale jasně vyplývá, že Bůh má na mysli církev, nikoli všechny lidi bez výjimky.

3.příklad:

• … jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech. (Ef 4,6)

Kontext Bible jasně učí, že Bůh je Stvořitelem všech, ale duchovním Otcem jen svých dětí (1J 3,10). Ďábel je otcem světa, duchovním otcem přirozených lidí (J 8,44; 1J 3,10). Duch Boží nesídlí ve všech lidech, ale jen ve znovuzrozených. Zde se tedy označení „Otec všech“ vztahuje jen na kategorii Jeho dětí, občanů Božího království.

4. příklad:

• Pak bude spasen všechen Izrael [všichni vyvolení], jak je psáno: „Přijde ze Sióna vysvoboditel [vykupitel jak Židů tak pohanů], odvrátí od Jákoba bezbožnost.“ (Ř 11,26)

Žádný křesťan, ať zastává jakoukoli teologii kromě univerzalismu, nevěří, že každý etnický Žid a každý pohan bude spasen. Spaseni budou všichni jen z jedné kategorie lidí, tzn. bude spasen pouze všechen nově stvořený Boží Izrael z Židů a pohanů (Ga 6,15-16). Zase vidíme, že pojem „všechen“ není absolutní, zahrnuje sice všechny, ale jen z určité kategorie lidí náležejících Bohu.

5. příklad:

• Pak už nebude učit druh druha a bratr bratra a nebude vybízet: „Poznej Pána“, protože mě budou znát všichni [které mi dal Otec], od nejmenšího až do největšího. (Žd 8,11)

Z textu nemůžeme vyvodit, že všichni lidé, kteří kdy žili, od nejmenšího po největšího, budou znát Pána Ježíše Krista. Spasitele znají pouze někteří lidé ze všech národů, čeledí, jazyků a kmenů země. Ti všichni dohromady tvoří zvláštní Boží lid, výjimečnou třídu lidí, která byla Otcem zaslíbena Synovi. Tento text ukazuje, že termín „všichni“ velmi často vyjadřuje plný počet všech těch, kteří náležejí do určité kategorie lidí.

6. příklad:

• A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky [které mi dal Otec] k sobě. (J 12,32)

Zde je táž interpretace jako v předchozím příkladu. Ježíš byl vyzdvižen ze země na kříž. Přitáhl všechny k sobě? Jistěže nepřitáhl. Přitáhl k sobě jen svoji nevěstu, církev, ekklésii, kterou mu vybral, připravil a vytáhl z ohně Otec (J 6,44).

7. příklad:

• … všichni [bez výjimky] se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. (Ř 3,12)

Tento verš používá termín „všichni“ ve výjimečném, všezahrnujícím, absolutním smyslu. Výjimky potvrzují pravidlo. Opět — kontext, kontext a ještě jednou kontext. Pro ten nemusíme jít daleko. Klíčem ke správné interpretaci jsou poslední tři slova verše. Jestliže není ani jeden, kdo by činil dobro, potom pojem „všichni“ musí zahrnovat každého člověka bez výjimky.

B. Shrnutí pojmu „všichni“

Pro pojem „všichni“ musíme používat stejný princip interpretace jako pro slovo „svět“. Pojmy svět a všichni, jak již víme, byly pisateli Písma určeny především Židům, aby pochopili, že Mesiáš není jenom jejich, ale že patří celému světu a všem; že nastává nová éra Izraele Božího, církve, těla Kristova, kde už není rozdíl mezi národy, mezi Židy a Řeky, že se změnilo kněžství, a tím nutně i zákon (Žd 7:12). Sínajský, Mojžíšovský zákon, který nikdo z lidí nemohl naplnit, kromě Boha člověka, Ježíše Krista, byl přibit na kříž (Ko 2:14). Novým zákonem je Kristus (1K 9:21; Mi 4:2).

III. Výklad Jan 3,16

Pod tíhou toho, jak nyní rozumíme slovům „svět“ a „všichni“ můžeme nyní vyložit náš výchozí verš:

• Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život. (J 3,16)

Výklad Jana 3,16 podle arminiánů:

Arminiánská optika v Janovi 3,16 vidí „svět“ tak, že zahrnuje do slova „svět“ všechny lidi bez výjimky za tím účelem, aby Kristova oběť umožnila všem lidem spasení:

Bůh měl takovou neomezenou, nekonečnou lásku a touhu po radosti a štěstí celého padlého, v hříchu ponořeného světa, naprosto všech lidí bez výjimky, že pro jejich dobro, ze svého smilování a slitování nad nimi nechal svého Syna ukřižovat, aby nesl hříchy naprosto všech lidí, a tím umožnil bezvýhradně každému člověku, který kdy žil, aby se ze své přirozené, svobodné vůle, za asistence nápomocné milosti, nenásilného volání Ducha svatého, rozhodl uvěřit v ukřižovaného Krista, a tak umožnil Bohu, aby mu daroval vykoupení z ďáblova sevření a znovu jej stvořil skrze Ducha svatého, aby měl život věčný.

Výklad Jana 3,16 podle kalvinistů:

Kalvinistická optika v Janovi 3,16 vidí „svět“ tak, že zahrnuje do slova „svět“ všechny lidi bez rozdílu, tj. všechny pronárody, společenské třídy, děti, ženy, muže, bohaté, chudé, pány, otroky atd., za tím účelem, aby Kristova oběť neumožnila všem lidem spasení, ale aby účinně spasila všechny vyvolené:

Bůh měl tu nejsvrchovanější nepodmíněnou lásku, že se ze své absolutně svaté vůle rozhodl kvůli sobě, z celého zahynulého, v hříchu ponořeného světa, ze všech národů, nejen ze Židů, spasit pro sebe a svoji slávu svůj vyvolený, od věků milovaný lid. Navzdory tomu, že Jeho vyvolení byli zlí, přesto obětoval svého Syna. Ustanovil Jeho ukřižování, aby nesl výlučně hříchy svého lidu. Tak se stal jeho účinným Spasitelem, a dokonale dokonal, jeho „spasení & víru“. Svojí obětí na kříži vytrhl svůj lid z ďáblova žaláře, vzkřísil jej ze smrti do života, nepodmíněně v něm stvořil nové srdce, takže každý Jeho vysvobozený z ďáblova otroctví, zrozený z Ducha svatého věří v ukřižovaného Krista a má život věčný.

Oba výklady se liší v samotné podstatě. Arminiánský je zaměřený na člověka, jeho prospěch a záchranu.

Kalvinistický je zaměřený na slávu svatého, svrchovaného Boha a Jeho nezměnitelnou, dekretivní vůli.

AMEN