Růst v milosrdenství, lásce a pokoji (Ju 1-2)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Zodpovědnost každého křesťana

Pavel Borovanský, Praha 25. srpna 2019

Pokoj vám a milost! Předně vás chci pozdravit jménem Ústeckého sboru, všech bratrů a sester. Každý z nás je tu dnes proto, že do zhouby našich starých životů vešla Boží láska a s ní i milost. Byli jsme obdarování. Velmi štědře, plně obdarováni. A plně znamená, že hojnost daru je absolutní. Nikdo a nic nám nemůže darovat více. Není větší lásky, větší milosti, větší dobroty. Prostě plnost požehnání v Kristu, v životě a dílu Božího Syna. Kříž to znamení běd a smrti je pro nás pravým opakem. Na kříži nám bylo uděleno požehnání všech nebeských darů.

  • Matouš 13:44-46 Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.

Obdarování Boží milostí je nevyčíslitelné hodnoty. Stojí nade vším. V podobenství třinácté kapitoly Mt evangelia vidíme, že lidé, kteří jsou obdarování tímto plným způsobem, se zříkají všeho, co až doposud měli, poté, co nalezli toto plné bohatství nebes. Apoštol Pavel píše Filipským:

  • Filipským 3:7-9 Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře.

Evangelium Ježíše Krista je drahé. Jen Bůh sám mohl zaplatit jeho cenu. Jakou cenu má krev Božího Syna, naše spása? O této drahocenné věci píše církvi ve svém listě Juda. A my společně půjdeme do tohoto listu. Nyní se s ním ve zkratce seznámíme.

 List byl psán nejspíše konkrétním církvím v letech 65-69 po Kristu. Přesto ale Juda své adresáty vymezil teologicky. Píše ve verši jedna těm, kdo jsou povolání a milování Bohem Otcem a tak jsou zachování pro Ježíše Krista. List byl napsán bratrem pána Ježíše, protože Juda je bratr Jakuba. Tento Jakub je s jistotou autor listu Jakubova, tedy bratr Páně. List byl napsán jako varující, přestože původně Juda zamýšlel církev především povzbuzovat a psát o našem společném spasení. Snad proto, že Juda se zabývá negativními věcmi v církvi, stojí tento list tak trochu stranou zájmu. Ale to je velmi smutné a možná i hloupé. Protože list je v konečném důsledku velikým povzbuzením a velikým světlem. Toto povzbuzení a světlo evangelia je Judou podáno na černém plátně, nebo temném pozadí skutečnosti, že evangelium je od počátku, kdy bylo poprvé vysloveno v Genesis a na konci časů plně zjeveno křížem Krista, cílem útoků a snahy o jeho popření a zničení ze strany falešných proroků a učitelů a to z řad lidí i z řad duchovních mocností.

Ale právě proto je list Judův světlem, požehnáním a povzbuzením, protože ukazuje, že evangelium je vzácná perla, pole s pokladem nedozírné ceny. Vzácnost zaplacená krví Božího Syna a stojí za to bojovat o něj a za něj až k smrti. Což potvrdili mnozí naši předchůdci ve víře, kteří se stali mučedníky. Tím je list Judův vzácným a hutným pokrmem pro tehdejší i dnešní následovníky Ježíše Krista! Stojí přeci psáno.

  • Zjevení Janovo 12:10-11 A slyšel jsem mocný hlas v nebi: „Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti.

Pojďme již do prvních dvou veršů Judova listu. Do úvodního pozdravu, v němž dnes zůstaneme.

  • Judův 1-2 Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův, těm, kdo jsou povoláni, milováni Bohem Otcem a zachováni pro Ježíše Krista: Milosrdenství, pokoj a láska ať se vám rozhojní!

I. Služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův

A. Čím jsme byli

Pozdrav začíná slovy: „Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův, těm, kdo jsou povoláni, milováni Bohem Otcem a zachováni pro Ježíše Krista:“ List tedy napsal Juda, který o sobě sděluje, že je služebníkem Ježíše Krista a bratr Jakubův. Všimněte si, že nejprve o sobě hovoří, jako o služebníku Krista. Teprve potom jako o bratru apoštola Jakuba. Priority Judy jsou tedy zřejmé. Na prvním místě se jeho identita odvíjí od jeho vztahu s Kristem. Je na prvním místě jeho služebník.

Celé je to ještě umocněné tím, že ačkoli je bratrem Jakuba, a tedy i on je tělesným bratrem Pána Ježíše, sám to církvi ve svém listu sděluje jen nepřímo a neklade na to žádný důraz. I naše postavení a identita by se měla především a na prvním místě odvíjet od našeho duchovního vztahu s Pánem Ježíšem. On je náš Pán a Spasitel a my jeho služebníci, otroci. Vždyť první přikázání zní:

  • Deuteronomium 6:4 Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. 5 Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.

Nejsme nezávislé bytosti, ale stvořené a celým svým bytím, každým nadechnutím i každou buňkou těla jsme závislí právě na svém Stvořiteli a Pánu Ježíši Kristu. Pro Něho a skrze Něho povstalo vše, co je.

Dalším důležitým faktorem prvního verše je slovo služebník, které používá EP. V originále je slovo Doulos. Tedy otrok, Pavlíkův překlad mluví o nevolníku, což je totéž. Znamená to, že juda je vlastnictvím Kristovým, což potvrzuje Písmo, které mluví o tom, že my všichni jsme byli koupeni, vykoupeni. Nepatříme tedy již sami sobě, ale Bohu v Kristu! (1K 6,19-20). I slovo doulos ukazuje na to, že Juda měl na prvním místě Krista a celé své bytí podřizoval tomuto faktu. Této pravdě, žil jí.

Pán Ježíš je pro něho vším. Je prvním i posledním v jeho životě. Je sám Judovým životem. Jak je to s námi, milovaní? Jaké mezery máme v této oblasti? Asi to všichni dobře víme.

Ale chtěl bych, abychom si na tom všem uvědomili, čím jsme byli dříve. Nenarodili jsme se zde jako Boží děti a vlastnictví Pána Ježíše. Jak již bylo řečeno, jsme koupení. Ne za cennosti tohoto světa, ale Petr píše…

  • 1. Petrův 1:18-20 Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů.

Takže drahocennost našeho spasení, o kterém Juda chtěl psát, je velmi zřetelně vidět nejen na samotném Judovi, na jeho prioritách. Je to vidět i na nepřímo sdělené pravdě, která je přítomná v listu Judovi. Patřili jsme světu, patřili jsme hříchu, byli jsme jeho otroci J 8,34. Dokonce to bylo ještě horší:

  • Jan 8:43-44 Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo. Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.

Ta slova nepatří jen farizejům v době Ježíšově, patří všem potomkům Adamovým. A vidíme tedy, že ačkoli Juda musel změnit svůj záměr při psaní listu, v podstatě ho stejně dodržel. Píše nám o našem spasení i o tom, jak je drahé. Draze vykoupené. Píše nám o prioritách života křesťana. Byli jsme otroci hříchu, Satana a smrti. Jsme otroci Ježíše Krista a došlo tím ke změně. K absolutní, naprosto odlišné, jiné realitě. Otroctví Kristu je něčím naprosto výjimečným.

 Kristovo jho netíží a netlačí. Kristovo jho nedrtí a nehubí. Jeho cílem není bolest a smrt, ale věčný život. Za to staré se nyní stydíme, neměli jsme z toho žádný užitek, konec toho všeho byla smrt. Ř 6,21. Ale naše otroctví, absolutní oddanost Pánu Ježíši je chloubou.

  • Římanům 5:10-11 Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život. A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás s ním smířil.

B. Čím jsme

Důsledky této totální změny stavu jsou vidět hned v prvním verši a jsou dokonale, plně požehnané. Juda píše totiž těm, kdo byli povoláni a jsou milováni Bohem Otcem a zachováni pro Ježíše Krista.

  • 1 Janův 5:13 Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.

Bůh nás vyvolil v Kristu před založením světa, zamiloval si nás, Ef 1,4. Tato láska a milost předcházela hluboce naše bytí. Tato milost a láska trvá a bude věčně trvat v našich životech. Jsme Bohem Otcem milováni. A to dokonce stejně, jako Jeho Syn Ježíš. Stejnou láskou.

  • Jan 15:9 Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.

C. Sourozenci Páně

Žasnete nad tím? Juda k nám mluví o hloubce Boží dobroty, o nádheře našeho společného spasení. Přesto, že změnil záměr pro napsání svého listu, tak ho zároveň i dodržel. Byli jsme bezmocní a ubozí. Byli jsme nepřátelé Boha. Naprosto spoutaní hříchem. Byli jsme mrtví ve svých vinách, žili jsme poslušní vládce nadzemských mocí, ducha zla! Ef 2,2. Vlastnila nás tato strašná bytost, o které Písmo říká, že je otec lži a vrah duší od počátku. Dokonce nás Ježíš před naším obrácením nazývá jeho dětmi a to znamená, že jsme byli jako on, děti lži a malí, ubozí vrahové. Ale nyní jsme lid vykoupený krví Krista, královské kněžstvo, národ svatý a dokonce Boží děti.

A můžeme se nazvat i sourozenci Pána Ježíše Krista. Neboť o Něm a o nás Písmo svědčí takto…

  • Římanům 8:29 Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími;

Pán Ježíš je prvorozený z mnoha sourozenců, Božích dětí. On je jediným a pravým, věčným Synem a my jsme adoptovanými, skrze Ježíše Krista a v Kristu pravými syny a dcerami Božími. A bude to tak již navěky. A budeme jako On. Slyšíte to, nepřátelé Boha, otroci hříchu, Satana a smrti, tomu všemu jsme zemřeli na kříži spolu s Kristem. Ti, co nenáviděli dobré, budou se podobat Svatému Izraele. Juda tolik toužil psát církvi o nádheře našeho společného spasení a udělal to!

Tváří v tvář tak mocné skutečnosti jsou i naše priority stejné, jako Judovi. I naše identita se na prvním a posledním místě odvíjí od Krista, od Jeho díla a od našeho vztahu s Ním. To vše je v prvním verši.

  • Judův 1 Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův, těm, kdo jsou povoláni, milováni Bohem Otcem a zachováni pro Ježíše Krista:

II. Povolán a milován Bohem Otcem

A. Vyvolení je vždy exkluzivní

Ale pojďme se podívat na první verš ještě z jiného úhlu. Ne jenom z pohledu toho, že jsme nová stvoření. Že jsme zemřeli hříchu a jsme živi Bohu. Ne jen z pohledu úplné, absolutní a totální změny stavu. Podívejme se na výjimečnost, ano na exkluzivitu a výsadu našeho postavení v Kristu. Už sama skutečnost, že Písmo mluví o vyvolení, ukazuje na to, že jde o něco zcela mimořádného!

A znovu, tato výjimečnost se odvíjí od samotného Krista a směřuje k samotnému Kristu, protože i On byl k něčemu vyvolen. Jen On byl od věčnosti hoden, ale i mocen k tomuto vyvolení.

  • 1 Petrův 1:19b-21 On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů. Skrze něho věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, takže se vaše víra i naděje upíná k Bohu.

V žalmu osm stojí psáno:

  • Žalm 8:5-9 Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš: všechen brav a skot a také polní zvířata a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách.

Jen člověk je stvořen k obrazu Božímu. Nečteme to v Písmu o nikom jiném. Boží Syn se stal člověkem, ne andělem, nebo čímkoli jiným. V konečném důsledku je osmý žalm, verše 5-9 o Ježíši Kristu. To Jemu pod nohy a podnož Jeho trůnu klade Bůh vše, celé stvoření. Člověk v prvním Adamovi padl.

V Druhém Adamovi, v Kristu nejen je plně obnoven, nově narozen, ale jen v Kristu dochází svého cíle, toho, proč byl učiněn. Tím cílem nebyl první Adam a jeho potomci, nýbrž Ježíš a Jeho vykoupený lid. To ale znamená, že jen v Kristu dojde člověk svého cíle. Ostatní se minou a jejich život propadne navždy marnosti! Žili marně, promrhali vše. Jen v Kristu dojde každý člověk plnosti lidství.

Člověk v Kristu ale bude společně s Kristem i vládnout ve věčném životě. A tak v Kristu se žalm osmý vztahuje i na každého křesťana. My budeme také soudit svět a dokonce anděly. To je velmi výjimečné a exkluzivní!

  • 1 Korintským 6:2-3 Což nevíte, že Boží lid bude soudit svět? Jestliže budete soudit svět, nejste snad schopni rozsuzovat takové maličkosti? Nevíte, že budeme soudit anděly? Tím spíše věci všedního života!

B. Vyvolení je vždy z dokonalé Boží lásky

Vyvolení je nejen vždy exkluzivní, ale je také vždy ovocem Boží lásky. Dokonalé Boží lásky, která je nesobecká. Naplňuje potřeby druhých a to dokonce i těch, kteří se vůbec nezajímají o toho, kdo je tak mnoho miluje. Dokonce tato láska miluje ty, kdo jsou nejen bez zájmu o tuto lásku, ale v tomto případě jsou i nepřátelé této lásky, Boha.

  • Římanům 5:6-10 Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.

Již jsme si řekli, že jsme milováni touto dokonalou láskou. Láskou, kterou Bůh Otec miluje Krista, touto láskou, stejnou láskou miluje Ježíš svůj lid. Dále v Písmu o tom čteme.

  • Jan 14:20-21 V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat.

C. Vyvolení je vždy milost

To je vyvolení, to je exkluzivita Boží lásky. A to je o vás, milovaní. Vy jste příjemci této lásky. Vidíte, jak k nám Juda mluví o drahocennosti našeho společného spasení? Přestože nám tvrdí, že musel změnit svůj záměr. Vidíte za tím plnou inspiraci Božím Duchem? Jde přeci o Boží slovo, plně vydechnuté Duchem svatým. Vyvolení je vždy exkluzivní, vyvolení je vždy z Boží lásky a podíváme se i na další bod. Vyvolení je vždy pouze milost, pouze z milosti. V Písmu čteme, že jen v Kristu jsme byli obdarováni plností milosti. Milostí za milostí. J 1,16

Dále čteme v sedmnáctém verši první kapitoly Janov evangelia: „Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.“

A nakonec apoštol Pavel říká, že jen a pouze milostí jsme spaseni a to skrze víru, která je darem od Boha. Ef 2,5; Ef 2,8.

Nikdo z nás se tedy nemůže ničím jiným chlubit, než samotným evangeliem a naším Pánem Ježíšem Kristem. Znovu se tedy vracíme k exkluzivitě, výjimečností a výsadě, kterou nám Bůh daroval ze své dobroty a lásky. To vše je draze zaplacené krví Božího Syna, Sk 20,28; To vše vidíme v prvním verši Judova listu.

  • Judův 1 Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův, těm, kdo jsou povoláni, milováni Bohem Otcem a zachováni pro Ježíše Krista:

III. Zachován pro Ježíše Krista

A. Jistota

ale my tam najdeme ještě mnoho dalšího. Boží slovo je bohaté, je nepřebernou studnicí života a moudrosti. Je dolem plným vzácných kovů a drahého kamení. Budeme-li pracovat v tomto dole, získáme život a bohatství života. Juda totiž píše, že jsme nejen povoláni a milováni Bohem Otcem, ale jsme také zachováni a zachováváni Bohem Otcem pro Ježíše Krista! To je o jistotě. O naději, která je jistá. Pavel v Římanům o této naději psal.

  • Římanům 5:5 A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

Nesázíme žádnou loterii podle nějakého více, či méně příznivého kursu. Věříme Bohu a Jeho slovu. Slovu, které se stalo tělem a přebývalo mezi lidmi. Lidé viděli a stále vidí Jeho slávu. J 1,14. Petr o této stejné naději píše, že je naším dědictvím, tím, co nám Bůh v Kristu odkázal a daroval, přestože jsme si to vůbec nezasloužili.

  • 1 Petrův 1:3-5 Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase.

To je jistota. Bůh dobré dílo, které v nás započal, dovede až do cíle. Do dne, kdy staneme Pánu Ježíši tváří v tvář! Fp 1,6.

Pevná jistota je v tomto světě něčím převzácným, je výjimečná, exkluzivní. Drazí v Kristu, my jsme velmi obdarovaní a bohatí, skrze kříž Ježíšův.

B. Neporušitelnost

A ukážeme si ve slovech o zachování pro Krista Ježíše další bohatství Boží milosti. Je v nich pevná, plná jistota a s tou souvisí neporušitelnost. Co to znamená, že jsme v Kristu neporušitelní? Jakub ve svém listu píše.

  • Jakubův 1:2-4 Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.

Je-li něco neporušené, neporušitelné, znamená to, že se to nemění k horšímu, nekazí se to. Nechátrá to. V tomto světě se ale vše kazí a chátrá. Naše neporušitelnost, ukrytá ve slovech, že jsme zachováni pro Krista je tedy opět výjimečná a je mnohem víc, než že se nekazíme a nechátráme. Jde tady o to, že žádná zhoubná moc ve stvoření nás nejen neponičí, ale dokonce ještě skrze utrpení a zkoušky roste naše víra a vytrvalost. A ta je dovršena konáním skutků od Boha. Tím vším spějeme k dokonalosti a právě neporušenosti. Ve všem dorůstáme do zralého lidství, měřeného mírou Kristovi plnosti! Ef 4,13. evangelium k nám přišlo ve skutečné Boží moci a moudrosti.

C. Boží láska a věrnost

Jsme jistojistě a neporušitelně zachováni touto Boží mocí evangelia pro Krista. A to nám ukazuje na další úžasnou věc. Na Boží lásku, která je naprosto věrná. Juda hned v prvním verši svědčí o Boží neutuchající věrnosti. Jak moc je Bůh věrný a dobrý? Podívejme se na to milovaní.

Nic nemáme, co nám Bůh nedá. A On? Nejdříve nás plně obdaruje V Kristu, se kterým nám spolu daroval úplně vše. Ř 8,32; A poté nás ještě odměňuje za to, co do nás vložil a co nám sám nejprve dal a musel dát.

Byli jsme Jeho nepřátelé a nemilovali jsme Ho. Vlil do našich srdcí spolu se svatým Duchem svou lásku a nyní nás odměňuje, za to, že Ho milujeme! J 14,21

Odměňuje nás za věrnost, vytrvalost, víru, pokoj, dobrotu, za dobré činy v Kristu. Přitom nám to vše nejprve dal, musí nás to trpělivě znovu a znovu učit.

Jediné, čím jsme k tomu skutečně přispěli, byl naše vzpoura a naše hříchy. Ty jediné jsme Mu dali. A chvála Jemu za to, že jsme Mu je mohli dát. Že jsme je mohli vložit na Jeho Syna a Ježíš za ně zaplatil! Ř 8,3;

Církevní otec Augustin se prý velmi rád modlil jednu modlitbu. Zněla: „Bože prosím dej mi, co žádáš a žádej, co chceš!“

Bohu pokorně sloužící Juda nám píše o našem společném, drahém, nádherném, exkluzivním spasení! Píše nám o důsledcích z toho plynoucích. O správně nastavených prioritách. O milování Boha celým srdcem, silou, myslí, celou duší. Tolik toho sdělil už v prvním verši:

  • Judův 1 Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův, těm, kdo jsou povoláni, milováni Bohem Otcem a zachováni pro Ježíše Krista:

IV. Milosrdenství, pokoj a láska má růst

A. Svlékněte staré lidství!

A nyní si řekneme, co nám napsal ve verši druhém. V něm stojí: Milosrdenství, pokoj a láska ať se vám rozhojní! (Ju 2).

Na prvním místě jde o vroucí a zbožné přání. Na konci věty je vykřičník. Ale myslím, že jde i o příkaz, o pobídnutí k růstu v Kristu. Tento růst není dobrovolnou volbou, ale příkazem. Něčím, k čemu jsme exkluzivně vyvoleni a povoláni! Vidíme ten příkaz na jiném místě Písma. Když Pavel učí, že náš život má být v přímém kontrastu k zatemnělému životu pohanů, kterými jsme byli i my, říká:

  • Efezským 4:20-24 Vy jste se však u Krista takovým věcem neučili – pokud jste ovšem o něm slyšeli a byli v něm vyučeni podle pravdy, která je v Ježíši. Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.

Máme svléknout staré lidství, kterým jsme žili v temnotě. Je to příkaz. Máme se obnovit duchovním smýšlením, obléci nové lidství podle obrazu Krista. Podle Jeho způsobu a podoby. Máme být spravedliví a pravdiví, svatí! Je to příkaz Písma, Ducha svatého. Je to příkaz Boha. A nepůjde to bez námahy, boje a úsilí.

B. Proto vynaložte všechnu snahu!

Potvrzuje to i apoštol Petr. Když Petr říká, že nám Bůh dal vše, co potřebujeme ke zbožnosti, pokračuje pak slovy:

  • 2 Petrův 1:5-8 Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. Máte-li tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce.

Vidíme, že výjimečnost a exkluzivita evangelia je zavazující. Bůh nám daroval všecko, co potřebujeme, abychom byli zbožní a svatí, jako i On je svatý. A znovu je to příkaz a zodpovědnost věřících v Krista. Bůh říká:

  • Leviticus 11:45 Já jsem Hospodin, který jsem vás vyvedl z egyptské země, abych byl vaším Bohem. Proto buďte svatí, neboť já jsem svatý.

A potom se dozvídáme ústy Petrovými, že máme plně usilovat ze všech svých sil. Jsme nová stvoření a Bůh je věrný. Nejsme povoláni k porážce, nýbrž platí o Božím lidu, že jde ve vítězném průvodu Krista.

  • 2 Korintským 2:14 Budiž vzdán dík Bohu, který nás stále vodí v triumfálním průvodu Kristově a všude skrze nás šíří vůni svého poznání.

Za to máme Bohu děkovat a vzdávat Mu chválu. Tolik první a druhý verš Judova listu. List plný nádherných skutečností o našem společném, drze vykoupeném spasení.

  • Judův 1-2 Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův, těm, kdo jsou povoláni, milováni Bohem Otcem a zachováni pro Ježíše Krista: Milosrdenství, pokoj a láska ať se vám rozhojní!

C. Aplikace

Apoštol Petr říká: „Vynaložte všecku snahu, abyste rostli ve víře a zbožnosti. Mluví o ctnosti, poznání, náklonnosti a lásce.“

Musíme mít pravé poznání Boha. Znát pravdu o našem společném spasení, o kterém Juda toužil psát církvi. A to jde jen na kolenou. Znamená to modlit se nad Písmem, rozjímat, studovat Písmo. Sytit se jím a být tak plný Písma a tím Ducha svatého.

Znamená to učit se plně důvěřovat Bohu a jeho slovu. A všecku svou sílu hledat na modlitbách u Pána Ježíše Ef 6,10. Znamená to být tam, kde je náš Pán, znovu tedy opakuji v Písmu, ale také v církvi. Ne mimo církev. Protože v církvi se společně povzbuzujeme, napomínáme se a sloužíme jeden druhému. Bez církve, bratrů a sester v ní nikdy neporosteme. Bez obětavé služby druhým, kdy máme druhé za přednější sebe a je nám v tom vzorem Ježíš. Proto Písmo učí, abychom nezanedbávali společná shromáždění.

Aplikací prvních dvou veršů je důvěra Bohu. Touha po poznání Boha, úsilí o svatost. Vděčnost a správně srovnané priority, kdy Ježíš je počátek i konec i všechno mezi tím. K tomu nám dopomáhej dobrý Bůh, který je věrný a hluboce štědrý, když nám spolu s Kristem daroval úplně vše, co potřebujeme ke zbožnému životu. Amen!

Osnova kázání: