Sjednoceni s Kristem ve smrti i v životě

Jaroslav Kernal, Praha 8. března 2020

Dobré dopoledne, pokoj vám a milost, milí svatí. Dneska máme zvláštní příležitost, kterou nemíváme každou neděli, protože dneska budou vodou pokřtěné, nebo lépe řečeno do vody ponořené naše sestry, které uvěřily v Pána Ježíše Krista. A při této příležitosti bych chtěl, abychom se podívali trochu více na to, co Bible říká o křtu. Budeme číst text z listu Koloským (Ko 2,11-15). Chci se dnes zaměřit na to, co tento text říká o křtu a podívat se také na další místa v Písmu, které se tím zabývají. Nakonec ale vyložíme celý tento text, protože to je velmi silný oddíl a mocně ukazuje na to, co křest pro křesťany symbolizuje. 

Oddíl, který je dnes před námi, mluví o Kristu. Celý list Koloským se soustředí na Krista. Pavel vyvyšuje Krista a ukazuje na jeho dostatečnost ve všem a převahu nade vším. Křesťané v Kolosech byli zmateni falešným učením, které se k nim dostalo a Pavel se je snaží povzbudit tím, že obrací jejich pohled na Krista samotného. Mluví o tom, co se stalo na kříži, jaké to má důsledky, co to znamená pro jednotlivé křesťany. Centrem je Kristovo dílo, kříž. Od toho se všechno odvíjí. Pavel píše křesťanům o Kristu. Ve druhé kapitole je výzva:

• Koloským 2:6-7 Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána. V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky.

Ježíš Kristus je základ, na němž je postaveno úplně všechno. Kdo nemá Krista, nemá nic. Kdo má Krista, získává spolu s ním všechno. Ale jak vidíme v tomto textu, není to úplně samozřejmé – je tady příkaz, abychom žili v Kristu Ježíši, kterého vyznáváme jako Pána. Když někde vidíme příkaz, znamená to, že se nejedná o něco samozřejmého, něco automatického, přirozeného. Je to jako s tím světlem, které byste dali pod nádobu. Světlo nemá být pod nádobou – a je naší zodpovědností, abychom ho tam nedávali, ale když ho tam dáme – a bude mít dost kyslíku na spalování, víte, co se stane? Bude pomalu zahřívat tu nádobu a nakonec ta nádoba praskne. Kam Pán Ježíš Kristus vložil své světlo, svůj život, tam ten život nic neuhasí a on se vždycky nakonec nějak – možná třeba jen maličko a třeba jen na malou chvíli, ale přece – prodere na povrch. Ale Bůh nám dává zodpovědnost, abychom stavěli na dobrém základě a stavěli z dobrých věcí, z dobrých materiálů k Boží slávě. Ne podle svých představ nebo našich přání, ale podle Božího slova.

V osmém až desátém verši druhé kapitoly Pavel pokračuje jednak varováním, abychom se nedali svést lidskou moudrostí nebo filozofiemi, a potom ukazuje, že Kristus je víc než jakákoliv lidská moudrost nebo filozofie, je dokonce hlavou všech nebeských mocností a sil. A na to navazuje náš text. My si z něj odpovíme na tři jednoduché otázky – kdo, co a jak. Kdo nebo lépe koho se to týká, co se s ním děje a jak nebo na základě čeho se to děje. Pojďme tedy k prvnímu bodu dnešního kázání:

I. Kdo je v Kristu?

Je jasné, že Pavel píše křesťanům. Pavel píše svatým a věřícím bratrům v Kolosách (Ko 1,2 Petrů, Žilka). Mluví o nich jako o těch, kdo přijali Pána Ježíše Krista (Ko 2,6). A v 11. verši o nich říká, že v Kristu jsou obřezáni obřízkou, která není učiněna lidskou rukou. Ten verš začíná tím, že křesťané jsou v Kristu, v něm. Je to fráze, která se opakuje v celém oddíle několikrát. Je to také nejjednodušší definice toho, co to znamená být křesťanem – být v Kristu. Kdo je v Kristu, je křesťanem, kdo není v Kristu, není křesťanem. Nejde o to být členem církve nebo být ve shromáždění, být nábožensky aktivní nebo filozofovat o Bohu – to z nikoho neudělá křesťana. Musíte být v Kristu, a to znamená, že se musíte znovu narodit. A přesně o tom mluví i náš text, jenom používá jiná slova.

• Ko 2:11 V něm jste obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou; obřízka Kristova je odložením celého nevykoupeného těla.

Falešné učení v Kolosech bylo nějak spojeno se starozákonním zákonictvím, mysticismem a s asketismem. Pavel tady navazuje na Starý zákon. Lidé, kteří přicházeli do Kolos, říkali věřícím, že aby byli opravdu křesťany v plném slova smyslu, musí se obřezat – musí na nich být lidskou rukou vykonán úkon odříznutí malého kousku kůže z mužského těla. Ale Pavel jim říká, že nic takového není zapotřebí, protože už jsou obřezáni. Odkazuje tady na podstatu starozákonní obřízky, která měla ukazovat na obřízku srdce. Izraelcům Bůh řekl následující slova:

• Dt 10:14-17 Hle, Hospodinu, tvému Bohu, patří nebesa i nebesa nebes, země a všechno, co je na ní. Avšak Hospodin přilnul jenom k tvým otcům, zamiloval si je a vyvolil jejich potomstvo, vás, ze všech národů, jak tomu je dnes. Obřežte tedy svá neobřezaná srdce a už nebuďte tvrdošíjní. Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, všemocný a vzbuzující bázeň.

Obřízka těla učiněná lidskýma rukama měla ukazovat na tuto obřízku srdce. Ale žádný člověk nemůže obřezat své srdce, změnit svou podstatu, svou přirozenost. V Kolosách byli lidé, kteří chtěli po křesťanech, aby se dali obřezat. Ale Pavel jim říká, že už jsou obřezáni! A nebyli obřezáni lidskou rukou a nešlo o malý kousek kůže, ale v Kristu byli obřezáni Duchem svatým, který jim obřezal srdce a tak odložili celé své neobřezané tělo, celou svou starou přirozenost. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo, hle, je tu nové (2K 5,17). V dalším verši Pavel vysvětluje, co to znamená, jak se to v křesťanově životě stalo:

• Koloským 2:12 S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých.

Mnoho lidí, např. jeden z mých oblíbených komentátorů, Hendriksen, spojuje na tomto místě obřízku a křest. Potom docházejí k závěru, že křest je ekvivalent starozákonní obřízky. Ale už jsme viděli, o čem mluví v. 11. Mluví o obřízce srdce, o novém narození, o díle Ducha svatého, o obřízce, která není udělaná lidskou rukou. A jestliže dvanáctý verš vysvětluje, co se stalo v jedenáctém, a mluvili bychom o křtu ve vodě, o ponoření do vody, potom bychom museli přisoudit vodě moc, kterou nemá a ani nemůže mít. Ponoření do vody není pohřbení spolu s Kristem. Ponoření do vody můžeme rozumět jako symbolu pohřbení spolu s Kristem. Když se voda zavře nad tím, kdo je křtěn, je to, jako když byl přivalen kámen ke hrobu Pána Ježíše Krista. A když je potom ten křesťan vytažen z vody, je to jako vzkříšení k novému životu. Ale musíme rozumět tomu, že to je jenom symbolika, která je odvozená z toho, co děláme. Ale rozhodně to není to, o čem mluví tento verš.

Ten verš mluví o odložení nevykoupeného tělo pohřbením toho starého a mluví o vzkříšení k životu, tedy o oblečení nového života, nikoliv ještě nového těla. V Kristu už jsme nové stvoření, ale ještě nemáme nové tělo, ještě jsme nebyli proměněni. K tomu dojde teprve při druhém příchodu Pána Ježíše Krista, až přijde soudit svět. Tehdy dostaneme nové těla. Ale už nyní jsme vzkříšeni spolu s ním k novému životu. Jak? A to je jádro a klíč k oběma veršům – skrze víru v něj, v Krista. Když jsme uvěřili v Krista, byli jsme přijati do něj, byli jsme obřezáni, dostali jsme nové srdce (jinak bychom nemohli věřit), pohřbili jsme starého člověka a začali jsme žít novým životem. To se nestalo žádným vnějším skutkem, žádnou ceremonií, žádným náboženským úkonem, ale stalo se to jenom a jedině vírou. Jak jste obřezáni? Skrze víru! Jak jste pohřbeni s Kristem? Skrze víru! Jak jste vzkříšeni s Kristem? Skrze víru! Proto také mohl Pavel napsat v jiném listu tak silná slova:

• Galatským 2:19-20 Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

Skrze víru v Pána Ježíše Krista jsme byli sjednoceni s ním a jsme v něm. Skrze víru přebýváme v něm a on přebývá v nás. Je to víra ve vzkříšeného Pána, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých. Ježíš se kvůli nám vzdal slávy nebe a sestoupil mezi nás, stal se člověkem, aby na lidském těle byl potrestán hřích každého, kdo věří v Pána Ježíše Krista. Pavel tady zdůrazňuje, že to je Boží moc, Boží dílo, že nejde o žádné skutky člověka. Nejsme zachráněni vlastní moudrostí, ani přemýšlením o Bohu nebo o andělech, nepomohou nám žádné duchovní praktiky, ale jenom víra v Pána Ježíše Krista. Kdo v něj věří, je spasen, kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil v Pána Ježíše Krista (J 3,18). A to nás vede ke druhému bodu dnešního kázání.

II. Co Kristus udělal?

Ukázali jsme si, kdo je v Kristu a co to znamená. Když jsme uvěřili v Pána Ježíše Krista, odložili jsme starou přirozenost, tělesnost, byli jsme vysvobozeni z moci hříchu. Tato moc cele ovládala naší starou přirozenost. Nemohli jsme dělat nic jiného než hřešit. V Ko 1,21 je napsáno, že jsme proti Bohu hřešili svým smýšlením i zlými skutky. Popírali jsme Boha, nechtěli jsme se podřídit Bohu, a současně jsme nebyli schopní žít svatě, zbožně, dobře. Všechny naše skutky vycházely jenom z našeho sobectví a ve skutečnosti byly více nebo méně namířeny přímo proti Bohu. Ale podívejte se na to, co udělal Bůh!

• Ko 2:13-14 Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž.

Kristus přišel na kříž a nesl něco, co bylo jenom naše a nikoliv jeho – nesl náš dlužní úpis, nesl naše vlastní hříchy. Svatý Boží Syn na sebe vzal naše hříchy a vnesl je na kříž, kde je přibil a tak je zrušil. Jak jsme na tom byli v té době my? Byli jsme mrtví ve svých vinách. Tady je popis stavu člověka bez Krista. I když žije, je mrtvý, duchovně mrtvý. Ačkoliv žije, žije jen krátkou chvíli – sedmdesát, osmdesát, někdy i devadesát let – a potom… Potom se musí postavit před Boží tvář se vší svou bídou, se všemi svými vinami. Člověk, který žije ve vzpouře proti Bohu, nemá vůbec nic na svou obhajobu. Možná by někteří chtěli říci – my jsme to nevěděli… Ale milý přátelé, rozhlédněte se kolem sebe – celé stvoření svědčí o Boží velikosti a slávě. Stačí se jen na chvíli zastavit, stačí se rozhlédnout a přemýšlet o tom, jak funguje svět kolem nás. Nebesa vypravují o Boží slávě a obloha hovoří o díle Jeho rukou (Ž 19,2). Člověk, který nevěří v Krista, dělá z Boha lháře. Všechny zlé lidské skutky pramení právě odtud. Začalo to v Edenu, kde Bůh řekl ‚nejez‘ a Adam nevěřil Božímu slovu. Tím se vzbouřil proti Božímu příkazu, tím udělal z Boha lháře, tím se postavil nad Boha, protože měl pocit, že tomu rozumí lépe než sám Bůh. Dal za pravdu padlému stvoření – lháři a vrahovi satanovi a postavil se na jeho stranu proti Bohu. Proto je nevěra tak zásadní, proto je nevěra tak odporná. Ale na kříži Ježíš zaplatil za všechny naše viny. Bůh nám je všechny odpustil, protože Ježíš je na sebe vzal.

• 2K 5:21 Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem…

A každé Boží dítě musí dodat – s naším hříchem, s mým hříchem. Tohle je náš podíl na kříži! Ten, který řekl, že je „světlo světa“, zakusil temnotu. Ten, který je „vzkříšení a život“, zakusil chlad smrti. Ten, který měl nepřetržitý a trvalý vztah lásky se svým Otcem, kvůli našemu hříchu nesl Boží hněv. Tohle je utrpení Kristovo na golgotském kříži. Kristus tam zakusil to, co zakusí všichni hříšníci, kteří nečiní pokání a nevěří v něj – budou čelit Božímu hněvu a věčnému oddělení od Boha, od života, od světla, od lásky, od milosti, radosti, pokoje, od veškeré dobroty a požehnání. To všechno zakusil Kristus na kříži kvůli nám.

Všechny viny nám odpustil. To je odložení staré přirozenosti. Už nejsme drženi v poutech hříchu. Už nejsme svázáni nutkavou neodbytností, ale můžeme se hříchu postavit a můžeme nad ním zvítězit. A co víc: jako on odpustil nám, odpouštíme i my. Nejenom, že už nemusíme hřešit, ale nyní jsme schopni také konat dobro. Všechny hříchy nám odpustil… „Jako i my odpouštíme našim viníkům…“ (Mt 6,12). To je odložení nevykoupeného těla. Pohřbili jsme to tělo, tu starou hříšnou přirozenost do Kristovy smrti skrze víru v něj a byli jsme skrze víru vzkříšeni k novému životu v pravdě a v lásce. Proto žádný křesťan už nemůže zůstat u starého způsobu života, ale žije novým způsobem, Kristovským způsobem života.

Jsme ponořeni do Krista, do jeho smrti i do jeho vzkříšeného života a ponoření do vody je obrazem, tedy symbolizuje toto duchovní ponoření. Proto nedává smysl, aby byl pokřtěn kdokoliv, kdo nevyznává Krista, kdo není v něm, kdo v něj neuvěřil. Proto nekřtíme nemluvňata. Proto křtíme na základě vyznání víry – kdo vyzná Krista, má se pokřtít ve vodě. Protože vírou ve svém srdci a vyznáním svými ústy už byl pokřtěn do Krista, ponořen do jeho smrti a vzkříšení.

• Ř 10:9-10 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení.

Ponoření do vody, křest vodou, je také takovým vyznáním víry v Pána Ježíše Krista. Kdo je křtěn, vyznává, že uvěřil v Pána Ježíše, že se spoléhá na jeho kříž, ne na vlastní skutky, na Boží milost a na Boží moc. Tím také vyznává, že byl obřezán duchovní obřízkou, která nebyla udělaná lidskou rukou, že už byl pohřben do Kristovy smrti a odložil starou přirozenost. Je to závazek k novému životu, závazek k posvěcení, závazek ve vztahu k místní církvi, ke službě svatým. A opačně – je to závazek pro církev, že bude přijímat tohoto bratra nebo sestru jako toho, kdo patří Kristu. Bude mu sloužit, bude se o něj starat, modlit se za něj, pečovat o něj v lásce, povzbuzovat ho v jeho těžkostech a souženích, pomáhat mu v jeho pádech, napomínat ho v jeho slepotě. Tohle všechno znamená vyznání Krista. Tohle všechno znamená kříž, protože právě tam bylo všechno vydobyto a dokonáno. Bez kříže bychom byli jenom nábožní lidé, kteří nemají žádnou moc, veškerá naše láska by byla jen lidskou snahou líbit se lidem, veškeré naše napomínání a povzbuzování by bylo o vyvýšení nás a snížení bratra. Ale kříž to všechno mění. To nás vede k poslední věci, kterou máme v našem textu:

III. Jak se to stalo?

• Koloským 2:14-15 Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství.

Vymazal, zcela zrušil, odzbrojil, veřejně odhalil, slavil vítězství – to jsou slova triumfu, to jsou slova slávy a vítězství. Toto jsou slavné věci, které se staly na kříži Golgoty. Podívejme se alespoň krátce na každou z nich.

Vymazal dlužní úpis

Vymazal rukou psaný záznam, dlužní úpis, jak je doslovný překlad slova, které je tam použité, jehož ustanovení svědčila proti nám. Někdy se v tomto smyslu mluví o jakémsi pomyslném seznamu hříchů, který by byl sepsán a svědčil proti nám. Skutečně bychom tomu tak mohli rozumět:

• Zj 20:12 Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách.

Ale myslím, že Pavel použil schválně to slovo, které tam je – rukou psaný dlužní úpis – aby zdůraznil něco v kontextu falešného učení, kterým byli křesťané ovlivněni. Židé, a podobně mnoho křesťanů spolu s nimi, mají ve velké úctě ještě jiný rukou psaný zápis, jehož ustanovení svědčí proti nám – zápis doslova napsaný prstem, zápis, jehož každé slovo usvědčuje z hříchu. Je to zápis, který zapsal Bůh sám svým prstem do kamenných desek, které dal Mojžíšovi. Tento rukou psaný zápis byl dán Židům jako součást staré smlouvy. Mluvím o desateru, které dal Bůh Mojžíšovi na hoře Sínaj. Je to zápis Boží svatosti a v jistém slova smyslu můžeme říci, že je skutečným svědectvím o našich hříších, protože nedokonale ukazuje na velikost Boží svatosti. Ale Kristus tento zápis vymazal. Jak? Přibil ho na kříž. Tady byl někdo, kdo byl dokonalým obrazem Boží svatosti, kdo byl plností Božího zákona, kdo dokonale a plně naplnil starou smlouvu a zároveň se nechal odsoudit místo nás prokletím, které přinášel zákon. Tím došlo k tomu, že tento rukou psaný dlužní úpis:

Zcela zrušil

Zrušil ho tím, že ho přibil na kříž. Zákon, který má moc umlčet každá ústa a usvědčit každého hříšníka ze vzpoury proti Bohu byl v osobě Ježíše Krista přibit na kříž a tak byl naprosto zrušen. Slovo, které tu mluví o vymazání, je slovo, které se používalo pro zrušení nějakého zákonného výroku, pro zrušení zákona. A slovo, které mluví o zrušení je doslova „odstranění z cesty“. Tento rukopis, jehož ustanovení svědčila proti nám, byl odstraněn z cesty tím, že byl přibit na kříž v osobě Ježíše Krista. Proto mluvíme o tom, že naší normou a vzorem není zákon, který byl dán Mojžíšovi, ale Kristus, který zákon naplnil. On je vzorem dokonalého lidství, on je normou, podle které máme žít. Vzal na sebe náš hřích a odstranil i ustanovení, která svědčila proti nám. Tak se stal dokonalým Spasitelem, který svou obětí zachraňuje i posvěcuje svůj lid. Tak:

Odzbrojil a odhalil

Kříž znamená vítězství nad každou duchovní mocností. Kříž je vítězstvím nad ďáblem, který svedl člověka k hříchu a který drží lidi v duchovní temnotě. Kříž znamená, že ďáblova moc je zlomena a ďábel už nemůže lidi držet v okovech. Není nikdo, kdo by mohl být ďáblem zaslepen natolik, aby nemohl uvěřit. Ježíš zlomil moc ďábla i každé duchovní mocnosti. Ježíš odhalil každou mocnost a doslova ji vedl ve vítězném triumfálním průvodu. Všichni dobře vědí, kdo je Kristus – on je vítěz, je Pán, je král. A každý, kdo by vzýval jeho jméno, bude spasen.

Kříž je vítězstvím nad hříchem. Hřích byl poražen a jeho moc je zlomena. Na kříži byly naše hříchy odpuštěny. Právě tam k tomu došlo, a proto musíme jít ke Kristu a k jeho kříži, abychom to zakoušeli jako realitu ve svých životech. Na kříži došlo k přemožení smrti. Smrt je poraženým nepřítelem:

• 1K 15:56 Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona.

Co bylo přibito na kříž? Dlužní úpis, který svědčil proti nám. Kristus, jehož Bůh ztotožnil s naším hříchem. Proto v životech těch, kdo věří v Krista, už nemá hřích svou moc. Proto mohou křesťané vzdorovat hříchu a vydávat své životy Bohu za nástroj spravedlnosti. Jak to děláme? S pohledem upřeným na Ježíše, který vede naší víru od začátku až do konce, bojujeme boj ve víře. A když Kristus odzbrojil a odhalil každou mocnost:

Slavil nad nimi vítězství

Ukřižování Krista je nejstrašnější událostí lidských dějin, protože my, lidé, jsme ho přibili na kříž. To není jenom zodpovědnost těch, jejichž ruka držela kladivo, ale je to zodpovědnost těch, jejichž hřích Krista vehnal na římský kříž – a to znamená nás všechny.

Ale vedle toho je ukřižování tou nejslavnější událostí lidských dějin od stvoření světa. Jenom jedna jediná událost se může srovnávat s Kristovým křížem – a to je Kristův druhý příchod. Ale i ten je umožněn jedině vítězstvím Ježíše Krista na kříži. Bez kříže by nebyl žádný druhý příchod, bez kříže by nebyla žádná sláva, žádné nové stvoření, žádné nové nebe a nová země. Proto znamená kříž úplně všechno. Proto je oslavený Pán lev i beránek – lev, který vítězí a beránek, který byl obětovaný. Navždy budeme na věčnosti oslavovat Kristův kříž, beránka, který snímá hříchy světa. Proto může apoštol volat:

• 1K 15:55 Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?

A na jiném místě říká:

• Ř 8:33-34 Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!

To je díky slavnému vítězství, které bylo vybojováno na kříži Golgoty. Kristus zvítězil, proto vás všechny chci pozvat k němu. Vás, kteří věříte, abyste se radovali z jeho vítězství a čerpali sílu z jeho moci. Abyste den za dnem odkládali tělo smrti a posvěcovali v bázni Boží. A vás, kteří nevěříte, nebo si nejste si jistí, jak to s vámi je, chci vyzvat, abyste odložili svou nevěru a své pochybnosti, a vzdali chválu Bohu za to, že poslal svého milovaného Syna, aby se stal Spasitelem hříšníků – vás, jako i mě.