Křesťanská zralost XII.

Jaroslav Kernal, Praha 19. ledna 2020

Pokoj vám a milost, milí v Kristu. Upřeme svou pozornost do Božího slova, do Janova evangelia, 17. kapitoly. Dneska máme před sebou tři verše, které mluví o svatosti křesťanů, o posvěcení těch, které Otec ze světa daroval Synovi.

• Jan 17:17-19 Posvěť je pravdou. Tvoje slovo je pravda. Jako jsi mě poslal do světa, i já jsem je poslal do světa. Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli posvěceni pravdou. 

Pán Ježíš pokračuje ve své modlitbě. V předchozích verších jsme viděli, že se modlí za to, aby Bůh zachoval křesťany od zlého (v. 15). Opakoval, že nejsou ze světa, jako ani on není ze světa (v. 16). Skutečnost, že už nejsme v moci světa, že nepatříme světu ani ďáblu, stejně jako skutečnost, že Bůh nás zachová od zlého, to jsou důvody, proč se křesťané mohou a mají radovat (v. 13). Dalším prostředkem křesťanské radosti je posvěcení. Čím více se posvěcujeme, tím více radosti můžeme zakoušet. A opačně – čím více se znesvěcujeme, tím méně budeme zakoušet radosti. Náš dnešní text mluví o posvěcení. Ježíš se modlí za to, aby jeho učedníci byli svatí, aby byli posvěcení. Na tomto místě je to Ježíšova modlitba a Boží dílo. Na jiných místech Písma je to příkaz, který je určený Božímu lidu. V listu Židům čteme:

• Žd 12:14 Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.
• 1 Tesalonickým 4:3 Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení.
• 1Pt 1:15-16 ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. Vždyť je psáno: ‚Svatí buďte, neboť já jsem svatý.‘
• 1 Janův 2:1 Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili.
• Zj 22:11 … kdo je svatý, ať setrvá ve svatosti.

Bůh nás povolal ke svatosti, k posvěcení. Bůh je svatý, a jestliže s ním máme mít společenství, musíme i my být svatí. Náš dnešní text nám ukazuje na to, jaký je hlavní prostředek posvěcení pro naše životy, dále uvidíme, proč se musíme posvěcovat, jaký je důvod našeho posvěcení a nakonec se podíváme na prostředníka našeho posvěcení, jímž je Pán Ježíš Kristus, který se:

• Titovi 2:14  … za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.

Podívejme se tedy na první bod dnešního kázání, do verše 17:

I. Prostředek posvěcení (v. 17)

Pán Ježíš se modlí k Otci, který je svatý (v. 11), aby zachoval všechny, které mu dává, ve svém jménu, a aby je zachoval od zlého. Zachování od zlého je v tomto smyslu negativní, protože je to zachování od, tedy oddělení, ochrana, zabránění všemu zlému, co by mohlo Kristova učedníka oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši. V našem textu je pozitivní stránka a tou je posvěcení. Zachování od zlého je zabránění vnějším věcem – ať již to budou okolnosti, nebo duchovní mocnosti nebo zlí lidé, které by mohly takový dopad, že Kristův učedník nevytrvá do konce, ale odpadne od živého Boha. Posvěcení je Boží dílo uvnitř Kristova učedníka a má stejný dopad jako zachování od zlého, tedy chrání křesťana, před záhubou, před odpadnutím. A v našem textu je to sám Otec, kdo posvěcuje učedníky pravdou:

Ÿ  Jan 17:17 Posvěť je pravdou. Tvoje slovo je pravda.

Tady vidíme zásadní roli Božího slova v životě křesťana. Boží slovo je pravda. David v žalmu, který je oslavou Božího slova, říká:

Ÿ  Žalm 119:160 To hlavní v tvém slovu je pravda.

Milovaní, Bible je Slovo pravdy. Věříte tomu? Jistě mi řeknete, že tomu věříte. Co to ale znamená pro vaše životy? Jak se to projevuje ve vašich životech? Měříte svůj život měřítkem Bible? Tedy to, čemu věříte o životě, čemu věříte o společnosti, na čem stavíte své chování a jednání, na čem budujete své názory? Je to vidět na vašem vztahu k Božímu slovu? Je Boží slovo skutečně to nejdůležitější, co máte? Je důležitější než filmy nebo televizní seriály? Je důležitější než facebook nebo surfování po internetu a hledání nejrůznějších zpráv a novinek? Je důležitější než vaše koníčky, záliby nebo sportovní aktivity? Pokud je, bude to vidět na vašem životě. Bude to slyšet na tom, co a jak říkáte. Pozná se to podle toho, na co se díváte, co a jak posloucháte. Pozná se to z vašeho chování vůči druhým.

Boží slovo má velikou moc. Slovem byly založeny světy (Žd 11,3), Slovem jsme znovuzrozeni k věčnému životu (1Pt 1,23), skrze Slovo poznáváme pravdu, která nás osvobozuje (J 8,31-32), podle Slova se pozná, zda milujeme Ježíše Krista (J 14,23-24), Slovem bojujeme proti ďáblu (Ef 6,17). Slovem jsme posvěceni. Boží slovo nám ukazuje pravdu a učí nás, jak máme reagovat v situacích, do nichž se dostáváme. Pravda Božího slova nás posvěcuje. Ne vlastnictví Bible, ne to, že ji držíme v ruce, ale to, že přijmeme Boží slovo do své mysli a svého srdce a zachováme ho (J 17,6.8). Jinými slovy to znamená, že se spolehneme na Písmo a budeme podle Písma jednat. A to je posvěcení pravdou. Dobrým příkladem je náš Pán, který bojoval proti pokušení Božím Slovem (Lk 4,1-13). Třikrát citoval Boží slovo. A nebylo to nějaké pověrčivé bezmyšlenkovité citování, ale vždycky použil přesně ten text Písma, který byl potřebný. Abychom toto uměli, nestačí jenom se naučit nějaké texty Písma zpaměti, ale je nutné rozjímat, přemýšlet nad jednotlivými texty, abychom věděli, kdy a jak je máme použít. Je dobré znát celé Písmo a číst ho stále dokola. Stejně tak je dobré a potřebné, ponořit svou duši do několika veršů na celý den a nasávat Písmo do své duše, dokud nenasytí srdce a nepromění život! To je způsob, jak se posvěcujeme pravdou, jak nás Bůh posvěcuje svým Slovem. Když nebudeme přemýšlet nad Božím slovem, budeme možná znát celou Bibli, ale nebudeme ji umět používat.

Chci vás povzbudit, abyste přemýšleli nad Písmem. Začněte Písmem každý den. Možná čtete Bibli až v průběhu dne nebo večer, protože na to nemáte ráno tolik času. Ale určitě máte čas na to, abyste si přečetli jeden nebo dva verše – doporučím vám knihu Přísloví, ale může to být kterákoliv jiná. Uchovejte ten verš ve své mysli a přemýšlejte nad ním cestou do práce nebo do školy, nebo když si připravujete snídani. Vraťte se k tomu verši v průběhu dne, znovu a znovu se k němu vracejte v každé volné chvilce, která se vám naskytne, když si vaříte kávu, když čekáte na červenou nebo na zastávce na autobus. A než půjdete spát, znovu se k tomu jednomu verši vraťte a usínejte s Božím slovem ve své mysli. Přemýšlejte nad tím, o čem mluví, jak mluví o Bohu, co říká o Bohu, co říká o Pánu Ježíši Kristu, jak ho můžete vztáhnout na svůj život, představte si, v jaké situaci byste mohli použít to, co zde napsané. To je rozjímání. To je nasycení duše Božím slovem. To je posvěcení pravdou.

Než půjdeme dále, chtěl bych ještě říci, že posvěcení má také své ‚nebezpečí‘. Čím více je někdo posvěcen v Kristu, tím větší zkoušky budou přicházet. Tím nechci říct, že velikost zkoušek je měřítkem našeho posvěcení. Někdy do našeho života přicházejí velmi těžké zkoušky proto, že naše srdce je velmi tvrdé, naše pýcha je velmi zarputilá, naše hloupost je ohromující a nelze tyto věci rozbít jinak, než masívním tlakem. Pán sice používá své slovo jako kladivo, které drtí skálu – a platí to i o tvrdém lidském srdci, ale někdy musí tu skálu rozbít ještě dalšími věcmi, vnějšími okolnostmi, lidmi, situacemi, které se nám stávají zkouškou a prověří naší víru, zničí naší tvrdost, pokoří naší pýchu a naučí nás jednat moudře k Boží slávě. Ale současně musím říct, že platí také to, že pro neposvěceného člověka budou i banální věci velmi těžkou zkouškou. Je to jako oheň. Malý nebo jen doutnající oheň je někdo, kdo je málo posvěcený pravdou. Stačí jen pár kapek vody a je po posvěcení. Ale když máte veliký oheň se silným žárem, tak malé množství takový oheň jenom podpoří a nijak mu neublíží. Musí přiletět vrtulník, který na ten oheň vyleje bazén vody, aby to s tím ohněm něco udělalo. Kdyby Jób nebyl spravedlivý a nežil svatým život, už první zkouška, kdy přišel o všechna svá stáda a o všechny své děti by úplně zničila jeho život. Jak ale reagoval Jób? Roztrhl svůj šat, oholil si hlavu:

• Jób 1:20-22 Potom padl k zemi, klaněl se a pravil: „Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“ Při tom všem se Jób nijak neprohřešil a neřekl proti Bohu nic nepatřičného.

To je svatost. To je posvěcení pravdou! A s tímto ‚nebezpečím‘ posvěcení jde ruku v ruce požehnání posvěcení. Jób obstál ve veliké zkoušce a Bůh mu velmi požehnal. Ačkoliv byl někdy skoro na hranici rouhání, zachoval si pokoru srdce, zůstal svatý Hospodinu a stal se požehnáním pro své přátele. Jeho přátelé znevažovali Boha svými slovy, ale Jób mluvil o Bohu náležitě (Jb 42,7-8). A Bůh ho použil ke své slávě. A to nás už vede k dalšímu bodu našeho kázání, k dalšímu verši v našem textu:

II. Důvod posvěcení (v. 18)

Proč Pán Ježíš hned vzápětí potom, co prosí Otce, aby posvětil učedníky pravdou, mluví o tom, že je poslal do světa?

• Jan 17:18 Jako jsi mě poslal do světa, i já jsem je poslal do světa.

Abychom to dobře pochopili, musíme se podívat důkladněji na obě poloviny tohoto verše. Na prvním místě tu Pán říká, že ho Otec poslal do světa a mluví o tom, jak ho poslal do světa. Jak ho tedy poslal do světa? Vzpomeňte si, co anděl řekl Marii:

• Lukáš 1:35 Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.

Jak poslal Otec svého Syna do světa? Jako toho, kdo je svatý! Pán Ježíš se stal člověkem, ale i když měl tělo, jako má člověk, byl od svého početí svatý, protože byl počat Duchem svatým. Svaté slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Tím, že na sebe Pán vzal lidské tělo, se nijak neposkvrnil, a v těle nikdy nezhřešil. Byl svatý před svým vtělením, skrze početí Duchem svatým zůstal svatý i po svém vtělení. Když vyháněl démona, křičel:

• Lk 4,34 Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi svatý Boží.

První církev označovala Ježíše jako svatého (Sk 3,14; 4,27.30). A v knize Zjevení Ježíš píše církvím a popisuje sám sebe:

• Zj 3,7 Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův.

Ježíš byl, je a vždycky bude svatý. Otec sám ho posvětil:

• Jan 10:36 … jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?

V Pánu Ježíši Kristu přišlo na svět světlo – nejenom světlo pravdy a světlo slávy, ale také světlo Boží svatosti. Otec ho posvětil a poslal ho do světa. Nyní Pán posílá své učedníky do světa právě tak, jako jeho samotného poslal do světa Otec. Posílá je do světa svaté, posvěcené jeho Slovem.

Co to znamená, že Otec posvětil Ježíše a poslal ho do světa? Posvětit znamená oddělit. Pro nás to znamená oddělení se od hříchu a zasvěcení se svatosti. To je také starozákonní obraz posvěcení, svatosti. Chrám byl svatý, protože byl oddělený od hříchu a zasvěcený Bohu. Nádobí v chrámu bylo svaté, protože bylo oddělené od všedního používání a zasvěcené k používání jenom pro Boží věci. Oběti byly svaté, protože byly zasvěcené Bohu – proto také musely být bez vady. Nesmělo být obětované žádné zvíře, které by mělo nějakou vnější vadu, které by bylo kulhavé, nebo zmrzačené, nebo prašivé nebo jinak nemocné. Bylo oddělené pro Boha, proto bylo svaté. Kněží byli svatí, protože byli oddělení pro službu Bohu. Kmen Lévi neměl přidělenou žádnou část země, protože byli dědictvím Hospodina, měli být živi ze služby Bohu. Dostali nějaká města a s nimi i pastviny mezi ostatními izraelskými kmeny, ale to bylo na prvním místě proto, aby měli kde bydlet, protože jejich hlavní prací byla služba Hospodinu ve stánku a později v chrámu.

Stejně jako lévijští kněží jsou odděleni ke službě Bohu také křesťané. Naše dědictví není zde na zemi, ale je to nebeské dědictví. Máme poklad v nebi. Jsme občané nebe. Jsme i občané země, kde žijeme, ale jsme tady jenom hosté, poutníci, protože náš skutečný domov je v nebi. Naše služba je služba Bohu. Náš život je oddělen, cele oddělen ke službě Bohu. Ale nebyli jsme vzati ze světa – a Ježíš se za to modlil – nechtěl, aby nás Otec vzal ze světa, i když nejsme ze světa, ale chtěl, aby nás zachoval od zlého a posvětil nás pravdou, tedy svým Slovem. Jestliže nebudeme posvěceni jeho Slovem, nemůžeme v tomto světě obstát. Jeho Slovo nás odděluje od tohoto světa. Odděluje nás tehdy, jestliže jeho Slovo přijímáme a zachováváme.

Učedníky, kteří byli ze světa, Ježíš vytrhl ze světa a přenesl do svého království, do svého podivuhodného světla. Tyto učedníky ale také současně nechal ve světě, i když už nejsou ze světa. A tyto učedníky posílá do světa. Když se ukázal svým učedníkům po svém vzkříšení ten den, kdy vstal z mrtvých, tedy sedmdesát dva hodin po této modlitbě, po těchto slovech, na stejném místě, kde se modlil tato slova, řekl jim:

• Jan 20:21 Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.

Když se setkal s pěti sty učedníky v Galileji:

• Mt 28:18-20 Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.

A když se loučil se svými dvanácti těsně před tím, než byl vzat:

• Sk 1:8 … dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.

V moci Ducha svatého posvěcováni svatým slovem jděte do světa a kažte evangelium všemu stvoření. Jenom v moci Ducha svatého a jenom posvěceni jeho Slovem budete moci ve světě obstát. Jenom posvěcení jeho Slovem budete moci dát dobrou odpověď všem, kdo se vás budou ptát na naději, kterou v Kristu máte. Když byli křesťané uprostřed pronásledování, napsal jim Petr povzbuzující dopis, ve kterém je vyzýval k pokoře, k poslušnosti vůči autoritám, včetně těch špatných, protože:

• 1 Petrův 2:15 Taková je přece Boží vůle, abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí.

Jak to mají křesťané dělat? Hned na začátku svého listu je Petr vyzývá k tomu, aby byli svatí, jako Bůh je svatý. A pak jim píše:

• 1Pt 3:14-16 Ale i kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslaveni. ‚Strach z nich ať vás neděsí ani nezviklá a Pán, Kristus, budiž svatý‘ ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostí a s uctivostí.

Přesně tak jednal Pán Ježíš ve světě, kam byl poslán svým Otcem. Byl posvěcen Otcem, aby splnil úkol, který mu Otec dal. Proto i nás posílá, posvěcené svatým Slovem pravdy a naplněné svatým Duchem pravdy, abychom jednali stejně jako on a šířili jeho království do celého světa. On nás poslal a on nám také umožnil, abychom byli svatí, protože se za nás posvětil – a to je poslední bod dnešního kázání a poslední verš dnešního textu:

III. Prostředník posvěcení (v. 19)

• Jan 17:19 Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli posvěceni pravdou.

Ježíš prosil Otce, aby posvětil jeho učedníky pravdou, tedy svým Slovem, které jim Ježíš dal a které učedníci přijali a zachovali. A potom vysvětluje, že poslal do světa stejně, jako Otec poslal do světa jeho. Aby jejich poslání bylo úspěšné, musí být posvěceni pravdou. Musí poznat pravdu a být vysvobozeni pravdou, a musí také žít v pravdě, tedy v posvěcení. A nyní vysvětluje dále, že on sám se za své učedníky posvěcuje. To je totiž jediná možnost, jak mohou být posvěceni. Co to znamená, že se Ježíš posvěcuje za své učedníky, resp. posvětil? Co tím chce Pán Ježíš říci?

Odpověď není složitá. Zmiňoval jsem levijské kněze, kteří byli svatí pro Hospodina, protože byli oddělení ke službě Hospodinu. Jejich svatost byla rituální svatostí. Byli svatí stejně, jako byly svaté kleště na uhlí, které se používaly v chrámu, byli svatí stejně, jako byl svatý bronzový oltář nebo jako byl svatý zlatý svícen, který byl ve svatyni. Byla to vnější svatost. Byli svatí, protože byli prohlášeni svatými a navenek odděleni od všeho, co bylo vnějšně nečisté. Měli se posvěcovat také vnitřně, ale copak je to možné, aby se srdce hříšníka samo očistilo a bylo svaté?

• Jr 13:23 Může snad Kúšijec změnit svou kůži? Či levhart svou skvrnitost? Jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo?

Může se člověk očistit od hříchu, který v něm přebývá a do něhož se narodil? Nemůže! To není možné. Nikdo nemůže změnit své srdce, nikdo nemůže sám sebe zbavit hříchu. Pán Ježíš to vysvětloval svým učedníkům, že to nejsou vnější věci, které by znečišťovaly člověka, že se člověk nestává hříšným tím, co přichází zvenčí, ale tím, co je uvnitř!

• Mk 7:20-23 Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje. Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.

Člověk se může posvětit jenom tak, že zemře hříchu, a to není možné jinak, než skrze víru v Pána Ježíše Krista. On zemřel hříchu místo nás. Jednak zaplatil za naše hříchy svou vlastní smrtí, ale také zemřel, aby nad námi už hřích neměl žádnou moc. Proto říká, že se posvětil za svůj lid. V listu Efezským mluví o své nevěstě, o církvi, která je jeho tělem, a říká, že si:

• Ef 5:25-27 (vl. překlad) … zamiloval církev a sám sebe dal za ni, aby ji posvětil očištěním vodní koupelí ve slovu, aby připravil sám sobě vznešenou církev nemající poskvrnu ani vrásku ani cokoliv takového, ale aby byla svatá a bez poskvrny.

Proto čteme v listu Židům:

• Žd 10,14 Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.
• Žd 13,12 Proto také Ježíš trpěl venku za branou, aby posvětil lid svou vlastní krví.

Jeho obětí jsme posvěceni. Kvůli této hodině přišel, aby na kříži dokonal dílo, které mu Otec svěřil. Cele se oddal kříži. Touto jedinou obětí, tímto jediným činem jsme posvěceni. A jsme posvěceni hned dvojím způsobem: jsme posvěceni v tom vnějším slova smyslu, protože jsme odděleni pro něj a pro službu jemu, jsme prohlášeni za svaté – to je náš status, naše postavení před Bohem. Bůh sám nás prohlásil svatými. Ale kromě toho jsme posvěceni také v tom niterném slova smyslu. Protože zaplatil za naše hříchy a zemřel za nás hříchu, tak i my, kteří v něj věříme, jsme zemřeli hříchu spolu s ním. Hřích už nad námi nepanuje!

• Římanům 6:11 Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.

Ale ještě nejsme vysvobozeni z tohoto těla smrti, z těla, které je propadlé hříchu a které musíme opustit, abychom spatřili Boží království. Tělo a krev nemohou vejít do Božího království (1K 15,50). Musíme dostat nové tělo, abychom mohli žít navěky v jeho království. A to dostaneme při jeho druhém příchodu, až dojde ke vzkříšení těla. A ti, kdo se dočkají jeho druhého příchodu v těle, tedy budou naživu, až Pán přijde, obléknou nesmrtelné tělo přes to smrtelné, takže toto tělo bude obnoveno a proměněno do slávy. To bude chvíle, kdy Bůh stvoří nové nebe a novou zemi, kde bude přebývat uprostřed svého lidu, který bude dokonale svatý, protože bude mít podíl na jeho svatosti.

Ale do té doby se Boží lid musí posvěcovat. Ježíš se za nás posvětil a ve víře v něj jsme posvěceni. Naše víra v Pána Ježíše Krista je budována na jeho Slově. Z Božího slova se dozvídáme pravdu o Kristu a touto pravdou jsme posvěcováni a přitahováni zpátky k Pánu Ježíši Kristu. Ježíš nás vede do svého Slova, vede nás k tomu, abychom ho přijímali a zachovávali jeho Slovo, protože to je projevem lásky ke Kristu. Boží slovo svědčí o Kristu a vede nás k víře v něj. Posvěť je pravdou, tvoje Slovo je pravda. Já sám se za ně posvěcuji, aby byli posvěceni pravdou. Jak můžeme žít svatě pro Krista? Tím, že budeme přebývat v jeho Slově, že se budeme koupat v jeho Slově, budeme poslouchat jeho Slovo a kázat jeho Slovo všem lidem. Proto Pavel může napsat:

• Římanům 1:16-17 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘

Milovaní, pojďme ke Kristu, který je v pravdě zjevený v Božím slově, pojďme do Písma a přebývejme v něm. Jeho Slovo je živé a svaté, jeho Slovo je oživené Duchem svatým, Duchem pravdy a Pán Ježíš je v něm přítomný. Skrze Písmo přicházím k němu, vzhlížím k němu, žiju pro něj a posvěcuju se k jeho slávě. Amen.