Rozmanitost Boží milosti a moci

Jaroslav Kernal, Praha 17. října 2021

Pokoj vám a milost, milovaní svatí, posvěcení v Kristu Ježíši. Jsme v knize Genesis, v první kapitole a jdeme k samotným kořenům světa, života, víry. Bůh nám ve své milosti dal tuto knihu historie, abychom z ní čerpali poučení, jak říká Pavel:

• Ř 15:4 Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.

Žijeme v době, kdy dochází k velkým společenským změnám a mnoho lidí zakouší velikou nejistotu. Za poslední rok a půl se svět změnil k nepoznání a dost možná je to jenom začátek změn, které jsou před námi. To je důvod, proč se může nejistota zmocnit i nás, kteří věříme v Pána Ježíše Krista. A kdykoliv přicházejí takové nejistoty a těžkosti, kdykoliv se dostáváme do různých krizí, potřebujeme udělat dvě věci – upnout se dopředu, dívat se vzhůru, kde Pán Ježíš Kristus sedí po pravici Otce a přimlouvá se za nás. To je naše naděje, která je zakotvená v nebesích (Žd 6,17–20). V této naději jsme bezpečně a pevně zakotveni, tato naděje nás drží a pozvedá, z ní čerpáme sílu k tomu, abychom mohli jít dál. Tou druhou věcí, kterou děláme, je to, že se díváme zpátky, nebo dolů, k základům, že si připomeneme své povolání, že si připomeneme základy své víry, že je oprášíme, a pokud se tam objevily nějaké praskliny nebo nedostatky, tak je opravíme. A tím základem naší víry je nakonec sám Pán Ježíš Kristus. On je tím úhelným kamenem, na kterém je postavená celá stavba, jejíž součástí jsme my, jako živé kameny, které podpírají jeden druhého, on je tou skálou a pevností našeho vyznání, on sám je tím kořenem a kmenem, z něhož vyrůstáme, on sám je tou dobrou půdou, do které jsme byli z jeho milosti zaseti a do níž pronikají naše kořeny. A nyní jsme u samotného začátku toho všeho, jsme v první kapitole Bible a přečteme celou kapitolu. Potom se zaměřím na v. 3–25.

Dnes se od prvního dne stvoření přesuneme do poloviny šestého dne. Projdeme skoro celých šest dní stvoření. Nechci se příliš zabývat technickými detaily stvoření. Myslím, že text Písma je v tomto ohledu dost jasný a nepotřebuje žádné další složitejší komentáře. Je tady jednoduchý popis stvoření světa se vším, co je na něm. Jediný problém, který s tím máme, že to tak moc naráží na současnou „vědeckou“ interpretaci vzniku světa. Ale potřebujeme si uvědomit, že to není jenom problém první knihy Bible. Je to problém i druhé knihy Bible, kde se mluví např. o rozdělení Rudého moře, nebo šesté knihy Bible, kde čteme o zastavení toku řeky Jordán nebo zastavení slunce a měsíce v jejich běhu, nebo naprosté většiny knih Bible, kde se mluví o zázracích. Nicméně v první kapitole Bible není popsaný zázrak jako takový, ale je tu popis historie vzniku světa, což je na druhou stranu ve skutečnosti také zázrak, protože z ničeho bylo stvořeno něco, bylo to stvořeno slovem, bylo to stvořeno Bohem a bylo to stvořeno k jeho slávě. A tak se nebudeme zabývat technickými detaily, i když je zmíníme, ale zaměříme se na to, co nám první kapitola Bible říká o Bohu, co říká o jeho jednání, jak to souvisí s námi a s naším životem v dnešním světě. Vybral jsem tři věci, které chci zdůraznit, a které ukazují na Boží jednání – je to řád, který vidíme v celém stvoření, rozmanitost stvoření a život, který Bůh dává.

I. Boží uspořádání

Minule jsem upozorňoval na refrén, který se opakuje v první kapitole, uvozovky, do kterých je vložen každý den stvoření: „I řekl Bůh: … Byl večer a bylo jitro den …“

Boží slovo je napsané pro nás, abychom mu rozuměli. Proto používá slova, která nám dávají smysl – večer, jitro, den. Takže i když teprve čtvrtého dne stvoření Bůh vytvořil nebeská světla, aby oddělovala den od noci a byla znamením časů, dnů a let, můžeme si být jistí, že předchozí dny byly právě tak dlouhé, jako následující, že se tu nemluví o jiném jitru a večeru, že se tu nemluví o jiném, než dvacet čtyři hodin trvajícím dni. Všimněte si, mimochodem, že den a noc oddělil Bůh sám hned prvního dne stvoření. Ještě nebyla nebeská světla, která tu jsou na znamení dne a noci, ale také tu ještě nebyl nikdo, komu by toto znamení mohlo být dáno. Podívejme se rychle na stvoření po dnech.

První den Bůh stvořil nebe, zemi a světlo – a oddělil světlo od tmy. Tma nemusí být tvořena – je to nedostatek světla. A o světle Bůh řekl, že je dobré. Druhý dne stvořil Bůh klenbu, která oddělovala vody na zemi od vod na nebi. Tohle je něco, o čem víme stejně málo jako o podstatě světla. Zdá se, že zemi obklopovala klenba, můžeme si to možná představit jako takový vodní obal kolem země. Při potopě se tato klenba prolomila, stejně jako se otevřely propusti zemské (Gn 7,11). Dávalo by potom smysl, že díky tomuto vodnímu obalu kolem země byly podmínky pro život na zemi úplně jiné před potopou, než po potopě, takže lidé žili skoro tisíc let, byli zde obrovští živočichové a obrovské rostliny, díky jejichž zničení máme dnes obrovské zásoby ropy, uhlí a zemního plynu. Během druhého dne stvoření zde není zmínka o tom, že by něco bylo zvlášť dobré, jako např. světlo v prvním dni nebo souš oddělená od moří ve třetím dni stvoření. Ve třetím dni Bůh také tvoří rostliny – země se zazelenala zelení. Bůh stvořil svým slovem byliny, které se rozmnožují semeny – země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin a rozmanité druhy stromů. A následující, čtvrtý den, Bůh stvořil nebeská světla, která měla vládnout a oddělovat. To jsou důležitá slova, která ještě uvidíme. Bůh stvořil slunce a měsíc a hvězdy – to vše umístil na nebeskou klenbu, aby tato světla oddělovala světlo od tmy, odlišovala den od noci. Pátý den Bůh stvořil vodní i suchozemskou živočišnou havěť a létavce.

• Gn 1:21 I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré.

A je tady první požehnání: Ploďte se a množte se a naplňte vody i vzduch, naplňte stvořený prostor. A nakonec přichází šestý den, kdy Bůh tvoří rozmanité druhy zemské zvěře, rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy plazů. A nakonec – a tím se budeme zabývat příště – Bůh tvoří člověka, aby nade vším stvořením panoval.

Chtěl bych, abychom si všimli, že Bůh tvořil postupně, po dnech. Tvořil den za dnem. Mohl všechno stvořit během jednoho jediného dne, dokonce během jediné vteřiny. Jediné vysvětlení, které mám, proč to Bůh udělal právě takto, je to, že nám tím chtěl ukázat, jaký je a jakým způsobem jedná. Způsob stvoření ukazuje na řád. Není tady vývoj, který bychom chtěli vidět, abychom to mohli spojit s evoluční teorií a tak se zbavit toho nevědeckého stvoření. Bůh tvoří postupně, odděleně, den za dnem, druh po druhu. Všimněte si, jak zde Bible používá to slovo druh – Bůh všechno stvořil podle druhů – jak rostliny, tak zvířata. Tohle je jedna ze slabin evoluční teorie. I dnes máme mnoho druhů zvířat i rostlin, a podle evoluční teorie bychom měli mít – jestli jestli funguje správně matematika – obrovské množství nejrůznějších mezidruhů, přechodných vývojových článků, kočkopsů, myšožab a ptakoryb. Problém je, že nic takového evoluční teorie nemá. Bůh v tom neudělal žádný zmatek, ale všechno stvořil podle druhů. Bůh tvoří od samotného počátku uspořádaně – na počátku nebyl žádný chaos nebo zmatek. Země byla pustá a prázdná, byla tam propastná tůň s vodami, byla tma, ale nebyl tam zmatek, nebyla tam žádná preexistenční polívka, ze které se náhodou, tedy zmatkem, vytvořilo cokoliv. V celé první kapitole knihy Genesis, v průběhu celého stvoření země a nebe a všeho, co je v nich, má všechno svoje hranice – Bůh odděluje – pomocí dnů, pomocí druhů, pomocí klenby nebo nebeských světel. Všechno má své určené místo a uspořádání a nic se nemá míchat s ničím jiným. Bůh je Bohem řádu, říká apoštol – a připomíná to církvi v Korintě, která žila v chaosu a jejichž bohoslužba připomínala cirkus.

V celém Písmu vidíme vždy nějaké uspořádání. Ať už se podíváme do Starého zákona, nejlépe je to vidět v uspořádání bohoslužby ve stánku, později v chrámu, ale i na dalších věcech – všechno má své místo, každý národ má své místo, každé lidské sídlo má své hranice, lidem je dána vláda nad zvířaty – zvířata nemají ovládat lidi, je jim dána vláda nad celou zemí, kterou mají spravovat, jsou uspořádané vztahy mezi lidmi, muž je muž a žena je žena, muž je hlavou ženy a žena se poddává svému muži, děti poslouchají své rodiče, svoje místo, své pravomoci a uspořádání má rodina, své místo a své pravomoci má světská vláda, své místo, své pravomoci a uspořádání má Boží lid, církev. Nic z toho se nemá míchat, zaměňovat, přesouvat jinam. Ďábel působí chaos, hřích působí chaos – kdekoliv vidíte zmatek, můžete si být jistí, že tam nepůsobí Bůh, ale je to dílo ďábla nebo se jedná o důsledky hříchu. Bůh uspořádal všechno podle svého plánu a ke své slávě.

II. Boží bohatství

Viděli jsme Boží uspořádání, které je tady od samotného počátku a bude tady navěky. Když se podíváte do knihy Zjevení, uvidíte zase nějaké uspořádání – není tam divoká horda vykoupených křesťanů, ale je tam dokonalé město, nevěsta Kristova nádherně ozdobená pro svého ženicha. Když nám Písmo otevře průhled do nebe a vidíme nebeský trůn a Syna člověka uprostřed trůnu, kolem jsou čtyři okřídlené bytosti, dále stojí a klaní se čtyřiadvacet korunovaných starců a dále jsou zástupy andělských bytostí.

A všechno toto uspořádání je nesmírně bohaté, překypující, přetékající. Bůh stvořil svět v šesti dnech a ani jeden z těch dnů nevypadal stejně. Každý z nich měl dvacet čtyři hodin, každý z nich měl večer a jitro, každý z nich byl dobrý, ale každý z nich byl jiný.

Bůh stvořil všechno podle druhů, ale když se podíváte do toho textu, uvidíte, že to byly různé druhy, rozmanité, jak to překládá ekumenický překlad – ostatní překlady používají slova jako všelijaké, všemožné nebo jen prosté všechny druhy. Boží slovo nám tady ukazuje na hojnost, rozmanitost, bohatství, pestrost, na překypující krásu, kterou Bůh stvořil. Zamysleme se nad tím – Bůh mohl stvořit svět jednoduchý, uniformní, geometrický, mohl se omezit na několik málo druhů od každého stvoření – pět stromů, pět kytek, pět rostlin, pět druhů ptáků a pět druhů hmyzu, pět druhů ryb, žádné hvězdy, žádné mraky, žádné nerosty. Ale Boží slovo říká, že Bůh je bohatý – je bohatý v milosrdenství (Ef 2,4), jeho moudrost je pestrobarevná, mnohostranná, mnohotvará (Ef 3,10), dary jeho milosti jsou rozmanité (1Pt 4,10). Boží bohatství, Boží kreativitu, nepopsatelnou nádheru, pestrost, monumentálnost a originalitu můžeme obdivovat právě na stvoření.

Boží stvoření je famózní, velkolepé, ohromující! Na jedné straně vidíme mnoho podobností, takže můžeme tušit a vnímat jednu ruku Božského designéra, který se podepsal do každého jednoho výtvoru v tomto světě. Na druhé straně můžeme vidět nekonečně velkolepou originalitu, která v tomto světě nemá obdoby. Neexistují dvě stejné sněhové vločky, nenajdete dva identické listy stromů – poslední odhad z roku 2015 (Yale) založený částečně na výpočtech, částečně na srovnání, říká, že na světě jsou tři biliony stromů (to je trojka a dvanáct nul za ní, deset na dvanáctou). A zdá se, že vlivem lidské činnosti v průběhu celé historie počet stromů nepřetržitě klesá (v posledních letech o deset miliard ročně). Jsou to ohromující čísla, ale nenajdete dva stejné stromy, dva stejné listy. Nenajdete dva stejné otisky prstů mezi skoro osmi miliardami lidí, nenajdete dvě stejné uši, dvě stejné oční sítnice, dvě stejná krevní řečiště. Bůh tvoří jenom originály! Když budeme přemýšlet jen o tom, jak Bůh tvoří, nepřestaneme žasnout nad velikostí, nádherou, majestátem, precizností, přesností, jemností, dokonalostí, souladem, originalitou, vznešeností, čistotou, dobrotou, slávou a bohatstvím našeho Boha. Moji milí, nemáme dostatek slov na to, abychom jenom z vnějšku popsali půvab, lehkost a velebnost stvoření.

Musíme být jako Jób, který si kladl ruku na ústa a neměl, co by řekl, když k němu Bůh sám promluvil ve své velikosti a moci. I my tady vidíme Boží velikost a moc, Boží slávu a tryskající nádheru. To je Boží dílo, takové je jeho jednání, takový je náš Bůh. Není to mechanický Bůh, který, když zmáčknete tohle tlačítko, vždycky udělá tohle, a když zmáčnete jiné, udělá vždycky něco jiného. Není to Bůh, kterého bychom mohli sevřít do nějakých mezí, omezit nějakými pravidly, nějak ho zaškatulkovat, jak to sami rádi děláme.

Musíme žasnout, protože je tady řád a soulad a současně je tady mnohotvará pestrost a rozmanitost. Je tady jednoduchost, jakou nejsme schopni vymyslet, a současně je tady dokonalost, která nás přemáhá. Vidíme to ve stvoření, je to zjevné ve spasení a uvidíme to ve slávě. Jak jednoduché je spasení z milosti skrze víru v Pána Ježíše Krista! Podívejte se na obrazy Písma – můžeme zůstat jenom u těch, které najdeme v Janově evangeliu, a vezmeme některé z těch, jimiž sám Pán Ježíš popisuje, kým je.

• J 6:35 Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět.

Spasení je jako jíst chleba. Tak jednoduché, tak prosté. Kolikrát jste v životě přemýšleli nad tím, jak komplikovaná věc to je jíst chleba. Ve skutečnosti je velmi komplikované – je tady chemická sloučenina, která se musí vytvořit, musí se k vám dostat, musíte jí nějak zpracovat, nakrájet, nalámat, musíte jí dostat k ústům a když se dotkne vašeho jazyka, začíná mnoho dalších chemických reakcí – enzymy v naší puse začnou štěpit další látky, tělo začne pracovat, začneme polykat, zapojí se množství svalů, které dostanou to sousto do žaludku, kde se dál štěpí a tělo si z toho bere to, co potřebuje. Ale na druhé straně je tak jednoduché, že jsme nad tím asi nikdy nepřemýšleli. Prostě jíme chleba. Právě tak věřím v Krista!

• Jan 10:9 Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.

Být zachráněn z milosti skrze víru v Pána Ježíše Krista je právě tak komplikované jako projít dveřmi. Každý to může udělat – je to tak jednoduché. Každý je zván, aby vešel, každý je volán, aby vešel.

• Jan 15:5 Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.

Není nic tak přirozené, jednoduché a krásné jako ratolest, která vyrůstá z kmene. Právě tak jednoduché, přirozené a krásné je spasení z milosti skrze Krista. Právě tak jednoduchý je život v Kristu, chození s Pánem Ježíšem. Znamená to být v něm, čerpat z něj svou sílu a svůj život, nesnažit se nést své vlastní ovoce, ale přinášet ovoce Ducha svatého, který v nás přebývá.

Je to stejné, jako když na základě Božího slova země vydala zeleň, ze země povstala zvířata, všechna možná havěť, hmyz, ptáci, ryby, velicí netvoři (nejspíš dinosauři), stromy, rostliny, savci – to všechno jako by vyrostlo ze země, přirozeně se zformovalo mocí Boží a začalo se to rozrůstat po zemi. V čistotě, v plnosti, v nádheře, v rozmanitosti a pestrosti. Žádná zahrada není tak pestrá, jako bylo stvoření, když ho Bůh povolal k bytí.

III. Boží život

A veškeré toto rozmanité stvoření bylo plné života, který do něj vložil Bůh. Bůh požehnal svému stvoření a dal mu schopnost naplnit zemi. Hned od samotného počátku stvoření je tady něco, co jde přímo proti evoluční teorii – a to je schopnost růst, žít, naplňovat zemi. Druhý termodynamický zákon je znovu velkým problémem pro evoluci – jednou jeho aplikací je zákon entropie, který říká, že všechno směřuje od složitějšího k jednoduššímu. Zjednodušeně řečeno jde o to, aby se spotřebovalo méně energie, proto se musí procesy, hmota a všechno, co je, zjednodušovat, rozkládat. Myslím, že to je důsledek pádu, důsledek hříchu, protože to, co vidíme v první kapitole Genesis, mluví zcela opačnou řečí. Bůh je život a tento život z Boha vychází, vytéká, doslova tryská a proniká do celého jeho díla. Čeho se Bůh dotkne, k čemu Bůh promluví, to ožívá a překypuje to životem.

Dneska žijeme ve světě, který je jenom odleskem světa, který Bůh stvořil na počátku. Dva Boží soudy se dotkly celého stvoření – po pádu vešla do světa smrt a všechno – i ta nejvzdálenější hvězda, kterou Bůh stvořil – začalo pohasínat, blednout. Lidé, zvířata i rostliny začali umírat, hynout, rozpadat se. Tím druhým soudem byla potopa, která změnila nejenom klima, ale také podobu, tvář země. Došlo k rozdělení na kontinenty, došlo k vyzdvižení hor, které na původní zemi nejspíš nebyly. A navzdory těmto ohromným Božím soudům je pořád země plná života, pořád je tu stvoření, které bují, z něhož plyne život. Na zemi jsou místa, kde je běžně úroda dvakrát do roka. Představte si, jak to mohlo vypadat před pádem. Nebo i po pádu … V knize Zjevení čteme o stromoví života, které nese ovoce dvanáctkrát do roka a jeho listí má léčivou moc. Řekl bych, že to je ohlas toho, co tady bylo před potopou a před pádem. Celá země musela doslova přetékat životem. A když připomenu předchozí dva body kázání – celé stvoření v sobě mělo řád, harmonii a současně bylo velmi rozmanité. Možná bychom ho mohli přirovnat k nějaké klasické symfonii, kde je v orchestru veliké množství hudebních nástrojů – je jich tolik, že jenom když je vidíme, jsme ztraceni. Ale každý nástroj má své místo, každý nástroj má své místo, všechno se děje v dokonalé harmonii, v souzvuku, který nás zaboří hluboko do křesla a omráčí svou nádherou a silou. To je Boží stvoření. Ukazuje nám, jak je Bůh plný života, plný moci, plný lásky a dobroty, kterou vlévá do svého stvoření.

Tuto plnost života můžeme vidět ve spasení. Ježíš Kristus je vzkříšení a život, je cesta, pravda a život. On dává život, který je věčný, který nejde uhasit, který nejde ukončit, nejde ho zadupat do země. I kdybyste na něj naházeli kopec bahna, tento život se nakonec prodere ven. Přesně tohle vidíme v podobenství o rozsévači, kdy zrno padne do dobré půdy a přinese úrodu – třiceti násobnou, šedesáti nebo sto násobnou. To vidíme v podobenství o hřivnách, kdy ten, který dostal deset hřiven, vydělal jiných deset, to vidíme v mnoha výrocích Božího slova, které mluví o tom, že křesťané jsou stvořeni k tomu, aby konali dobré skutky, které jim Bůh připravil (Ef 2,10) nebo o tom, že Pán Ježíš si svou obětí připravil lid, který je horlivý v dobrých skutcích (Tt 2,14). Petr mluví o tom, že když porosteme ve víře a v poznání Pána Ježíše Krista a jeho milosti, nezůstaneme nečinní a bez ovoce (2Pt 1,8). Ale není to proto, že bychom se tolik snažili a každý den usilovali o to, přinést nějaké ovoce, ale je to proto, že je v nás život Kristův, že v nás žije a působí Duch Kristův, že máme mysl Kristovu a všechno konáme k jeho slávě.

Bůh sám překypuje životem a tento život do nás vložil. Není to otázka řádu, i když tento život je dokonale uspořádaný. Každý živý organismus má nejvyšší možnou formu uspořádání, řádu, organizace. Žádný živý organismus nemůže být neorganizovaný – neorganizovaný život je zhoubný. V medicíně to je rakovina! Ale žádná organizace, žádný řád, žádné uspořádání nemůže vyprodukovat život. Nejprve zde musí být život a sám život bude organizovaný, uspořádaný a povede ke stále větší uspořádanosti, jednoduchosti a rozmanitosti.

V knize Genesis je předobraz Kristovy církve, předobraz nového nebe a nové země. To nebude nuda. Nebude to věčné sezení na obláčku a brnkání na harfu s tlustým nahatým andělíčkem vedle sebe. V čem je podstata věčného života?

• Jan 17:3 A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista.

Když budou poznávat! V tomto tvaru je sloveso v originále na tomto místě – trvalé, neustále, plné a hluboké poznávání Pána Ježíše Krista a skrze něj a v něm také Boha Otce, který přebývá v nepřístupném světle. Na to ukazuje už první kapitola první knihy Bible. Na to ukazuje celé stvoření – jak živé tak neživé věci – všechno, co Bůh učinil. Bůh nám dal stvoření, abychom skrze stvoření poznali pravdu o něm a rozuměli Božímu slovu. Bůh se nám dává skrze stvoření, a chce, abychom s ním měli hluboký a pevný vztah, abychom ho poznávali od nynějšíka až na věky.

Proto moje otázka musí znít, zda znáte Boha? Máte vztah s Bohem skrze Pána Ježíše Krista? Poznáváte ho den za dnem v jeho nádheře a velikosti, v jeho slávě a dokonalosti? Nejde o náboženství, ale jde o živý vztah s Pánem. Je to vztah, takže má svůj řád, svoje uspořádání, ale je také pestrý, rozmanitý, není monotónní, šedivý, ale je bohatý a naplněný životem. Tento život a tato sláva se odráží na odhalené tváři Božích dětí, září z jejich slov i skutků, tento život přináší skutečný pokoj, radost i spravedlnost z Ducha svatého. Amen.