Dnešní text mluví o chvále a o uctívání Boha. Podíváme se především na příkaz uctívat Boha (v. 1-2.4), k němuž je voláno celé stvoření, dále si všimneme předmětu našeho uctívání, tedy toho, kdo má být uctíván – je Bůh sám, stvořitel člověka (v. 3), a nakonec se zastavíme u příčiny uctívání (v. 5).
Bůh předpověděl příchod Mesiáše, Ježíše Krista, dávno před tím, než Ježíš přišel. Skrze proroka Izajáše Bůh stále znovu ukazoval na zaslíbeného Mesiáše a tak povzbuzoval vyvolený ostatek Božího lidu k věrnosti a vytrvalosti ve víře.
Dnes uvidíme, že opravdovým učedníkem Ježíše Krista je ten, jemuž Ježíš Kristus zjevil, kdo je Otec, jehož mysl je obnovována mocí Ducha svatého skrze Boží slovo, které to nové srdce s radostí přijímá, a jehož jednání se proměňuje podle toho, jak je jeho mysl přetvářena Božím slovem.
Dneska se podíváme na Ježíšovo dokonané dílo, kterým oslavil svého Otce, dále na slávu, kterou měl před stvořením světa, a nakonec uvidíme, jak můžeme skrze Pána Ježíše Krista a díky jeho příkladu růst ve zbožnosti a zralosti.
Juda píše svůj dopis „milovaným“, tedy těm, kdo jsou milováni Bohem a milují se navzájem jako údy církve. Tyto milované napomíná k tomu, aby zápasili o víru – nejenom o její opravdovost, ale také o její pravost, pravdivost víry. Láska a víra se neobejdou bez pravdy.
Uctívání Boha v Duchu a v pravdě
Zaslíbení a dílo Mesiáše
Křesťanská zralost IX.
Křesťanská zralost VIII.
Opravdová láska bojuje za pravdu
Bůh je věrný a spravedlivý
