Dneska uvidíme, jak se člověk liší od stvoření v tom, že je mu svěřena vláda nad stvořením, dále si všimneme podobnosti se stvořením, protože se má množit a nakonec má také naplnit zemi. Od první kapitoly Bible je tady vláda Božího obrazu nad celou zemí.
Pokoj vám a milost, milé sestry, milí bratři, milí přátelé. Jsme v knize Genesis, v první kapitole, a mluvíme o stvoření. Mluvili jsme o Boží slávě ve stvoření, o stvoření světa, potom o stvoření člověka k Božímu obrazu a dneska budeme pokračovat stvořením člověka. Pojďme přečíst Gn 1,26–31.
David pozoruje zlo ve světě a přednáší ve své modlitbě prastarou otázku před Hospodina: Proč dovoluje Bůh svévolníkům konat zlo? Od omezené zkušenosti Davida se nakonec přesuneme k věčným Božím pravdám, kde nalezneme jistotu.
Pokojné ráno, bratři a sestry, sešli jsme se zde, abychom společně uctívali našeho Pána Ježíše Krista. A slyšení Božího Slova a jeho aplikace do našeho života, je vrcholem křesťanského shromáždění! Dnes máme před sebou 10. Žalm. Na úvod přečtu náš dnešní text.
Z dnešního textu bych chtěl zdůraznit tři věci – za prvé, že člověk je vrcholem Božího stvoření. Za druhé, že člověk byl stvořen k Božímu obrazu a za třetí, že to vše se dělo k Boží slávě.
Zaslíbení Božího království
Bůh zjednává právo zdeptanému
Vrchol Božího stvoření
