Vrchol Božího stvoření

Jaroslav Kernal, Praha 24. října 2021

Pokoj vám a milost, milé sestry, milí bratři, milí přátelé. Znovu jsme se dneska sešli, abychom společně uctívali Boha mimo jiné skrze výklad jeho Slova, nasloucháním jeho Slovu, sycením se tímto Slovem a v neposlední řadě také aplikací Božího slova do svých každodenních životů. Společně procházíme první knihou Písma, knihou Genesis, jsme v první kapitole a minule jsme mluvili o stvoření světa, o stvoření viditelného a neviditelného, o stvoření všeho, co je, kromě člověka – tím se budeme zabývat dnes. Mluvíme o samotných základech křesťanské víry. Chci to znovu zopakovat, protože to je velmi důležité: pokud nebudeme přijímat pravdy prvních kapitol Písma v jejich přirozeném slova smyslu, tady jako popis pravdivé historie světa, byť třeba poeticky vyjádřené, ale jasné, srozumitelné a smysluplné, potom se nám zhroutí smysl života, ztratíme základ pro hodnoty, kterým věříme a na nichž stavíme. A to platí jak o stvoření světa, tak především o stvoření člověka. Dneska zůstaneme jenom u dvou veršů z první kapitoly Genesis – v. 26–27.

Dnes žijeme v době, kdy v tzv. západní civilizaci převládá stále větší chaos ohledně toho, kdo je člověk, co to znamená být člověkem, jaké je místo člověka v tomto světě, kdo je muž, kdo je žena, mluví se o desítkách nejrůznějších pohlaví, mluví se o manželství lidí stejného pohlaví a o tom, že tito tzv. manželé mohou adoptovat děti, protože z podstaty věci stejnopohlavní lidé vlastní děti mít spolu nemohou. Lidé nerozumí tomu, co dělá muže mužem a ženu ženou, co odlišuje člověka od psa, od opice nebo od kytky. Ten hlavní důvod je, že lidé opustili Boha, snaží se ho vytěsnit ze svého života, a ze svědomí, ale neuvědomují si, že se tím vzdávají toho jediného pevného bodu, který v lidském životě existuje. Jedním z těch zásadních způsobů, jak se nám Bůh dává poznat, je právě jeho Slovo. Každému nově narozenému křesťanovi Bůh dává do srdce víru, která s radostí souhlasí s jeho Slovem – Duch svatý dává tuto víru, Duch svatý vdechl toto Slovo, Bibli, Duch svatý používá toto Slovo, aby se spojilo s vírou a vyrostl nový život. Ale pod tlakem světa, pod vlivem falešných učitelů, dnes mnoho křesťanů popírá historicitu prvních kapitol knihy Genesis. Takové popírání dříve nebo později, ale nakonec vždycky, vede k dalším věcem – k popření dalších míst Písma, k překroucení dalších míst Písma, ke zmatku ohledně toho, kdo je člověk, kdo je muž a kdo je žena, jaká je role muže a jaká je role ženy, k funkčnímu rovnostářství mezi mužem a ženou, což má pak další důsledky jako ty, které jsem zmiňoval, chaos ohledně místa člověka ve světě, identita člověka, homosexuální manželství, nebo vedení církve ženami, ženy kazatelky … Nakonec to ústí – a můžeme se podívat do historie, kde to je zcela zjevné a je to vzorec, který se stále dokola opakuje – do popření tělesného vzkříšení Pána Ježíše Krista.

Je velmi mnoho důvodů, proč se musíme zabývat stvořením jako takovým a konkrétně stvořením muže a ženy, stvořením člověka. Je to důležité z hlediska teologie, kvůli vztahům, kvůli tomu, jak máme žít v tomto světě, jak máme rozumět sami sobě i místu člověka ve stvořeném světě. Dneska se podíváme na stvoření člověka jako takového, příště se podíváme na Boží plán s člověkem. Z dnešního textu bych chtěl zdůraznit tři věci – za prvé, že člověk je vrcholem Božího stvoření. Za druhé, že člověk byl stvořen k Božímu obrazu a za třetí, že to vše se dělo k Boží slávě, protože ten první, stvořený, nezrozený, dobrý, nicméně nedokonalý Adam je předobrazem druhého, nestvořeného, ale zplozeného, dobrého a dokonalého Adama, Pána Ježíše Krista.  

I. Vrchol Božího stvoření

Podívejte se do první kapitoly Bible. Je tam refrén, který se opakuje během každého dne stvoření. I řekl Bůh … a stalo se. Bůh tvoří postupně, harmonicky. Třetí den Bůh stvořil dvojí – jednak oddělil souš od vody a jednak na souši stvořil zeleň. Během těchto šesti dní Bůh vždy přikazuje – Buď světlo! Buď klenba! Nahromaďte se vody! Zazelenej se země! Buďte světla! Hemžete se vody! Vydej země! – a pokaždé (kromě klenby) viděl Bůh, že to je dobré. Ale šestého dne, když Bůh stvořil zvířata, rozhodl se stvořit také člověka – a tehdy řekl Bůh:

• Gn 1:26 Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.

Tady se děje něco naprosto zásadního. Samotná řeč, samotný způsob Božího sdělení nás musí nutit k tomu, abychom se tady zastavili a přemýšleli nad tím. Najednou Bůh nepřikazuje „budiž něco“, ale „učiňme“ („zhotovujme“, Pavlík). Je to vlastně také příkaz, ale sobě, v první osobě množného čísla, k čemuž se ještě za chvilku dostaneme. Ale nyní se musíme podívat na to, co náš náš text ukazuje velmi jasně a zjevně: že člověk je stvoření, je učiněný Bohem, stvořený. A na tomto místě chci zdůraznit, že člověk je jenom stvoření. První kapitola Bible nám ukazuje velikého, mocného, slavného a vyvýšeného Boha na straně jedné a stvoření, které tento Bůh tvoří na straně druhé. Je tady nestvořený a věčně existující Bůh, který byl od počátku, tedy od věčnosti, který byl, je a bude a je tu stvořené stvoření, které má svůj počátek a směřuje ke svému konci. Je tady nepohnutelný, neměnný, dokonalý a svatý Bůh a je tu křehké, proměnlivé, nedokonalé a následně také padlé stvoření. Ne všechno stvoření je padlé – dvě třetiny andělů byly stvořeny tak, aby nikdy nezakusily pád. Ale všechno ostatní pocítilo důsledky pádu člověka – a všechno ostatní také bude stvořeno nové. Jan vidí od Boha sestupovat nové nebe a novou zemi, neboť:

• Zj 21:1 … první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo.

A pokud má být člověk součástí nového nebe a nové země, musí se stát novým stvořením, musí se znovu narodit z Ducha svatého skrze věčné a živé Slovo Boží. Musí uvěřit v Pána Ježíše Krista, aby byl novým stvořením již nyní, protože to je jediný způsob, jak může uniknout přicházejícímu Božímu hněvu. Člověk je jenom stvoření a tak, jak je, ve stavu, v němž se nyní nachází, nemůže obstát v přítomnosti svatého Stvořitele. Tohle je důležité poselství první kapitoly Bible. Ale je tu ještě ta druhá stránka, kterou jsem už nastínil, když se zmínil o změně tónu, změně použitých slov, která popisují stvoření člověka.

Člověk se liší ode všeho ostatního stvoření. Je jenom stvořením, ale současně je vrcholem celého stvoření. A tak bychom mohli vyznačit dvě hranice při stvoření. První je ta, kterou jsem právě popsal – hranice mezi nestvořeným Bohem a stvořeným stvořením včetně člověka. Ta druhá hranice je mezi člověkem a Bohem na straně jedné a veškerým ostatním stvořením na straně druhé. To neznamená, že člověk je jako Bůh, ale znamená to, že člověk má v jistém slova smyslu mnohem více společného s Bohem, než s ostatním stvořením. Velmi pěkně to řekl Karel ve středu na biblické, když řekl, že celé stvoření, až do stvoření zvířat, bylo učiněno pro člověka, včetně všeho rozdělení, které tam nacházíme, a člověk byl učiněn pro Boha. Právě v tomto smyslu je člověk vrcholem celého stvoření. Krásně to popsal David v Ž 8, kde říká, že Bůh člověka jen maličko omezil, takže není roven Bohu, přesto ho korunuje slávou a důstojností a klade mu všechno pod nohy, všechen brav i skot i všechna polní zvířata a ptactvo nebeské i mořské ryby (Ž 8,6–9).

V plnosti se tento žalm naplňuje na Pánu Ježíši Kristu, ale zjevně mluví také o člověku, odkazuje na stvoření člověka, vede nás do první kapitoly Genesis. Žádné stvoření není jako člověk. Boží slovo nám ukazuje na velikost člověka v tom nejlepším slova smyslu. Vedle Boha je člověk jenom prach, nicota (Iz 40,17). Ale nic ze všeho ostatního stvoření, ať již je jakkoliv krásné, milé nebo užitečné, se nemůže rovnat člověku. Toto je velmi důležitá věc, moji milí, protože od ní odvozujeme hodnotu člověka a jeho místo ve stvoření. Díky tomu nemusíme míchat stvoření s člověkem, protože, i když máme mnoho společného se zvířaty, člověk není vylepšeným zvířetem. Není vyvinutější opicí ani nejprogresivnějším živočišným druhem. I ten nejodpornější člověk byl stvořen k Božímu obrazu, ale ani to nejkrásnější zvíře k němu stvořeno nebylo. To nám ukazuje, jaké mají být naše hodnoty. Ale dnes dají lidé přednost svému psovi nebo koni před jiným člověkem. Zvířata nebo věci jsou důležitější než lidé. To ukazuje jednak na modlářství lidského srdce, ale také na to, že lidé – a dokonce mnozí z těch, co se hlásí ke Kristu – opustili knihu Genesis a pravdy v ní zapsané a nechali se cele pohltit světem se vším jeho modlářstvím. Rozumějte mi dobře, nemám nic proti zvířatům, ale jako křesťané musíme mít správně nastavené hodnoty. Vyslechl jsem, jak si jeden muž stěžuje druhému, že mu strakapoudi ničí fasádu a zateplení na domě. A nemůže s tím nic dělat – bude muset pořídit minimálně novou fasádu, která odolá těmto ptákům. Člověk se musí podřídit. Chovatelé ovcí musí nechat svá stáda roztrhat vlky, protože vlk je důležitější než ovce, resp. než člověk, který ty ovce chová. To je špatný pohled na vztah mezi člověkem a ostatním stvořením. Bůh učinil člověka, aby panoval nad stvoření a jako dobrý správce ho spravoval, ale ne aby se podřizoval stvoření, natož aby toto stvoření uctíval. Bůh stvořil člověka podle své podoby:

II. Podle Boží podoby

• Gn 1:26–27 I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.

Ve dvou verších se tady třikrát opakuje slovo obraz a jednou je tu podoba – a Bůh říká „náš obraz“, „naše podoba“ – znovu mluví o sobě v množném čísle, mluví o „svém obraze“ a o „obrazu Božím“. Bůh tady mluví v množném čísle. Je tu znovu taková směrovka, která ukazuje na pluralitu osob v Bohu. Můj oblíbený komentátor z 18. století John Gill říká, že tady probíhá rozhovor mezi Otcem, Synem a Duchem svatým. Vzhledem k tomu, že následně Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, mám za to, že přesně na to tento text ukazuje. Muž sám o sobě je plně člověkem, žena sama o sobě je plně člověkem, a Bůh stvořil člověka (v textu je jednotné číslo) jako muže a ženu (tedy dva). Právě tak věříme, že Bůh Otec je plně Bůh, Bůh Syn je plně Bůh, Bůh Duch svatý je plně Bůh – a přece vyznáváme, že je jenom Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný (Dt 6,4). Je jenom jeden Bůh (Ef 4,6; Jk 2,9; 1Tm 2,5; 1K 8,4), který je ve třech osobách: Otec, Syn a Duch svatý (Mt 28,19; 2K 13,13). Bůh stvořil člověka (jednoho) ke svému obrazu, jako muže a ženu (dva!) stvořil je (množné číslo).

Bůh stvořil člověka podle svého obrazu. Myslím, že od chvíle, kdy Mojžíš dal Izraelcům knihu Genesis, každé zbožné srdce přemýšlelo nad tím, co přesně tato slova znamenají a mnoho učenců si nad tím lámalo hlavu a možná si na tom i vylámali zuby.

Jednou z těch věcí, které ukazují na to, co to znamená „podle svého obrazu“, je pluralita osob v lidství. Jestliže je to podle Božího obrazu, znamená to, že to je pluralita rovnocenných osob v lidství. Od samotného počátku Bible ukazuje, že muž není víc než žena, ani žena není víc než muž. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Muž není žena a žena není muž. Je tady velmi jasné rozlišení a velmi jasná hranice. A tato hranice jde tak daleko a tak hluboko, že ji nelze změnit. Dobrý herec nebo herečka dokážou přesvědčivě zahrát muže i ženu. Dobrý plastický chirurg dokáže změnit vnější vzhled jednoho pohlaví na druhé. Ale nikdo nedokáže vyměnit 23 párů chromozomů, které jsou v každé z 50 až 75 biliónů buněk lidského těla. Muž zůstane vždy mužem a žena vždy ženou, i kdyby se navenek tvářili jakkoliv jinak, což je mimochodem z Božího pohledu vždy hřích. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Tohle je znovu místo, kde jako křesťané velmi silně narážíme v současné kultuře. V Anglii se připravuje zákon, který bude považovat za kriminální čin, pokud někdo povede transgender-osobu k tomu, aby činila pokání ze svého hříchu a vrátila se zpátky k tomu, co říkají její chromozomy. Ve Francii takový zákon čeká na schválení – a na toho, kdo se takového činu dopustí, čekají dva roky vězení a pokuta třicet tisíc euro. Ale stejně jako Bůh stvořil rostliny a zvířata podle jejich rozmanitých druhů, stvořil také člověka jako muže a ženu.

Když mluvíme o stvoření člověka podle Božího obrazu, musíme také říci, že od stvoření tady máme nesmírně vysokou hodnotu každého jednotlivce – a nezáleží na tom, zda se jedná o muže nebo o ženu. Od počátku můžeme mluvit o hodnotě člověka, o hodnotě každé jedné lidské bytosti, což odsuzuje každou formu diskriminace, každou formu ponižování, nebo dokonce vlastnění jiných lidských bytostí. I kdybychom zůstali jenom u toho, co jsme se dověděli o Bohu z první kapitoly Bible a jenom toto vztáhli k tomu, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, budeme mít nad čím dlouho přemýšlet. Mohli bychom mluvit o jedinečnosti, slávě, smyslu, svobodě, tvořivosti, moci, vládě, svatosti, čistotě, dobrotě, řádu, důstojnosti, kráse, moudrosti, dovednosti, bohatství … a pořád budeme jenom u zlomku toho, co to znamená, že člověk je stvořen k Božímu obrazu. Člověk je rozumná tvůrčí bytost se schopností smysluplné komunikace a smysluplného vztahu jak vzájemného, tak vztahu se svým Stvořitelem. To je něco, co odlišuje člověka od zvířat i od andělů.

Na rozdíl ode všeho ostatního stvoření byl jenom člověk stvořen k Božímu obrazu. Podle mne to byla hlavní příčina pádu ďábla, o němž Písmo říká, že byl věrným obrazem pravzoru, plný moudrosti a dokonale krásný, byl v zahradě Edenu, zářivý cherub ochránce, bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud se v něm nenašla podlost (Ez 28,12–19). Takto popisuje Ezechiel kohosi pod obrazem týrského krále. Podívejte se, jak pokračuje:

• Ez 28:17 Pro tvou krásu se stalo tvé srdce domýšlivým, pro svou skvělost jsi zkazil svoji moudrost, svrhnu tě k zemi, dám tě za podívanou králům.

Zářivý cherub ochránce byl dokonale krásný, ale člověk byl stvořen k Božímu obrazu. Ten obraz byl poničen pádem, hříchem, ale nezmizel úplně. I po pádu volá David k Bohu a říká: „Co je člověk, že na něho pamatuješ?“ (Ž 8,5). A nové narození skrze víru v Pána Ježíše Krista vede k novému stvoření, takže Pavel může napsat, že na odhalené tváři Božích dětí se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – a to vše mocí Ducha Páně (2K 3,18). A jinde:

• Ef 4:23–24 Obnovte se duchovním smýšlením, oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.

Tohle nás pomalu vede k poslednímu bodu dnešního kázání, protože stvoření člověka k Božímu obrazu přímo ukazuje k Pánu Ježíši Kristu a dává nám to porozumět, že člověk je stvořen:

III. K Boží slávě

V mnoha ohledech první kapitola Bible předznamenává poslední dvě kapitoly – tady je první stvoření a tam je druhé, nové, obnovené, svaté a dokonalé stvoření. Na právě stvořené zemi je nový člověk, muž a žena – na nově stvořené zemi je také nový člověk, muž a žena – Pán Ježíš Kristus a jeho nevěsta, církev. Dokonalé lidství je zobrazené nikoliv Adamovi a Evě, ale v Pánu Ježíši Kristu. Boží slovo nám říká, že máme růst ve víře a v poznání Syna Božího, abychom dorostli zralého lidství, které je měřené mírou Kristovy plnosti (Ef 4,13). V Kristu je plnost Božství, která se nám dává poznávat sice postupně, ale jak jsme už viděli, hned od samotného počátku. V Kristu je také plnost lidství, která byla zjevena, když se naplnil stanovený čas a Bůh poslal svého Syna narozeného z ženy (Ga 4,4), aby nás vykoupil z našich hříchů a připravil si z nás nevěstu, která bude čistá a svatá, dokonalá, bez vrásky a bez poskvrny.

Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Člověk je jeden muž a jedna žena. Bůh nestvořil jednoho hermafrodita, ani dvě těla, ale stvořil člověka jako muže a ženu. Ve druhé kapitole uvidíme, že Bůh stvořil muže z prachu země a ženu z těla muže pro muže, což nám hned od samotného počátku ukazuje, že manželství je mezi jedním mužem a jednou ženou. A kdyby o tom chtěl kdokoliv pochybovat, může se podívat na Pána Ježíše Krista a jeho nevěstu (ve světle správné eschatologie).

Když se díváme na celé toto Boží dílo, vidíme tady hned několik věcí, které jako ohromná kladiva buší do naší mysli, takže se nám může rozskočit na tisíce kousků. Jsou to věci, které jdou za hranici toho, co jsme schopni poznat i zakusit. Ať už je to stvoření člověka k Božímu obrazu a následné zjevení Syna Božího v lidském těle nebo je to plnost člověka zobrazená na Kristu a jeho nevěstě nebo je to samotná skutečnost Kristovy nevěsty, jedné církve složené z mnoha vykoupených mužů a žen. Každá z těchto věcí je ve své podstatě zahalená tajemstvím. Přesto každou z nich můžeme vidět už tady, v první kapitole Bible. Je jasné, že první čtenáři to zde vidět nemohli, ale skrze evangelium bylo odhaleno mnohé tajemství, které bylo skryté v Písmech Staré smlouvy a nyní je zjevné. Tajemství Krista samotného, kterého uvidíme hned ve druhé kapitole Genesis, když tvoří zahradu Eden a následně ve třetí, jak se po této zahradě prochází za denního vánku. A potom mnohokrát znovu v celé knize Genesis. Když se Pán Ježíš po svém vzkříšení potkal s Kleofášem a tím dalším učedníkem na cestě do Emauz, začal od Mojžíše a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma (Lk 24,27). Dost možná začal v první kapitole Bible. Nakonec víme, že celé Písmo svědčí o něm. Židům říkal, že kdyby věřili Mojžíšovi (Genesis!), věřili by také jemu (J 5,46), protože Mojžíš psal o něm. A potom Pán Ježíš dodal:

• J 5:47 Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?

Ježíš říká, že kdo nevěří Mojžíšovi, ve skutečnosti nemůže věřit ani jemu samotnému. A tohle řekl o Židech, kteří se oháněli Mojžíšem! Co by řekl dnešním křesťanům, kteří přímo popírají Mojžíše? Bratři a sestry, tady se zjevuje Boží sláva. Je zjevná na celém stvoření, ale nepřehlédnutelná na stvoření člověka.

První Adam jasně, přímo a nepopiratelně ukazuje na druhého Adama, míří k němu, vede k němu, mluví o něm. Popřete prvního, ztratíte druhého. Zjevení druhého Adama, Pána Ježíše Krista, dává smysl existence tomu prvnímu. Ten první tady musel být, aby mohl přijít druhý Adam. Bez toho prvního by tady nemohl být druhý, ale jenom kvůli tomu druhému je tady ten první, protože všechno bylo stvořeno skrze něho a pro něho (Ko 1,16). První Adam je hlavou lidstva a jeho představitelem v jeho pádu a hříchu, druhý Adam (Ř 5) je hlavou lidstva a jeho představitelem v jeho vykoupení. Naše hlava je příliš malá, aby mohla uchopit takovou hloubku a takovou slávu. Ale nakonec nejde o to, abychom rozuměli, ale abychom žasli nad slávou celého Božího díla a jeho vyvrcholení v Pánu Ježíši Kristu. Jde o to, abychom šli k tomu druhému Adamovi a skrze něj měli život věčný, abychom skrze něj byli spaseni, abychom byli novým stvořením, které bude zapečetěné Duchem svatým a abychom se stali součástí jeho nevěsty, církve.

A všimněte si také, že tady nemáme opici, kterou Bůh jednoho dne prohlásil za tak vyspělou, že ji nazval Adamem. Tady máme stvoření k Božímu obrazu. Z prachu země Bůh stvořil člověka podle svého obrazu, ke své podobě. Kdybychom tvrdili, že člověk je z opice, co bychom tím říkali o našem Bohu? Není to rouhání? Kde by byla celá Boží sláva? Kde by byl druhý Adam? Kde by bylo naše slavné a důstojné lidství? Nebyli bychom na tom lépe než pohan Pilát, který když viděl zbitého, zkrvaveného, poplivaného Pána Ježíše Krista s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti, řekl: „Hle, člověk!“ (J 19,5). A potom se odvrátil, umyl si ruce a řekl, že nemá nic do činění se smrtí tohoto člověka. Jaká tragédie! Moji milí, jak moc potřebujeme mít všechno do činění se smrtí tohoto člověka! On je smírnou obětí za naše hříchy. On je cestou, pravdou i životem. On je vzkříšení a život. Jeho krev nás očišťuje od našich hříchů. Kdo v něho věří, přešel už ze smrti do života. Kdo v něho věří, nezahyne navěky, ale má život věčný. Kdo se spolehl, že jeho hříchy vzal Pán Ježíš Kristus na sebe a vnesl je na kříž Golgoty, kde na ně Bůh Otec vylil svůj zničující hněv a nechal je propadnout smrti, každý takový je novým stvořením a součástí Kristovy nevěsty. Jak jste na tom vy? Myjete si ruce jako Pilát a myslíte si, že si vystačíte se svou vlastní spravedlností nebo vztahujete své prázdné ruce k Pánu a prosíte o smilování? Věřte v Pána Ježíše Krista a budete zachráněni. Amen.