Charakter Božího království II.

Jaroslav Kernal, Praha 15. května 2022

Dobré dopoledne, pokoj vám a milost, milí v Kristu. Vracíme se k naší minisérii o charakteru Božího království do čtrnácté kapitoly listu Římanům. Dnes máme před sebou druhou polovinu sedmnáctého verše, kde se dozvídáme, v čem tkví podstata Božího království. Minule jsme si z první půlku tohoto verše ukázali, v čem Boží království není, a vysvětlili jsme si, proč Pavel používá obraz Božího království, proč ho vlastně vytahuje na scénu. Křesťané se hádali o to, co mají nebo nemají jíst, jaké dny mají nebo nemají zachovávat a pro samé stromy si přestali uvědomovat, že jsou v lese. Tak moc se soustředili na jednotlivé detaily, že zapomněli na celek, zapomněli jak na království, tak na samotného krále. Šlo jim o to, zda se správně chovají, zda přesně a do detailu zachovávají, co si předsevzali a čemu rozuměli z Božího slova, ale utíkala jim podstata věci, unikalo jim Boží království a jeho spravedlnost.

Podobně jako řada křesťanů dodnes i tito křesťané v Římě se začali podobat farizeům. Četli nebo slyšeli slova Pána Ježíše o tom, že nemohou vejít do Božího království, jestliže jejich spravedlnost nebude převyšovat spravedlnost zákoníků a farizeů (Mt 5,20) a vysvětlili si je tak, že se musí ještě více snažit, že musí ještě více udělat, že musí být ještě spravedlivější než nejspravedlivější zákoník a farizeus. Jaká pošetilost! Copak nečetli dále Pánova slova?

• Mt 5:48 Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

Copak nevěděli, co Pavel napsal v desáté kapitole Římanům o svém vlastním lidu? Že jsou plni horlivosti pro Boha, ale bez pravého poznání, protože „nevědí, že spravedlnost je od Boha“:

• Ř 10:3 a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili.

Snaha o uplatnění vlastní spravedlnosti vede k tomu, že se člověk nechce podřídit spravedlnosti Boží. A přesně o tom mluví Pavel v listu Galatským, kde mluví o obřízce a skutcích zákona:

• Ga 5:4 Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění na základě zákona, pozbyli jste milosti.

Království Boží není v tom, co jíte a pijete, v žádných vnějších věcech, není v zachovávání zákona ani v obřízce – to jsou věci, které vedou jenom k lidskému vychloubání a srovnávání se jeden s druhými. Vedou k prosazování sebe a ne ke Kristu. Proč myslíte, že si farizeové nosili na čele krabičky (tzv. fylaktéria) s verši z Písma? Protože zákon říkal, že mají Hospodinova slova uchovávat v srdci a mít je jako pásek na čele a na rukou? A proč si dělali větší krabičky? A ještě větší? Protože se srovnávali navzájem! Mysleli si, že Boží království je ve vnějších věcech, v tom, co jíte a pijete, nebo jak velkou krabičku, jak dlouhé třásně budete nosit. Ale Boží království je ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého. A to je náš dnešní text.

Mluvíme o spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého. A první věc, kterou si musíme ujasnit, je, že se nejedná o naši spravedlnost, kterou my žijeme nebo o kterou usilujeme, nejedná se o náš pokoj, který šíříme, ani o naši radost, jinými slovy, nejde o etické, morální věci, protože ani v nich není Boží království. Farizeové jednali v mnoho ohledech eticky, morálně, přesto byli daleko od Božího království, dokonce jim bylo zaslíbení tohoto království odňato a bylo dáno národu, který ponese jeho ovoce (Mt 21,43) – my jsme ten rod vyvolený, národ svatý, lid náležící Bohu (1Pt 2,9), Kristova církev. Boží království není ve věcech, které jsou z nás, ale z Boha, nejsou naším dílem, ale Božím dílem. Takže když se mluví o spravedlnosti, pokoji a radosti je to Kristova spravedlnost, pokoj s Bohem a radost, která z toho vyplývá, radost v Duchu svatém.

I. Kristova spravedlnost

Království Boží je ve spravedlnosti. Pavel v listu Římanům používá slovo spravedlnost a její odvozeniny poměrně hojně (asi víc než 50x). A poměrně konzistentně toto slovo mluví o Boží spravedlnosti, o tom, co je vlastní Bohu. Někdy se v Písmu toto slovo používá také jako popis spravedlivého života, konkrétních skutků, správných, spravedlivých skutků, tedy jednání podle pravdy a práva, tj. ve výše zmíněném etickém slova smyslu. Ale zdá se, že v listu Římanům má toto slovo takřka výlučně význam Boží spravedlnosti. A to je i na tomto místě. Království Boží je především o Boží vládě, což znamená mimo jiné také o Boží spravedlnosti. Spravedlnost a právo jsou základem jeho vlády, jsou pilířem jeho trůnu (Ž 89.15). Vzpomeňte si, jak Pavel začíná svůj list do Říma – začíná Kristovým zmrtvýchvstáním a pokračuje nejprve shrnutím evangelia, v němž se zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře. A potom toto evangelium o Boží spravedlnosti rozvíjí krok za krokem v jedenácti kapitolách. Popisuje Boží království, které stojí na Boží spravedlnosti. Boží království je místem Boží vlády, proto je nutně místem Boží spravedlnosti. Není v lidské spravedlnosti, není v lidských skutcích, není v tom, co jíte a pijete, není v tom, jaké dny zachováváte, ale je v Boží spravedlnosti, která se zjevila na králi tohoto království – na Bohu Synu, na Pánu Ježíši Kristu.

Mluvíme o Kristově spravedlnosti, bez níž nemůžeme mluvit o Božím království. Kristova spravedlnost je absolutní ve všech ohledech, ale my ji vztahujeme k sobě skrze Kristův kříž. Věčná preexistence Pána Ježíše Krista je dokonalým vyjádřením Boží spravedlnosti. Pozemský život Pána Ježíše je dokonalým vyjádřením a také naplněním Boží spravedlnosti. O jeho životě nemůžeme uvažovat jinak než v kontextu spravedlnosti. Byl svatý a pravdivý, takže nemohl být jiný, než spravedlivý. Nebyl nijak poskrvněn hříchem, i když tento život strávil na světě, který leží ve zlém, byl oblopen hříchem a nespravedlností, byl nespravedlivě a protiprávně odsouzen, ale nikdy se nedopustil nejmenšího hříchu a ani v nejmenším se nijak neprohřešil proti spravedlnosti. Jeho nynější vláda, která mu byla dána, i jeho budoucí vláda je vládou spravedlnosti a práva. Byl, je a vždy bude cele svatý, a to znamená mimo jiné naprosto spravedlivý.

Přesto je jeho království postavené na spravedlnosti, které dosáhl na svém kříži. Jeho lidská spravedlnost, díky které dosáhl naplnění Mojžíšova zákona, byla nutným předpokladem jeho vykupitelského díla. Kdyby nebyl naprosto spravedlivý, zaplatil na kříži za své hříchy a nemohl by zaplatit za naše. Ale nám není přičítána spravedlnost jeho života a to, jak naplnil zákon, ale je nám přičítána spravedlnost, která tryská z jeho kříže. Tou krví jsme ospravedlněni, protože na kříži zaplatil za naše hříchy, tou krví jsme očištěni, protože bez prolití krve není odpuštění hříchů, tou krví jsme posvěceni, protože byla prolita jednou provždy a navždy smývá všechna naše přestoupení. Druhá až šestá kapitola listu Římanům se zabývají otázkou spravedlnosti – mluví o tom, že všichni zhřešili a jsou daleko od každé spravedlnosti, a mluví o spravedlnosti z víry, jíž jsme se stali služebníky, když jsme uvěřili v Pána Ježíše Krista.

• Ř 5:18 A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život.

Jediný čin spravedlnosti, Kristův kříž, přináší ospravedlnění a život. Jediný čin spravedlnosti nás uvádí do Božího království. Boží království není v našich skutcích, ale je v jediném skutku Kristovy spravedlnosti, kdy on sám, spravedlivý, dal svůj život za nespravedlivé, abychom byli ospravedlněni a měli věčný život v jeho jménu. On sám, svatý, dal svůj život za bezbožné, aby Boží spravedlnosti, která vyžaduje smrt za hřích, bylo učiněno zadost. Na tomto jediném skutku stojí Boží království – je o Kristu a jeho kříži, jeho díle, o vykoupení. Tohle je ta spravedlnost, na níž skutečně záleží, bez této spravedlnosti, není žádné království, bez této spravedlnosti není žádný lid krále, žádné královské kněžstvo, žádný svatý národ, který na sobě nese tuto Kristovu spravedlnost. V tom je království! V Kristově spravedlnosti, kterou nám zajišťuje jeho krev. To je náš svatební šat, to je naše chlouba, to je obsah našich životů.

Když se zaměříme na tuto spravedlnost, kterou získáváme vírou bez skutků zákona, potom nebude žádné místo pro nějaké srovnávání se navzájem, potom nebude žádné místo pro povyšování se jeden nad druhým nebo pro pohrdání druhými, potom nebude místo pro žádnou chloubu, která by byla postavená na něčem z nás samotných. Potom je to celé o Pánu Ježíši Kristu, jenom o něm a ne o mně. Když toto bude centrem našich životů, potom budeme moci říci, že království Boží už je mezi námi. A není v tom, co jíme nebo pijeme, není v tom, jaké dny zachováváme, není v ničem lidském ani v ničem, co bylo z nás, ale je v Kristově spravedlnosti. Když se zaměřím na ni, musím vyznat, že jsem jenom ubohý hříšník, který byl zachráněn z Boží milosti a  ospravedlněn skrze víru stejně, jako můj bratr a sestra v Kristu. A to vede k:

II. Pokoj s Bohem

Království Boží není v tom, co jíte nebo pijete, ale ve spravedlnosti, pokoji a radosti v Duchu svatém. Stejně jako u spravedlnosti se ani v případě pokoje nejedná o mne, ale o Boha. Nejde o to, že já mám pokoj a jsem šiřitelem pokoje (Mt 5,9 – blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími), ale jde o Boží pokoj, jde o objektivní pokoj, o smíření s Bohem, o to, že mezi námi už není žádné nepřátelství. Byli jsme Božími nepřáteli, byli jsme cizinci a přistěhovalci, byli jsme vzdálení od Boha, ale dílem Kristovy spravedlnosti jsme byli smířeni s Bohem, stali jsme se blízkými pro Kristovu prolitou krev. Svou obětí odstranil nepřátelství (Ef 2,14–16), takže můžeme vyznávat, že v něm, v Kristu je náš pokoj. Tohle je pokoj, o němž je tady řeč. Pavel ho znovu popsal v páté kapitole:

• Ř 5:1–2 Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží.

Máme pokoj s Bohem. Království Boží je v pokoji. Království Boží je království pokoje. Království Boží je království spravedlnosti – je založeno na Kristově spravedlnosti a jeho obsahem je spravedlnost. V Božím království nemá místo žádná nespravedlnost, a ti kdo jsou jeho, už oblékli tuto jeho spravedlnost. Není tu žádné bezpráví, žádná lež, útisk, útlak, pokřivené jednání nebo cokoliv podobného a vládne tu pravda a právo. Právě tak je Boží království královstvím pokoje. Protože je tady právo, pravda a spravedlnost, je tady také pokoj. Je to o pokoji s Bohem, protože všechno, co působilo nepokoj a napětí mezi námi a Bohem – náš hřích – bylo na kříži odstraněno. Je to také o spočinutí v pokoji, tedy o pokoji v Bohu, o skutečném odpočinutí, zůstávání v Kristu a v jeho pokoji.

Mnohokrát v Písmu je Boží království popsané jako místo pokoje, spočinutí, odpočinutí – není tu žádný stres ani tlak, žádné napětí nebo těžkosti, Jan říká, že tam nebude ani žalu, ani nářku ani bolesti (Zj 21,4). A jak je popsán král tohoto království – viz Iz 9,5 – Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje. Všechny hrozby jsou odvráceny, každé nebezpečí je zažehnáno, veškerá starost je vložená na něj.

• Fp 4:7 A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

To opravdu není o tom, co jíme nebo pijeme, co děláme nebo neděláme. Není to všech možných přídavcích k evangeliu, není to o lidských představách o křesťanském životě nebo o tom, jak by měl žít ten nebo onen, ale je to o pokoji. A znamená to totéž, co v případě Kristovy spravedlnosti – každá chlouba je vyloučena, každé srovnávání se s lidmi je pošetilé, protože nevede k pokoji. Ukažte lidem na pokoj, který nám Pán Ježíš vydobyl, mluvte o smíření s Bohem, zaměřte se na to, že Bůh je Bohem pokoje (Ř 15,33; Fp 4,9), přestaňte se honit za věcmi tohoto světa – bez ohledu na to, jak duchovně vypadají nebo se tváří. Nikdo z nás nemá moc zachránit svět, nikdo z nás nemá moc zachránit jedinou duši v tomto světě. Ale co můžeme udělat je, že se vložíme do Božích rukou, že se spolehneme na Pána a jeho milost, že ho ve víře budeme následovat a půjdeme za ním pokojně a klidně, jako jdou ovce za svým pastýřem. V tomto kontextu mám moc rád dva verše z Božího slova:

• Izajáš 28:16 Proto praví toto Panovník Hospodin: „Já to jsem, kdo za základ položil na Sijónu kámen, kámen osvědčený, úhelný a drahý, základ nejpevnější; kdo věří, nemusí spěchat.“

Bůh nespěchá – a přesto nikdy nepřijde pozdě. Chodit pozdě – pokud je to pravidlo něčího života – je hříšný zlozvyk, který nemá žádnou omluvu a nemá nic společného s pokojem a s nespěcháním. Nespěchat je něco jiného – znamená to netlačit, nesnažit se někam prodrat, protlačit, ale znamená jít v závislosti na Bohu a jednat ve spravedlnosti, pokoji a radosti.

• 1Tm 2:1–2 Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti.

Tichý a klidný život je charakteristickým znakem Božího království. Není to úporná snaha na něco nezapomenout, splnit každou předepsanou povinnost, udělat tohle a nezapomenout na tamto, ještě se pomodlit … a ještě aspoň přečíst nějakou kapitolu z Bible, a to jsem ještě neudělal žádný dobrý skutek, a měl bych ještě mít společenství, a přečíst si nějakou správnou křesťanskou knihu a nesmím zapomenout vydat svědectví … a už docela jistě ztrácím dech a království Boží mizí, protože celý můj život se zase a znovu a pořád dokola soustředí na mě samotného a moje skutky, na to co dělám nebo nedělám, co jím nebo piju. Je to hektické rádoby křesťanské pobíhání z jedné atrakce na druhou, z jedné akce na druhou a rozhodně a zcela jistě to není tichý a klidný život v opravdové zbožnosti a vážnosti. Ale království Boží je ve spravedlnosti, pokoji a radosti v Duchu svatém. Ježíš dává svým učedníkům pokoj – ne jako dává svět, ale svůj pokoj, aby se naše srdce nechvělo a neděsilo (J 14,27). On je Pán pokoje!

Ospravedlnění z milosti skrze víru v Pána Ježíše Krista přináší spravedlnost Kristovu a je branou do Božího království, vede k usmíření, tedy k pokoji s Bohem a k pokoji v Bohu, který je vládcem tohoto království spravedlnosti, pokoje a:

III. Radost v Duchu svatém

Království Boží není v tom, co jíte nebo pijete, ale ve spravedlnosti, pokoji a radosti v Duchu svatém. Království milosti nutně vede k pokoji a k radosti. Protože je Boží království královstvím spravedlnosti, práva a pravdy, nutně vede k pokoji všechny, kdo jsou součástí tohoto království. Jestliže v životě člověka vládne nepokoj, neklid, nejistota – je otázka, zda už vešel tou úzkou bránou do Pánova královstí. Ale chtěl bych vás povzbudit – ďábel obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by uchvátil. Řve, tlačí, kope, žaluje, našeptává, lže, zpochybňuje – a to všechno může snadno vést k tomu, že křesťan bude nejistý, neklidný, nepokojný. Je to proto, že ďábel odvádí křesťanovu pozornost od Krista samotného k něčemu jinému. Je to úplně jedno k čemu – mohou to být věci hříšné, mohou to být věci světské, mohou to být věci náboženské. Hlavně když tam nebude Pán Ježíš Kristus, hlavně když tam nebude jeho království a jeho spravedlnost. Bude-li tam cokoliv jiného, bude to úplně jedno, co to bude, protože už nejde o Krista. Přesně tohle ďábel dělá a chce ukrást (pamatujme, že je zloděj, lhář a vrah od počátku) pokoj i radost, protože to jsou věci, které ukrást může.

Místo radosti, která vyplývá z odpoštění hříchů a z pokoje s Bohem, tak vede křesťany k tomu, aby se srovnávali s druhými, aby se tvářili „zbožně“, což pro mnoho křesťanů znamená vážně. Jak často mluvíme o tom, že setkání Kristovy církve je oslavou – ale kolikrát to spíš vypadá jako pohřeb. Kde je radost z Krista samotného, radost v Duchu svatém, radost z odpuštění hříchů, radost z nového narození, radost usmíření, radost z Boží lásky, radost z uzdravení duše i těla, radost z přijetí do Boží rodiny, radost ze spravedlnosti Kristovy, radost z pokoje s Bohem?

• 1Pt 1:8–9 Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší.

Někdy se zdá, že tato křesťanská radost je natolik nevýslovná, že je docela neviditelná. Stále se vracíme do minulosti, stále se vracíme do světa, z něhož jsme vysvobozeni, i když jsme v něm byli ponecháni – ale s jinou přirozeností, s jiným občanstvím, s vědomím toho, že už nepatříme světu, nepodléháme moci hříchu, nejsme pod Božím hněvem a nesloužíme ďáblu. Nový zákon mluví o radosti na více než sto místech. A ne jednou, ale mnohkrát nám přikazuje, abychom se radovali. A ve Starém zákoně je to úplně stejné. Když se Izraelci vrátili ze babylonského zajetí a měli velké slavnostní shromáždění, kde četli z Božího slova a oddíl za oddílem ho vykládali, aby všichni, kdo mohou porozumět, rozuměli – všechen lid pochopil to dílo Boží milosti. A plakali a truchlili, protože Boží slovo zasáhlo jejich srdce. Ale víte, co jim řekli Ezdráš a Nehemjáš?

• Neh 8:9–10 „Dnešní den je svatý Hospodinu, vašemu Bohu. Netruchlete a neplačte.“ Všechen lid totiž plakal, když slyšel slova Zákona. Dále jim řekl: „Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte dárky těm, kdo nemají nic připraveno. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou.“

To je dílo spasení! Radost z Hospodina bude vaší záštitou! Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, ale ve spravedlnosti, pokoji a radosti v Duchu svatém. Boží slovo nás vede k radosti – znovu a znovu. Není to bujaré veselí pohanů, kteří uctívají své modly, ale je to radost z Hospodina, která není nevázaná, ale je vznešená a nevýslovná.

• Př 15:13 Radostným srdcem zkrásní tvář, kdežto trápení srdce ubíjí ducha.
• 2K 3:18 Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně.

Milovaní, jsme Božím lidem, lidem království, byli jsme vykoupeni převzácnou krví Kristovou, a i když stále ještě žijeme v těle a v tomto světě, i když stále ještě procházíme soužením, naše životy už nepatří do tohoto světa – máme podíl na Boží spravedlnosti, máme pokoj s Bohem, a tak se můžeme a máme radovat v Duchu svatém. Příkaz radosti je příkazem, o kterém Pavel napsal, že se mu neomrzí, že mu není zatěžko tento příkaz opakovat stále znovu (Fp 3,1). Radost je dílem Ducha svatého v našich životech. Je to ovoce Ducha, které on sám působí v životech Božích dětí. A není to jediný plod, který nacházíme:

• Ga 5:22–23 Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.

Láska, radost, pokoj – to je obraz Božího království. To je to, co Bůh s námi udělal, to je kam nás Bůh přenesl z moci temnoty a marného úsilí vlastních skutků a námahy. To je Boží království – a chcete-li, je to o víře, lásce a naději. Je to o víře, která přináší spravedlnost Kristovu do našich životů. Je to o víře, která vede ke spravedlnosti. Je to o víře, na které stavíme, která nás vede do Boží blízkosti, kterou si přivlastňujeme všechna ta slavná a veliká Boží zaslíbení. Je to o lásce, která je vylitá do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán, když jsme uvěřili slovu pravdy, evangeliu. Je to láska Boží, která nám dává pokoj a uvádí nás do království pokoje, přivádí nás ke králi pokoje, který nás miluje natolik, že dal sebe samého za nás, abychom měli věčný život. Je to o naději, která nás táhne vzhůru, kde Kristus sedí po pravici Boží, která nás vede dopředu, která nám otevírá oči a dává nám porozumět bohatství Boží slávy, které připravil Bůh pro ty, kdo ho milují. Tato naděje nás vede k radosti, protože vidíme, jak moc nás Bůh miluje a jak veliké věci pro nás připravil. To je Boží království – spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém. Víra, láska a naděje. Milost Boží, láska Kristova a moc Ducha svatého. Království Boží není maličké, není v pozemských věcech, není v tom, co jíme a pijeme, ale je tam, kde Kristus vládne svou mocí, kde je jeho trůn, kde je jeho sláva, kde je jeho přítomnost. Tam se obracíme, k tomu se upínáme  a z toho se radujeme v tomto světě. Bůh bohatý v milosrdenství z veliké lásky, jíž si nás zamiloval, nás vzkřísil spolu s Kristem, když jsme ještě byli mrtví pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Amen.