Nepřijímejte ho ani ho nevítejte!

Pavel Borovanský, Praha 5. května 2019

Pokoj vám a milost. Dovolte mi vyřídit pozdravy od celého ústeckého sboru. Všichni vás srdečně pozdravují a těší se na společnou sborovou dovolenou, dá-li Pán. Jsem moc rád, že vás všechny opět vidím. Raduji se z Božího díla ve vás. Váš zápas víry je pro nás všechny velkým povzbuzením a posilou. Je to již dlouhá doba, kdy jsme společně procházeli 2. list Janův. Věřím, že i navzdory času, který uplynul, nezmizelo vše z vašich srdcí. Máme totiž naději, že dílo na nás konané není lidské, ale Boží, konané mocí svatého Ducha. Přesto bych rád v úvodu krátce shrnul, co jsme již z 2 J listu poznali a přijali.

Hned v úvodu listu, v pozdravu čteme o tom, že pravda je základem církve.

• 2. Janův 1-2 Já starší píšu vyvolené paní a jejím dětem, které opravdově miluji - a nejen já, nýbrž všichni, kdo poznali pravdu. Píšu kvůli pravdě, která v nás zůstává a bude s námi navěky:

Když čteme tyto dva verše, všem se nám v mysli vybaví text Mt 16, 15-18. Kde se Pán Ježíš ptá učedníků, za koho ho pokládají oni. Tento rozhovor máme k dispozici.

•  Řekl jim: „A za koho mne pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.“

 Církev je zrozená z pravdy. Stojí a trvá na pravdě. Církev miluje pravdu. A láska vyrůstá z pravdy. (verš 3). Kdo poznali pravdu, ti milují. Bez pravdy nemůže být láska. Kdo nestojí v pravdě, nemiluje. Nemůže milovat. Dozvídáme se, že život v pravdě přináší skutečnou radost. Těm, kteří v ní žijí. Vidíme-li církev, že žije v pravdě, radujeme se, protože jsme sami z pravdy. To všechno čteme ve verších 1-4.

Velmi důležitou informací je fakt, že žít v pravdě znamená žít v poslušnosti přikázáním od Otce. Vidíme tedy, že není-li v životě člověka poslušnost Písmu, není jeho život v pravdě. To je velmi zásadní pro život křesťana i církve. A nekončí to zde. Boží slovo nás učí dál. Pokud není v mém životě poslušnost Písmu, není v něm ani láska. Jan píše.

• 2. Janův 5-6 A nyní tě prosím, paní, ne že bych ti psal nové přikázání, ale připomínám to, které máme od počátku: abychom milovali jedni druhé. A to je láska: žít podle Božích přikázání; to je to přikázání, o kterém jste od počátku slyšeli, že máte podle ní žít.

 Žít podle Božích přikázání tedy znamená milovat. (verše 4-6). Vidíme, že pravda je základem církve. Pokud člověk patří Bohu, musí být v jeho životě vidět ovoce srdce znovuzrozeného z pravdy. A tím je poslušnost a láska, které od sebe nelze oddělit. Netvrďme, že milujeme Boha, pokud nezachováváme Jeho přikázání. Kdo Boha miluje, ten Boha poslouchá 1 J 5, 3. A kdo miluje v poslušnosti Boha, ten miluje i svého bratra 1 J 5, 1-2!

Pravdu musíme bránit. Vidíme to ve verších 7-8. Do světa i do církve vyšlo mnoho svůdců. Nežijí v pravdě. Odpírají Božím přikázáním, nemilují pravdu ani Boha, ani člověka. (verš 7). Pravdu a její ovoce, Kterým je láska a poslušnost Bohu, je potřeba tedy chránit. (verš 8).

 Chráníme to co je nám drahé. To, co je vzácné. To, co je životně důležité. To, co je pro život nezbytné. Tím vším je křesťanovi i celé církvi pravda a ovoce pravdy, láska a poslušnost Bohu. To vše musíme chránit, dnes uvidíme jak. Dnes dokončíme 2 Janův list. Čtěme společně verše 9-13.

• 2. Janův 9-13 Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna. Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho; kdo ho vítá, má účast na jeho zlých skutcích. Ačkoliv bych měl ještě mnoho co psát, nemíním to svěřovat papíru a inkoustu; neboť doufám, že se k vám dostanu a budu s vámi mluvit tváří v tvář, aby naše radost byla úplná. Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry.

I. Střežení a obrana pravdy začíná v našich srdcích a životech! (2J 9)

A. Střežit pravdu musím na prvním místě ve svém srdci!

Apoštol Jan v devátém verši říká, že kdo zachází dál a nezůstává v učení Krista, nemá Boha. Kdo v učení Krista zůstává má Otce i Syna. To jsou velmi varovná, velmi vážná slova. Víme, že Jan psal své listy jako reakci na pronikání lživých nauk do církve. Jako obranu proti raným gnostickým herezím. Jan bojuje za čistotu církve Boží. Základem církve je pravda a ovocem pravdy je poslušnost a láska. Opustíme-li pravdu tím, že ji nebudeme poslušní, nemilujeme Boha ani jeho děti, církev.

Ve verši devět je Janem vyjádřena osobní zodpovědnost každého křesťana a můžeme obecně říci i každého člověka na zemi. Protože Bůh volá všechny lidi k pokání v Kristu. Volá všechny k životu v pravdě.

• Sk 17,30-31 Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu. Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých.

A ti, kteří tomuto volání vzdorují, proti těm je namířen Boží hněv!

• Římanům 1,18-19 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.

Vraťme se však zpět k církvi, ke křesťanům, kterým je dopis adresován. Každý, kdo vyznává Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele je zodpovědný před Bohem za to, aby zůstával v Kristu, v pravdě. Aby žil pravdu. To mimo Krista, mimo pravdu nejde. Bez Krista nelze v otázkách pravdy nic činit. Nejde pravdu poznat a přijmout, nejde pravdu žít!

• Jan 15,4-7 Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.

Z tohoto důvodu musí obrana pravdy v církvi Ježíše Krista začínat vždy u jednotlivce. Chceme-li pravdu úspěšně žít a v případě potřeby i účinně bránit, potom to vždy musí začít v našich srdcích a v našich životech. I proto je ve druhém listě Janově pro nás varování.

• 2. Janův 9 Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna.

B. Učení Krista, předané apoštoly a proroky v kánonu Nového zákona.

Jak bychom ale rozpoznali a obsáhli učení, ve kterém máme zůstávat, jak charakterizujeme jeho obsah a vytyčíme jeho hranice? A kde je hranice v praxi, podstatné odchýlení, kdy již člověk opouští učení Ježíše Krista?

Na první otázku nám Písmo odpovídá v již citovaném Janově evangeliu, v kapitole 15. verš sedmý. Ten začíná: „Zůstanete-li ve mne a má slova ve vás.“ Musíme zůstat a zůstávat v Kristu. A to tím způsobem, že Jeho slovo zůstane a zůstává v nás! Pomůže nám velmi dobře také druhý list Timoteovi. Poslouchejme.

• 2 Tm 3,15-17 Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Svaté Písmo! Písmo, které svědčí samo o sobě. Je to veškeré Písmo! Pravda nepotřebuje obhájce zvenčí. Pravda se vždy obhájí ze své podstaty. Neplatí slova svévolníka Goebbelse, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou. To prostě není možné. A už vůbec ne v srdcích těch, co jsou z Boží milosti z pravdy znovuzrozeni a pravdu milují. Pravda zůstane vždy pravdou. Proto má církev i každý křesťan vše, co potřebuje, aby mohl žít trvale pravdu a zůstávat v ní (2Pt 1,3).

Apoštol Pavel píše Timoteovi o Písmu. To je ta pravda, která dává moudrost ke spasení vírou v Krista Ježíše a posvěcuje člověka ke každému dobrému dílu v Kristu. V době sepsání 2 Tm to byl kánon Starého zákona. Dnes je to i kánon Nové smlouvy. Tedy Písmo tak, jak ho známe. Veškeré Písmo. Nelze oddělit Vydechnuté Boží slovo od vtěleného Slova, kterým Boží Syn je. A proto pouze Písmo, ne nad to, co je psáno! Obsah i hranice učení Ježíše Krista jsou určeny Veškerým Písmem svatým! V Písmu vše najdeme.

C. Významný odklon od Krista a Jeho učení.

Jedině Písmo nám charakterizuje obsah a vytyčuje hranice Kristova učení. Jen v něm se také dozvíme i odpověď na druhou otázku. Jeho pečlivým čtením, rozjímáním nad ním a modlitbou. Tedy, kde v praxi je hranice odchýlení od Krista a Jeho slova, je opět určeno učením Veškerého Písma. Apoštol Jan píše obranu proti raným gnostikům, kteří popírali Ježíše Krista, který přišel v těle, trpěl v těle a zemřel a byl v těle i vzkříšen a vstoupil na nebesa. Desátý verš našeho textu je reakcí na sedmý.

• 2. Janův 7-10 Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist. Mějte se na pozoru, abyste nepřišli o to, na čem jste pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu. Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna. Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho;

Gnose popírá jeden ze základních pilířů křesťanství a učení o Kristu! Pokud vám bude někdo přinášet učení, které také v nějaké oblasti popírá základy naší víry, potom nepřináší učení Kristovo. Nejsou to tedy otázky okrajové. Nepodstatné odchylky, ale vždy věci podstatné v otázkách víry a spásy. Jsou věci, ve kterých spolu nemusíme souhlasit, ale přesto zůstáváme v pravdě, jako sourozenci v Kristu.

Ale Jsou věci, na kterých musíme trvat. A pokud je někdo nepřijímá a jeho víra je jiná. Potom takového člověka nemůžeme považovat za bratra a skupinu stejně vyznávajících lidí nemůžeme považovat za církev!

Jiný než biblický Ježíš Kristus. Naplno Bůh, naplno člověk v těle. Jiný způsob spásy, například tvrzení římské církve, že pouhá milost a víra nestačí, musíte k ní přidat skutky. Když vám bude někdo tvrdit, že křesťan musí mít takzvanou druhou zkušenost a ta se musí projevovat jazyky, nebo prorokováním. Zachovávání soboty atd.

 Pokud vás někdo povede k tomu, že Písmo není celé vydechnuté Božím Duchem, že je nedokonalé, nedostačující, protože je jen dílem člověka. Když vám někdo bude nabízet jiné zdroje poznání, než právě a jen Písmo svaté. Veškeré Písmo svaté. Neposlouchejte a nepřijímejte to! Jakákoli informace, která bude v rozporu s učením Veškerého Písma, kterou vám bude někdo přinášet a nabízet jako pravdu, musí být odmítnuta. Jde-li o podstatnou a vážnou odchylku od učení Krista, jde o blud svodu od Krista a Jeho pravdy. Je to cesta smrti! V takovém případě musíme jednat na obranu pravdy.

A znovu zdůrazním, že obrana pravdy začíná v mém srdci, v mém životě. Já sám musím zůstávat v Kristu a Kristus i Jeho slovo ve mně. Pokud nejsem plný Krista a Jeho slova, jak rozpoznám blud? Pokud dobře neznám pravdu, tedy učení veškerého Písma svatého, jak mohu rozpoznat blud? Sám musím tedy být plný Kristova slova, Písma svatého a potom mohu dobře jednat na obranu pravdy, když někdo přináší jiné, než Kristovo učení. Petr v Janově evangeliu říká:

• Jan 6,68 Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.

Ježíš má slova věčného života. K Němu musíme jít. A to znamená do Písma. Tam k nám Syn Boží promlouvá, aby nás vyučoval. Co je v rozporu s Písmem, je třeba odmítnout.

• 1. Tesalonickým 5,21-22 Všecko zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě.

Prvním krokem obrany pravdy je znát ji dobře a neodchýlit se od ní sám. Na druhý krok obrany se podíváme nyní. Tím druhým krokem je oddělení se od špatného učení.

II. Druhým krokem obrany je oddělení! (2J 10)

A. Oddělení v myšlení

Apoštol Jan pokračuje ve verších 10-11:

• 2. Janův 10-11 Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho; kdo ho vítá, má účast na jeho zlých skutcích.

Podívejme se nyní, jak se postupně ve třech přirozeně po sobě jdoucích fázích máme oddělit od špatného učení. První fáze. Jan píše: „Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení.“

Zde se nám znovu názorně ukáže, jak je důležitý první krok obrany pravdy. Tedy to, že my sami se od pravdy neodchylujeme. Hledáme pravdu, nasloucháme pravdě, učíme se pravdě, milujeme pravdu, držíme ji ve svých životech. To je ten základní předpoklad pro to, abychom pravdu mohli bránit, pokud je ohrožena jiným učením. To je ta situace, o které mluví Jan na začátku 10 verše. Přijde-li někdo k nám a zastává jiné učení než Kristovo, je pro nás toto vše základním předpokladem k druhému kroku obrany pravdy. K oddělení se.

V tu chvíli totiž, tváří v tvář falešnému učení činíme první věc druhého obraného kroku. Oddělujeme se ve svých myšlenkách, ve svém srdci. V 10 verši to je skryté. Není tam přímo napsané: Oddělte se ve svém srdci a své mysli od toho, co vám ten příchozí říká. Ale je to jasné. Je to přirozené, jako život sám.

To, že jste sami pevně v pravdě, že jste touto pravdou prosáknuti. To, že zůstáváte v Kristu a On i Jeho slovo zůstává ve vás. Tento fakt, tento stav bude jednat jakoby za vás! Rozumíte dobře tomu, co jsem řekl? Jste-li pevně v Kristu a v Jeho pravdě znamená, že Ježíš Kristus, Jeho pravda bude jednat ve vás! Vaše srdce, vaše mysl, celý váš vnitřní člověk se automaticky a plně oddělí od falešného učení, které dotyčný přináší. Nevěříte?

Uvědomme si, kým v Kristu jsme. Jsme přeci nová stvoření narozená z Boha!

• Jan 1,12-13 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.

Jsme zrozeni z Boha, tedy z pravdy. Jsme zrozeni touto pravdou! Apoštol Jakub říká ve svém listu, v první kapitole:

• Jakubův 1,18 Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.

V okamžiku, kdy budete konfrontováni falešným učením, nový vnitřní člověk ve vás, veden Božím Duchem, rozpozná lež a oddělí se vědomě ve své mysli od bludu. Je to podobné, jako když Pán slibuje, že….

• Marek 13,11 Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý.

To je dílo Ducha svatého ve vás! Dílo Ducha pravdy! On vás vyučí všemu a uvede vás do veškeré pravdy. Ale musíte být pilnými žáky! Dychtivými žáky! Musíte mít touhu a hlad po pravdě, po poznání pravdy. Za to se modlete milovaní, abyste pravdu, Písmo milovali! Mějte hlad po Písmu. Musíte být plní Písma a modlitby! Musíte přetékat. Tak budete i plni Ducha svatého a On bude jednat.

První fáze oddělení nastane ve vašem srdci. Váš vnitřní člověk, to nové stvoření se oddělí od bludu. To vše se bude dít: Přijde-li někdo k vám a nepřinese Kristovo učení. Pokudsami budete pevně v pravdě, plní poznání pravdy veškerého Písma. To je první část druhého obranného kroku. Kroku oddělení. Pojďme ke druhé fázi.

B. Oddělení ve společenství

Apoštol Jan pokrčuje následujícími slovy: „nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho“.

To je druhá fáze oddělení. Měla by být pro nás stejně přirozená jako ta první. Ale v praxi mohou nastat komplikace. A v dnešní době myslím ještě více, než v době napsání Janova druhého listu. Co když toho člověka urazím, dotknu se ho? Vždyť přeci, i když věří bludům, je to jinak slušný člověk? Jak bych ho mohl vykázat a ukázat mu, že s ním a tím, co učí, nechci mít nic společného?

 A co pohostinnost, kterou nám Písmo přímo nakazuje? Dnešní humanismem prosáklá církev nevidí nebezpečí. Vždyť přeci ti lidé, se kterými se setkávám na těch ekumenických bohoslužbách, jsou přeci tak milí. Co na tom, že popírají spásu pouze z milosti a skrze víru. No a co, že podmiňují spasení dodržováním sabatu. Vždyť jsou tak úžasní. Nebo snad ne?

Co když ale stojí otázka takto: Pozvete si domů, do své rodiny vraha? Někoho o kom víte, že je vrah, že zabíjí? Nepozvete. A falešné učení vraždí duši. Lež je nástrojem v ruce lháře a vraha od počátku, J 8, 44. Chcete nástroj Satana, vraha duší ve svém duchovním domově?

Bůh nás vede k moudrosti. Kontext jasně mluví. V době napsání listu bylo normální, že se církev scházela po domech. Ti, kteří si říkali učitelé evangelia, ale nebyli, pronikali do těchto domů. Nebo do domů starších. Přicházeli s tím, že patří Kristu a se zájmem proniknout do daného společenství Božího lidu. Bylo také zvykem, že církev se o učitele a proroky starala v duchu učení, že učitel církve má být zaopatřen církví, kterou vyučuje. To je v pořádku. Pokud je tento učitel pravým Kristovým učitelem.

Dnes by tedy kroky bludařů směřovali a také směřují na místo našich dnešních setkání. Nepřijdou k nám domů, aby s námi bydleli. Ve většině případů přijdou v neděli do shromáždění, nebo na biblickou skupinku, případně na domácí skupinku. Zde se bude se vší pravděpodobností odehrávat bitva, i když prostředí našich domovů nelze vyloučit.

To, co Jan chce především vyjádřit je to, že nemáme mít s takovým člověkem podíl u stolu a oltáře církve Kristovi. Jde proto především o náš duchovní domov, do kterého nemáme takového člověka pouštět a vítat ho v něm! Stůl a oltář je obrazem našeho duchovního domova, církve.

Přijde-li někdo s falešným učením fyzicky na jakékoli místo, kde se scházíme, musíme ho napomenout, a když neposlechne, dát mu najevo, že k nám nepatří!

• Titovi 3,10-11 Sektáře jednou nebo dvakrát napomeň a pak se ho zřekni; je jasné, že takový člověk je převrácený, hřeší, a tak sám nad sebou vynáší soud.

V době Jana, kdy byla velmi rozšířená praxe putujících učitelů, to znamenalo i to, že takového člověka nepřivítám a neubytuji ve svém domě. Dnes to není tak časté, ale stát se to může. Nevítejme a nepřijímejme tedy ve svých shromážděních ani ve svých domovech falešné učitele. Napomeňme je. Snad se Bůh smiluje a otevře jim v pokání oči. Pokud ne, dejme jim najevo, že k nám nepatří. Většinou pak odejdou sami. A když nepřestanou přicházet a učit bludy, je potřeba je vykázat. Slušně, bez násilí, ale důrazně.

Janova slova také neznamenají, že ve svém domě, nebo i v církvi nemůžeme mít nevěřící hosty. To bychom nemohli pozvat ani vlastní rodinu. Nemohli bychom zvěstovat evangelium nevěřícím ani u nás doma, ani ve shromáždění. Janův list jasně mluví o těch, co tvrdí, že patří Kristu, ale doopravdy jsou nevěřící. Takové nemáme vítat, ani přijímat ve svých domovech a ve svých shromážděních. Nemáme je žádným způsobem podporovat. Jsou tak odlišně a protisměrně věřící, že je na základě učení veškerého Písma musíme odmítnout!

Chtěl bych zde zdůraznit ale ještě jednu velmi důležitou věc. Pro náš duchovní domov je daleko větším nebezpečím ten, kdo říká, „jsem křesťan“, ale přitom nevěří a nežije jako křesťan. Větším nebezpečím pro církev jsou falešné „křesťanské“ nauky, než náboženské, či filozofické nauky světa. Když za vámi přijde buddhista, je to jasné. Když za vámi přijde komunista, nebo muslim, je to doufám také jasné. Přijde-li však někdo, kdo říká „jsem Kristův“ nastává duchovní bitva.

C. Oddělení ve skutcích

Nyní se dostáváme ke třetí fázi oddělení od falešného učení. V jedenáctém verši čteme: „kdo ho vítá, má účast na jeho zlých skutcích.“ Kdo vítá a přijímá ve svém domově falešného učitele, nebo jakýmkoli jiným způsobem podporuje, má podíl na jeho zlu!

Proto žádná střecha nad hlavou. Žádná finanční, či modlitební podpora. Žádné ekumenické setkání, kde se společně modlíme a ukazujeme lidem, že k sobě patříme. Protože nepatříme. Znovu opakuji, že naše společenství je viditelné vyjádření pravdy a naší duchovní jednoty v Kristu. Stůl a oltář je obrazem našeho společenství, jehož základem je pravda. Naše společenství je viditelným obrazem našeho duchovního domova, církve. A církev je sloup a opora pravdy 1 Tm 3,15. Náš domov musí svědčit o pravdě.

 Písmo jasně učí, že…

• Korintským 6,14-17 Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: `Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. ´ A proto `vyjděte z jejich středu a oddělte se´, praví Hospodin a `ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu´

Každý z lidí, kteří přijdou k nám, nebo mezi nás v Duchu svatém a v pravdě mají nárok na naši plnou podporu. Máme jim dát vše potřebné, vše, co je v našich silách. Když Pán Ježíš posílá své apoštoly, říká jim:

• Matouš 10,10 neberte si na cestu mošnu ani dvoje šaty ani obuv ani hůl, neboť ‚hoden je dělník své mzdy‘.

Každý dělník Kristův je hoden své mzdy. Věnujme tedy každému, co potřebuje, a co je v našich silách. Ať už jde o střechu nad hlavou. Nebo o chléb a vodu. Nebo jde o náš čas, praktické přispění v díle. Nebo jde o modlitbu.

Kdo není Kristův, není z nás. Nemůžeme ho žádným způsobem podpořit. Ani tak, že se s ním někde budeme ukazovat, a zastírat lidem kolem nás, že je mezi námi obrovská, nepřekonatelná propast. Naše oddělení musí být zjevné. Pak budeme stát pevně a Boží milost bude s námi. Písmo to říká.

• Ž 1,1-3 Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.

Vidíte to jasné propojení a souznění našeho dnešního textu s žalmem jedna, s jeho prvními třemi verši? Blahoslavený muž se odděluje úplně stejně. Ve třech fázích.

1. V srdci a v myšlení, tím, že odmítne rady, učení svévolných, falešných učitelů!

2. Ve svém obecenství. Nemá podíl u jejich stolu, ani u jejich oltáře.

3. Nestojí tedy ani na jejich cestě. Není v jejích skutcích. Nekoná zlo.

Úplně stejně my musíme být v souladu a v souznění s pravdou a radikálně oddělení od lží. Apoštol Jan nás učí obraně pravdy:

• 2. Janův 8-11 Mějte se na pozoru, abyste nepřišli o to, na čem jste pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu. Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna. Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho; kdo ho vítá, má účast na jeho zlých skutcích.

Nezacházejme tedy sami ve svých životech dál, než je psáno v Písmu svatém. A nedovolme to ani těm, kdo k nám přicházejí s falešným učením. Nemějme s nimi žádný podíl při stolu ani při oltáři. Pojďme k samotnému závěru 2. Janova listu.

III. Máme nekonečný prostor k růstu poznání a víry. Pro růst života v pravdě v lásce! (2J 12-13)

A. Strohá přímost, důraz a účinnost Janovy obrany.

Apoštol Jan končí slovy závěrečného pozdravu. Pozdravu, který je možná trochu zvláštní. Strohý a činí jakoby strohým i celý list. 2 list Janův opravdu takovým dojmem působí. Je strohý ve své formě. Je krátký, stručný. Je přímý a jednoduchý ve své logice. My ale víme, že je plný milosti, pravdy a lásky, protože je slovem Kristovým. Je strohý, protože je obranou, která musela být včasná a jasná.

 Někdy není čas lákat protivníka a vymýšlet složitou taktiku a strategii. Někdy je nutné udeřit co nejrychleji. Atakovat nepřátele čelně a taranem. Přímo po nejkratší dráze vést naši zbraň a tím i obranu. Zaútočit jako samuraj jedním pohybem meče rovnou na srdce nepřítele. Jan píše:

• 2J 12 Ačkoliv bych měl ještě mnoho co psát, nemíním to svěřovat papíru a inkoustu; neboť doufám, že se k vám dostanu a budu s vámi mluvit tváří v tvář, aby naše radost byla úplná.
• „Měl bych toho ještě mnoho co sdělit, ale nebudu se tím zabývat a svěřovat to papíru. Doufám, že vás brzy uvidím tváří v tvář.“ Pak bude naše radost plná.

B. Příslib nevyčerpatelného bohatství pravdy, lásky a radosti.

 A zde v těchto jeho slovech je kromě strohosti také veliký příslib a otevřený nekonečný prostor pro pravdu, lásku a radost všech pravých křesťanů. Radost pramenící z Krista. Z toho, že Ho můžeme poznávat, sdílet se o Něm, uctívat Ho společně a sloužit Mu. Jak už zde jednou bylo částečně citováno. Nyní budu citovat celý Husův výrok. Jan Hus řekl:

„Proto věrný křesťane, hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, drž pravdu, miluj pravdu, braň pravdu až k smrti. Protože jen pravda tě osvobodí od hříchu, od ďábla a od smrti těla i duše, od smrti věčné, kterou je věčné odloučení od Boží milosti v ohnivém jezeře.“

Jak bychom milovaní shrnuli Husův výrok o pravdě jednou větou? Ta věta by zněla: „Žij, křesťane v každém okamžiku a v každé situaci Boží pravdu, jako ten, kdo byl zachráněn a je posvěcován pro život věčný!“

A to je milovní radost. Plná radost. Dokonalá, svatá radost. Není žádné jiné, větší, lepší radosti! My zde máme společenství a neochvějnou jednotu v Otci a Synu. Protože jsme a zůstáváme v učení Krista, v pravdě. Naplňuje se slovo Písma, slovo Pána Ježíše Krista.

• Jan 15,9-11 Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.

A to má na mysli i apoštol Jan, když píše ve dvanáctém verši: „ Ačkoliv bych měl ještě mnoho co psát, nemíním to svěřovat papíru a inkoustu; neboť doufám, že se k vám dostanu a budu s vámi mluvit tváří v tvář, aby naše radost byla úplná.“

Plnost radosti totiž nepramení z toho, že s těmi konkrétními lidmi uvidí tváří v tvář. I když i to je důvodem radosti. Ale ne plné, křesťanské radosti. Ta má totiž svůj původ v Kristu. V tom, že Kristus je tím, čeho je podle Janových slov mnoho. Ježíš je tím bohatstvím plnosti. A Jan i adresáti Janova dopisu až se setkají, budou se Kristem sytit, vyučovat, povzbuzovat, napomínat, budou ke Kristu pozvedat svůj zrak i svá srdce. Budou svého Pána společně uctívat, vyvyšovat, oslavovat a velebit. Budou rozjímat nad Jeho božstvím, lidstvím a životem. Budou v Kristu milovat a mít společenství pravdy. To je plnost radosti!

C. Boží lid je jednotný po celém světě, navzdory vzdálenosti.

V poslední větě svého dopisu Jan píše: Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry (2J 13). A i v tom je skryto velké požehnání a povzbuzení. Nejsme ve svém boji sami. Bůh má všude po světě svůj lid vykoupený krví Krista, svého Syna. Shodneme-li se na Petrově výroku o tom, že jen Ježíš má slova věčného života J 6,68. Shodneme-li se na Petrově výroku, že Ježíš Kristus je Syn Boha živého Mt 16,16. Shodneme-li se na praktických důsledcích těchto Petrových slov a jsou-li vidět v našich životech. Potom jsme jednotní. Potom jsme jedno v Kristu i Otci a naplnila se Ježíšova velekněžská modlitba z Janova evangelia, ze sedmnácté kapitoly. Kde Ježíš prosí Otce, abychom my všichni v Kristu byli jedno, jako i Syn a Otec jsou jedno.

Text ze Skutků 20,28 je primárně pro starší. Ale vidíme v něm jasně i cíl každého křesťana. Určitě v jeho první části: „Dávejte pozor na sebe i na celé stádo!“ to nás ve svém druhém listu vyučuje Jan, Kristův apoštol. Amen!