Biblická církev Praha

Pravé Abrahamovo potomstvo – Kristus

Čtení z Písma

Galatským 3:16-17

• Zaslíbení byla řečena Abrahamovi a jeho potomku. Písmo neříká: ‚a potomkům‘, jako by jich bylo mnoho, ale jedná se jen o jednoho: ‚a tvému potomku,‘ a tím potomkem je Kristus. Říkám tedy toto: Zákon, jenž byl dán po čtyřech stech třiceti letech, nemůže zrušit smlouvu již předtím právoplatně potvrzenou od Boha, a tak zmařit to zaslíbení.

Skutky 2:29-31

• „Muži bratři, o patriarchovi Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben a jeho hrob je mezi námi až do dnešního dne. Byl to prorok a věděl, že se mu Bůh přísahou zavázal, že na jeho trůn posadí potomka z jeho beder; viděl do budoucnosti a promluvil o Kristově zmrtvýchvstání, když řekl, že jeho duše nebyla zanechána v podsvětí a jeho tělo nevidělo zkázu.

Úvod

Posledně jsme řekli: Abram, přejmenovaný na Abrahama má mnoho, mnoho potomků. Kdo je Abrahamovo potomstvo? Tato otázka je velmi široká a zasluhuje pozornost, protože určuje naši teologii; jak o věcech budoucích (tj. eschatologii) tak naši teologii spasení (tj. soteriologii).

Zopakujme si základní pohled na Písmo. Starý zákon je slib představený ve fyzických předobrazech. Nový zákon je naplnění tohoto slibu v duchovní skutečnosti. Starý zákon je o Kristu a Jeho těle; Nový zákon je už Kristus a Jeho tělo, Jeho církev. Proto má i Abraham dvojí potomstvo. Jedno je tělesné, tj. přirozené; druhé je duchovní.

1. Kdo je Abrahamovo tělesné, přirozené potomstvo?

Je to každý, kdo nese jeho tělesnou DNA. Jsou to jeho tělesné děti:

a) Abrahamovo přirozené potomstvo:

Izmael a jeho tělesní potomci; dále Izák a jeho tělesní potomci: Jákob a Ezau; a jejich tělesní potomci; tedy potažmo Židé a Arabové.

b) Abrahamovo zvláštní přirozené potomstvo:

To je celý izraelský národ, všichni tělesní potomci Abrahama, Izáka, Jákoba a Jákobových, tj. Izraelových dvanácti synů – Judy, Rúbena, Gáda, Ašera, Neftalíma, Manase, Šimeóna, Leviho, Isachara, Zebulóna, Josefa a Benjamína.

2. Kdo je Abrahamovo duchovní potomstvo?

Je to každý, kdo v sobě nese abrahamovskou víru. Jsou to jeho duchovní děti:

a) Abrahamovo duchovní potomstvo:

To je celá pravá církev, to je Izrael Boží, to je společenství Izraele, jsou to všichni věřící všech dob, jsou to ti, kteří milují Boha Izraele. Je to David i Pavel, věřící ze Židů a pohanů, jste to vy i já. My jsme Abrahamovo duchovní potomstvo, my jsme těmi pravými Židy, protože jsme obřezaní na srdci nikoli na těle.

b) Abrahamovo jedinečné duchovní potomstvo:

Tím je pravý, zaslíbený potomek, Pán Ježíš Kristus, Mesiáš. On je tím hlavním potomkem. Tohoto jedinečného Abrahamova Potomka, Mesiáše, probereme v příštím výkladu Písma.

3. Kdo nebo co je klíč a časomíra Božích dějin?

Posledně jsme se zabývali pouze Abrahamovým duchovním potomstvem, pravým Izraelem, tedy církví. Dnes se budeme zabývat Abrahamovým jedinečným, nejdůležitějším, duchovním potomstvem; tím je pravý, zaslíbený potomek, Pán Ježíš Kristus, Mesiáš. Není-li Kristus úhelným kamenem našeho spasení, a odemykajícím klíčem k celému Písmu, pak je jakýkoli teologický systém nutně nesoudržný a neprůhledný.

a) Dispenzacionalismus – sedm věků, údobí, dispenzací:

Pro bratra dispenzacionalistu je klíčem k Písmu a časomírou celých dějin vztah Boha k lidem v sedmi různých údobích, věcích (dispenzacích). (1) věk nevinnosti – Adam a Eva; (2) věk svědomí – do potopy; (3) věk lidských vlád – od potopy do Abrahama; (4) věk slibu Izraeli – od Abrahama po 12 kmenů Izraele; (5) věk zákona – od Mojžíše po Ježíše Krista; (6) věk milosti – dnešní věk církve, od ukřižování do druhého příchodu Ježíše Krista; (7) věk budoucího, doslovného, izraelského, tisíciletého, pozemského království, v kterém bude vládnout Ježíš Kristus v těle po svém druhém příchodu na Zem. Od čtvrté dispenzace v podstatě jde o Boží jednání s izraelským národem.

b) Teologie smlouvy – smlova milosti od Adampva pádu:

Pro bratra, teologa smlouvy je klíčem k Písmu a rámcem celé historie – smlouva milosti, která překlenuje jak Starý tak Nový zákon; a byla Bohem ustanovena po Adamově pádu. My ale věříme, že ač byla Stará smlouva dána z milosti, neobsahovala ani špetku milosti, naopak, sloužila smrti. Věříme, že Smlouvu milosti ustanovil až sám Pán Ježíš Kristus.

• Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ (1K 11:25)

Oba se upřímně pokoušejí vnést do Bible jasno tím, že ji nutí, aby vyhovovala jejich předem pojatému systému, tj. presupozici. Ani jeden z těchto systémů nemůže správně vykládat Písmo, pokud nechápe už tak základní pojem, jako jsou „zaslíbení daná Abrahamovi a jeho potomstvu“ jehož vrcholným Potomkem je Kristus. Tolik úvod.

Klíč a časomíra Božích dějin je Kristus

Ježíš Kristus, jedinečný Abrahámův potomek, je klíč a časomíra Božích dějin, On podmiňuje všechny smlouvy, a období (dispenzace). On, jeho Osobnost a Jeho dílo, když dovolíte, je ta skutečnost a Pravda, která uspořádává, tedy systematizuje a zprůhledňuje celé Písmo. Podívejme se, jak Písmo postupně zjevuje svoji jednotu v osobě a díle Ježíše Krista. Projděme se jen po 8 bodech osy Písma, která vždy vede od Krista ke Kristu:

1. Kristus je Boží záměr — Kristus je věčný Beránek Boží podle Božího záměru (Zj 13:8),

Zemřel podle odvěkého ustanoveného úradku a Božího předzvědění. Boží úradek se vždy uskutečňuje mimo čas a prostor, tedy na věčnosti, než byl založen svět. Kristus byl tedy Beránkem, zabitým od počátku světa, a to podle Božího záměru. V Bibli Kralické, ale i v anglické King James Bibli, se fráze „od počátku světa“ vztahuje k zabitému Beránkovi; nikoli k zavrženým, těm, kdo nejsou zapsáni v Beránkově knize života. Poslouchejte:

• Protož klaněti se jí [šelmě] budou všickni, kteříž přebývají na zemi, jichžto jména nejsou napsaná v knihách života Beránka, toho zabitého od počátku světa. (Zj 13:8, KR)

Což potvrzuje následující verš:

• tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího, jste skrze ruce bezbožníků přibili na kříž a odstranili. (Skutky 2:23)

V modernějších překladech se ale tato fráze vztahuje k zavrženým:

• budou se jí klanět všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou od založení světa zapsána v knize života toho zabitého Beránka. (Zj 13:8)

Věřím, že oba překlady ukazují na pravdu. Každá studie o Kristu jako Abrahamovu potomku, která nezačíná u trojjediného Božího odvěkého rozhodnutí, totiž vyvolení Božího Syna jako věčného Beránka (L 9:35), a Jeho vyvoleného lidu (Sk 13:48) je nutně nedostačující.

2. Kristus je Boží předpověď — Kristus je símě ženy podle Boží předpovědi (Gn 3:15)

Kristus, jako jedinečný Abrahamův potomek se narodil podle Božího předpovězení a ustanovení, z ženy, z jejího semene, aby byl plně člověkem:

• A položím nepřátelství mezi tebe [satane] a ženu a mezi símě tvé [satane] a símě její; ono [ženino símě] tobě rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu. (Gn 3:15)

Teologie smlouvy tímto veršem a dalšími dokazuje, že Bůh zde uzavřel s člověkem věčnou smlouvu milosti, ve které ženino símě nad satanem zvítězí. Tato slova jsou ale jasně řečena satanovi, nejsou řečena ani Evě, ani Adamovi. Protože Bůh v tomto verši vůbec nemluví s člověkem, tak s ním ani zde nemůže uzavírat jakoukoli smlouvu! Neuzavírá ani žádnou smlouvu se satanem; jasně mu jen předpovídá, že jej ženino símě rozdrtí. A jak my, na této straně kříže již víme, to símě je Ježíš Kristus, jenž s Abrahamovým duchovním potomstvem, s Jeho vyvoleným lidem, uzavřel smlouvu milosti:

• A právě tak vzal po večeři kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás vylévá…“ (L 22:20)

Kristova krev je ta smlouva bezpodmínečné milosti, která duchovně křísí, ospravedlňuje, posvěcuje a oblékne Boží vyvolené do oslaveného těla.

3. Kristus je Boží slib — Kristus je potomek Abrahamův podle Božího slibu (Gn 12:3)

Bůh slibuje poslušnému Abrahamovi, že v Jeho potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země:

• a ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu. (Gn 22:18)

Pavel ve svém dopise Galatským jasně interpretuje tento Boží slib. Kdo je tím pravým a jedinečným Abrahámovým potomstvem, skrze které dojdou požehnání všechny pronárody země bez rozdílu? Pavel jasně určuje, že je jím Kristus. Poslouchejte:

• Slib byl dán Abrahamovi a `jeho potomku´; nemluví se o potomcích, nýbrž o potomku: je jím Kristus. (Ga 3:16)

Pravda, vy i já jsme Abrahamovým duchovním potomstvem, jak jsme si již posledně ukázali; ale nejsme spasitelé. My pouze hlásáme spasení skrze jedinečného Abrahamova Potomka, totiž Krista. Dále, i Petr ve Skutcích, jasně vymezuje, že v Abrahamově potomstvu, v Kristu, budeme požehnáni my, kterých se týkají zaslíbení a smlouva:

• Vás [vyvolených] se týkají zaslíbení proroků i smlouva, kterou Bůh uzavřel s vašimi otci, když řekl Abrahamovi: `V tvém potomstvu [tj. Kristu] budou požehnány všechny národy na zemi.´ (Sk 3:25)

My jsme ti, kterých se to týká. My jsme Abrahámovým duchovním, zaslíbeným potomstvem, a jsme požehnáni v jedinečném, pravém Abrahamově potomstvu, totiž Potomku, a jak Pavel řekl:

• …nemluví se o potomcích, nýbrž o potomku: je jím Kristus. (Ga 3:16b)

Dále se podívejme, jak Abraham dosáhl splnění Božího slibu:

• Tak dal Bůh zaslíbení Abrahamovi. Poněvadž při nikom vyšším přísahat nemohl, přísahal při sobě samém: `Hojně ti požehnám a dám ti mnoho potomků.´ A protože byl Abraham trpělivý, dosáhl splnění Božího slibu. (Žd 6:13-15)

V knize Židům 11, říká autor „pravý opak“; jak Abraham nedosáhl splnění Božího slibu. Poté, co ve verších 11 a 12 výslovně jde o Abrahama, pisatel knihy Židům prohlásí:

• Ve víře zemřeli ti všichni [včetně Abrahama], i když se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci … A ti všichni [včetně Abrahama], ačkoliv osvědčili svou víru, nedočkali se splnění toho, co bylo zaslíbeno [Krista, jedinečného Abrahamova Potomka], neboť Bůh, který zamýšlel pro nás něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli cíle bez nás. (Židům 11:13,39,40)

Boží slib dát Abrahamovi potomka, byl splněn, když se narodil Izák (Žd 6:13-15). Co Bůh ale skutečně slíbil, se splnilo, až když přišel Kristus. Jinak, sliby dané Abrahamovi musí mít jak fyzický, tak duchovní obsah. Nejde o dva nezávislé sliby, ale o to, že fyzická stránka slibu je viditelným závazkem a potvrzením pravého duchovního slibu. Skutečným obsahem slibu je jeho duchovní stránka, která fyzickou převyšuje. To je to, co stále zdůrazňujme. Starý zákon je slib ve fyzických předobrazech, Nový zákon je naplnění tohoto slibu v duchovní skutečnosti.

4. Kristus je Boží přísaha — Kristus je syn Davidův podle Boží přísahy (2S 7:12),

Kristus, jedinečný potomek, se podle Boží přísahy narodil jako syn Davidův; a David byl tělesným i zaslíbeným, tj. duchovním potomkem Abrahama, Izáka i Jákoba, tedy Izraele. Poslouchejme, co Bůh říká ve 2. Samuelově knize:

• Až se naplní tvé dny a ty ulehneš [Davide] ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku [Kristu], který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. Ten vybuduje dům pro mé jméno [církev] a já upevním jeho královský trůn navěky. (2S 7:12-13)

Starozákonní svatí zde jen nezřetelně viděli Davidova Potomka, Mesiáše, který bude věčně kralovat v domě svého lidu. Jen v náznacích tušili, že dům, který vybuduje, bude církev, Jeho lid. Oč lepší je dnes žít na této straně kříže, kdy nám už Petr o letnicích vyložil tento a jemu podobné verše (1Pa 17:11):

• praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben a jeho hrob je mezi námi až do dnešního dne. Byl to prorok a věděl, že se mu Bůh přísahou zavázal, že na jeho trůn posadí potomka z jeho beder; viděl do budoucnosti a promluvil o Kristově zmrtvýchvstání,… (Sk 2:29-31)

1. Petr o letnicích potvrzuje, že 1. Samuelova 7:12 mluví o Kristu. Davidův Potomek, který měl „povstat“, tj. „vstát z mrtvých“, právě z mrtvých vstal, a usedl na trůn a naplnil tak zaslíbení smlouvy uzavřené s Davidem. A je to Kristus, kterého jste ukřižovali! Kristus dnes kraluje, my jsme Jeho královské kněžstvo.

2. „Dát povstat potomku“ a „upevnit jeho království“ (2S 7:12) je totéž, co „posadit potomka z Davidových beder, tj. Krista, na Davidův trůn“ (Sk 2:30). Kristus, usedl na zaslíbený Davidův trůn v době svého vzkříšení a nanebevstoupení.Petrova slova vůbec nebudí představu pozemského trůnu odloženého kamsi do budoucna. Pokud to, co říká Petr, přijímáme v doslovném smyslu, tak nám to dokazuje, že Duch svatý dává starozákonnímu proroctví o davidovském království duchovní význam.

3. Další důkaz, že Kristus již sedí na davidovském trůnu, je v tom, že potomek Kristus, měl povstat, až poté co David ulehne „ke svým otcům“. To znamená, že Kristus usedne na Davidův trůn v době, kdy bude David stále ještě ležet mezi svými otci, čili před Davidovým vzkříšením. Podle 2S 7:12, trůn měl být upevněn v době Kristova zmrtvýchvstání a nanebevstoupení a to se mělo stát, dokud David leží mezi svými otci a čeká na své vlastní vzkříšení. Vskutku, Kristus už dnes sedí a věčně vládne z Davidova trůnu.

5. Kristus je Boží slovo — Kristus je ústřední téma veškerého Písma podle Božího slova
(L 24:44-45)

Kristus, jedinečný potomek, je v Božím slově ústřední téma veškerého Písma. Každý předobraz a každý náznak ve Starém zákoně nás učí něco o našem Spasiteli. Každý kousek Písma nějakým způsobem ukazuje na Krista.

• Řekl jim [učedníkům]: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. (Lukáš 24:44-45)

Nikdo nepochopí vztah a tajemství Starého a Nového zákona, neotevře-li mu mysl Boží Duch. Starý zákon není jen zákoníkem nebo knihou o dějinách Izraele. Je jedním velkým portrétem Krista, zaslíbeného Mesiáše. Naplněním a skutečností je však Kristus sám:

• Proto Kristus říká, když přichází na svět: ‚Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo. V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení. Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno [Starém zákoně].‘ Předně říká: ‚Oběti ani dary, oběti zápalné ani oběti za hřích jsi nechtěl a nenašel jsi v nich zalíbení‘ – totiž v takových, jaké se obětují podle zákona. Potom však řekne: ‚Zde jsem, abych konal tvou vůli.‘ Tak ruší prvé, aby ustanovil druhé. Tou vůlí [Otcovou vůlí] jsme posvěceni, neboť Ježíš Kristus jednou provždy obětoval své tělo. (Židům 10:5-10).

6. Kristus je Boží dar — Kristus je naplnění všech zaslíbení jako Boží dar (L 1:68-69)

Kristus, jedinečný Abrahamův potomek, je dar, který naplňuje všechna zaslíbení. Kristus je „Beránek Boží, který snímá hřích světa“ (Jan 1:29). Je naplněním slibu evangelia, který dal Bůh Abrahamovi, Davidovi a všem praotcům a prorokům. Zachariáš, otec Jana Křtitele prorocky promluvil o Kristu:

• Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka [Krista], jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna; zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí, slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá, abychom vysvobozeni z rukou nepřátel [ďábla] a prosti strachu jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života. A ty, synu [Jane], budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem [Kristem], abys mu připravil cestu a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů, pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti, aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje. (L 1:68-79)

Boží dar, Abrahamův Potomek, je zde Kristus, který zjevuje svoje království milosti bezpodmínečně svým vyvoleným. Tento oddíl Písma ukazuje, že zbožný Žid žijící před Kristovým příchodem vyhlížel duchovní, nikoli pozemské království. Tyto verše ukazují na království, které Kristus vyhlásil a založil svým vzkříšením a nanebevstoupením. Je to totéž království, o němž mluvili a ve které doufali všichni starozákonní proroci. Je to „království jeho milovaného Syna“, do nějž nás už Kristus přenesl:

• On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. (Ko 1:13)

7. Kristus je Boží trůn — Kristus je vyvýšený Pán a Král na Božím trůnu (Sk 2:29-30),

Ve 4. bodu jsme již citovali následující verš:

• Bratří, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes. Byl to však prorok a věděl o přísaze, kterou se mu Bůh zavázal, že jeho potomka nastolí na jeho [Davidův] trůn; (Sk 2:29-30)

Kristus skutečně vládne všemu a každému ze svého trůnu. Každý pozemský král a vládce je pod Jeho vládou a mocí:

• Jan sedmi církvím v Asii: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů před jeho trůnem a od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země. Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce - jemu sláva i moc navěky. Amen. (Zj 1:4-6)

8. Kristus je Boží zvěst — Kristus je souhrn a podstata evangelia, Boží zvěsti (Sk 2:36)

Kristus, jedinečný potomek, je jádrem Boží zvěsti. Nakonec několik veršů, abychom se ujistili a potvrdili, že klíčem k Písmu a časomírou Božích dějin je především Kristus, nikoli dispenzace nebo smlouvy:

• Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem. (Sk 2:36)
• Také všichni ostatní proroci, kolik jich jen od Samuele bylo, přinášeli zvěst právě o těchto dnech. Vás se týkají zaslíbení proroků i smlouva, kterou Bůh uzavřel s vašimi otci, když řekl Abrahamovi: `V tvém potomstvu [Kristu] budou požehnány všechny národy na zemi.´ Především pro vás povolal svého služebníka [Krista] a poslal ho k vám, aby vám přinesl požehnání a odvrátil každého od jeho hříchů. (Sk 3:24-26)
• My vám přinášíme radostnou zprávu, že slib, daný našim praotcům, splnil Bůh nám, jejich dětem, a vzkřísil Ježíše; vždyť je o něm psáno v druhém Žalmu: `Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.´ To, že jej vzkřísí z mrtvých, takže se už nepromění v prach, slíbil těmito slovy: `Věrně vám splním zaslíbení, která jsem dal Davidovi.´ A pak na jiném místě říká: `Nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach.´ David sloužil Bohu za svého života, potom podle jeho vůle zemřel, byl uložen k svým předkům a rozpadl se v prach. Ten však, kterého Bůh vzkřísil, se neobrátil v prach. Budiž vám tedy známo, bratří, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění všech hříchů, a to i těch, jichž vás nemohl zprostit Mojžíšův zákon. Ale v něm je ospravedlněn každý, kdo věří. Střezte se proto, aby vás nepostihlo, o čem se mluví v Prorocích: `Vy, kteří mnou pohrdáte, otevřte oči, zděste se a dejte se na útěk, protože já učiním ve vašich dnech něco, čemu nikdy neuvěříte, když vám to bude někdo vypravovat.´ (Sk 13:32-41)

Závěr

Kázat evangelium neznamená nic jiného než vyprávět,

(1) že konečně přišel slíbený Abrahamův potomek,

(2) že Bůh v Kristu naplnil všechna zaslíbení, která dal Abrahamovi a jeho potomku,

(3) a že tatáž zaslíbení se nyní naplňují v těch, kdo jsou živou vírou spojeni s Kristem, pravým potomkem.

Opakujeme, že klíčem a základním kamenem k veškerému Písmu je pouze Kristus a že jediným způsobem, jak najít a neztratit skutečnou jednotu v obou částech bible, je uvědomit si Boží plán a záměr s jeho vyvoleným lidem skrze Abrahamova jedinečného Potomka, Ježíše Krista, který je Boží (1) záměr, (2) předpověď, (3) slib, (4) přísaha, (5) slovo, (6) dar, (7) trůn, a (8) zvěst.

AMEN