Biblická církev Praha

Opakování z veršů Sk 2,36-41

• Církev stojí a padá s evangeliem.
• Evangelium je v církvi doma.
• Církev je tvořena těmi, kdo přijali Boží slovo a byli pokřtěni. Ti jsou odděleni od světa, který směřuje do zkázy.
  • Z toho vyplývá, že je nutné rozlišovat mezi znovuzrozenými (kteří nejsou ze světa, ač jsou ve světě) a neznovuzrozenými (kteří jsou ze světa, ač jsou možná v církvi – v tom smyslu, že se účastní aktivit církve).

Charakteristiky církve z verše 42

1. Zůstávali v učení apoštolů (vytrvale poslouchali učení apoštolů)

• Shromažďovali se k vyučování a toto vyučování aplikovali do svého života (zůstávali v něm).
• Vyučovali se ve shromážděních i po domech – vyučování pro ně bylo natolik hodnotné, že nechtěli vynechat žádnou příležitost.
• Učení apoštolů je pro nás zachováno v Písmu.
  • Písmo obsahuje všechno učení apoštolů, které potřebujeme ke zbožnému životu i k životu a učení církve – nemusíme se obracet ani do světa, ani k tradici ani k jiným zdrojům nebo lidským autoritám, abychom se dozvěděli, čemu máme věřit, jak máme žít křesťanský život a budovat Kristovu církev.
  • Církev musí stát na Písmu a řídit se jím. Písmo a jeho výklad, vyučování, musí být středobodem veškerého dění církve.
  • Církev může být nevýznamná v očích světa, ale pokud se drží Písma, bude se líbit Bohu:
    • Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel. (Zj 3,8)
• Slovo učení je v originále DIDACHÉ, což často znamená souhrn doktrín, vyučování, souhrn toho, čemu mají křesťané věřit. Vyučování Bible, studium Písma, je tedy podstatnou složkou křesťanského života a života církve.

2. Byli spolu (měli společenství)

• Nejednalo se o skupinu navzájem skoro neznámých lidí, ale tito lidé spolu budovali vztahy, společenství, žili spolu.
• Je zde slovo KOINÓNIA (jde o první použití tohoto slova v NZ), které znamená společenství, tedy sdílení se jeden s druhým.
  • V Ř 15,26 je toto slovo použité pro sbírku pro chudé křesťany v Jeruzalémě – jde o sdílení toho, čím nám Bůh požehnal.
  • V 1K 1,9 – je to o společenství s Ježíšem Kristem.
  • 1K 10,16 – je to o Památce Páně, skrze kterou máme společenství (účast) s Kristem.
  • 2K 6,14 – nedejte se zapřáhnout do společného jha s nevěřícími – je to o falešných učitelích, s nimiž nemáme mít žádné společenství, nemáme s nimi mít nic společného (je to opak koinónie).
  • Gal 2,9 – apoštolové si podali ruce na znamení společenství (stvrzení dohody) – zde je to ve smyslu jednoty mezi bratry.
  • Žd 13,16 – „nezapomínejme na dobročinnost a štědrost (koinónia – společenství, společné sdílení)“.
• Církev jsou lidé, kteří spolu sdílí své životy, jsou odevzdáni jeden druhému a povzbuzují se i napomínají v následování Krista.
• Vybudování skutečného společenství:
  • Stojí čas, úsilí, oběti, sebezapření a je k tomu potřeba hodně pokory a vzájemné lásky.
  • Je možné jenom skrze budování osobních vztahů v církvi („po jednom“) – není, ani to nemůže být masová záležitost.
• Církev nemá mentalitu kina (konzumní mentalitu, kdy se lidé sice shromáždí, ale neznají se navzájem a shromáždí se jenom za účelem konzumu), ale musí mít mentalitu rodiny, kde se všichni navzájem znají a podporují se navzájem.
• Poznat jeden druhého znamená strávit s druhým čas – což nemusí být (ani by nemělo být) v rámci „organizovaných“ aktivit církve, ale v rámci přirozeného budování vztahů. Není to o aktivismu, ale o kvalitě vzájemných vztahů.