- Home
- Kdo jsme
- Zdroje
- Shromáždění
- Co učíme
- Kontakt
Jan Suchý, Praha, 20. října 2019
Pokoj vám, milí bratři a sestry, vzácní hosté, máme důvod být Pánu Bohu vděční, protože nám dal tento den, abychom mohli společně, v kruhu církve, která je odhaleným tajemstvím, tělem Kristovým, uctívat Pána a děkovat mu, za ukřižování Ježíše Krista, za jeho oběť, kterou navždy zaplatil za naše hříchy všechno, co požaduje věčná Boží spravedlnost.
Co znamená Kristův kříž? Jaký vliv má Kristovo ukřižování pro mne, dnes v 21. století? Jak se na Kristův kříž máme dívat? Zeptejte se sousedů, co si myslí o Ježíšově ukřižování? Zeptejte se přátel i spolužáků, co si myslí o Kristovu kříži. Každý zaujímá nějaký vztah, názor na osobu Krista a jeho ukřižování. I když dostanete odpověď: "mně je to jedno", nebo "nevím, nezajímá mně to", vždycky ta odpověď něco znamená – vyjadřuje vztah dotyčného k osobě Ježíše Krista. Chci se nyní podívat, jaký vztah zaujímali lidé ke Kristu v době jeho ukřižování. Uvidíme, že Ježíš je:
Bible stejně tak mluví o skupině lidí, které Ježíš nezajímal tak jako mnohé dnes, ani v době, kdy žil na této zemi. Okolo tří křížů na vrchu Golgota, tedy Lebka, byli v den vykonání trestu zástupy lidí, kteří se přišli na Ježíšovo ukřižování podívat. Ale stejně tak byli mnozí další, kteří vůbec nepřišli, ale raději zůstali doma. Vůbec je nezajímalo, co se děje za městem na kopci. Minimálně je to nezajímalo do té míry, aby se šli podívat, co se to děje. Možná se lidé na vaši otázku: „Co pro tebe znamená Ježíšova smrt na kříži?“ dokonce pousmějí: ano, slyšel jsem o tom, že byl Ježíš ukřižován. A to také asi bylo všechno. Prostě se ukázalo, že je to jen člověk, protože umřel jako zločinec. Určitě to nebyl někdo "víc", svatý, dokonalý, všemohoucí. To by přece neumřel. Písmo nám ukazuje na několik skupin lidí, kteří se s Ježíšem setkali i jejich postoj k Ježíši:
Byli tu politické špičky jako Pilát a Herodes. Jak oni viděli Ježíše?
Tetrarcha Herodes, který vládl v Galileji, chtěl vidět zázraky! Nějakou senzaci, to by bylo! Ale Ježíš nic neudělal před Herodem, žádný zázrak, dokonce s ním ani nemluvil. A tak jím Herodes pohrdl. I dnes lidi přijdou, když jim slíbíte, že se jménem Ježíš bude spojena suprová show. Jsou ochotni zaplnit stadion v Brně! Jen když budou zázraky! To musíš vidět. Jen když bude vidět něco neobvyklého! Zázraky, uzdravení, … Ale když pompa není, pak je jméno Ježíš nezajímavé… Když tu není nic, co nasytí oči a touhu po neobvyklém, pak je Ježíš nepřitažlivý.
Byli tu profesionální vojáci, kteří pracují pro armádu, v mnohém podobní dnešním zaměstnancům firem, společností a organizací:
Ani oni nezůstali lhostejní k Ježíši: viděli slabého člověka, který se nebrání, a oni nad ním mají převahu. Tak ho tlučou a posmívají se mu. Je to přeci snadné ponižovat slabšího a dokonce pro některé i příjemné vylít si vztek na bezbranném člověku. Konečně odplata za to, co musím ve svém životě snášet já: vrtochy nadřízených, jejich blbou náladu a taky zlost, kterou si ve špatný den můj šéf na mě vylije! Ve své slabosti je Ježíš pro některé jen terčem úlevy svých vlastních zklamání: vidíš, byl zbitý - je slabý, jen se dělal, že je někdo. A takhle dopadl. Ten, že by mne měl zachránit? Pak tu byli:
Obyčejní lidé, kteří ho uráželi, když ho viděli na kříži spolu se zločinci:
Tolik řečí ať teď ukáže, že je ten, za kterého se vydává, že má moc! Už jste to slyšeli z úst svých přátel: Kdyby byl Bůh, určitě by nebylo tolik zla. Ale podívej se kolem – lidi kradou a podvádějí o stošest. Bůh není. A už vůbec ne Ježíš, že by on byl Bůh? Vždyť sám sebe nedokázal zachránit, jak by mohl zachránit druhé? Ten člověk mi nemá co dát. Zaslouží si jen opovržení, možná soucit.
Byli tu i lidé, považovaní za náboženské autority v národě. Jako když dnes sledujete představitele náboženství této země v televizi, třeba při ekumenické bohoslužbě: lidé říkají: jo, ti tomu musí rozumět! Ale ani takoví lidé nejsou zárukou, že rozumí, kdo je Ježíš.
Co podle Písma mají všechny zmíněné skupiny lidí společné? Co je spojuje? Ti všichni se Ježíši vysmívali a nebrali ho vážně. V tom výsměchu, ale byl skrytý i strach. Co kdyby? Tak raději pryč s ním, jen ať se ho zbavíme. Zmiz z mého života! Ti všichni, kteří se s Ježíšem setkali, i ti, které vůbec Ježíš nezajímá, svou lhostejností říkají prakticky totéž. Mají pro Ježíše jen výsměch a opovržení, který může maskovat i obavy! Tak hlavně, aby se mi už nepletl do života.
Anebo existuje druhá možnost, jak se postavit k osobě Ježíše Krista. Tím druhým způsobem je, dívat se na Ježíše na golgotském kříži skrze víru.
To znamená věřit Ježíši, že to co říká a dělá, je pravda! Můžeme přicházet k Ježíši s pomocí Ducha svatého, který dává nejen milost k porozumění, ale také důvěru Ježíši, když přijímáme, co říká Písmo. Chci vás dnes pozvat, abyste se takto dívali na zprávu Janova evangelia o ukřižování Ježíše. S důvěrou, že Písmo mluví pravdu. Jak se Písmo, Duch svatý, dívá na golgotský kříž našeho Pána? Poslední Ježíšovo slovo před tím, než skonal, to vše popisuje a vystihuje. Najdeme je ve verši 30, devatenácté kapitoly Janova evangelia. To slovo je:
Tetelestai. Jedno slovo v řečtině. Tetelestai. Je dokonáno!
Je dokonáno. Všechno mé utrpení skončilo - ano. Útoky mých nepřátel skončily. Všechny pokusy využít Ježíše pro svoje vlastní sobecké cíle skončily. Tetelestai, je dokonáno neznamená prostě jen: je konec! Všechno se zhroutilo, všechna naděje, kterou jste do mě vkládali, je pryč. Ne! Ukřižování není konec, to je jen začátek! Je dokonáno! Není to výkřik zoufalství, jak to všechno jen dopadlo… Není to zoufalý výkřik přiznání porážky, jak si v tuto chvíli mnozí mysleli. Vojáci, velekněží, duchovní svět. Je dokonáno! To je vítězné zvolání! Zvolání, které popisuje evangelista Marek 15:37:
Je to to slovo, které si připomínáme, když lámeme chléb: Tetelestai, je dokonáno. To je to slovo, které si budeš chtít připomenout i na smrtelné posteli: Je dokonáno! Raduj se z toho! Je dokonáno! To slovo jde ještě dál, dál za utrpení, útoky a zneužití, které Pán Ježíš podstoupil. Za kříž, který je vidět fyzickýma očima. Co dále to zvolání „Je dokonáno“ znamená? Znamená, že:
Nyní se naplnila starozákonní proroctví o Zachránci. Hospodin vysvobodí svůj lid, to je poselství Starého zákona. Kdo je ten Zachránce? Kdo je ten oddenek z vyprahlé země povstalý, který neměl vzhled ani důstojnost, kterou lidé očekávali od Mesiáše?
Kdo jiný než Ježíš je ohlášen Izajášem v 53. kapitole? Kdo je ten velekněz mocný, který vstoupil až před Boží tvář a o němž svědčí starozákonní Melchizedek? Proč Bůh zaslíbil a nyní také poslal Zachránce?
Ve Vykupiteli nám dal zaslíbení:
Ježíšovo zvolání: Je dokonáno také znamená naplnění zaslíbení:
Je dokonáno! To, co nyní Ježíš dokončil, sahá ale dál, než jsou zaslíbení Starého zákona o Vykupiteli. Podívejme se, jak apoštol Pavel uvádí svůj list Titovi:
Před začátkem věků, dříve, než bylo jakékoliv stvoření, před tím, než Bůh cokoliv stvořil! Ještě dříve než svým slovem vytvořil světy, tuto zemi, rostliny i zvířata, dříve než učinil anděly, celý duchovní svět, dříve než byl člověk, Bůh dal slib: dám lidem život věčný! Kdy a komu ten slib dal, když nic nebylo ještě stvořeno? Dal ho lidem? Ne, na věčnosti dal Bůh slib svému Synu Ježíši Kristu:
Bůh Otec, jeho Syn Ježíš Kristus a Duch svatý se uradili na věčnosti a vytvořili nádherný plán spásy! Před začátkem času stvrdili spolu věčnou smlouvu:
To, co si Bůh na věčnosti předsevzal, to nyní také Ježíš naplnil! Tetelestai! Je dokonáno! To slovo dále znamená, že:
V Kristu je vykoupení a odpuštění hříchů (Ko 1:14).
Ježíš přišel, aby cele činil vůli svého Otce. A tou vůlí je, aby zachránil lidi ze všech koutů světa - ze všech národů, kmenů, jazyků a ras. Všechny, které mu Otec ze světa dal (J 17:6). Ježíš své dílo dokonal. Už nic nezbývá. Vše je naplněno, co Boží spravedlnost požaduje, abychom mohli mít život věčný. Celé Ježíšovo spasení je dokonáno! V Kristu a Kristem. Veškeré dílo vykoupení je kompletní, dokonané. Ježíš svým životem v lidském těle do puntíku dodržel Mojžíšův zákon – byl bez hříchu. Zároveň nesl trest za hřích, který mu byl připočten kvůli nám, na kříži, kde zaplatil plnou cenu: svůj život. Každý kdo dnes slyší: potřebuješ si svou spásu zasloužit - dobrým životem, poslušností Bohu, dostatečnou věrností a láskou - všem těm Ježíšovo zvolání: „Je dokonáno!“ musí znít v uších! Není co přidat. Je hotovo, naplněno, dokončeno! Jako byste chtěli naplnit kbelík plný vody další vodou. Nejde to. Nic nelze přidat a vše už je hotovo! Víc vody se tam nevejde. Je to jako s překlady Písma, když se někdo místo snahy o věrný a srozumitelný překlad z originálních jazyků pustí do tvorby parafrázovaného textu. Prostě svými slovy chce vystihnout, co mínil Duch svatý, když nechal Písmo zapsat. Ale místo věrnosti najdete jen lidskou snahu o výklad. A dokonce tím autor říká: musím Bohu pomoci, jeho dílo nestačí. To je bláhovost! Ani k dílu Pána Ježíše nelze nic přidat.
Stejně tak, kdo dnes slyší: nemůžeš si být jist svou spásou, tomu musí nutně dnes zaznít v uších: Je dokonáno, tetelestai! Pokud budeš hledat jistotu svého spasení v sobě, pak milý příteli budeš hořce zklamán! Ale tvoje spása je v Kristu, ne v tobě! Vždycky dojdeš zklamání, pokud budeš hledat ujištění o spasení v sobě - když se budeš dívat na kvalitu své víry, na svou věrnost. Ale ty nejsi sám sobě spasitelem. Kristus je tvůj Spasitel a on zvolal: Je dokonáno! To je naše jistota spasení! Kdo si není jistý svým spasením, důvěřuj Kristu. Nabídka evangelia je pro všechny lidi. Důvěřuj Kristu, že mluví pravdu: je dokonáno! Na tom může tvoje duše spočinout a nalézt pokoj s Bohem. V poslední den soudu, ani hřích, ani satan, ani tvoje svědomí tě nemůže odsoudit do pekla! Protože tvůj Spasitel, náš Spasitel, zaplatil vše!
Když vážíme svůj život, svoje skutky, co jsme jak dělali a nedělali, musíme být před Bohem zahanbeni. Nedostáli jsme svým povinnostem před svým Stvořitelem. Ale stačí pozdvihnout oči a podívat se na Ježíše: Je dokonáno! A to je věčný pokoj s Bohem! To je také význam Ježíšova jednání s učedníky ve 13. kapitole Jana, o velikonocích před ukřižováním, v horní místnosti kdesi v Jeruzalémě, když jim umýval nohy:
Pohledem mnoha lidí, kteří stáli kolem kříže na Golgotě, to byla nejhorší a nejhlubší chvíle Ježíše Nazaretského. Konec jeho života vypadá jako hořké zklamání. Očima víry to však je úplně jiný obrázek. Je to, jako když slepec přejíždí prsty plastickou mapu České republiky. Cítí hrbolky, prohlubně, vyvýšeniny kolem dokola. Ale jaký to je rozdíl šplhat s batohem na zádech na Sněžku, plnými doušky dýchat čerstvý vzduch a očima vidět nádheru hor!
Šest dní Bůh tvořil vše, co je stvořené. Sedmého dne odpočinul od svého díla. Kristus - Bůh v těle, podroben židovskému zákonu, šestého dne židovského týdne dokončil své dílo. A pak přišel odpočinek - ne jen jeden den, židovský sabat, ale pravý sobotní odpočinek - Kristův, který trvá na věky. To pro nás bratři a sestry to vše Ježíš učinil. Je dokonáno!