Láskyplná služba (1Te 2,7-12)

Znaky skutečné křesťanské služby II.

Jaroslav Kernal, Praha 27. prosince 2015

Pokoj vám a milost, milovaní v Kristu. Pán Bůh nás znovu dnešního dne dovedl na toto místo, abychom slyšeli Jeho slovo. Kdykoliv otevíráme Písmo, slyšíme Jeho hlas. A to je důvod, proč musíme přistupovat k Božímu slovu s pokorou a s bázní, v úctě a se srdcem, které bude ochotné jednat podle Pánova slova.

Dnes budeme pokračovat ve výkladu prvního listu apoštola Pavla do Tesaloniky. Jsme ve druhé kapitole, kde apoštol Pavel popisuje svou službu v Tesalonice, když tam přišel a kázal Židům i pohanům evangelium. Budeme číst prvních dvanáct veršů druhé kapitoly a potom se budeme zabývat druhou polovinou tohoto oddílu.

Minule jsme viděli tři znaky opravdové služby. Ukázali jsme si, že opravdová služba je založená na Božím slově, které odvážně vyhlašuje lidem kolem sebe. Mluvili jsme o motivech, čistých motivech pro takovou službu a v pátém a šestém verši jsme viděli, že skutečná služba bude používat jenom Boží metody a nebude je míchat dohromady s lidskými. V prvních šesti verších druhé kapitoly jsme se soustředili na věci, které se týkaly především služebníka samotného – základu, na němž staví (Boží slovo, evangelium), srdce a motivů, a mysli a tedy metod, které ke službě používá.

Náš dnešní text nás vede k vnějším projevům opravdové služby, k jednání služebníka. Uvidíme, jak se projevuje opravdová biblická služba ve vztahu k posluchačům, k Božím ovečkám. Apoštol Pavel tady popisuje službu pastýře duší, podpastýře Kristova a dává nám vzor, jak má vypadat naše vlastní služba druhým lidem – jak křesťanům, tak nevěřícím. V našem textu vidíme tři charakteristiky křesťanské služby: láskyplnou službu (v. 7-8), zodpovědnou službu (v. 9-10) a pravdivou službu (v. 11-12). Podívejme se na ně blíže:

I. Láskyplná služba (v. 7-8)

1 Tesalonickým 2:7-8 … ač jsme mohli jako Kristovi poslové dát najevo svou důležitost, byli jsme mezi vámi laskaví, jako když matka chová své děti. Tolik jsme po vás toužili, že jsme vám chtěli odevzdat nejen evangelium Boží, ale i svůj život. Tak jste se nám stali drahými!

Dneska máme před sebou text, který je přímo nabitý jak informacemi, tak emocemi. Minule jsme viděli, jak Pavel otevírá své srdce, když mluvil o svých motivech pro službu v Tesalonice a metodách, které používal. V sedmém a osmém verši nám ukazuje, jak konkrétně to vypadalo.

Pavlova služba lidem v Tesalonice byla plná lásky. Pavel tady staví do kontrastu dvě věci – vážnost, kterou měl jako Kristův apoštol a tichost, pokoj, mírnost a laskavost se kterou matka chová své dítě. V osmém verši to stupňuje, když mluví o tom, jak moc se mu tesaloničtí stali drahými, takže jim chtěl – on a spolu s ním i jeho společníci Timoteus a Silas, odevzdat nejen Boží evangelium, ale – opět doslova – svou duši.

To, co tady vidíme, je stravující vášeň pro evangelium. Toto je působení Boží lásky v životě člověka. Nebylo to zadarmo! Minule jsme viděli mnohý těžký zápas (v. 2), který musel Pavel podstoupit kvůli kázání evangelia a i v našem textu vidíme cenu – oběť vlastního života. Ale právě tak jedná láska. Láska se obětuje. Láska přináší cenu.

1K 13:5-6 Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.

Všimněte si toho nádherného obrazu v sedmém verši našeho textu. Jako když matka chová své děťátko. Náš text jde v tom obrazu hodně daleko – není zde přímo slovo matka (mhthr), ale je tady slovo (qalpw), které bychom mohli přeložit jako kojící matka, chůva nebo kojná. Maminka, která chová své malé děťátko. To je obraz pokoje, lásky, něhy. Je to obraz důvěry a citlivosti, příklad něžné a láskyplné péče. To je obraz skutečné křesťanské služby. Právě takto bychom měli popisovat službu starších, tedy pastýřů Božího lidu. Ale nejenom jich – takto bychom se měli učit sloužit všichni! Tady je vzor křesťanské služby. Takto jednají křesťané jeden s druhým, takto se bude projevovat naše služba vůči nevěřícím lidem kolem nás. Jedno důležité slovo, které bude takovou službu popisovat je trpělivost. Za ní se skrývá něha, láskyplná péče, citlivost, pokoj. To jsou vlastnosti, které musí charakterizovat Kristovy podpastýře, tedy starší církve, a jsou to vlastnosti, v nichž musí růst každý křesťan. To je obraz, který nám předkládá Bůh ve svém Slově.

A všimněte si důležité věci – je tady obraz matky, která se stará o své děťátko, která ho kojí, sytí. I to je dobrý obraz křesťanské služby. Právě tak jako je jedním z nejdůležitějších úkolů matky nasytit své dítě, úplně stejně je hlavní povinností starších církve sytit Boží lid čistým a zdravým Božím slovem. A povinností Božího lidu je vyžadovat takovou stravu. Petr říká:

1 Petrův 2:2 … a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení.

Právě tak to vypadalo v Tesalonice, pamatujete?

1 Tesalonickým 1:5 … naše evangelium k vám nepřišlo pouze v slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti. … A vy jste … uprostřed mnohé tísně přijali slovo víry v radosti Ducha svatého.

To byla práce Pavla, Silase a Timotea. A křesťané v Tesalonice?

1 Tesalonickým 2:13 Proto i my děkujeme Bohu neustále, že jste od nás přijali slovo Boží zvěsti ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, jímž skutečně jest. Vždyť také projevuje svou sílu ve vás, kteří věříte.

Pavel měl zač děkovat Bohu. I já děkuji Bohu za vás, moji milí, protože i vy s radostí přijímáte Boží slovo, sytíte se jím a rostete z jeho moci. To je moje veliká radost. Služba Božím slovem je základem láskyplné služby. Jestliže dáváme druhým Božím slovo, je to důkaz, že je skutečně milujeme a máme opravdový zájem o jejich spasení. A Boží slovo půjde ruku v ruce s praktickými skutky lásky. O tom je osmý verš, kde Pavel vysvětluje Tesalonickým, jak moc si je zamiloval. Kdybychom použili slova apoštola Jana, mohli bychom Pavlova slova z 1Te 2,8 vyjádřit například takto:

1 Janův 3:16 Podle toho jsme poznali, co je láska, že on [Kristus] za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry.

V sedmém verši mluví Pavel o tom, že mezi nimi byli laskaví a mírní, jako když kojící matka chová své dítě a v osmém verši říká, že tímto způsobem jim předávali Boží evangelium. Podobně jako ve druhém verši i tady zdůrazňuje, že evangelium je Boží, je od Boha. Ale Pavlova láska k nim byla tak veliká, že byl ochoten a připraven dát jim celý svůj život. V originále je slovo duše, ale Boží slovo často používá slovo „duše“ v komplexním významu – má to vyjádřit celistvost člověka, všechno, co člověk je. Právě takto Pavel a jeho společníci milovali křesťany v Tesalonice. To je dokonalý obraz církve, kde jsou jednotlivé údy Kristova těla propojené dohromady a odevzdané jeden druhému. Spojuje je láska, která je silnější než smrt. Taková láska je důkazem pro nevěřící svět kolem nás, že je zde Kristova církev, že jsme Kristovi učedníci. Ježíš řekl:

Jan 13:35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.

To neznamená, že se na sebe budeme sladce usmívat, když se náhodou sejdeme, ale znamená to, že odevzdáme své životy jeden druhému kvůli Kristu, v Kristu a pro Krista. To je církev a to je také základ křesťanské služby. Takto vypadá láskyplná služba – obraz pokoje, něhy, laskavosti a sebeobětování.

Nešlo zde jenom o službu apoštola Pavla křesťanům v Tesalonice, ale tento vztah lásky byl vzájemný. Stejně jako Pavel toužil po nich, i oni toužili po Pavlovi. Vzpomeňte si na Jásona, u něhož Pavel v Tesalonice bydlel, který vydal sám sebe spolu s dalšími bratry za Pavla a jeho spolupracovníky. A ve třetí kapitole listu čteme o zprávách, které přinesl Timoteus:

1 Tesalonickým 3:6 Nyní však přišel Timoteus od vás a přinesl radostnou zprávu o vaší víře a lásce i o tom, jak na nás stále v dobrém vzpomínáte a toužíte nás spatřit stejně jako my vás.

Tady máme nádherný vzor křesťanské služby, která je založená na Božím slově a jedná obětavě. Což nás vede ke druhému bodu dnešního kázání a ke druhé charakteristice zdravé křesťanské služby – je to:

II. Zodpovědná služba (v. 9-10)

Kontrast v předchozích verších mluvil o něžné péči na straně jedné a o možnosti „dát najevo svou důležitost“, jak to překládá ekumenický překlad. Studijní překlad říká „užívat vážnosti“. Asi nejlépe vystihuje význam původního textu ve svém překladu Pavlík, který říká, že Pavel se svými společníky mohli být pro tesalonické zatížením. Je tam slovo, které se může přeložit jako vážnost nebo důležitost, které je však v Písmo spojené s nárokem – jedná se o nárok autority na zaopatření. Je to něco, co patří ke službě evangelia, a na dalších místech v Písmu vidíme, jak Pavel vysvětluje, že by bylo v pořádku a bylo by přirozené, kdyby žádal, aby se ti, kterým zvěstuje evangelium, o něj postarali po hmotné stránce. Korintským vysvětluje:

1 Korintským 9:14 Tak i Pán ustanovil, aby ti, kteří zvěstují evangelium, měli z evangelia obživu.

A křesťanům v Galácii připomíná:

Galatským 6:6-7 Kdo je vyučován v slovu, nechť se s vyučujícím dělí o všechno potřebné k životu. Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí.

Když mluví o fungování církve a nabádá právě Timotea ohledně toho, jak by si měl počínat v církvi s ohledem na starší sboru, říká:

1 Timoteovi 5:17-18 Starším, kteří svou službu konají dobře, ať se dostane dvojnásobné odměny, zvláště těm, kteří nesou břemeno kázání a vyučování. Neboť Písmo praví: ‚Nedáš náhubek dobytčeti, když mlátí obilí‘, a jinde: ‚Dělník si zaslouží svou mzdu‘.

Zdůrazňuji tyto věci, protože dneska panuje velké nepochopení v této otázce a napříč církvemi se můžete setkat se dvěma extrémními, špatnými názory. Na jedné straně je zde názor spojený často s evangeliem prosperity, kdy musíte hodně zaplatit nějakému služebníkovi, abyste získali Boží požehnání. To je manipulace ze strany služebníka a touha po zisku. Ale všimněte si toho, co říká apoštol Pavel v našem textu:

1 Tesalonickým 2:9 Jistě si, bratří, vzpomínáte na naše úsilí a námahu, jak jsme ve dne v noci pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám přinesli Boží evangelium.

Na druhé straně spektra stojí názor, že služebník evangelia – a je to jedno, jestli je to evangelista nebo starší sboru – by měl být chudý, případně by měl pracovat, aby nebyl církvi na obtíž. Argumentace je často založena na verších jako je tento a úplně pomíjí ostatní místa Písma, jako jsou ta, která jsem četl před chvílí. Nejedná se o nic jiného než o manipulaci ze strany církve vůči svým služebníkům, za kterou stojí obyčejné lakomství.

Zvláštní alternativou tohoto názoru je potom pohled, že se o služebníka církve má postarat někdo jiný – například stát nebo nějaký cizí sbor či zahraniční misijní agentura. Ale to není to, co apoštol říká v našem textu.

Chtěl bych, abychom si uvědomili několik věcí. Především – a to je, co vidíme v našem textu – apoštol ukazuje na těžkou námahu a usilovnou práci – ve dne v noci spolu se svými spolupracovníky pracoval, aby nikomu nebyl na obtíž. Pavel si zjevně neudělal ze zvěstování evangelia dobrý job. Na některých místech světa je nejrychlejším způsobem, jak dobře vydělat peníze, založení církve. Možná se budete divit, ale je to tak dokonce i v naší zemi. Ale Pavel byl služebník – ne jako jeden muž, který mi kdysi řekl, že si vůbec nedovede představit, jak by mohl dělat svou práci kazatele, kdyby musel ještě chodit do práce. Pavel byl ochotný pracovat a při tom kázat evangelium. To je zodpovědná služba zralého a zdravého služebníka.

Musíme si ale také uvědomit další věc – apoštol Pavel se nezdráhal zanechat práce a věnovat se cele zvěstování evangelia, pokud se naskytla taková možnost. Dobře to můžeme například v Korintě, což bylo místo, kam zamířil z Tesaloniky (přes Athény) a odkud také napsal list Tesalonickým.

Pavel se tam seznámil s Priscillou a Akvilou, kteří měli stejné řemeslo jako on – dělali stany. Zůstal s nimi a staral se o své živobytí a po práci kázal evangelium. A potom čteme, jak to bylo dál:

Skutky apoštolské 18:5 A když přišli z Makedonie Silas a Timoteus, věnoval se Pavel zcela kázání a dokazoval židům, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš.

Timoteus byl v Tesalonice a Silas pravděpodobně ve Filipis a na dalších místech. Pravděpodobně Pavlovi přinesli nějakou podporu z makedonských sborů a také nejspíš pokračovali v získávání živobytí pro sebe a pro Pavla – aby se mohl Pavel cele věnovat kázání. Také o službě v Tesaonice čteme:

Fp 4:15-16 I vy to víte, Filipští, že v počátcích evangelia, když jsem vyšel z Makedonie, ani jedna církev se nepodílela se mnou v příjmech a vydáních, jen vy sami; vždyť i do Tesaloniky víc než jednou jste mi poslali na mé potřeby.

Takže Pavel byl kdykoliv přirpravený postarat se o své živobytí, ale vedle toho neváhal – pokud byla taková možnost – přijmout podporu od církve a cele se věnovat službě. Třetí věc, kterou si musíme uvědomit, je skutečnost, že Pavel považoval za svou osobní výsadu, že bude sloužit evangeliem bez toho, že by měl z evangelia obživu. Říká to křesťanům v Korintě, kde ho falešní apoštolové obviňovali z toho, že káže proto, aby z toho měl hmotný zisk. Ale Pavel jim píše, že se vzdal práva, které má jako kazatel evangelia, aby ho nikdo nemohl obvinit ze špatných motivů. A přesně totéž vidíme i v Tesalonice. Podívejte se do desátého verše, který je vysvětlením devátého:

1 Tesalonickým 2:10 Vy i Bůh jste svědky, jak jsme se k vám věřícím zbožně, spravedlivě a bezúhonně chovali.

Pavel jim připomíná své chování a jednání. Dovolává se jejich vlastního svědectví, že jednal zbožně, spravedlivě a bezúhonně. Jednal něžně a s láskou jako kojící matka, která chová své děťátko a jednal také zodpovědně. Pečoval o Boží lid jako o novorozence v Kristu. S ohledem na sebe na ně nechtěl uvalit žádné břemeno, ačkoliv by mohl, jak říká na začátku sedmého verše. Ale vzdal se toho práva, aby dal věřícím příklad zbožného a bezúhonného chování.

Ale všimněte si na druhé straně, co připomíná církvi v Tesalonice, když jde o ty, kteří namáhavě pracují v této církvi – jak má vypadat zbožné, spravedlivé a bezúhonné chování církve k takovým bratrům:

1 Tesalonickým 5:12-13 Žádáme vás, bratří, abyste uznávali ty, kteří mezi vámi pracují, jsou vašimi představenými v Kristu a napomínají vás. Velmi si jich važte a milujte je pro jejich dílo.

A je to řečeno v kontextu vzájemné péče jedněch o druhé. Ale pokud šlo o Pavla samotného, nechtěl, aby ho někdo mohl obvinit z jakékoliv nekalosti. Jeho úmysly byly čisté (1Te 2,3), protože mu šlo o to, aby se na prvním místě líbil Bohu, který ho povolal ke kázání evangelia (1Te 2,4). Jeho služba byla vyvážená a zodpovědná. Jako zodpovědný rodič pracoval pro své duchovní děti a vedl je ke zralosti a dospělosti, aby se potom tito křesťané mohli starat o druhé, především však o ty, kdo patří do rodiny víry (Ga 6,10).

Apoštolova zodpovědnost nás vede k dalšímu bodu dnešního kázání a k další charakteristice křesťanské služby. Viděli jsme, že křesťanská služba bude láskyplná, mateřská. Dále jsme viděli, že křesťanská služba musí být zodpovědná – nejenom ve vztahu k Bohu, ale také ve vztahu k církvi. Je to jako služba rodičů svým dětem. A poslední charakteristika nám říká, že opravdová křesťanská služba bude také:

III. Pravdivá služba

V desátém verši se Pavel dovolával svědectví Boha i svědectví tesalonických křesťanů. A v následujícím verši na ně znovu apeluje:

1 Tesalonickým 2:11-12 Víte přece, že jsme každého z vás jako otec své děti napomínali, povzbuzovali a zapřísahali, abyste vedli život důstojný Boha, který vás povolal do slávy svého království.

Pavel připomínal křesťanům, že jeho touhou bylo líbit se Bohu. A to znamenalo, že se odevzdal Bohu a Jeho slovu a sloužil Tesalonickým podle pravdy Božího slova. Neříkal jim tedy jenom to, co by lahodilo jejich uším, nesnažil se je získat líbivými řečmi, nesnažil se je udržet nějakým chytráctvím nebo filozofií, ale pevně je vedl právě tak, jako otec vede své děti. Vychovával je a káznil. Chtěl bych, abychom si všimli čtyř věci v těchto dvou verších:

A. Osobní služba

Pavel říká „každého z vás“. V řeckém textu je doslova „jednoho každého z vás“. Pavel před sebou neměl bezejmenný dav, ani anonymní skupinu křesťanů, ale měl před sebou jednotlivce. Jeho služba byla osobní. A to je vzor křesťanské služby, to je život v církvi. Pavel jednal s jednotlivci. Se všemi jednotlivci konkrétně a specificky. Nesnažil se srovnat všechny do latě, udělat z nich malé kopie sebe sama, nesnažil se vytvořit nějaký uniformní vzor křesťana, který by říkal, že takto budou všichni vypadat, takhle budou mluvit, takhle budou jednat, takhle se budou oblékat… Nic takového! Jeho služba byla osobní a konkrétní.

Na jedné straně sytil všechny Božím slovem a vysvětloval jim evangelium Kristovo, že Ježíš vzal jejich hříchy na sebe, zaplatil za ně svou smrtí na kříži, aby každý, kdo v Něj uvěří, měl život věčný. Zemřel, byl pohřben a třetího dne vstal z mrtvých. Na druhé straně jednal s každým z nich osobně. A to je úkol jak starších církve, tak také každého z nás. Nutně nás povede k tomu, abychom se poznávali stále více a hlouběji, abychom spolu budovali vztahy a otevírali své životy jeden druhému. Tomuto osobnímu rozměru ale musí předcházet oba předchozí – laskavý přístup se snahou o porozumění, pochopení druhého a citlivé jednání a zodpovědnost vůči druhým.

B. Otcovská služba

Osobní rozměr služby vyniká v Pavlových slovech, kdy říká, že vedl křesťany, jako otec vede své děti. Je tady znovu vztah rodiče a dítěte. Povinností a zodpovědností rodičů je vychovávat své děti k dospělosti, ke zralosti, k bázni před Bohem a k lásce ke Kristu a Jeho slovu. Pavel k popisu této zodpovědnosti používá tři slovesa – napomínat, povzbuzovat a zapřísaha.

Tato slova jsou typická pro službu starších v církvi. Starší musí být:

Titovi 1:9 … pevný ve slovech pravé nauky, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce.

Napomínání i povzbuzování jdou ruku v ruce. Musí vycházet ze zdravého učení a zralého jednání. Ale není to doména starších, ale opět se jedná o službu celého Kristova těla. V listu Židům čteme:

Židům 10:24-25 Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.

Toto je dobré vysvětlení, o čem je služba založená na pravdě – je to jak povzbuzování, tak napomínání. Náš text mluví ještě o zapřísahání nebo dosvědčování. To nám ukazuje, o čem mají být naše společná setkání – víceméně jakákoliv. Kdykoliv se sejdeme nebo potkáme, měli bychom mít na mysli, jak pomoci bratrovi a sestře lépe následovat Krista. A to je další věc:

C. Služba k životu pro Boha

Napomínání, povzbuzování a zapřísahání se týká našeho způsobu života. Doslovně bychom ten text mohli přeložit: „…abychom důstojně chodili s Bohem…“ To nás vede k předchozím dvěma veršům, kde Pavel ukazuje na své zbožné, spravedlivé a bezúhonné jednání. Právě tak budou křesťané jednat. Takový život dělá čest Bohu, Bůh je hoden toho, abychom takto žili.

To je způsob života, pro který mají být křesťané známí – ne pro své divné názory, ne pro své neodbytné svědectví, ne pro své extrémní názory na věci jako je stvoření a evoluce, jako jsou potraty nebo euthanázie, ale pro svůj zbožný, spravedlivý a bezúhonný život.

Náš text nám ukazuje, že potřebujeme pomoc na cestě následování Krista – potřebujeme bratry a sestry, potřebujeme církev, potřebujeme službu druhých, kteří nás budou napomínat, povzbuzovat i zapřísahat. A sami se musíme stát služebníky, kteří budou právě takto sloužit druhým.

Křesťanský život není životem sólistů, ale je to život orchestru. Každý má své nezaměnitelné místo a nikdo se neobejde bez druhých. Sloužíme jeden druhému, abychom vedli život, který oslaví Boha. K tomu já potřebuji vás a vy potřebujete mě.

Toto je hlavní zaměření křesťanské služby – bude láskyplná a zodpovědná. A bude také pravdivá, odevzdaná druhým v tom, že je povede k tomu, aby vedli život důstojný Boha. Taková služba v Kristově těle, je:

D. Služba slávy

Pavel mluví o Bohu, který nás povolal do svého království a do své slávy. Nemůže být slavnější a krásnější zakončení, než je toto. Pokud tohle budeme mít na paměti, potom všechny ty ostatní věci, o kterých jsme dneska mluvili, budou vyplývat z této prosté skutečnosti.

V Kristu nás Bůh přenesl ze tmy do království svého Syna. Ze spoutanosti, temnoty a bídy hříchu jsme byli vyneseni do slávy. Je to Boží sláva, nikoliv naše. Je to sláva trojjediného Boha – je to sláva Otce, který nás vyvolil před stvořením světa, je to sláva Syna, který se poížil, vzal na sebe lidské tělo a jako druhý Adam na sebe nechal dopadnout Boží hněv kvůli našim hříchům. To je sláva Ducha svatého, který byl vylit na tuto zem, aby nás přitáhl ke Kristu, aby nás probudil a dal nám zazářit Krista.

Musíme rozumět tomu, kdo je to Bůh a co pro nás udělal. To stojí na samotném počátku – pravda o Bohu, o Kristu a o nás samotných. Z této pravdivé služby bude přirozeně nadpřirozeně vyrůstat zodpovědná služba i láskyplná služba. To je služba evangelia, to je služba Kristu a Jeho nevěstě. K takové službě volá Bůh i nás.