Máme před sebou jednoduchý text, který nám ukazuje jeden z důvodů, proč Pavel prosil Timotea, aby zůstal v Efezu – popisuje nám jednu z velkých oblastí práce starších v církvi – zabránit vyučování jiného učení.
Boží slovo je konečnou autoritou – je to slovo samotného Boha. A pro církev – jak pro život církve a její fungování, tak pro učení církve je Boží slovo nejenom finální autoritou, ale je jedinou autoritou, kterou máme, na které stavíme a na kterou se odkazujeme.
Autor dopisu miluje jeho příjemce, a dokonce je zde napsáno, že je milují "všichni, kdo poznali pravdu". Ano, pravda má totiž úžasnou moc. Osvobozuje člověka od lži a vede k lásce. Pravda přináší svobodu od hříchu.
Dnešní text nám ukazuje, jak se apoštol Pavel vyrovnával s utrpením, nepochopením a nepřátelstvím – odhlédl od sebe, od své vlastní situace a toho, jak ho ostatní vidí, ke Kristu a Jeho pravdě.
Biblická láska vede ke svatosti ke slávě a chvále Boží.
Dnešní text svědčí o tom, že skutečnou, biblickou, Duchem poháněnou lásku nelze oddělit od Bohem daného poznání. Poznání a lásku zároveň nelze oddělit od Písmem směřované a Duchem uschopněné svatosti... a jejich společným ovocem je proměněný, ryzí, čistý a spravedlivý život křesťanů Bohu k slávě.