Žijte v pravdě! (2J 1-13)

Jan Suchý

2. Janův

Ježíš Kristus je Pravda

Pokoj vám milé sestry v Kristu, milí bratři, hosté, dnes je zvláštní den, který nám Pán Bůh dává - den, kdy se církev shromažďuje, aby jako duchovní tělo skrze svou Hlavu, Ježíše Krista, uctívala Boha, Stvořitele nebe i země, udržovatele vesmíru, Pána všeho stvoření, Boha všech bohů, Krále králů a Pána pánů. Není nikdo větší, kdo by byl hoden uctívání. On vládne všemu. Titul "Král králů" Písmo používá pro pozemské vládce, jako byli králové Artaxerxes nebo Nebúkadnezar, aby podtrhlo jejich svrchovanost nad královstvími, jež jim byla Bohem svěřena ke správě. Jednou pak Písmo tento titul používá o Bohu Otci:

1Tm 6:15 Jeho příchod zjeví v určený čas požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů.

a dvakrát o Pánu Ježíši:

Zj 17:14 Ti budou bojovat s Beránkem, ale Beránek je přemůže, protože je Pán pánů a Král králů; ti, kdo jsou s ním, jsou povolaní a vyvolení a věrní.“
Zj 19:16 Na plášti a na boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů.

To, že titul Pán pánů a Král králů je vyhrazen Bohu Otci i Ježíši Kristu svědčí, že není vyšší autority. On kraluje absolutně nade vším a nad každým. Skrze Krista se Bůh dává poznat lidem, když ho vzkřísil z mrtvých a posadil jej na trůnu slávy:

Ef 1:20-23 Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, (21) vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. (22) ‚Všechno podrobil pod jeho nohy‘ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, (23) která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.

Tohoto Boha dnes oslavujeme, uctíváme a posloucháme. Není od nás daleko, ale protože jsme se shromáždili v Jeho jménu, On je tu s námi, jak říká Ježíš v Písmu:

Mt 18:20 Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“

Dnešní den je ale také zvláštní v tom, že nese datum 11. září. Svět si dnes připomíná hrůzu, která se stala v tento den v roce 2001 v New Yorku. V ten den zemřely tisíce lidí při teroristickém útoku. Dvě dopravní letadla unesená muslimskými teroristy narazila cíleně do dvou mrakodrapů světového obchodního centra. Obě budovy se zřítily a v jejich troskách zahynuly tisíce lidí. Ve jménu modly tito Aláhovi misionáři přinesli ničení, hrůzu a smrt. Tito lidé byli dokonce přesvědčení, že jednají správně. Mysleli si, stejně jako si to myslí jejich následovníci dnes, že dělají správnou věc pro svého boha, který je za to pochválí a odmění.

Ano, satan, který je jejich bohem, stejně jako všech lidí, kteří žijí podle zvyků tohoto světa, ač živí, přesto duchovně

Ef 2:1-2 mrtvi pro své viny a hříchy, (2) ..., poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu,

je za to pochválí. Odměna však bude zcela jiná, než si představovali. Vždyť:

Ga 6:7-8 ... Co člověk zaseje, to také sklidí. (8) Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik...

I. PRAVDA PROMĚŇUJE ČLOVĚKA

A. Původ listu

Jan píše, aby povzbudil k životu v lásce, aby povzbudil ty, kteří poznali Pravdu. Aby v Pravdě zůstali a bránili ji před těmi, kteří šíří lež.

Proč tento list v Bibli máme?

Protože ten, kdo jej napsal, miluje lidi, kterým píše. Jeho cílem není, aby z těchto lidí těžil, měl z nich třeba finanční prospěch, nebo aby mu sloužili a tak se autor cítil silný a mocný vládce, který má moc nad druhými lidmi a byl tak důležitý, že by ho museli poslouchat.

Pisatelův motiv k napsání dopisu je zcela jiný! Píše, protože adresáty dopisu "opravdově miluje" (v. 1).

--- a to je první znak pravdy, který zde vidíme: pravda miluje, projevuje se láskou.

Ř 13:10 Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona.

Nejen, že autor dopisu miluje jeho příjemce, ale dokonce je zde napsáno, že je milují "všichni, kdo poznali pravdu". Ano, pravda má totiž úžasnou moc. Osvobozuje člověka od lži a vede k lásce. Pravda přináší svobodu od hříchu:

1J 5:6 ...Duch jest pravda.
2K 3:17 Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda.

Pravda je zjevená skutečnost, tak jak je ve svém významu, nezakrytém a nefalšovaném. je to pravá podstata věcí.

B. Moc pravdy

Kdo tento list napsal?

Obecnou odpovědí by bylo, že jej nechal zapsat Duch svatý, sám Bůh, protože je součástí kánonu Bible, neboli přijatého souboru jednotlivých biblických knih.

Tak o tom čteme v:

2Tm 3:16 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha,

a o způsobu předání Písma lidem se dozvídáme v:

2Pt 1:21 Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.

Tím lidský pisatelem, kterého Bůh použil, je podle všeho apoštol Jan. Obsah všech tří listů (1.-3. Janův) i jejich použitý slovník svědčí o jednom autoru, stejně jako o něm svědčí i 4. evangelium - to Janovo. Ani jeden ze tří listů nezmiňuje přímo jeho jméno, ale vnitřní svědectví Písma, podpořené historickými mimobiblickými důkazy, dostatečněě ukazuje na autorství apoštola Jana.

Když Pán Ježíš na počátku své veřejné služby ustanovoval Jana jako jednoho z Dvanácti, dal jemu a jeho bratru Jakubu Zebedeovi jméno "Boanerges", což znamená "synové hromu". Nyní na konci Janovy služby, když už mu je přes 90 let, můžeme o něm mluvit jako o apoštolu pravdy a lásky (v. 3).

List začíná slovy: "Já, starší". Není zde uvedeno jméno, snad pro obecně pro křesťany nebezpečnou dobu, ve které Jan píše svůj dopis. Křesťané byli v té době kvůli Kristu a svědectví, které o Něm vydávají, pronásledováni světskou vládou.

Autor říká, že je starší sboru: synonymem je slovo "presbyter" a je stejného významu jako "dohlížitel". Je jedním z těch, které Bůh povolal a svěřil jim péči o vykoupené lidi, o svou církev. Jedním z těch, kterým dal Pán úkol církev také střežit.

--- A to je přesně to, co Bůh s lidmi dělá. Na počátku Janovy cesty víry v Krista byl Jan rybářem:

Mt 4:21 O něco dále uviděl jiné dva bratry, Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě; a povolal je.

Jan se živil spolu se svým bratrem a otcem rybolovem. To byl jeho každodenní chleba - a nyní na konci života vidíme Jana, jak pečuje o církev, kterou mu Bůh svěřil. Z bouřliváka, syna hromu, jehož náplní života je rybolov a spravování sítí, učinil Bůh člověka, který je "rybářem lidí", apoštolem Ježíše Krista, zvěstovatelem evangelia, zkrátka tím, kdo přináší lidem tu nejlepší zprávu života: Bůh odpouští lidem hříchy, když Mu je vyznávají a prosí Ho v naději na život, protože odplatu za hříchy, smrt, za ně podstoupil Boží Syn.

--- a to je důležitý znak pravdy: pravda osvobozuje člověka od hříchu, od smrti k životu.

A takovou práci Bůh dělá s každým křesťanem. Jako proměnil život apoštola Jana v život úplně jiného, nového člověka, tak promění každého, kdo k němu volá ve víře v Krista.

Procházíme ve sboru postupně několika listy Nového zákona: 1. a 2. Timoteovi, 1. a 2. list Petrův, 1. list Janův. A u každého z pisatelů těchto listů se setkáváme na stránkách jejich dopisů církvím nebo jednotlivcům s člověkem, jehož život zde na zemi se chýlí ke konci a on bude na věky s Pánem (což je daleko lepší, jak dosvědčuje apoštol Pavel v:

Fp 1:23-24 táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; (24) ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás.

A všichni vydávají jednotné svědectví o Kristu, který změnil jejich život. Pavel píše Timoteovi:

2Tm 4:7 Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval.

Petr píše církvi:

2Pt 13-14 Ale považuji za správné probouzet vás napomínáním, pokud přebývám v tomto těle; (14) vím totiž, že je budu muset brzo opustit, jak mi to dal poznat náš Pán Ježíš Kristus.

Jan píše církvi v Asii: "Já, starší"...

Všichni vydávají svědectví proměněného života. Z rybářů učinil apoštoly, z pronásledovatele církve hlasatele evangelia. Bůh činí z lidí žijících pro tento svět a jeho slávu občany nebeského království. Obrací lidské hledání smyslu života od věcí tohoto světa, slávy, moci a bohatství k věčné dobré naději - k pokoji s Bohem Stvořitelem a Soudcem všech. Bůh tyto muže zastavil, ukázal jim jejich bídu, jejich hřích. Ukázal jim také Krista, který se stal smírnou obětí za jejich hříchy skrze víru.

Pán Bůh vzal jako hrnčíř do ruky jejich život a proměňoval jej skrze poznání Krista a poslušnost Kristu, aby je posvěcoval a aby tak byli více a více Kristu podobní ve svém jednání i smýšlení. Osekával hřích, ve kterém dříve žili, a proměňoval je do svatosti.

Janovu bouřlivou prchlivost, když chtěl na jistou samařskou vesnici přivolat oheň, protože neuvěřili v Krista:

Lk 9:54 Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, máme přivolat oheň z nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?“

Petrovu sebejistotu a samospravedlnost, když vykřikoval, že i kdyby všichni učedníci od Ježíše odpadli, tak on určitě ne:

Mt 26:33 Na to mu řekl Petr: „Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!“

Pavlovu horlivost v pronásledování Krista a jeho učedníků:

Sk 9:4 Padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?“

Tak se projevuje pravda: osvobozuje člověka od hříchu a proměňuje ho svatosti.

Jako apoštolové vydávali svědectví Pravdě svým proměněným životem, tak jej vydává každý, kdo poznal Krista a zůstává v Něm. Stačí se zastavit a podívat se na svůj život zpět. Žiju stále stejně ve svých hříších nebo jsou v mém životě známky, že jej Kristus proměňuje?

Komu Jan píše?

Jan píše (v. 1): vyvolené paní a jejím dětem.

Někteří myslí, že jde o ženu, paní jménem Kyrie, která je vdovou a žije se svými odrostlými dětmi.

Podíváme-li se na na v.13, kde je uveden pozdrav od "dětí tvé vyvolené sestry" zdá se, že jde spíše o personifikaci církve - místního sboru, takového jako je třeba náš, tady v Ústí, kterému píše Jan a pozdravuje všechny křesťany v tomto sboru od sboru v Praze.

V Písmu najdeme příklady, kdy je Boží církev přirovnávána, či nazývána podobně:

2 K 11:2 Vždyť vás žárlivě střežím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako čistou pannu odevzdal Kristu.
Zj 19:7-8 Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila (8) a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla.“ Tím kmentem jsou spravedlivé skutky svatých.
1Pt 5:13 Pozdravuje vás vaše spoluvyvolená, která je v Babylónu, a Marek, můj syn.

V SZ byl Izrael pannou, dcerou Sionskou (Jer 6:23)

Vyvolená paní je tak místní sbor, její děti jednotlivý členové sboru a vyvolená sestra (v.13) sousední sbor a děti její sestry jeho členové.

My někdy přemýšlíme o církvi jako o celosvětové organizaci, ale tady Jan píše jednomu sboru, zřejmě píše z Efezu, kde byl ve sboru starším do nějakého blízkého sboru, do kterého není možné hned přijít, protože to by udělal (viz v. 12), ale je to sbor Janovi blízký a tak má o něj starost. Možná bychom si to mohli představit jako situaci, kdy bychom psali z ústeckého sboru do jiného sboru, který pomáháme zakládat, do Prahy, v době, kdy se nedalo cestovat jinak než pěšky nebo na koni.

Není to nádherně potěšující? Bůh, který učinil celý vesmír, kde nedohlédneme až kam sahá, který stvořil nepřestavitelnou rozmanitost přírody, jež vidíme svýma očima, Bůh který stvořil i nám neviditelný svět andělů, vynakládá takovou péči o jeden jediný sbor. A ještě ve své lásce s tímto sborem, jedním z mnoha dalších podobných sborů, jedná a používá si ho jako nástroj pro jiný, podobný sbor.

Není to Jeho ujištění, že nás dobře zná, zná naši situaci, ví, co potřebujeme? Co potřebujeme slyšet, kde potřebujeme povzbudit a kde napomenout?

Pán Bůh jedná se svou církví stejně i dnes, a to skrze Bibli, její výklad a aplikaci do našich životů.

Stejný Duch svatý, který je božským autorem Písma, stejný Duch svatý toto Písmo dál používá. Jak? Jako živý, ostrý meč:

Žd 4:12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.

Skrze Boží slovo usvědčuje dnes lidi z bezbožnosti, skrze Boží slovo svědčí o přicházejícím soudu, kde skrze Ježíše Krista bude soudit všechny lidi - ať živé či mrtvé, aby každý dostal spravedlivou odměnu. Pravda odhaluje hřích.

II. PRAVDA PŮSOBÍ LÁSKU

Situace ve sboru

Ve sboru, kam Jan píše, jsou křesťané, kteří následují Krista a jsou tam i tací, kteří se sice nazývají křesťany, ale jejich život o tom nesvědčí.

Není to, co Jan popisuje ve 4. verši všeobecně známá situace dnešní církve? A k tomu dal Pán církvi lásku, abychom si navzájem sloužili.

J 13:35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“

Vzájemná láska se projevuje vzájemnou službou. A tou službou je, že se povzbuzujeme navzájem k následování Krista. Jeho přikázání nejsou těžká, ale naše stará přirozenost nás pořád stahuje zpět. Proto vedeme duchovní boj o posvěcení, o růst do podoby Kristovy.

Vedl ho stejně i apoštol Pavel, jak svědčí, když vybízel korintské, aby zápasili o posvěcení:

1K 9:23-27 Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl. (24) Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali! (25) Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. (26) Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna. (27) Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal.

Zdroj poznání pravdy

Cvičte se v poslušnosti Pánu. Avšak chceme-li být poslušní, musíme vědět, jaká jsou jeho přikázání.

Tady je malý příklad. Víte, zda Bůh chce, abyste byli svobodní nebo abyste byli otroky? Rychle řekneme: svobodní! Ano, svobodní od hříchu, abychom nebyli otroky hříchu. Ale je také Boží vůlí, abychom byli Božími otroky. Člověk nemůže být bez pána. I když si myslí, že je vlastním pánem, ve skutečnosti slouží ďáblu (Ef 2:2)

Jen v Bohu, který je pravdivý a milující, může být člověk skutečně svobodný od hříšné přirozenosti. Slovo "služebník" je v našich Biblích ve spojení "být Božím služebníkem" přeloženo z řeckého slova "otrok". A tak Bůh je tím nejlepším Pánem. Patřit takovému Pánu, být jeho otrokem, je to nejlepší, co může v lidském životě být. Bůh je jako milující rodič, který dbá o své dítě a vede ho životem tak, aby rostlo v dobrém a pro to nejlepší. My jsme Boží děti a On je milující Otec.

Tak vidíme, že potřebujeme znát Boží slovo, znát Boží přikázání, abychom mohli žít k jeho slávě a k naší věčné radosti. Proto se potřebujeme navzájem povzbuzovat k poslušnosti a následování Pána.

Pán nám v Písmu říká, že vše, co potřebujeme ke zbožnému životu, nám daroval, když jsme poznali Krista (2 Pt 1:3). Jak jsme jej poznali? Skrze pravdu Božího slova. Neuvěřili jsme lidským výmyslům o Kristu, které by nám někdo napovídal, ale zjevené pravdě, jednou pro vždy odevzdané církvi v Písmu (Ju 1:3).

A ověřovali jsme si tato tvrzení, zkoumali jsme to, co slyšíme od lidí, jestli to tak v Písmu opravdu je - jako berojští:

Sk 17:11 Židé v Beroji byli přístupnější než v Tesalonice: přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel.

Použití pravdy

v.6: A to je láska - žít podle Božích přikázání.

Vzájemné povzbuzování k poslušnosti Pánu je úkolem každého křesťana ve sboru, tomu rozumíme, to jsme ochotni dělat.

Ale podívejte se do:

1Pt 2:9 Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

Každý křesťan poznal Pána. A tak se máme nejen navzájem povzbuzovat, ale i učit o Pánu a cestě jeho následování. To není činnost vyhrazená pouze pro kazatelnu. Ale Pánův příkaz pro všechny křesťany ve sboru, aby si tak navzájem sloužili:

Kol 3:16 Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch.

---pravda vede k lásce a láska prohlubuje život v pravdě

Jan tu spojuje pravdu i lásku jako nerozlučnou dvojici, kdy jedno je spjato s druhým, i další místa v Písmu mluví podobně:

1K 13:6 Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
Ef 4:15 Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista.

Když se totiž oddělí pravda od lásky, je to neštěstí. Bůh po nás nežádá trochu lásky a trochu pravdy, ale lásku a pravdu v její pĺnosti. Láska je tak klíčovým důkazem v křesťanově životě, že poznal pravdu - Boha, který sám je láska. (1J 4:8)

Tak tu jsou 3 znaky církve: oddanost pravdě, poslušnost Božímu slovu a láska k bratřím a sestrám ve sboru, projevená vzájemnou službou.

III. PRAVDA ODKRÝVÁ LEŽ

Zůstávat v pravdě znamená také umět rozpoznat lež. A tady Jan varuje církev:

2J 1:7 Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí,

To je realita padlého, hříšného světa. Byli byste raději, kdyby všechno v církvi bylo krásné, milé a bezpečné? Asi ano... Dokud však nepřijde den druhého příchodu Pána Ježíše k soudu a nenastane nové nebe a nová země, bude toto realitou. Mnozí přicházejí do církve, aby ji svedli.

Ale nebojte se, Pán svou církev pro život v padlém světě dostatečně vybavil.

Otec lži, ďábel, je také šiřitelem lži. Tam, kde je zaseta pravda, děje se to, o čem Pán Ježíš mluvil v podobenství k učedníkům v:

Mt 13:24-25 Předložil jim jiné podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. (25) Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.

Doketismus

Tak i prvotní církvi byli tací, kteří sváděli církev do lži. A dokonce Jan říká, že takových lidí je mnoho! O těchto lidech už psal Jan ve svém 1. listě ve 2. kapitole. Byli to lidé, kteří tvrdili, že božský Kristus sestoupil na člověka Ježíše při křtu a před ukřižováním ho znovu opustil.

To však není Kristus zjevený v Písmu. Ježíš byl počat z Ducha svatého v těle Marie, jeho matky. Slovo se stalo tělem. Ježíš je od počátku Bůh v těle. Kdyby tomu tak nebylo, nebyl by schopen nás zachránit. - nebyl by dokonalým Bohem ani bezhříšným člověkem. Nebyl by naším Zástupcem, nestal by se smírnou obětí za naše hříchy. Kdyby nebyl Bohem a zároveň člověkem při svém ukřižování, nemohl by vstát z mrtvých ani zachránit jiné skrze víru.

Stará lež

To však nebyla celá hereze, která přišla do církve. Další tak rozšířenou lží v době apoštola Jana, bylo, že gnostikové, jak se tito svůdci a antikristé nazývají, sváděli druhé tím, že tvrdili, že mají „zvláštní poznání“, které je nezbytné pro spasení, pro záchranu člověka od smrti k životu věčnému s Bohem.

Milovaní, tato hereze ač je stará 2000 let, ještě nevymřela! I do současné církve přicházejí tací, kteří říkají: Bůh mi řekl...., Bůh mi ukázal.... Boží slovo dle takových lidí není dostatečné Dle nich by se přece Bůh neomezoval na zapsané slovo.

Říkají. Samotné slovo, to prý není život. Prý potřebujeme vedení Duchem svatým mimo Písmo. To je současnost. Ale co říká apoštol Jan, učedník pána Ježíše, jeden z Dvanácti, spolu s Petrem a Jakubem sloupy církve?

2J 1:9 Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna.

Tvrdá slova? Ano. Ale jsou tu proto, aby ochránila Boží děti od lži a od ztroskotání. Pán miluje ty, které vykoupil krví svého milovaného Syna. Nenechá je zahynout!

Je tu varování pro křesťany. Mějte se na pozoru, abyste nepřišli o to, na čem jste pracovali. Neskládejte důvěru v lidi, kteří vás chtějí vést nad to, co je psáno.

1K 4:6 Toto jsem, bratří, kvůli vám vztáhl na sebe a na Apolla, abyste se na nás naučili, co znamená ‚ne nad to, co je psáno‘, a nikdo se nepyšnil jedním z nás proti druhému.

Máme nádherné vedení, jak růst do Krista:

Kol 3:16 Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch.

vždyť:

2Tm 3:16-17 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, (17) aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Písmo je dostatečné pro celý křesťanský život!

Naopak: co je nejúskočnější ze všeho? Je to lidské srdce.

Jak víš, že k tobě mluví Duch svatý přímou řečí? Co když je to jiný duch. Říkáš. Vždyť jsem znovuzrozený skrze víru, a byl mi dán Duch svatý, aby ve mně přebýval.

Ano, to je pravda. Ale nezapomeň, že jsi ještě v hříšném, neproměněném těle. Tvá nová přirozenost touží následovat Krista. Ale tvoje stará přirozenost vede boj proti Duchu svatému.

Ř 6:12-13 Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce; (13) ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti.

Spolehlivé vedení, které používá Duch svatý

Naše srdce - ten vnitřní hlas není spolehlivý vůdce křesťana. Kdo jím tedy je?

Je to Boží slovo. Jakub 1:22 dává odpověď:

Jk 1:22 Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe!
Jk 1:25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky.

Nechte se naplňovat Duchem svatým - On nás povede do poslušnosti Božímu slovu. Pak to, co je zde napsáno o křesťanském způsobu života, bude pravdou i v životě vašem.

Kdo by chtěl učit něco jiného, s tím nemůžeme mít duchovní společenství v uctívání našeho Pána (v.10-11). To proto, abychom neměli účast na jeho zlých skutcích, skrze které by mohli být další svedeni.

To je to nejdůležitější, co Jan napsal do sousedního sboru, aby jej povzbudil v lásce a následování Pána a také chránil před svůdci a antikristy. Ale nejlepší bude osobní setkání, na které se těší. Pak jejich společná radost bude úplná. To je Janův odkaz zpět do jeho 1. listu 1:4.

Vede církev, aby se soustředila na Krista. On je Pravda a Písmo jej zjevuje.

J 14:4-6 A cestu, kam jdu, znáte.“ (5) Řekne mu Tomáš: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ (6) Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Muslimští teroristé z 11.9. 2001 si mysleli, že jednají správně. Ale neznali Pravdu, která zachraňuje od hříchu a proměňuje k lásce a ke službě. Složili svou naději na věčnost pošpatných rukou. Ďábel člověka nespasí, ale zabíjí, protože sám je již odsouzen.

Církev nesmí mlčet. Bůh jí zjevil příliš radikální zvěst o Pravdě, kterou je Ježíš Kristus. Jen On zachraňuje z hořícího pekla k radostnému a věčnému životu ve společenství s Bohem, který jediný má moc naplnit touhy lidského srdce.

Slibované odměny koránu pro Aláhovy následovníky jsou jen těmi, po kterých touží neproměněné srdce – majetek a tělesná potěšení. To svědčí o pozemském původu této knihy.

Bible je docela jiná. Vede člověka cestou, na jejímž konci je věčné společenství s Bohem, s tím, skrze Něhož a pro Něhož je všechno stvořeno a všechno v Něm spočívá.

Kol 1:19-20 Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích - protože smíření přinesla jeho oběť na kříži.

Možná nám nyní nově v uších budou znít známá slova Pána Ježíše:

Matouš 28:18-20 Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."

Amen.