Novosmluvní křest není starozákonní obřízka

Jaroslav Kernal, Praha 16. října 2022

Dneska půjdeme ještě jednou do sedmnácté kapitoly knihy Genesis a podíváme se znovu na Abrahamovu obřízku. Jak v otázce křtu, tak v otázce obřízky a především v otázce vztahu mezi oběma panuje mezi křesťany poměrně velký zmatek. Mohli bychom se zabývat skutečně mnoha nejrůznějšími názory, které učí v nejrůznějších církvích, ale myslím, že tím nejúčinnějším a nejjednodušším nástrojem k tomu, jak ukázat, že je něco špatně není důkladně rozebrat to, co je špatně, ale prostě ukázat, jak je to správně. Tmu nezaženete tím, že se jí budete snažit vysvětlit nebo nějak vytlačit, ale prostě a jednoduše tím, že, rozsvítíte. Nemusíme zkoumat, jak moc lživá je lež, stačí, když vyzdvihneme pravdu. A tohle neplatí jenom v otázce křtu a obřízky, ale platí to ve všech oblastech lidského života a lidské společnosti. Obvykle je naprosto dostatečné, když vezmeme základní pravdy, které jsme schopni poznat, pravdy, které vycházejí z Božího slova a jednoduše je aplikujeme do svého života, do situace, v níž se nacházíme, nebo na učení, které k nám přichází a hned bývá vidět, jak se věci mají. Tohle platí v otázkách kovidových, tohle platí v otázkách kolem očkování proti kovidu, v otázkách, které si klademe ohledně politické situace, energetické krize, situace na Ukrajině – potřebujeme zjistit pravdu a nechat pravdu, aby zazářila do chaosu a tmy. A pravdu zjistíme na prvním místě z Božího slova a v mnoha věcech jenom tím, že budeme používat selský rozum. Nechci už to dál rozvádět, můžeme si o tom popovídat později nebo na biblické, teď pojďme do Božího slova, o němž David říká, že to hlavní v něm je pravda.

Dnes budeme mluvit o tom, jaký je vztah mezi křtem a obřízkou – je to důležité téma a celá velká skupina křesťanů, reformovaní křesťané, začíná s tímto tématem právě v Gn 17. My už jsme v knize Genesis mnohokrát viděli, že to nejlepší místo, kde máme začínat je Nový zákon a dílo Pána Ježíše Krista, protože to je často něco, co nám pomáhá správně rozumět učení Starého zákona, a nakonec to tak uděláme i dneska. Nicméně půjdeme chronologicky a ukážeme si, co jaký byl smysl obřízky ve Starém zákoně, potom se podíváme na to, jaký je smysl obřízky v Novém zákoně a nakonec si ukážeme vzájemný vztah mezi obřízkou a křtem.

Ještě než půjdeme k tomu našemu výkladu, musíme si ujasnit jednu věc – existují obecně dva přístupy ke křtu – jsou křesťané, kteří křtí nemluvňata a jsou křesťané, kteří křtí na základě vyznání víry křtěného člověka. My patříme k té druhé skupině. A ta první skupina se dělí ještě na dvě podskupiny – první skupina věří, že křest očisťuje od hříchu (římská církev, luterská i anglikánská a církve z ní vzešlé, metodisté, jednota bratrská, episkopální v USA) a druhá skupina věří, křest je novozákonní ekvivalent obřízky a děti jsou součástí smluvní komunity, stejně jako obřezané děti byly součástí smluvní komunity tělesného Izraele (reformovaní, presbyteriáni, u nás ČCE, CB). Pouze baptisté a církve z nich vzešlé, což jsou letniční a charismatické církve nebo křesťanské sbory, křtí na základě vyznání víry což je přesně to, oč jde v Božím slově. Nyní už pojďme k tomu, co říká Boží slovo o obřízce a o křtu.

I. Obřízka ve Starém zákoně

Máme před sebou text, který se zabývá ustanovením obřízky, a vidíme v něm velmi jasně, že obřízka byla daná Abrahamovi jako znamení smlouvy. Kdo nebyl obřezán, nemohl mít podíl na smlouvě, kterou Bůh uzavřel s Abrahamem. Kdo nebyl obřezán, nemohl být součástí národa, který byl touto smlouvou Abrahamovi zaslíben. To znamení na těle ukazovalo na příslušnost k Izraeli. A tohle byl velmi silný aspekt obřízky.

Když se podíváme do Nového zákona, vidíme, že křesťané z pohanů už se neobřezávali a kvůli tomu vzniklo docela silné napětí, které musela církev vyřešit. Do církve v Antiochii, kde bylo množství obrácených pohanů, tedy neobřezaných, přišli učitelé z Jeruzaléma, kteří učili, že pohané se musí obřezat a zachovávat Mojžíšův zákon. Vzpomínáte si? Skutky 15! Mimochodem zde je velmi silný argument proti tomu, novozákonní křest nenahradil obřízku. Ve Sk 15 se apoštolové a starší sešli a řešili problém obřízky. Kdyby apoštolové zastávali názor, že křest prostě nahradil obřízku, bylo by jednání velmi jednoduché – bratři farizeové, klid, všechno je v pořádku. Všechny pohany, kteří uvěřili, jsme pokřtili, takže jsou součástí smluvní komunity. Problém je, že to tak nebylo. Otázka obřízky byla řešena v souvislosti se způsobem spasení! Petr: „Věříme přece, že jsme spaseni milostí Pána Ježíše“ (Sk 15,11).

Pro křesťany ze Židů byla obřízka velmi důležitá. A my to vidíme hned v další kapitole Skutků. Pavel navštívil Derbe, kde předtím kázal evangelium a nyní tam nalezl mladého bratra v Kristu, který se obrátil na základě jeho dřívějšího kázání. A protože mu ho místní bratři doporučovali jako velmi zbožného a spolehlivého bratra, rozhodl se, že ho vezme s sebou na svou misijní cestu. Byl to Timoteus. Ale Pavel vždycky šel nejprve k Židům a teprve potom k pohanům. A Timoteus měl maminku Židovku, ale tatínka pohana, takže nebyl obřezán. A pro Židy by to bylo tak velké pohoršení, že ho Pavel nechal obřezat. Pavel přišel do Derbe s dopisem, ve kterém bylo napsáno, že pohané se nemusí obřezávat ani zachovávat Mojžíšův zákon. Přesto nechal Pavel Timotea obřezat, aby nebyl pohoršením pro Židy, k nimž půjdou na dalších cestách a budou jim zvěstovat evangelium. Kdyby Timoteus nebyl obřezaný, ti Židé by ho prostě vůbec neposlouchali. Tak silné bylo to vnímání obřízky mezi Židy.

Obřízka byla také symbolem čistoty. Příkaz o obřezání dítěte osmého dne po narození (Lv 12,3) je v Mojžíšově zákoně mezi mnoha dalšími řády, které se týkají očišťování. Byl to symbol čistoty – vzpomeňte si, jak začíná sedmnáctá kapitola Genesis, kde Bůh nařizuje Abrahamovi obřízku – choď přede mnou a  buď bezúhonný (Gn 17,1). Být Židem znamenalo být obřezán na těle, a být obřezán na těle znamenalo nést na sobě znamení smlouvy, kterou Bůh uzavřel s Abrahamem, že skrze jeho potomka dojdou požehnání všechny čeledi země. A to je něco, co nás vede ještě dál ve Starém zákoně, k dalšímu významu obřízky. Obřízka je totiž také určitým předobrazem, nebo zaslíbením.

Bůh skrze proroka Jeremjáše říká Izraelcům, že ačkoliv se obřezávají, jsou neobřezaní (Jer 9,24–25). Co tím chtěl Bůh říci? Nebylo to poprvé, co takto Bůh k Izraeli mluvil. V Leviticu 26 jsou popsané Boží soudy, které říkají, co se bude dít, když Izrael nebude poslouchat Boha – nakonec bude vyhnán ze země.

• Proto i já jsem se jim postavil na odpor a zavedl jsem je do země jejich nepřátel, dokud nebude jejich neobřezané srdce zkrušeno a dokud neodpykají své provinění. I připomenu si svou smlouvu s Jákobem a též svou smlouvu s Izákem, také si připomenu svou smlouvu s Abrahamem, i tu zemi si připomenu. (Lv 26,41–42)

Všimněte si dobře, že v souvislosti s Abrahamovou smlouvou mluví Bůh o obřízce, ale nikoli o obřízce těla, ale o obřízce srdce. A u Mojžíše najdeme také příkaz pro Izraelce, aby obřezávali svá srdce, aby nebyli tvrdošíjní a nevěřící (Dt 10,16). Pojďme si přečíst pár veršů z kontextu, abychom lépe porozuměli, o co zde jde a kam nás to vede (Dt 10,11–21). V jaké souvislosti je tady obřízka srdce? Je to v kontextu lásky k Bohu a lásky k bližnímu! A je tedy příkaz daný lidem, který je nesplnitelný – mají obřezat svá neobřezaná srdce. Totéž čteme u Jeremjáše:

• Obřežte se kvůli Hospodinu, obřežte svá neobřezaná srdce, mužové judští, obyvatelé Jeruzaléma, aby mé rozhořčení nevyšlehlo jako oheň a nehořelo a nikdo by je neuhasil, a to pro vaše zlé skutky. (Jer 4,4)

 Jasnou odpověď na tento příkaz měli Izraelci v Mojžíšovi – po vyhlášení požehnání a prokletí, která na ně přijdou, když budou Hospodina poslouchat nebo ho naopak nebudou poslouchat, čteme o tom, že když budou činit pokání a navrátí se k Bohu:

• Hospodin, tvůj Bůh, obřeže tvé srdce i srdce tvého potomstva a budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a budeš živ. (Dt 30,6)

To je starozákonní smysl obřízky. Abraham viděl jen malou část toho všeho, ale už v tom malém semínku byly všechny geny budoucí rostliny – čistota, oddělení pro Boha, znamení smlouvy, příslušnost k národu, jehož Bohem je Hospodin, odkaz na obřezané srdce, které nás vede skrze proroky k nové smlouvě.

II. Obřízka v Novém zákoně

Apoštol Pavel ve svém výkladu, který se týká evangelia, Židů a obřízky, navazuje na proroka Jeremjáše. Podívejte se na to, jak vysvětluje smysl obřízky křesťanům ze Židů i z pohanů v Římě:

• Obřízka má smysl, jestliže zachováváš zákon. Jestliže však zákon přestupuješ, je to, jako kdybys nebyl obřezán. Jestliže naopak ten, kdo není obřezán, zachovává požadavky zákona, není to, jako kdyby byl obřezán? Ten, kdo není obřezán, ale plní zákon, bude soudcem nad tebou, který s celou svou literou zákona a obřezaností zákon přestupuješ. Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle. Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha. (Ř 2,25–29)

Pavel mluví o pravé obřízce a není to obřízka těla. Ta byla „jen“ znamením něčeho většího, důležitějšího, významnějšího a vznešenějšího: od samotného počátku měla ukazovat na obřízku srdce, tedy na poslušné srdce, na nové srdce, na srdce, které není zatvrzené, zaslepené, vzdorovité, kamenné. Jeremjáš říká Izraeli:

• Ke komu mám mluvit, koho varovat, aby to slyšel? Hle, jejich uši jsou neobřezané, nemohou tomu věnovat pozornost. Hle, Hospodinovo slovo je jim potupou, nelíbí se jim. (Jer 6,10)

Znovu a znovu nám Písmo ukazuje, že starozákonní Izrael byl dočasným nevěřícím obrazem pravého Božího lidu. I když byli obřezaní na těle, srdce většiny z nich bylo neobřezané, takže nedošli chvály od Boha. Kdo je tedy ta pravá obřízka? Pavel o tom mluví v textu, který jsem četl – jsou to lidé, kteří naplňují požadavky zákona, protože mají obřezané srdce. Viděli jsme to v Dt 10 – milují Boha celým svým srdcem a milují svého bližního. V tom je totiž celý zákon i proroci. Láska je naplněním zákona. A ještě více to Pavel vysvětluje v listu Filipským, kde varuje:

• Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty špatné dělníky, dejte si pozor na tu ‚rozřízku‘! Neboť pravá obřízka jsme my, kteří duchem sloužíme Bohu, chlubíme se Kristem Ježíšem a nedáme na vnější věci. (Fp 3,2–3)

Pavel je tady nepříjemně ostrý a sarkastický. Mluví o obřezaných učitelích, kteří kladou důraz na vnější věci a na obřízku především. A jak je nazývá? Psi! To nejsou ti úžasní domácí mazlíčci, se kterými chodí lidé do Jardovy ordinace, které dnes mnozí mladí lidé milují natolik, že raději nechtějí mít děti! Ne, nic takového. Pro lidi Pavlovy doby byl pes nečistým zvířetem, prašivým mrchožroutem, který neměl problém zaútočit i na člověka. Takhle označuje ty, kdo lpí na obřízce. A kromě toho je nazývá ‚rozřízkou‘. V originále je slovní hříčka a podobně je to v češtině – obřízka a rozřízka. Možná bychom to mohli vyjádřit ještě trochu lépe slovem odřízka. Nejsou obřezáni, ale jsou odřezáni, vyřezáni. Ale to zásadní pro nás a pro naše dnešní studium je ve třetím verši, kde vysvětluje, kdo je pravá obřízka – jsou ti, kdo slouží Bohu v Duchu svatém, kdo se chlubí Ježíšem Kristem a nic nedají na vnější věci. Pavel tu jasně ukazuje na vztah obřízky a díla Ducha svatého, na vztah obřízky a chlubení se Kristem – což je mimochodem moc pěkný popis křesťanů, protože to nejsou lidé nějak „věřící“, ale jsou to lidé, kteří se chlubí Ježíšem, a to do té míry, že je nazývají Kristovci. A kromě toho Pavel ukazuje na to, že nejde o vnější věci, ale o vnitřní – jde o Mesiáše a jeho dílo, tedy dílo Ducha svatého. Zaslíbený Mesiáš dal dar Ducha svatého, dal jiného Přímluvce místo sebe, místo osoby Syna je tady osoba Ducha svatého, který už nepřebývá jen mezi Božím lidem, jak to bylo v době Starého zákona, ale přebývá uvnitř Božích dětí. To je ta pravá obřízka. A ještě musíme jít do jednoho důležitého textu, který to všechno shrnuje naprosto jasně – a současně je to text, který je silně zneužíván zastánci názoru, že křest je novozákonní ekvivalent obřízky.

• V něm jste obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou; obřízka Kristova je odložením celého nevykoupeného těla. S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. (Ko 2,11–14)

Někteří vynikající teologové, kterých si opravdu v mnoha směrech vážím (William Hendriksen, John Murray), u tohoto textu říkají, že jasně ukazuje na to, že křest nahradil obřízku. A moje otázka vždycky zní: Kde to ten text říká? Protože já v tomto textu nic takového nečtu. Nic takového tam totiž není.

Tady musím udělat důležitou poznámku, která se týká slova křest. Význam řeckého slovesa βαπτιζω (a s ním souvisejících podstatných jmen) je ponořit nebo v některých případech obmýt. Slovo „křtít“ je náboženské slovo, které není překladem, ale výkladem slovesa βαπτιζω. Slova křtít a křest mají značně neurčitý náboženský význam (a dnes vlastně už i nenáboženský – protože se křtí knihy, dříve gramofonové desky atp.). Pokud budeme důsledně používat předklad, nikoliv náboženský výklad těchto slov, značně nám to zjednoduší pochopení a smysl nejenom konkrétních míst, ale celé duchovní reality, která je s tímto slovem spojená. V mnoha dalších jazycích je to podobné nebo to slovo vůbec nepřekládají, jako je to v latině nebo v angličtině (řec. baptisma a angl. baptism). Myslím, že je to kvůli dlouhé tradici, která ze křtu velmi záhy udělala tajuplný náboženský obřad a obyčejné slovo ponořit se do takového konceptu nehodí. Vraťme se nyní k textu.

O čem tady je řeč? O obřízce, která není učiněná lidskou rukou! Byli jsme duchovně neobřezáni (v. 13), což je stav, v němž se nacházel starozákonní Izrael, jak jsme viděli ze stránek Starého i Nového zákona. A jak tento stav je vysvětlen? Byli jsme mrtví ve svých vinách a hříších. Co se stalo? Bůh nás probudil k životu spolu s Kristem, kterého svou mocí vzkřísil z mrtvých a odpustil nám všechny naše viny. Kdy k tomu došlo objektivně? Když byl Pán Ježíš přibit na kříž (spolu s naším dlužním úpisem), když byl pohřben a třetího dne vzkříšen. Jak se to stalo v našich životech? Jsou zde zmíněny tři věci, které jdou ruku v ruce: 1. obřízka učiněná ne lidskou rukou, 2. křest neboli ponoření nebo obmytí a 3. skrze víru v působení Boha, který ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. O jakém křtu se tady mluví? Je to křest, který je spojený s vírou a který dělá něco s lidskou přirozeností – je odložením nevykoupeného těla! Jinými slovy je to obřízka srdce, která je učiněna Duchem svatým. To je něco, co se týká jenom těch, kdo uvěřili. A nejde tady o ponoření do vody, ale ponoření do Krista.

• Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni [ponořeni] v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni [ponořeni] v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem [ponořením] spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života. (Ř 6,3–4)

• Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni [ponořeni] v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. (1K 12,13)

• Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni [ponořeni] v Krista, také jste Krista oblékli. (Ga 3,27)

Obřízka srdce je ponoření do Krista – znovuzrození. A to už nás vede k poslednímu bodu dnešního kázání.

III. Vztah mezi obřízkou a křtem

Ukázali jsme si, co znamenala obřízka, a viděli jsme, jak moc šlo ve Staré smlouvě o obřízku těla, jak byla důležitá, i když ten pravý a konečný smysl byl jiný – a tím byla obřízka srdce. Kdyby bylo ponoření do vody (křest) náhradou obřízky, museli bychom usilovat o co největší počet pokřtěných lidí. Ale Pán nás neposílá křtít, ale kázat evangelium – jinými slovy jde stále o totéž – o obřízku srdce, tedy o nové narození z Ducha svatého.

• On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje. (Tt 3,5–7)

Byli jsme obmyti Duchem svatým, to je znovuzrození, nebo je to také nazváno „vyučením od Boha“ (Jr 34,34; J 6,45), což je odkaz na novou smlouvu, v níž budou všichni vyučeni od Boha a budou mít nové, tedy Duchem svatým obřezané srdce, které je pokorné, poslušné a s radostí se poddává Kristu a jeho slovu. Ještě jinak to říká Pavel v listu Efezským:

• V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy. (Ef 1,13–14)

Kdo má obřezané srdce je ten, kdo poslouchá Boha a naplňuje jeho zákon, tedy miluje Boha a miluje bližního tak, jak o tom mluví Bůh ve svém Slově, je to člověk, který je znovuzrozený z Ducha svatého, je zapečetěný Duchem a vyučený od Boha, a Jan používá „pomazání“ nebo „zasvěcení“ od Svatého (1J 2,20). A Pavel v listu Korintským mluví o novém stvoření (2K 5,17). A pokaždé jde stále o totéž, jde o jednu jedinou věc, na kterou ukazovala obřízka – to je nové, tedy obřezané srdce. Jde o nové nitro, nového člověka zrozeného z pravdy Božího slova, který poznal pravdu, miluje pravdu a žije podle ní. Tohle je ten křest nebo lépe ponoření, o které skutečně jde – ponoření do Krista, které není učiněné lidskou rukou a které znamená odložení staré přirozenosti, hříšného těla.

• Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. (Ga 2,19–20)

Tohle je dílo Boží milosti. Proto apoštolové na setkání v Jeruzalémě ve Skutcích 15 neřešili křest v souvislosti s obřízkou, ale řešili otázku spasení z milosti, z pouhé, samotné milosti a nijak jinak. Nicméně jaké je tedy místo ponoření ve vodě, křtu ve vodě? Jaký to má smysl? To je na celé další kázání a možná ne jedno, takže jenom krátce:

• Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. (Mk 16,16)

• Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. (Mt 28,19–20)

Je to příkaz Pána Ježíše Krista, je to první krok poslušnosti nově narozeného křesťana. Je to vyjádření ochoty následovat Pána Ježíše Krista. Je to vyznání, že patřím jemu, že jsem se stal jeho učedníkem a že jsem byl Duchem svatým ponořen do jeho těla, do Krista samotného a nyní jsem v Kristu. Je to vnější vyjádření toho, co se odehrálo uvnitř, že je tu nové stvoření. Když byli po Petrově kázání v den letnic lidé zasaženi Božím slovem a usvědčeni Božím duchem, ptali se, co mají dělat. A Petr jim řekl:

• Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. (Sk 2,38)

Křest ve vodě je symbolem toho, že moje hříchy byly odpuštěny, že jsem uvěřil v Pána Ježíše Krista. A skutečně bychom mohli říct, že to je vnější znamení nové smlouvy, podobně jako obřízka. Ale zatímco obřízka byla zaslíbením, tedy pohledem do budoucnosti pro všechny, kdo se narodili jako potomci Abrahama, ponoření do vody je znamením pro ty, kteří se znovuzrodili z Ducha a jsou skutečně Božími dětmi. A je to pohled zpátky, připomínka toho, co se stalo v mém životě. V Písmu není ani jedna výjimka, kdy by nové narození následovalo až po křtu vodou – vždycky je to opačně. Proto nedává žádný smysl křest nemluvňat, i když je třeba vykonávaný ponořením, jako např. v pravoslavné církvi. Je to jenom namočení hříšníka, které nemá moc odstranit ani tu tělesnou špínu, natož tu duchovní vzpouru proti Bohu.

Takže to jediné o co nakonec jde, je nové narození, nové srdce. Proto může Pavel s takovou razancí napsat Galatským:

• V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou. (Ga 5,6)

Rozhodující je nové stvoření, z něhož vyplývají proudy živé vody, proudy víry v Krista, lásky k Bohu a lásky k bližním.

• Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření. (Ga 6,15)

O nic jiného nešlo v době Abrahama, o nic jiného nešlo v době Mojžíše, to bylo jedinou nadějí Davida a o nic jiného nejde ani dnes, pouze o nové stvoření v Kristu „stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy (Ef 4,24). Amen